Veškeré činnosti spojené s budovami (návrh, výstavba, užívání, rekonstrukce a demolice) mají přímý i nepřímý vliv na životní prostředí. Budova na jedné straně spotřebovává přírodní zdroje, na straně druhé produkuje řadu odpadů a škodlivin. Jak lze tento vliv budov posuzovat, jakými metodami a jaká jsou základní kritéria hodnocení, se dozvíte zde.

Veškeré činnosti spojené s budovami, jako návrh, výstavba, užívání, rekonstrukce a demolice mají přímý i nepřímý vliv na životní prostředí. V sektoru stavebnictví a v užívání budov se naskýtá velký potenciál pro zlepšení, či zmírnění vlivu staveb na životní prostředí. Budova na jedné straně spotřebovává přírodní zdroje (materiály, energie, půda, voda), na straně druhé produkuje řadu odpadů a škodlivin (zpravidla jako důsledek krytí energetických potřeb).

Vliv budov lze posuzovat na několika úrovních, ve kterých vystupují do popředí různé faktory:

• globální úroveň (např. poškozování ozónové vrstvy, globální oteplování - skleníkový efekt),
• regionální úroveň (např. okyselování prostředí, eutrofizace vod, smog),
• lokální úroveň (např. spotřeba zdrojů – materiály, půda, voda).

Hodnotící metody na posuzování environmentálního dopadu stavby se liší svým zaměřením, šířkou záběru a podrobností hodnocení. Tím, že neexistuje na národní úrovni žádná předepsaná a jednotná metodika, může docházet a také dochází k netransparentním výsledkům a nerelevantním srovnáváním environmentální kvality hodnocených budov. Proto je dobré při analýzách alespoň dodržovat základní metodické postupy a pravidla. Zásadním přístupem je využití metody LCA (hodnocení životního cyklu) a použití základních indikátorů, které vhodně poukazují na výši environmentálního dopadu (např. primární energie a ekvivalentní emise oxidu uhličitého).

Na závěr úvodu je třeba poznamenat, že již řadu let se provádí posuzování vlivu staveb (a různých procesů) na životní prostředí metodikou EIA, a to dle zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí.

Účelem zákona je především eliminovat vlivy vodohospodářských, liniových, pozemních, energetických a jiných staveb (vyjmenovaných v zákoně – viz Příloha 1 zákona č. 100/2001 Sb.) na životní prostředí již ve fázi jejich projektové přípravy. Tento zákon byl ve své době prvním legislativním nástrojem, který upravoval vztah mezi stavbami (většího rozsahu) a životním prostředí.