Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Hlavní změny, které přinášejí nové Pražské stavební předpisy

8.2.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.14.2
Hlavní změny, které přinášejí nové Pražské stavební předpisy

Ing. Bohumír Číhal

Hlavní změny, které přinášejí nové Pražské stavební předpisy

V textu Pražské stavební předpisy 2016-2017 jsme v závěru uvedli stručné shrnutí změn, které přineslo Nařízení č. 11/2014 Sb. HMP, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky na stavby v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy). Nařízení je obsáhlé, neboť kromě obecných požadavků pokrývá konkrétními technickými údaji oblasti obecně platných prováděcích vyhlášek ke stavebnímu zákonu a dalších zvláštních předpisů. V dalším textu se proto věnujeme hlavním změnám v obecné poloze se záměrem usměrnit pozornost uživatele při seznamování se s předpisem.

Znovuzavedení uliční čáry

Tuto změnu považují urbanisté za naprosto revoluční. Praha se po sedmdesáti letech vrací k tradičním nástrojům, které opět umožní výstavbu městských čtvrtí po vzoru Vinohrad a Dejvic.

Od počátku 20. století se začal prosazovat koncept solitérních staveb stojících ve volném prostoru. Ulice byla označena za zastaralou a města se začala rozpadat a ztrácet svůj městský charakter. Přitom uliční čára je základní instrument pro plánování a stavbu měst, který se používal po tisíciletí, a je proto logické se k němu po relativně krátké přestávce v historii plánování měst opět vrátit.

Uliční prostranství

Zásadním tématem je, jak v současnosti uliční čáru definovat. V běžných případech je hranicí, která uliční čáru vymezuje průčelí domu nebo plot, na které zpravidla navazuje chodník. Podle tohoto principu by byla uliční čára hranicí mezi stavebními pozemky a veřejným prostranstvím. To však není přesné, neboť do veřejných prostranství patří všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Zahrnují rovněž podloubí, arkády (obyčejně ve starší zástavbě) a nejčastěji soukromé prostory před domy, které od ulice neodděluje plot. Ve městě je také řada veřejně přístupných neoplocených pozemků, které nejsou přímou součástí uličního prostoru. Nebývá vhodné na nich parkovat automobily nebo v nich vést technickou infrastrukturu, neboť by došlo k jejich znehodnocení. Proto by uliční čára měla vymezit plochu menší, než je plocha veřejného prostranství. Z toho důvodu předpis pracuje s pojmem uliční prostranství, který je podmnožinou veřejných prostranství. 

Obr. č. 1: Uliční prostranství

Pojem blok

Ustanovení o uliční čáře blíže definuje pojem blok. Blok, jako základní urbanistická jednotka, je ucelená část území lokality, tvořená souborem pozemků, zpravidla ohraničená uličním prostranstvím a v územně plánovací dokumentaci zpravidla vymezená uliční čarou. Zvláštním případem bloku je blok tvořený jedním pozemkem nebo jeho částí. Na této urbanistické jednotce nemusí být umístěny pouze budovy v uzavřeném způsobu zástavby s vnitřním dvorem, ale mohou zde stát také samostatně stojící vily nebo jakýkoli jiný způsob zástavby či podle polohy ve městě také park nebo zahrada. Bloky se rozlišují na stavební (jsou určeny převážně k zastavění budovami) a nestavební.

Díky uliční čáře, která přesně stanoví, kudy mají vést nové ulice a kudy ne, přestanou například vznikat další slepé uličky. Spolu s uliční čárou budou muset developeři respektovat také stavební čáru. Ta jasně vymezí hranici mezi místy určenými k zástavbě a veřejným prostranstvím.

Výšková regulace

Nové stavební předpisy stanoví celkem osm výškových hladin, které budou odvozeny vždy od okolní zástavby. Maximální regulovaná výška je pro jednotlivé hladiny stanovena v celé vymezené ploše, minimální regulovaná výška pouze podél stavební čáry orientované do uličního prostranství. V zásadě má platit, že developeři nebudou smět stavět do větší výšky, než jakou má okolní zástavba.

Obr. č. 2: Limity maximální a minimální regulované výšky

Výška okolní zástavby

Uliční čára, stavební čára a výška budovy určují základní parametry pro posouzení stavby a pro ověření vzájemných vztahů mezi budovami, které nevnímáme jako pouhé solitéry, ale vždy je bereme jako součást města. Do doby, než budou výškové limity definovány přímo v územních a regulačních plánech, je stavebním úřadům pro posouzení výškových hladin k dispozici například kompletní 3D model Prahy s vyznačením výšek říms jednotlivých budov vůči terénu. Dále jsou k dispozici data o počtu podlaží budov, o průběhu uličních čar a mnohé další velmi užitečné informace na www.geoportalpraha.cz .

Odstupy staveb

Odstupy staveb jsou ponechány v poměru 1:1, ale vztahují se pouze tam, kde mají smysl, tj. na okna obytných místností stávajících budov jako ochrana volného pohledu na oblohu. Nově je zaveden požadavek povinného odstupu 3 m od hranice pozemku pro případy, kdy stavby mezi sebou vytvářejí volný prostor.

Obr. č. 3: Prokázání úhlu odstupu na situaci stavby podle Přílohy č. 1

Méně parkování v centru města

Předpisy určují pro developera minimálně požadovaný a maximálně přípustný počet parkovacích stání. Jejich počet (nestanoví-li přímo územní nebo regulační plán) se upravuje na základě centrality území a docházkových vzdálenosti stanic veřejné dopravy. Zatímco na okrajích metropole lze budovat větší množství stání pro automobily, v centru naopak Praha požadavky zpřísní a soukromí investoři nebudou mít možnost stavět tak velká parkoviště jako dosud. Magistrát tím chce více upřednostnit využívání městské hromadné dopravy.

Místo pro cyklisty

Projektanti budou mít povinnost více myslet na cyklisty. Nové stavební předpisy sice neurčují přesný počet parkovacích míst pro jízdní kola, většina nových staveb ale má mít takzvané „plochy pro odkládání jízdních kol”. Podmínkou je, aby byly veřejně přístupné a cyklisté si na nich mohli svůj bicykl uzamknout (ideálně díky umístěnému stojanu).

Urbanistické typy ulic

Pražské stavební předpisy nastavují pravidla, která mají zkvalitnit veřejný prostor a vzhled ulic. Nařízení stanovuje čtyři základní urbanistické typy ulic v hierarchii od městské třídy po lokální a přístupovou ulici. K jednotlivým typům ulic jsou vztahována vybraná ustanovení (např. standard veřejných prostranství, stromořadí nebo parter budov). Ke každému typu je zároveň přiřazena minimální šířka uličního prostranství.

Jednotlivé typy ulic jsou vymezeny primárně na základě jejich významu v urbanistické struktuře a prostorových parametrů uličního profilu. Tato systematizace do určité míry koresponduje s dopravním významem komunikací podle zákona o pozemních komunikacích (dopravně významnější komunikace zpravidla odpovídají širším a urbanisticky významnějším uličním prostorům), tato korelace ale neplatí absolutně. Konkrétní uspořádání dopravního řešení se v čase může měnit (závisí na vedení tras hromadné dopravy, intenzitách provozu nebo širších dopravních vazbách), naproti tomu ulice jako celek ve svém urbanistickém významu a prostorovém vymezení reprezentuje nejstálejší prvek městské struktury s životností v řádu stovek let. Vymezení uličního prostranství tak determinuje organizaci a charakter prostředí v dlouhodobém horizontu bez ohledu na dílčí změny v uspořádání uličního profilu.

Rozvoj dostupných služeb a aktivit

Veřejná prostranství tvoří základní kostru městského systému s vysokou reprezentativní hodnotou. Kvalitní řešení veřejných prostranství má přímý pozitivní ekonomický efekt, neboť podporuje rozvoj dostupných služeb a aktivit v parteru města, a tím přispívá k jeho udržitelnosti. V živých přízemích domů by měly nově vznikat kavárny, obchody či prostory pro služby.

Ulice nejen pro auta

Předpisem se prolíná zejména podpora pěší dopravy a mírné omezení individuální automobilové dopravy. Vyvážený poměr mezi dopravou a obytností se promítá do ustanovení o chodnících, o sdružování sloupů, o parteru budov, o stromořadích, o výsadbovém pásu, který zaručuje prostor pro stromy mezi inženýrskými sítěmi, a do mnoha dalších pravidel. Ustanovení Pražských stavebních předpisů stanovuje základní povinné požadavky, které jsou doplněny doporučeními v Manuálu tvorby veřejných prostranství.

Bezbariérovost především

Nová pravidla prosazují bezbariérovost v ulicích. Doporučují proto upřednostňovat přechody, naopak se vyhýbat nadchodům a podchodům. Silnice by již neměla oddělovat od chodníků svodidla tak často jako je tomu dosud.

Přednost výstavby v centru

Praha začne preferovat výstavbu ve vnějším centru metropole. Naopak na okrajových částech bude pro developery výstavba obtížnější. Stavba na okrajích je pro Magistrát finančně nadměrně náročná, neboť musí investovat do rozvoje infrastruktury či například do rozšíření tras hromadné dopravy. Tento trend chce město podpořit v rámci připravovaného územního plánu, který v Praze nese označení Metropolitní.

Méně reklamy ve středu města

Omezení reklamy je benevolentnější, než je navrhovalo původní znění Pražských stavebních předpisů. Přesto se podmínky pro reklamu zpřísní. Reklamy nebudou smět narušovat architektonický, urbanistický a krajinný charakter prostředí. V památkových rezervacích a zónách bude možné umístit panel větší než čtyři metry čtvereční pro umístění reklamy, bude na ně ale možné umístit pouze informace, které nemají reklamní povahu. Omezení se nebude vztahovat na staveniště a budovy, které se na nich nacházejí.

Obr. č. 4: Stavby pro reklamu na fasádě a před fasádou

Zastavitelné a nezastavitelné území

Stavební zákon vymezuje zastavěné a nezastavěné území. Jedná se o hranici, která je fixována k určitému datu. Pro rozvoj zástavby jsou ve stavebním zákoně definovány zastavitelné plochy. Zastavitelné plochy se mohou vyskytnout jak v území zastavěném, tak i v území dosud nezastavěném.

Návrhové plochy

Pro případy, ve kterých je na rozdíl od rozvoje výstavby naopak vhodné místně redukovat zastavěné území, umožňují Pražské stavební předpisy stanovit nezastavitelné plochy v dosud zastavěném území. Jde o plochy návrhové, které se vymezují v územně plánovací dokumentaci zrcadlově jako zastavitelné plochy v dosud nezastavěném území.

Území zastavěné a nezastavěné

Při zachování principu stavebního zákona v členění popisu podle míry detailu formou území/plocha/pozemek tak vzniká ucelený systém, ve kterém je ve výchozím stavu území členěno na zastavěné a nezastavěné. Následně návrhem zastavitelných a nezastavitelných ploch v územním plánu podle jejich umístění dojde k celkovému rozčlenění na území zastavitelné a nezastavitelné. Přitom právě hranice mezi zastavitelným a nezastavitelným územím je důležitější než hranice mezi zastavěným a nezastavěným územím, neboť ta první stanovuje právní rozsah a dohodu, kam až lze stavět, zatímco ta druhá se bude s každou novou stavbou posouvat a měnit v průběhu času, a je

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: