12.4.3 Architektonické a provozní požadavky
Požadavky kladené na dveře mohou být předepsané legislativou
(popsané přímo ustanoveními zákonů a prováděcích vyhlášek, respektive normovými
hodnotami, které předpisy určují za zákonné) nebo doporučené. Do skupiny
zákonných požadavků řadíme především požadavky požární, kouřotěsné,
zvukověizolační, tepelněizolační a odolnost proti násilnému vniknutí.
Doporučené požadavky, jak vyplývá z názvu, jsou nepovinné, ale
nikoli za hranou pozornosti. Výrobci také často upravují použití svých výrobků
vlastními nařízeními a jejich dodržení podmiňuje například uznání záruky,
popřípadě reklamaci. Mezi doporučené požadavky můžeme zařadit např. klimatickou
a mechanickou odolnost.
Platné předpisy a normy stanovující legislativní rámec jsme uvedli v
předchozích kapitolách. V této kapitole navazujeme aplikací jednotlivých
požadavků.
POŽADAVKY ARCHITEKTONICKÉ
Snahou člověka od pradávna byla touha zkrášlovat své prostředí. Tato
snaha se nevyhnula ani dveřím. Zprvu se projevovala řezbou a malováním,
pozdější estetické požadavky si vynutily přechod od tesařského hrubého pojetí
výroby k propracovanějšímu truhlářskému ztvárnění. Konstrukce dveří se postupně
precizují a funkčně i vzhledově přizpůsobují požadavkům stavby. Stávají se
nepominutelnou součástí interiéru a vstupní dveře spoluvytvářejí architekturu
budovy.
Z hlediska architektonického a estetického nelze proto dveře
posuzovat samostatně, ale vždy ve vztahu k architektonickému stavebnímu dílu a
prostředí. Dveře mají být vyráběny podle kvalitního návrhu a jejich vzhled by
měl působit harmonicky, nenásilně a elegantně. Takové dveře působí nadčasově a
zachovávají si své kouzlo po řadu let.
Dveře v interiéru
Vnitřní dveře se zárubní svou plochou tvoří významný prvek
interiéru. Jsou součástí plochy stěny, a proto musí odpovídat estetickým
požadavkům na její členění. Povrchové řešení dveří v interiéru může být
konkrétní (dekorativní, plošně působivé, výrazně barevné apod.) nebo naopak
můžeme interiér ladit do nenápadného vzhledu. Rozhodující je celkové určení
stylu interiéru (klasický nebo moderní, rustikální nebo hi-tech apod.). Je to
jedno z hlavních kritérií, podle kterých dveře vybíráme. Podle celkové koncepce
dveří je třeba volit prvky kování, aby tvarově korespondovaly s pojetím křídla
a zárubně.
Aby interiér působil příjemně, neměl by obsahovat velké množství
různých dřevin. Třeba vzít v úvahu materiál podlahy, obkladu, nábytku a další
vybavení. Podle celkového barevného ladění volíme i dekor dveří.
V současnosti nastává recese dveří, které přestávají být jen
funkčním prvkem, plnícím základní funkci spojování prostorů. Zvyšují se nároky
na funkci estetickou i na technické požadavky. Moderní styl v interiérové
tvorbě směřuje k jednoduchosti, k hladkému a čistému řešení. Za samozřejmost se
považuje vysoká úroveň zpracování s precizním řešením detailů. Příkladem mohou
být bezpolodrážkové dveře se skrytými závěsy v zárubni zapuštěné na úrovni
stěny. Jednoduchá elegance podtržená krásou přírodního materiálu si stále
zachovává svůj půvab.
Obrázek č. 1: Bezpolodrážkové dveře se skrytými závěsy ve
stěně
Vzhled dveří podléhá vývoji a odráží se v něm úroveň estetického
vnímání. V současnosti jsou nejvíce požadovány přímé a pravoúhlé tvary v
jednoduchých formách. Rozměry podléhají trendům, výška dveří se zvyšuje s
postupným zvyšováním populace. Vysoké dveře navíc působí majestátně a
dominantně.
Plocha dveří by měla obecně vycházet ze vžitých estetických zásad.
Úzké dveře mají mít výšku rovnu přibližně dvojnásobku šířky dveří. U
dvoukřídlových dveří by měla být výška dveří úhlopříčkou ve čtverci nad šířkou
dveří. Tvarem dveří lze opticky zvýšit světlou výšku místnosti. Dveře ukončené
obloukem ve výšce 2 m opticky snižují světlou výšku místnosti a netvoří
esteticky vhodnou plochu, je třeba, aby byly vyšší minimálně o ¼ šířky
dveří.
Obrázek č. 2: Optické působení tvaru dveří
Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměr a způsob otvírání závisí
na:
-
funkci, provozu a typologickém řešení prostor, které dveře
spojují;
-
frekvenci komunikace;
-
specifických požadavcích kladených na dveře;
-
řešení interiéru a zařízení prostor.
Umístění dveří nesmí zvětšovat komunikační plochu v místnosti. U
dveří musí být vytvořena volná komunikační plocha, umožňující nejen otvírání
dveří, ale i volný pohyb. V této ploše nesmí být změna výškové úrovně.
Otvírání dveří nesmí překážet provozu. Dveře obvykle otevíráme
směrem z menších prostor do větších a musí se otvírat do volného prostoru.
Dveře u prostor s menší hloubkou než 1 400 mm otvíráme vždy směrem ven.
Obrázek č. 3: Vhodné a nevhodné způsoby otevírání
dveří
V prostorách, ve kterých se zdržuje 10 osob a více, se dveře
otvírají ven z místnosti a ve směru úniku, ke schodišti, k východu. Otvírání
dveří do komunikačních prostor nesmí ohrožovat chodce. Dveře na únikových
cestách se řídí požadavky požární ochrany.
Obrázek č. 4: Otevírání dveří a šířka chodby
Rozměr dveří vyplývá z funkce uzavíraného prostoru, závisí na počtu
osob, velikosti přepravovaných předmětů a úniku před požárem. Požadavky na
minimální rozměry dveří pro příslušné druhy budov jsou uvedeny v normách a ve vyhlášce MMR č. 268/2009 Sb., ve znění novely č. 20/2012 Sb.
Základní rozměrovou jednotkou pro určení šířky dveří je šířka
průchodného proudu 600 mm, která odpovídá minimální používané světlé šířce
dveří. Navrhuje se do malých skladovacích prostor bytu a do WC. Světlá šířka
800 mm se navrhuje do obytných prostor, kanceláří a do sociálních zařízení v
občanských budovách. Dveře se světlou šířkou 900 mm se navrhují jako vchodové
dveře do rodinného domu, do učeben, do únikových cest a prostor, kde se zdržuje
méně než 20 osob. V nemocnicích se navrhují dveře se světlou šířkou 1 100 mm.
Nejmenší dvoukřídlové dveře mají světlou šířku 1 200 mm.
Světlá výška dveří je 1 970 mm, vchodových 2 150 mm a
celoprosklených 2 050 mm.
Nahoru Plné nebo prosklené
Při řešení otázky, zda zvolit dveře plné nebo prosklené, je třeba
vzít v úvahu dispoziční a provozní řešení celého interiéru a podle toho volit
jednotlivé druhy dveří. Vzhledem k tomu, že do rozhodování vstupuje řada
faktorů (mnohdy osobních a pocitových), není volba vždy jednoznačná. Prosklené
dveře propouštějí světlo dál do interiéru i do prostorů, kde nejsou okna,
zvětšují dojem prostoru. Plné dveře mají naopak lepší technické parametry,
vytvářejí intimitu prostředí a jejich cena bývá příznivější.
Nejčastější použití prosklených dveří bývá mezi chodbou a obývacím
pokojem, mezi kuchyní a obývacím pokojem nebo pro předělení obývacího pokoje,
kde se často používají prosklené stěny (dají se použít i celoskleněné dveře). U
vchodových dveří a dveří na chodbách zajišťuje prosklení kromě prosvětlení
prostoru i informaci o tom, zda je někdo za nimi.
Prosklené dveře působí lehce a vzdušně, nezmenšují prostor (čím je
sklo průhlednější, tím méně zmenšuje prostor) a působí dekorativně a esteticky.
U skleněných výplní je však zároveň větší riziko poranění při nešetrném
zacházení; tomu se dá předejít použitím ESG skel (skel tepelně upravených,
někdy také nazývaných jako kalená). Další možností je použít lepené sklo, které
při rozbití nevytvářejí ostré střepy (skla drží na fólii).
Plné dveře jsou vhodné pro vytvoření intimního a klidového
prostředí. Z tohoto důvodu se navrhují u ložnic, toalet, koupelen, vstupních
dveří do bytu apod.
Správnou volbou dveří a zárubní ovlivníme vnitřní pohodu prostředí.
Vhodně řešeným oddělením klidových zón interiéru od pracovních zajistíme, aby
nedocházelo k rušení odpočívajících osob osobami zajišťujícími provoz domu. U
výrobních pracovišť, školních zařízení, kanceláří apod. je třeba citlivě a
individuálně zvažovat mezi kontrolní funkcí prosklených dveří a intimitou
prostředí.
Použitý materiál dveří nepřímo předurčuje dveře do různých prostor.
Dřevěné dveře se používají v interiérech, kde je kladen hlavní důraz na
estetickou stránku výrobku sladěného s okolním interiérem. Kovové výrobky se
osazují převážně v technických prostorách, kde je hlavním požadavkem funkčnost.
Plast se uplatňuje hlavně v mokrých a vlhkých prostorách, kde vyžaduje
minimální nároky na údržbu. Skleněné dveře jsou vhodné i do vlhkých a mokrých
prostor. U skleněného materiálu se využívá možnosti efektní hry se světlem pro
prosvětlení interiéru a široké nabídky designu.
V moderních interiérech se nejčastěji používají kombinace materiálů.
Mezi nejobvyklejší patří kombinace skla a dřeva nebo dřeva a kovu. U dřeva jsou
nyní žádané tmavší dřeviny (ořech, třešeň, wenge, zebrano, bubinga, padouk),
nelze však odhadnout, zda se v budoucnu na vlně popularity neobjeví dřeviny
zcela jiné. V současnosti jsou populární celoskleněné dveře nebo dveře
kombinující dřevo a kov. U kování vítězí kubické tvary v matném niklu.
Provedení přechodu podlah mezi dvěma prostory oddělenými dveřmi
podstatně ovlivňuje provozní a architektonické vnímání interiéru. Konstrukčně
je třeba vyrovnat se s různými funkcemi oddělených prostorů často i s
rozdílnými podlahovými krytinami (resp. stejnými jiného typu, dekoru, barvy
apod.). V zásadě musíme rozhodnout, zda provedeme bezprahové přechody nebo zda
budeme používat práh.
Varianta s prahem je tradiční, méně komplikovaná a není tak náročná
na přesnost umístění přechodu v rámci stavebního otvoru. Bezprahové řešení je
náročnější na umístění a vyhotovení podlahového přechodu. V moderních
interiérech je tento způsob preferován z hlediska funkčního i estetického.
Umožňuje bezproblémový průchod (vč. průjezdu nábytku na kolečkách), je
výhodnější i z hlediska úklidu a údržby podlahových krytin.
Rozhodnutí o bezprahovém řešení je třeba znát již při návrhu
technického řešení objektu, a přitom pohlídat navrhované úrovně nosných
vodorovných konstrukcí (to zejména z hlediska dodatečných nákladů) a zejména
stejnou výšku navazujících čistých úrovní podlah (pozor na různé výšky
podlahových krytin). Zaměřit se je třeba zejména na kritické návaznosti, jako
jsou například změny úrovní podlaží se schodišti, vnitřní rampy, ochozy apod.
Řešení podlahových konstrukcí v místě přechodu musí také umožnit osazení
předpokládaného typu dveřní zárubně, který toto vyžaduje. Obložkové zárubně
počítají s montáží po dokončení povrchů podlah, přesto podcenění těchto zásad
znamená minimálně komplikace s dopasováváním dodaného výrobku a někdy i nutnost
objednání atypického výrobku.
Vstupní dveře
Z provozního hlediska je vhodné navrhovat vstupní dveře bez prahu,
resp. se zaobleným minimálním prahem pro těsnění dveří. Výškový rozdíl podlah v
místě vstupních dveří je vhodné navrhovat max. 30 mm, v případě dostatečného
krytí markýzou řešit vstup bez výškového rozdílu. Prostor před vstupními dveřmi
musí mít minimální hloubku 1 200 mm.
Vstup zpravidla tvoří akcent průčelí budovy, umocněný případným
závětřím před vstupními dveřmi, omezujícím při otvírání přetlak nebo podtlak
mezi vnějším prostředím a prostorem zádveří. Kromě splnění základních požadavků
vyžadují vstupní dveře řešení speciálních technických prvků, souvisejících s
jejich umístěním, kterými jsou závětří, zádveří, čistící zóna a markýza.
Obrázek č. 5: Příklad obvyklého řešení vstupu do obytné
budovy
Vstupní dveře často tvoří součást zasklené vstupní stěny a spolu s
ostatními technickými prvky dotvářejí estetický vzhled budovy (např. předložené
schody, markýza, plocha dlažeb před vstupem, držadlo dveří, dekorační a okrasné
prvky, plastiky, osvětlení apod.).
Závětří před vstupem do budovy slouží k vytvoření příjemného
prostředí pro vstupující do budovy, zamezuje proudění vzduchu vyvolanému
působením větru a rozdíly teplot v okolí budovy. Lze je vytvořit tvarem budovy,
ochrannými zástěnami, zapuštěním terénu, stále zeleným porostem, situováním
vstupu na vhodně situované straně objektu, vhodným tvarem markýzy apod.
Zádveří omezuje…