AKTUALITA: Novela zákoníku práce a zákona o inspekci práce

2.11

AKTUALITA: Novela zákoníku práce a zákona o inspekci práce

JUDr. Eva Dandová, JUDr. Anna Janáková

Koncem června byl ve Sbírce zákonů publikován zákon č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Zákoník práce byl sám o sobě za dobu se platnosti již novelizován 70krát, nicméně toto je jedna z významnějších novel, protože jde o novelu tzv. transpoziční. Novela transponuje části směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/957 ze dne 28. června 2018, kterou se mění směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb. Transpoziční lhůta je zde do 30. července 2020, takže i tomu odpovídá datum účinnosti novely. Část zákona (týkající se změn v právní úpravě dovolené) však nabude účinnosti až 1. ledna 2021.

Kromě novelizace zákoníku práce (dále též "ZP") jsou výše uvedeným zákonem novelizovány ještě:

• zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

• zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění,

• zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání,

• zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti,

• zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce (dále též "ZoIP").

Více k novele zákoníku práce

(celkem 92 novelizačních bodů)

Hlavním důvodem novely byla již zmíněná transposice směrnice EP, nicméně novela přináší ještě řadu důležitých změn. Především se zavádí tzv. sdílené pracovní místo, což je nová flexibilní forma pracovního úvazku. Nejvíce změn se však týká právní úpravy dovolené, do budoucna se bude nárok na dovolenou přepočítávat na hodiny, což bude v řadě případů (zejména u zaměstnanců s nerovnoměrně rozvrženou pracovní dobou) spravedlnější.

Nás však zajímají změny v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (dále též "BOZP"). Ty lze rozdělit do dvou částí. První se týkají BOZP jako takové a druhé odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání.

V části páté zákoníku práce týkající se BOZP dochází pouze ke dvěma změnám, dá se říci legislativně technickým.

První změna se týká ustanovení § 103 odst. 5 ZP. Ustanovení § 103 odst. 4 a 5 ZP upravuje specifické povinnosti zaměstnavatelů ve vztahu k potřebám skupin zaměstnanců v nich vymezených. Podle odstavce 4 je zaměstnavatel povinen těhotným zaměstnankyním, zaměstnankyním, které kojí, a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu přizpůsobovat na pracovišti prostory pro jejich odpočinek.

Podle odstavce 5 je zaměstnavatel povinen pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání.

Novela zákoníku práce v § 103 odst. 5 ZP nahrazuje slova "zřízení chráněných" slovem "vyhrazování". Jedná se o legislativně technickou úpravu z důvodu zrušení institutu chráněného pracovního místa v zákoně o zaměstnanosti. Zaměstnavatelé jsou i nadále povinni rozšiřovat podle svých podmínek možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením, a to také vyhrazováním pracovních míst pro tyto osoby, a vést jejich evidenci podle § 80 zákona o zaměstnanosti.

Druhá změna se týká ustanovení § 104 odst. 1 ZP. Podle § 104 odst. 1 ZP platí, že není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky, které musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. Ve větě druhé odstavce 1 zákonodárce definuje OOPP jako ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené zvláštním právním předpisem. V té souvislosti zákoník práce odkazuje na nařízení vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky v souladu se směrnicí Rady89/686/EHS. Tímto nařízením vlády se stanoví pouze technické požadavky na osobní ochranné prostředky, přičemž pro účely tohoto nařízení vlády se za osobní ochranný prostředek považuje zejména (avšak s taxativně uvedenými výjimkami druhů osobních ochranných prostředků, na které se toto nařízení vlády nevztahuje) zařízení nebo prostředek určený k nošení nebo držení jednotlivcem pro ochranu před jedním nebo více zdravotními a bezpečnostními riziky. Uvedené nařízení vlády bylo vydáno jako prováděcí nařízení k zákonu č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, neboť OOPP také podléhají posouzení shody.

Novela zákoníku práce v § 104 odst. 1 ZP větě druhé slova "zvláštním právním předpisem34)" nahrazuje slovy "přímo použitelným předpisem Evropské unie34)", s tím že poznámka pod čarou č. 34 zní: "34) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS.".

Jedná se o legislativně technickou úpravu odkazu na základě přímo použitelného předpisu Evropské unie, a to Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 ze dne 9. března 2016 o osobních ochranných prostředcích a o zrušení směrnice Rady 89/686/EHS, neboť dne 9. března 2016 nabyl účinnosti tento přímo použitelný předpis pro celou EU a výše uvedené nařízení vlády bylo zrušeno.

Nás však z oblasti BOZP bude nejvíce zajímat změna ustanovení § 320a ZP. Novela zde doplňuje do zákoníku práce velmi potřebnou úpravu prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání. Stát bude nově poskytovat, na základě dohadovacího procesu v RHSD ČR, sociálním partnerům finanční příspěvek na realizaci aktivit v oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Důvodem je, že zaměstnavatelé odvádějí v rámci zákonného pojištění své odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech a nemocech z povolání pojistné stanovené diferencovaně v závislosti na rizikovosti jednotlivých odvětví a že dochází k jeho úsporám. Nově se proto bude přispívat z těchto prostředků na aktivity z oblasti prevence rizik vzniku poškození zdraví zaměstnanců následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Na základě žádosti sociálních partnerů a v souladu s dohodou v rámci RHSD ČR bude MPSV poskytovat finanční příspěvky na realizaci schválených aktivit.

V hlavě III. části jedenácté zákoníku práce týkající se Povinnosti zaměstnavatele k náhradě škody dochází celkem k šesti změnám.

První změna se váže k ustanovení § 269 ZP. Zde je upravena odpovědnost zaměstnavatele za majetkovou a nemajetkovou újmu při pracovních úrazech a nemocech z povolání jako objektivní odpovědnost za výsledek – za poškození zdraví, které zaměstnanec utrpěl za stanovených podmínek při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. V ustanovení § 271f ZP před novelou bylo stanoveno, že škodou podle zákoníku práce není případná ztráta na důchodu. Vznik škody ve formě ztráty na důchodu prakticky nepřichází v úvahu, neboť podle § 16 odst. 3 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění do vyměřovacího základu pojištěnce za dobu po 31. 12. 1995 pro účely stanovení ročního vyměřovacího základu zahrnuje též náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti náležející za pracovní úraz (nemoc z povolání). Protože však platí, že zaměstnanci přísluší náhrada veškeré škody, kterou v příčinné souvislosti s pracovním úrazem (nemocí z povolání) utrpěl, a protože nelze vyloučit, že by při zahrnutí pravděpodobných výdělků poškozeného zaměstnance od vyměřovacích základů (namísto náhrady za ztrátu na výdělku) mohl vzniknout při výpočtu důchodu záporný (ale i kladný) marginální rozdíl, bylo výslovně stanoveno, že škodou podle tohoto zákona není případná ztráta na důchodu. Vzhledem k tomu, že toto ustanovení se obsahově váže na základní zásady odpovědnosti zaměstnavatele nahradit majetkovou újmu, byl stávající § 271f) ZP přesunut do ustanovení § 269 jako odst. 5 ZP. Věcně k žádné změně nedochází.

Druhá změna se týká ustanovení § 271f ZP, kam byla novelou vložena zcela nová úprava jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví. Inspirací pro zavedení institutu jednorázové náhrady nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance do pracovněprávní úpravy bylo ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Zákoník práce dosud tento druh nemajetkové újmy neupravoval, což způsobovalo nedůvodné rozdíly mezi úpravou zákoníku práce a úpravou občanského zákoníku. V praxi půjde spíše o výjimečné případy nejtěžšího zdravotního poškození, a to zejména o kómatické stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby, která je v tomto případě trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění, a smutek, strach, pocity zoufalství a beznaděje způsobují blízkým osobám nemajetkovou újmu. Jednorázová náhrada nemajetkové újmy bude příslušet pouze manželovi, partnerovi, dítěti a rodiči zaměstnance, který utrpěl zvlášť závažné ublížení na zdraví, jakož i dalším…