11.2.7
Energetická náročnost budov
Revidovaná ČSN 73
0540-2 z října 2011 přinesla do hodnocení energetické náročnosti budov
další změnu. I nadále se sice základní vliv stavebního řešení budovy na
spotřebu tepla na její vytápění hodnotí prostřednictvím průměrného součinitele
prostupu tepla obálky budovy, zásadní změna však nastala ve vyhodnocení
výpočtu, kde vyčíslená hodnota průměrného součinitele prostupu tepla se
porovnává s normovou hodnotou tohoto součinitele, získanou metodou referenční
budovy.
NahoruNORMOVÉ POŽADAVKY
Podle ČSN 73
0540-2 /2011 se energetické vlastnosti budovy, spojené s prostupem
tepla obálkou budovy hodnotí prostřednictvím průměrného součinitele prostupu
tepla Uem, který se stanoví ze vztahu
NahoruPrůměrný součinitel prostupu tepla
kde
Průměrný součinitel prostupu tepla Uem musí
splňovat podmínku
Uem ≤ Uem,N
kde
-
pro budovy s převažující návrhovou vnitřní teplotou θ im v intervalu mezi 18 °C a 22 °C včetně a pro všechny návrhové
venkovní teploty podle tabulky T 7.1.
Poznámka: Za budovy s převažující návrhovou
teplotou θ im v intervalu mezi 18 °C a 22 °C včetně se
považují všechny budovy obytné (nevýrobní bytové), občanské (nevýrobní
nebytové) s převážně dlouhodobým pobytem lidí (například školské,
administrativní, ubytovací, veřejně správní, stravovací, většina
zdravotnických) a jiné, pokud převažující vnitřní návrhová teplota je v
uvedením intervalu.
- b)
pro budovy s odlišnou převažující návrhovou vnitřní teplotou ze
vztahu:
Uem = Uem,N,20. e1
Doporučená hodnota průměrného součinitele prostupu tepla obálky
budovy Uem,rec se stanoví pomocí vztahu
Uem,rec = 0,75 Uem,N
Tabulka T 7.1: Požadované hodnoty průměrného součinitele prostupu
tepla obálky budovy
Výpočet normou požadované hodnoty součinitele prostupu tepla obálky
budovy Uem,N,20 se provádí metodou referenční budovy pro
každý posuzovaný případ samostatně. Referenční budova je virtuální budova
stejných rozměrů a stejného prostorového uspořádání, jako má hodnocená budova,
všechny její obalové konstrukce však vykazují součinitele prostupu tepla,
odpovídající příslušné normou požadované hodnotě.
Hodnota Uem,N,20 referenční budovy se pak stanoví
jako vážený průměr normových požadovaných hodnot součinitelů prostupu tepla
všech teplosměnných ploch.
Další požadavky
NahoruSměrnice 2002/91/ES, energetický zákon 406/2000 Sb.
V návaznosti na směrnici Evropského parlamentu a Rady č.
2002/91/ES z prosince 2002 o energetické náročnosti budov byl v roce 2006
novelizován zákon o hospodaření s energií č. 406/2000 Sb. Následně v
roce 2007 byla k tomuto zákonu MPO ČR vydána prováděcí vyhláška č. 148/2007
Sb. , o energetické náročnosti budov.
NahoruVyhláška 148/2007 Sb.
Tato vyhláška přináší řadu významných změn, týkající se stavebně
energetických vlastností budov. Realizační ustanovení, související se směrnicí 2002/91/ES, nabývají účinnosti od 1. ledna 2009.
Zásadní změnou proti všem předchozím metodikám hodnocení energetické
náročnosti budov je skutečnost, že se uvažuje s veškerou energií, dodanou na
systémovou hranici budovy. Hodnocení se tedy týká nejen energie využívané k
vytápění budovy, ale uvažuje se i s energií použitou k větrání, chlazení,
klimatizaci, přípravě teplé vody a osvětlení budovy, vnitřními zdroji tepla,
ale i takzvanou pomocnou energií, kterou využívají ke svému provozu jednotlivé
technické systémy (jako je např. energie pro pohon oběhových čerpadel
vytápěcího systému, pohon ventilátorů VZT a podobně). Měrná spotřeba energie se
stanoví v kWh/m2 za rok.
Další změnou je průkaz energetické náročnosti budovy ve formě
protokolu, prokazujícího energetickou náročnost budovy, který se požaduje při
výstavbě nových budov, při prodeji nebo nájmu budov a i při větších změnách
dokončených budov s celkovou podlahovou plochou nad 1000 m2, které
ovlivňují energetickou náročnost. Součástí tohoto průkazu je i grafické
vyjádření energetické náročnosti budovy. Průkaz mohou zpracovávat pouze
specialisté, certifikovaní MPO ČR.
NahoruTřída energetické náročnosti
V rámci tohoto průkazu se vypočtená hodnota měrné spotřeby energie
(kWh/m2.rok) porovnává s referenční hodnotou, danou jako třída
energetické náročnosti C v tabulce T7.2.
Tabulka T7.2: Třídy energetické náročnosti
Slovní vyjádření tříd energetické náročnosti budovy je patrné z
tabulky T7.3.
Tabulka T7.3: Slovní vyjádření tříd energetické
náročnosti
U vybraných typů budov (včetně budov veřejné správy) o celkové
podlahové ploše vyšší než 1000 m2 jsou provozovatelé budov povinni
umístit průkaz energetické náročnosti budovy na veřejně přístupné místě v
budově nejpozději do 1. 1. 2009.
Z výše uvedených dokumentů vyplývá mimo jiné povinnost prokázat
splnění požadavků na energetickou náročnost stavby a splnění srovnávacích
ukazatelů nejen u novostaveb, ale i při větších změnách již dokončených budov,
kdy zákonné požadavky musí být splněny pro celou budovu. Z dikce zákona
vyplývá, že větší změnou dokončené budovy je i taková změna, která se týká více
než 25 % celkové plochy obvodového pláště budovy.
Praktický dopad tohoto zákonného opatření je takový, že např. při
zateplení obvodového pláště, týkajícím se jen o něco více než 25 % celkové
plochy obvodového pláště, musí celý objekt splňovat nová normová energetická
kritéria, platná pro novostavbu. Je zřejmé, že splnění tohoto požadavku při tak
malém podílu zateplované plochy bude technicky velmi málo reálné, a proto
nebude možno provádět takováto dílčí zateplovací opatření a bude nezbytné
navrhnout a realizovat buď komplexní zateplení objektu nebo zateplení alespoň
větší části objektu. Toto opatření jednoznačně podporuje trend snižování
energetické náročnosti budov, je však otázkou, zda pro řadu drobných investorů
je opravdu motivující.
ZÁSADY PRO NAVRHOVÁNÍ BUDOV Z HLEDISKA
ENERGETICKÉHO
Při architektonickém a konstrukčním návrhu budovy je třeba – s
ohledem na minimalizaci tepelných ztrát pro vytápění budov – věnovat pozornost
především těmto oblastem:
- -
umístění stavby,
- -
geometrickému řešení objektu,
- -
dispozičnímu řešení objektu,
- -
návrhu obalových konstrukcí,
- -
řešení tepelných mostů.
Spotřebu energie na vytápění z hlediska umístění stavby ovlivňují
zejména teplota vnějšího vzduchu a rychlost větru.
Teplota vnějšího vzduchu závisí jednak na konfiguraci terénu, jednak
na hustotě a charakteru okolní zástavby. Doporučuje se proto nestavět budovy v
uzavřených údolích, kde dochází ke koncentraci studeného vzduchu a na severních
svazích. Stejně tak je z energetického hlediska nevýhodné solitérní umístění
budovy, protože v souvislé zástavbě je zimní teplota vyšší než v otevřeném
terénu.
Rychlost větru má nepříznivý vliv především na tepelnou ztrátu
infiltrací. Z tohoto pohledu je třeba označit za nevhodná místa vrcholy kopců a
otevřenou krajinu s intenzivními větry, případně i protáhlá údolí.
Geometrické řešení objektu ovlivňuje v první řadě tepelnou ztrátu
prostupem tepla – s rostoucí plochou obalových konstrukcí dochází k nárůstu
této tepelné ztráty. Optimalizace tvaru objektu je v podstatě hledáním
minimální hodnoty faktoru tvaru budovy, to znamená podílu plochy obalových
konstrukcí objektu a jeho objemu. Příznivě se z tohoto pohledu projevuje také
vzájemné propojení budov ve větší celek.
Dispoziční řešení budovy ovlivňuje jednak orientaci budovy ke
světovým stranám, jednak vzájemné vztahy mezi vytápěnými a nevytápěnými
místnostmi.
Solární zisky jsou významným prvkem v energetické bilanci budovy,
především s ohledem na plochu a orientaci transparentních konstrukcí. Je proto
výhodné orientovat převládající průsvitné plochy na jih a přilehlé světové
strany, naopak ve směru severní orientace, kde u transparentních konstrukcí v
celoroční energetické bilanci převažují tepelné ztráty nad solárními tepelnými
zisky, plochu průsvitných konstrukcí minimalizovat.
Z pohledu dispozičního řešení budovy se jeví jako optimální
seskupovat vytápěné a nevytápěné místnosti do jednotlivých souvislých zón,
místnosti s vyšší teplotou situovat pokud možno uvnitř dispozice objektu,
nevytápěné prostory, případně prostory vytápěné na nižší teplotu umísťovat
prioritně k vnějšímu plášti. Samozřejmou podmínkou úspěšnosti tohoto řešení je
oddělení prostorů vytápěných na různou teplotu dveřmi, které budou v průběhu
otopné sezony systematicky zavírány. Zóny s vytápěnými prostory mají být
situovány především k jihu, nevytápěné zóny k severu.
Výpočet
Podrobný postup výpočtu průměrného součinitele prostupu tepla a a
měrné potřeby energie stanoví ČSN 73 0540 a vyhláška č. 148/2007
Sb..
V praxi jsou obvykle hodnoty obou těchto veličin součástí výstupu
počítačových programů, používaných pro hodnocení energetických vlastností
budovy – jako je např. program ENERGIE nebo Národní kalkulační nástroj
(NKN).
Příklad výpočtu
K výpočtovému hodnocení energetických vlastností budov byl použit
program ENERGIE 2011, užití starších verzí programu není možné vzhledem ke
změnám v metodice hodnocení.
Vstupní údaje
Následující tabulky obsahují všechny nezbytné vstupní údaje.
VÝPOČET ENERGETICKÉ NÁROČNOSTI BUDOV A PRŮMĚRNÉHO
SOUČINITELE PROSTUPU TEPLA
podle vyhlášky č. 148/2007 Sb. a ČSN 730540
a podle ČSN EN ISO 13790 a ČSN EN 832
Energie 2011
KONTROLNÍ TISK VSTUPNÍCH DAT :
Počet zón v objektu: 1
Okrajové podmínky výpočtu:
HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH ZÓN V OBJEKTU :
NahoruHODNOCENÍ ZÓNY Č. 1:
Základní popis zóny
Název zóny: Rodinný dům z EN 832 s upravenými konstrukcemi
Průměrné vnitřní zisky: 467 W
Zdroje tepla na vytápění v zóně
Zdroje tepla na přípravu TV v zóně
Solární systémy v zóně
Měrný tepelný tok větráním zóny č. 1 :
Měrný tepelný tok prostupem mezi zónou č. 1 a exteriérem
:
Vliv tepelných vazeb bude ve výpočtu zahrnut přibližně součinem (A .
Δ U,tbm).
Měrný tok zeminou u zóny č. 1 :
Měrný tok prostupem nevytápěnými prostory u zóny č. 1
: