Základní právní rámec nekalé soutěže, klasifikace nekalé soutěže. Podrobnější rozbor klamavé reklamy a podplácení.

Z hlediska právní úpravy nekalé soutěže je třeba vzít na vědomí skutečnost, že Česká republika dlouhodobě nemá součástí právního řádu zvláštní zákon proti nekalé soutěži. Poslední takovou komplexní normou byl na našem území zákon č. 111/1927 Sb., proti nekalé soutěži, který platil až do 31. 12. 1950. Na příklad ve Spolkové republice Německo i v Rakousku existují zvláštní právní předpisy (zákony) na ochranu proti nekalé soutěži, které obsahují jak civilní, tak i správní a trestně právní sankce. Zákon č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník) upravuje postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související, a zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství. Hospodářské soutěži se věnuje v Části I, Hlava V. Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti. Jsou však povinny přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat. Zneužitím účasti v hospodářské soutěži je nekalé soutěžní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěže. Nedovolené omezování hospodářské soutěže upravuje zvláštní zákon. Pokud jde o veřejnoprávní ochranu hospodářské soutěže, je z hlediska protikorupčního úsilí velmi citlivá oblast řízení o veřejných zakázkách a výběrových řízeních, ve které vykonávají dohled soutěžní úřady. Dohled nad veřejnými zakázkami ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže je speciálně v podmínkách České republiky základním a prakticky jedině účinným protikorupčním nástrojem. Základním problémem jsou v této oblasti samozřejmě tradičně především tzv. smluvené nabídky, které jako častá nelegální praktika v řadě případů zcela degradují a prakticky dehonestují celý systém veřejných zakázek.

Jako nekalou soutěž nelze kvalifikovat každé soutěžní jednání, třebaže to může být konkurenčnímu soutěžiteli nepříjemné a může mu to způsobovat újmu. Aby se jednání soutěžitele dalo klasifikovat jako nekalá soutěž, musí k soutěžnímu jednání přistoupit ještě další okolnosti, které je činí postižitelným.

O nekalou soutěž jde, jsou-li současně splněny její základní kritéria:

 musí jít o jednání v hospodářské soutěži;

 jednání musí být v rozporu s dobrými mravy soutěže;

 jednání musí být schopno přivodit jiným soutěžitelům újmu.

Zjištění, že určité jednání vykazuje znaky jednání nekalé soutěže, nepostačuje k tomu, aby se soutěžiteli dostalo ochrany a rušitel jednající v rozporu se zákonem byl náležitě postižen. K tomu je zapotřebí respektování ustanovení zákona o tom, že je nekalá soutěž zakázána.