dnes je 3.12.2022

Input:

Digitální služby 2

30.3.2020, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.13.2
Digitální služby 2

Ing. Bohumír Číhal

Zákon č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů

Dělená účinnost zákona je od 1. 2. 2020.

Nový zákon vychází ze situace, kdy v České republice neexistuje ucelená právní úprava postavení uživatelů služeb při poskytování služeb orgány veřejné moci a ani neexistuje žádný relevantní a státem garantovaný přehled služeb orgánů veřejné moci vůči uživatelům služeb, na které má de facto každá osoba při splnění příslušných předpokladů právo a které je orgán veřejné moci povinen poskytnout.

Hlavním cílem zákona je zásadním způsobem posílit práva „klientů orgánů veřejné moci” na poskytnutí služeb orgánů veřejné moci elektronicky, tj. formou digitální služby.

Zákon, jako obecný právní předpis, zastřešuje v upravované oblasti právní předpisy zahrnující a definující principy digitální agendy ve vztahu k uživatelům služby v České republice. Definuje digitální službu, stanovuje základní podmínky pro její poskytování a využívání, a stanovuje povinnost orgánů veřejné moci takové digitální služby poskytovat.

Zákon je rozdělen do dvanácti částí. Vlastní zákon – Právo na digitální služby – upravuje Část první. V souvislosti s tímto zákonem se pro jeho částečné naplnění mění některé zákony. Jejich změny obsahují Část druháČást desátá.

Právo na digitální služby

Zákon v ustanoveních § 1 až 15 Části první upravuje

  • právo fyzických a právnických osob na poskytnutí digitálních služeb orgány veřejné moci při výkonu jejich působnosti,

  • právo fyzických a právnických osob činit digitální úkony,

  • povinnost orgánů veřejné moci poskytovat digitální služby a přijímat digitální úkony,

  • některá další práva a povinnosti související s poskytováním digitálních služeb.

V dalším textu se zaměříme na ustanovení zákona účinná od 1. 2. 2020.

Nové pojmy pro účely zákona

Uživatel služby

Uživatelem služby je fyzická nebo právnická osoba, které je poskytována digitální služba nebo která činí digitální úkon, a přitom tato osoba nemá postavení orgánu veřejné moci.

Digitální služba

Digitální službou je úkon vykonávaný orgánem veřejné moci vůči uživateli služby v rámci agendy, vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě. Za digitální službu se považuje i úkon vykonávaný vůči uživateli služby kontaktním místem veřejné správy (definovaným v ustanovení § 8a zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy) v rámci agendy.

Doposud jsou digitální služby poskytovány (na základě rozhodnutí orgánu veřejné moci za účelem jeho efektivnějšího a moderního fungování, nebo dle zákonné povinnosti) primárně v souvislosti se základními registry. Orgány veřejné moci musí při své činnosti využívat vždy aktuální referenční údaje o osobách, subjektech a adresách, a to napojením svých informačních systémů na základní registry. Pro uživatele služeb existují služby typu výpisu referenčních údajů ze základních registrů nebo výpisu údajů o využívání referenčních údajů (tj. kdo s jejich údaji pracoval a proč), anebo digitální služba spočívající v tom, že osoby nejsou povinny sdělovat a dokládat orgánům veřejné moci údaje, které jsou již vedeny v základních registrech. Pravděpodobně nejvyužívanější digitální službou jsou datové schránky jako komunikační kanál pro právně zaručenou důvěryhodnou elektronickou komunikaci (nejen s orgány veřejné moci).

Veřejná správa již několik let může aktivně a efektivně sdílet jednou pořízená data ve službě občanům a dalším osobám. Zatím však tento digitalizační potenciál využívá minimálně.

Digitálním úkon

Digitálním úkonem je úkon vykonávaný uživatelem služby vůči orgánu veřejné moci v rámci agendy a vedený v katalogu služeb jako úkon v elektronické podobě.

Agendou se rozumí (podle zákona č. 111/2009 Sb., o základních registrech, ve znění pozdějších předpisů), ucelená oblast působnosti orgánu veřejné moci nebo ucelená oblast působení soukromoprávního uživatele údajů.

Katalog služeb

Katalogem služeb je část údajů vedená v základním registru agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některých práv a povinností (Registr práv a povinností), které se týkají úkonů orgánů veřejné moci vykonávaných v rámci agendy vůči subjektům, které přitom nemají postavení orgánů veřejné moci, a úkonů subjektů, které při jejich vykonávání nemají postavení orgánů veřejné moci, vůči orgánům veřejné moci.

Jinými slovy: Katalog služeb umožňuje občanům získat ucelený přehled o tom, na jaké služby orgánů veřejné moci má občan právo, a to bez rozdílu zda jsou poskytovány osobně, asistovaně na kontaktních místech veřejné správy či (plně) digitálně. Zavedení katalogu služeb do právního řádu, stejně jako definovaní jeho obsahu, časového rámce jeho vzniku podle ustanovení § 14 zákona a postupné digitalizace, přinášejí zcela zásadní změnu ve vnímání veřejných služeb a významné zvýšení transparentnosti o činnosti orgánů veřejné moci.

Podle tohoto ustanovení orgány veřejné moci, jako ohlašovatelé agend, zapíší prostřednictvím Ministerstva vnitra údaje o úkonech vykonávaných v rámci jimi ohlášených agend do Registru práv a povinností. Na základě tohoto zápisu zveřejní Ministerstvo vnitra do 1. 2. 2021 konstituovaný katalog služeb na portálu veřejné správy. Katalog služeb je základem pro návaznou implementaci zákona, tedy další digitalizaci služeb.

Registr práv a povinností (RPP – základní registr agend, orgánů veřejné moci, soukromoprávních uživatelů údajů a některy slouží jako zdroj údajů pro informační systémy základních registrů při řízení přístupu uživatelů k údajům v jednotlivy čních systémech.

Správa základních registrů vznikla Zákonem o základních registrech jako správní úřad, podřízený Ministerstvu vnitra. Umožňuje přístup orgánů veřejné moci, jejichž agendy byly registrovány, k referenčním údajům v základních registrech a k údajům v agendových informačních systémech (pouze) v rozsahu registrovaných rolí.

Poskytovatelé online služeb potřebují zaručenou informaci o tom, kdo se jako klient přihlašuje k jimi poskytovaným službám. Národní bod pro identifikaci a autentizaci je informační systém veřejné správy podporující proces elektronické identifikace a autentizace prostřednictvím kvalifikovaného systému, který slouží jako nástroj pro bezpečné a zaručené ověření totožnosti uživatele online služeb veřejné správy.

Podle zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci, ve znění pozdějších předpisů, je Správa základních registrů správcem Národního bodu pro identifikaci a autentizaci, vede a zveřejňuje seznam kvalifikovaných správců vč. jimi vydaných prostředků pro elektronickou identifikaci a seznam kvalifikovaných poskytovatelů spolu s on-line službami nebo jinými činnostmi, při nichž umožňují prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace.

Kvalifikovaným správcem, podle uvedeného zákona, může být pouze státní orgán, nebo osoba, které byla udělena akreditace pro správu kvalifikovaného systému (akreditovaná osoba). Kvalifikovaný poskytovatel je ten, kdo umožňuje prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace, kterou vyžaduje právní předpis nebo výkon působnosti, pro on-line službu nebo jinou činnost, při nichž prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace umožňuje, a úroveň záruky prostředku pro elektronickou identifikaci, kterou při prokázání totožnosti s využitím elektronické identifikace požaduje.

Právo na digitální službu

Podle ustanovení § 3 zákona č. 12/2020 Sb. má uživatel služby právo využívat digitální službu, pokud to nevylučuje jiný veřejný zájem definovaný jiným právním předpisem (např. zajišťování bezpečnosti a obrany České republiky, veřejné bezpečnosti, předcházení, vyhledávání, odhalování trestné činnosti a stíhání trestných činů, zajišťování významného hospodářského nebo finančního zájmu České republiky anebo Evropské unie včetně měnové, rozpočtové a daňové oblasti, nebo ochrany subjektu údajů aj.), a zároveň se ukládá povinnost orgánům veřejné moci takovou službu poskytnout, a to bez dopadu na práva zaručená jinými předpisy (např. poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím).

K ochraně práv stanovených tímto zákonem přirozeně vyplývá právo uživatele služby domáhat se před příslušným orgánem svého práva na poskytnutí služby ze strany orgánu veřejné moci, který nese důkazní břemeno o tom, že nemohl digitální službu poskytnout. V žádném případě odmítnutí poskytnutí digitální služby nemůže viditelně znevýhodňovat digitální službu oproti jiným způsobům poskytnutí služby.

Právo činit digitální úkon

Podle ustanovení § 4 zákona č. 12/2020 Sb. má uživatel služby právo činit digitální úkon vůči orgánu veřejné moci více způsoby, nevyvolávajícími pochybnosti o osobě, která takovým digitálním úkonem vůli projevuje, ani o projevu vůle samotné, a to prostřednictvím

  • své datové schránky;
    K identifikaci jednající osoby a také k ověření její vůle dochází prostřednictvím přihlášení do datové schránky a odeslání datové zprávy, obvykle bez potřeby opatřovat takové právní jednání svým podpisem, v souladu s ustanovením § 18 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů, ve znění pozdějších předpisů.

  • kontaktního místa veřejné správy v případě digitálního úkonu, o kterém tak stanoví prováděcí právní předpis;
    V tomto případě asistent identifikuje při jednání osobu, která úkon činí i projev její vůle,

  • sítě elektronických komunikací dokumentem podepsaným uznávaným elektronickým podpisem, nebo opatřeným uznávanou elektronickou pečetí (zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění pozdějších předpisů), za podmínek stanovených jinými zákony,

  • informačního systému veřejné správy umožňujícího prokázání totožnosti uživatele služby s využitím elektronické identifikace (v souladu s ustanovením § 2 zákona č. 250/2017 Sb., o elektronické identifikaci), autorizaci digitálního úkonu uživatelem služby a zpětné prokázání projevu vůle uživatele služby učinit digitální úkon;
    V tomto případě poskytovatel služby na sebe přebírá odpovědnost za identifikaci, autentizaci a autorizaci jednající osoby a zajišťuje si tak prostřednictvím specializovaného informačního systému ověření, zda je osoba způsobilá k právnímu jednání a zda svůj projev vůle učinila způsobem, který předpokládá provozovaný informační systém,

  • jiného způsobu, pokud tak stanoví právní předpis.

Pokud zákon nestanoví výslovně závaznou podobu úkonu vůči orgánu veřejné moci, má uživatel služby právo činit úkon jako digitální úkon.

Formát, strukturu a obsah formuláře stanoví orgán veřejné moci zveřejněním. Elektronické formuláře zveřejňují orgány veřejné moci prostřednictvím Ministerstva vnitra. Elektronické formuláře po prokázání totožnosti uživatele služby (s využitím elektronické identifikace) zajistí automatizované doplnění údajů nezbytných pro poskytnutí digitální služby vedených v základním registru nebo agendovém informačním systému, které jsou orgánu veřejné moci zpřístupněné pro výkon agendy, nebo využívaných orgánem veřejné moci na základě souhlasu uživatele služby.

V případech, kdy orgán veřejné moci nezveřejní interaktivní elektronický formulář pro závazný způsob digitálních úkonů nebo speciální uživatelské rozhraní (API), může uživatel služby učinit digitální úkon podle své volby v souladu s tímto zákonem, a to v jakémkoli výstupním datovém formátu, který je definován zákonem č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, v jeho prováděcí vyhlášce č. 259/2012 Sb., o podrobnostech výkonu spisové služby (ustanovení § 23 Výstupní datové formáty dokumentů v digitální podobě a § 24 Údaje týkající se převedení nebo změny datového formátu dokumentu):

  • Výstupním datovým formátem statických textových dokumentů a statických kombinovaných textových a obrazových dokumentů je datový formát Portable Document Format for the Long-term Archiving (PDF/A, ISO 19005).

  • Výstupním datovým formátem statických obrazových dokumentů je

    • datový formát Portable Network Graphics (PNG, ISO/IEC 15948),

    • datový formát Tagged Image File Format (TIF/TIFF, revize 6 – nekomprimovaný),

    • datový formát Joint Photographic Experts Group File Interchange Format (JPEG/JFIF, ISO/IEC 10918).

  • Výstupním datovým formátem dynamických obrazových dokumentů je

    • datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 2 (MPEG-2, ISO/IEC 13818),

    • datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu Moving Picture Experts Group Phase 1 (MPEG-1, ISO/IEC 11172),

    • datový formát Graphics Interchange Format (GIF).

  • Výstupním datovým formátem zvukových dokumentů je

    • datový formát umožňující uložení komprimovaných dat kódovaných podle standardu MPEG-1 Audio Layer II nebo MPEG-2 Audio Layer II (MP2),

    • datový formát umožňující uložení komprimovaných dat

Nahrávám...
Nahrávám...