Je třeba odlišit soukromoprávní ohlašovací povinnost nájemce, řešenou Občanským zákoníkem, a s ní nesouvisející přihlašování osob do bytů, ošetřené zákonem o evidenci obyvatel a týkající se všech občanů bez ohledu na to, zda jsou účastníky nájemních vztahů.
Právní úprava
Problematika spojená s přihlašováním osob do bytů je řešena zákonem č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel"). Tato veřejnoprávní úprava se vztahuje obecně na všechny občany a nemá souvislost s ohlašovací povinností nájemce podle § 679 odst. 2 Občanského zákoníku (dále jen ObčZ), který je soukromoprávní úpravou vztahů mezi nájemcem a pronajímatelem vycházejících z nájemního vztahu.
Podle zákona o evidenci obyvatel se místem trvalého pobytu rozumí adresa, kterou si občan zvolí zpravidla v místě, kde má rodinu, rodiče, byt nebo zaměstnání. Zákon připouští, aby každý občan měl pouze jedno místo trvalého pobytu. Současně je ze zákona zcela vypuštěn institut tzv. „přechodného pobytu". S ohledem na zrušení tohoto institutu může být občan trvale hlášen v objektu, který je podle vyhlášky č. 326/2000 Sb., o způsobu označování ulic a ostatních veřejných prostranství názvy, o způsobu použití a umístění čísel k označení budov, o náležitostech ohlášení a přečíslování budov a o postupu a oznamování čísel a dokladech potřebných k přidělení čísel, ve znění pozdějších předpisů, označen číslem popisným nebo evidenčním, popřípadě orientačním číslem a který je podle zvláštního právního předpisu (stavební předpisy) určen pro bydlení, ubytování nebo individuální rekreaci.
Evidenční charakter trvalého pobytu
Vzhledem k tomu, že v praxi byla často opomíjena evidenční podstata předpisů upravujících hlášení a evidenci občanů, je v ustanovení § 10 odst. 2, výslovně konstatováno, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k objektu, ve kterém je hlášen, ani k vlastníkovi nemovitosti. Tím je zdůrazněn evidenční charakter institutu trvalého pobytu tj. trvalé přihlášení k pobytu má význam toliko z hlediska veřejné evidence pohybu a pobytu občanů.
Zákon stanoví, že místem trvalého pobytu občana v době jeho narození je místo trvalého pobytu jeho matky. Pokud nelze zjistit místo trvalého pobytu matky, je místem trvalého pobytu sídlo ohlašovny, v jejímž územním obvodu se občan narodil, nebo sídlo zvláštní matriky v případě, že se narodil v cizině.
Změna místa pobytu - přihlašování osob do bytů
Změnu místa trvalého pobytu občan ohlásí ohlašovně v místě nového trvalého pobytu. Při ohlášení změny místa trvalého pobytu podle odstavce je občan povinen vyplnit a podepsat přihlašovací lístek k trvalému pobytu (dále jen "přihlašovací tiskopis"), který obsahuje údaje o jménu, popřípadě jménech, příjmení a rodném čísle, předchozí a nové adrese místa trvalého pobytu občana, a údaj o vlastníku objektu, kterým se rozumí jméno, příjmení a adresa místa trvalého pobytu u fyzické osoby nebo název a sídlo u právnické osoby. Občan je dále povinen předložit občanský průkaz, u něhož není oddělena jeho vyznačená část v důsledku změny místa trvalého pobytu.
V případě, že se jedná o „volný byt" nebo nemovitosti předkládá osoba, která žádá o přihlášení k trvalému pobytu doklad - právní titul , který ji opravňuje k užívání nemovitosti - bytu do kterého se hlásí. Je to doklad o vlastnictví nemovitosti- bytu, případně doklad, že vlastník nemovitosti s bydlením jiné osoby souhlasí (nejčastěji…
