5.6.1.8
Hospodaření s energií 2
Ing. Bohumír Číhal
Vládní návrh novely zákona
Důvody, které vedly k vypracování novely zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií
0, ve znění pozdějších předpisů a základní informace k této novele jsme uvedli v předcházejícím článku. Zde se zaměříme na podrobnější seznámení s obsahem novely.
Vládní návrh novely zákona byl rozeslán poslancům 20. února 2019. K návrhu se vyjádřil Hospodářský výbor Sněmovny ČR usnesením, kterým doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR projednat a schválit návrh ve znění 21 schválených pozměňovacích návrhů. Sněmovna v prvním čtení při projednávání návrhu zákona nevyslovila souhlas. Druhé čtení návrhu zákona bude pravděpodobně předmětem podzimního zasedání Poslanecké sněmovny.
Návrh zákona zapracovává z práva Evropské unie ve věci hospodaření s energií
-
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne 19. května 2010 o energetické náročnosti budov,
-
směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2012/27/EU ze dne 25. října 2012 o energetické účinnosti, o změně směrnic 2009/125/ES a 2010/30/EU a o zrušení směrnic 2004/8/ES a 2006/32/ES, a
-
nařízením Evropského parlamentu a Rady 2017/1369 ze dne 4. července 2017, kterým se stanoví rámec pro označování energetickými štítky a zrušuje směrnice 2010/30/EU.
Tyto směrnice stanovující legislativní rámec EU pro zvyšování energetické účinnosti napomáhají dosažení cílů energetické účinnosti EU do roku 2020.
Změna směrnic EP a Rady 2018
Dne 30. května 2018 vyšla v pořadí již 3. Směrnice 2018/844/EU o energetické náročnosti budov formou změnového předpisu současně dvou stávajících směrnic 2010/31/EU a 2012/27/EU. Požadavky směrnice mají být do české legislativy promítnuty do 10. března 2020.
Změny Směrnice 2010/31/EU v části definic a výkladu pojmů upřesňují význam a doplňují některé termíny (např. technický systém budovy, otopná soustava, zdroj tepla). Upřesňuje se společný obecný rámec pro výpočet energetické náročnosti budov, kde dochází k významné změně významu a je zpřesněná povinnost vyjádření energetické náročnosti primární energií. Významná je záměna slovesného způsobu popisujícího použití norem pro metodu výpočtu (... by měla zohledňovat ... x ... státy popíší svou metodiku podle souhrnných norem...).
Na změny Směrnic vláda, podle důvodové zprávy, reaguje v příslušných částech návrhu zákona.
Základní pojmy
V předchozím článku jsme upozornili na význam definice základních pojmů pro účely zákona. Potvrdil to i návrh novely zákona úpravami šestnácti článků ustanovení § 2 Základní pojmy.
Energetické hospodářství
Obecnost definice ve stávajícím znění zákona činí problém. Není zřejmé, zda pojem energetické hospodářství zahrnuje technologické celky, budovu, procesy a na co se povinnost zpracovat energetický audit vztahuje. Energetická hospodářství jsou vždy jedinečná a cíle prováděného energetického auditu se mohou lišit dle zadání vlastníka energetického hospodářství, nelze proto nastavit jednotný postup pro identifikaci možností ke zvyšování energetické účinnosti. Změna definice termínu energetické hospodářství a zavedení termínu ucelená část energetického hospodářství je zpřesnění aktuálního znění termínu, který je z pohledu věcného nepřesný a pro dotčené subjekty nejasný.
Podle navrhovaného znění zákona se rozumí energetickým hospodářstvím budova nebo provoz, jestliže lze u nich stanovit spotřebu energie na základě měřitelného vstupu a výstupu. Ucelenou částí energetického hospodářství je územně nebo procesně oddělená část energetického hospodářství, kterou je možno na základě měřitelného vstupu a výstupu energie vyčlenit.
Úprava souvisí se změnou přístupu k provádění energetického auditu.
Energetický audit
Novou definici, kterou dochází k věcně přesnému definování termínu energetický audit, upravuje nový odstavec 1n. Energetický audit. Energetickým auditem se rozumí systematická kontrola a analýza spotřeby energie za účelem získání dostatečných znalostí o stávajícím nakládání s energií v energetickém hospodářství, která identifikuje a kvantifikuje možnosti nákladově efektivních úspor energie a podává zprávy o zjištěních. Jedná se o proces k identifikaci příležitostí ke snížení energetické náročnosti, nikoli písemný dokument, jak je definován podle stávající právní úpravy. Do upravené definice se promítá nový přístup provádění energetického auditu v souladu s evropskou normou o energetických auditech (ČSN ISO 50002 Energetické audity - Požadavky s návodem pro použití: 2016). Navržená definice je v souladu s požadavky na rozsah energetického auditu podle Směrnice o energetické účinnosti.
Řada změn termínů souvisí s pohledem na budovy. Začíná věcným zpřesněním definice budovy. Klade důraz na vytápění a chlazení, které jsou nejvýznamnější energetické činnosti, při nichž dochází k nejvyšší spotřebě energie v případě hodnocení energetické náročnosti budovy. Budovy, ve kterých nedochází k úpravě vnitřního prostředí formou vytápění, chlazení nebo obojím zároveň, nejsou budovami podle tohoto zákona.
V ustanovení § 2 jsou termíny týkající se vytápění a chlazení nově definovány:
Účinným vytápěním a chlazením se rozumí způsob vytápění nebo chlazení, který nákladově efektivně snižuje množství vstupní primární energie nezbytné k dodání jednotky energie do stavby v porovnání s výchozím stavem, při zohlednění energie potřebné pro získání vstupní primární energie, její přeměnu, přepravu a distribuci,
Chlazením se rozumí proces odvodu tepla z ochlazovaného prostoru zajišťovaný příslušným technickým zařízením za účelem vytváření tepelné pohody či požadovaného stavu vnitřního prostředí.
Energeticky vztažná plocha je rozhodná pro stanovení některých povinností stanovených zákonem a jedním z podstatných vstupů pro výpočet průkazu energetické náročnosti budov. Zpřesněním definice v ustanovení § 2 odst. 1r dojde k jednotnému postupu jejího stanovení a následně jednoznačnému rozhodnutí, zda je subjekt dotčen danou povinností. Jedná se o další z kroků zpřesnění zpracování průkazu energetické náročnosti, tzn. porovnatelnosti výstupů těchto zpracování. K zpřesnění dojde i ve vazbě na nově uvedenou definici upravovaného vnitřního prostředí.
Budova s téměř nulovou spotřebou
Současná definice budovy s téměř nulovou spotřebou (NZEB) je významně přísnější než požaduje Směrnice o energetické náročnosti budov. Budovou s téměř nulovou spotřebou energie je, podle aktuálního znění zákona, budova s velmi nízkou energetickou náročností, jejíž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta z Obnovitelných zdrojů energie (OZE). Podle Směrnice je budovou s téměř nulovou spotřebou energie budova, jejíž energetická náročnost určená podle přílohy I je velmi nízká. Téměř nulová či nízká spotřeba požadované energie by měla být ve značném rozsahu pokryta z obnovitelných zdrojů, včetně energie z obnovitelných zdrojů vyráběné v místě či v jeho okolí.
Definici budovy s téměř nulovou spotřebou je potřebné vnímat v kontextu vyhlášky č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Tato prováděcí vyhláška stanoví nákladově optimální úroveň požadavků na energetickou náročnost budovy pro nové budovy, větší změny dokončených budov, pro jiné než větší změny dokončených budov, pro budovy s téměř nulovou spotřebou energie. Dále stanoví metodu výpočtu energetické náročnosti budovy, vzor posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie a vzor stanovení doporučených opatření pro snížení energetické náročnosti budovy. Míra užitelnosti OZE je tudíž dána výpočtově referenční budovou. Úprava zákona odstraňuje nesoulad definice s požadavky na NZEB stanovené prováděcím právním předpisem.
Ústřední instituce
Ústřední institucí je ministerstvo, jiný ústřední správní úřad, Česká národní banka, Poslanecká sněmovna, Senát, Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Nejvyšší státní zastupitelství a Vězeňská služba.
Zpřesněná definice je transponována ze Směrnice o energetické účinnosti. Právě ústřední instituce jsou dotčenými subjekty povinností stanovených v ustanovení § 9b zákona č. 406/2000 Sb., které jsou stanoveny v souladu s požadavky Směrnice. Tyto požadavky vyplývají z premisy příkladné úlohy státu.
Energetický štítek
V souvislosti s přijetím Nařízení o štítkování, které příslušné definice upravuje, se ruší definice energetický štítek a informačním list v ustanovení § 2 zákona. Dochází tak k odstranění duplicity mezi národní právní úpravou (spočívající v transpozicí již neplatné směrnice o štítkování) a přímo účinným Nařízením o štítkování 2017/1369. Podrobněji dále v části Energetické štítky.
Územní energetická koncepce
Územní energetická koncepce stanoví cíle a zásady nakládání s energií na území kraje, hlavního města Prahy, jeho městských částí nebo obce. Obsahuje vymezené a předpokládané plochy nebo koridory pro veřejně prospěšné stavby pro rozvoj energetického hospodářství, přitom zohledňuje potenciál využití systémů účinného vytápění a chlazení, zejména pokud využívají vysokoúčinnou kombinovanou výrobu elektřiny a tepla, a vytápění a chlazení využívající obnovitelné zdroje energie tam, kde je to vhodné. Územní energetická koncepce se zpracovává na období 25 let a vychází ze státní energetické koncepce.
Kraj a hlavní město Praha zpracovává nejméně jednou za 5 let Zprávu o uplatňování územní energetické koncepce v uplynulém období, stejně tak obec v případě, že územní energetickou koncepci přijala. Zpráva je podkladem pro případnou aktualizaci příslušné územní energetické koncepce.
Z poznatků aplikační praxe vyplývá, že stávající znění ustanovení § 4 zákona není dostatečně detailní pro účely zpracování těchto zpráv. K nápravě dochází vložením nového odstavce 8 upravující Zprávu zpracovávanou krajem a odstavce 9 upravující Zprávu zpracovávanou obcí.
Státní program na podporu úspor energie
Změna aktuálního názvu Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných a druhotných zdrojů energie reflektuje novou podobu tohoto programu, jehož programová dokumentace byla schválena na podzim roku 2016.
Nový Státní program navazuje svým zaměřením a rozsahem působnosti na původní Program EFEKT 2017-2021 vyhlášený Ministerstvem průmyslu a obchodu se záměrem podílet se na naplňování Státní energetické koncepce.
Program, zaměřený na realizaci energeticky úsporných opatření (zejména v oblasti konečné spotřeby energie), na zvyšování účinnosti užití energie, na snižování energetické náročnosti a také na větší využívání obnovitelných a druhotných zdrojů energie, je upraven tak, aby byla maximalizována výše příspěvku tohoto programu k plnění cíle článku 7 Směrnice o energetické účinnosti. Tento článek stanovuje závazek ČR realizovat úsporu energie u konečného spotřebitele. Dle Komise se jedná o jeden ze stěžejních nástrojů Směrnice k dosažení příspěvků členských států k naplnění cíle EU v oblasti energetické účinnosti.
Program zpracovává a jeho naplňování vyhodnocuje ministerstvo, podle návrhu zákona bez určení období zpracování. K uskutečnění Programu mohou být poskytovány dotace ze státního rozpočtu též v oblasti výměny, dimenzování a posouzení účinnosti kotlů a rozvodů tepelné energie a klimatizačních systémů umístěných v rodinných domech, bytech a stavbách pro rodinnou rekreaci (bez vazby na zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech), přípravy energeticky úsporných projektů zaměřených na snižování energetické náročnosti budov a energetického hospodářství a u energetických služeb se zaručeným výsledkem.
Některá opatření pro zvyšování hospodárnosti užití energie
Kontrola provozovaných kotlů a rozvodů tepelné energie a klimatizačních systémů
U provozovaných kotlů se jmenovitým výkonem nad 20 kW, které slouží k vytápění budovy, a k nim připojených rozvodů tepelné energie mají stanovené (zpřesněné) povinnosti vlastník budovy, společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce. Zprávy o kontrole provozovaných kotlů a příslušných rozvodů tepelné energie se předkládají ministerstvu, Státní energetické inspekci nebo příslušnému kontrolnímu orgánu.
Jedná se o uvedení do souladu se Směrnicí 2010/31/EU, čl. 14, jejímž záměrem je stanovit nezbytná opatření k zavedení pravidelné inspekce přístupných částí soustav používaných k vytápění budov, jako jsou zdroje tepla, řídicí systémy a oběhová čerpadla, s kotli se jmenovitým výkonem pro účely vytápění budov vyšším než 20 kW. Proto změna vyjímá z povinnosti kotle s výkonem nad 20 kW používané pro technologické účely jako například pro předehřev plynu v regulačních stanicích, které jsou kontrolovány podle jiných předpisů a v souladu s podmínkami výrobce (jsou kontrolovány servisním technikem, který je proškolen výrobcem). V českém právním řádu je problematika kontrol těchto zařízení řešena zákonem č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů.
Snižování energetické náročnosti budov
V ustanoveních § 7 zákona č. 406/2000 Sb. se rozšiřují povinnosti osob, v případě, že nevzniklo společenství vlastníků jednotek, na správce.
V případě změny dokončené budovy jsou stavebník, vlastník budovy, společenství vlastníků, resp. správce povinni plnit požadavky na energetickou náročnost budovy podle prováděcího právního předpisu. Stavebník nejpozději k datu podání žádosti o stavební povolení nebo žádosti o společné povolení, kterým se stavba umisťuje a povoluje, ohlášení stavby nebo podání žádosti o povolení změny stavby před jejím dokončením s dopadem na její energetickou náročnost anebo k datu ohlášení takové změny, a ostatní osoby podle věty první v případě změny dokončené budovy, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení, nejpozději před zahájením této změny jsou povinni zajistit průkaz energetické náročnosti budovy, který obsahuje hodnocení
-
splnění požadavků na energetickou náročnost budovy na nákladově optimální úrovni pro budovu nebo pro měněné stavební prvky obálky budovy a měněné technické systémy podle prováděcího právního předpisu,
-
posouzení technické, ekonomické a ekologické proveditelnosti alternativních systémů dodávek energie podle prováděcího právního předpisu,
V ustanovení § 7 se ruší, z důvodu jeho nadbytečnosti, odstavec 6 s odvoláním na vyhlášku č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. V odstavci 4c se slovo chlazení vypouští neboť se uvedená vyhláška nezabývá pravidly pro chlazení. Novelou této vyhlášky budou též písmena b) a c) ustanovení § 7 zákona č. 406/2000 Sb. již irelevantní. Cílem úpravy je uvést do souladu zákon o hospodaření energií a uvedenou vyhlášku.
Průkaz energetické náročnosti
V návrhu zákona je řešena náprava výtky ze strany Evropské komise, vznesené ve formálním upozornění týkající se řízení pro porušení povinnosti podle čl. 258 SFEU č. 2016/2131, ve kterém Komise namítá, že Česká republika nesplňuje některá ustanovení Směrnice o energetické náročnosti budov. Česká republika vyjádřila souhlas s touto výtkou a přislíbila nápravu při nejbližší novelizaci zákona o hospodaření energií. Předkládaný návrh zákona předpokládá dosažení tohoto souladu novým odstavcem 1d ustanovení § 7a Průkaz energetické náročnosti, zákona.
Stavebník, vlastník budovy, společenství vlastníků jednotek nebo v případě, že společenství vlastníků jednotek nevzniklo, správce, jsou povinni
-
při výstavbě nových budov nebo při větších změnách dokončených budov, nebo při prodeji budovy nebo ucelené části budovy, při pronájmu budovy nebo ucelené části budovy, jejíchž energeticky vztažná plocha je rovna nebo větší než 500 m2, nebo
-
u budovy užívané orgánem veřejné moci a jejíž energeticky vztažná plocha je rovna nebo větší než 250 m2, a zároveň se jedná o budovu určenou k užívání veřejností,
umístit průkaz v budově způsobem podle prováděcího právního předpisu.
Jedná se o transpoziční ustanovení Směrnice 2010/31/EU. Směrnice stanovuje povinnost umístění průkazu na nápadném a dobře viditelném místě v případě budov užívaných orgány veřejné moci a budov, které jsou často navštěvované veřejností a jejichž energeticky vztažná plocha je větší než 500 m2. Směrnice nedefinuje pojem budova často navštěvovaná veřejností a přístup k transpozici příslušných ustanovení jednotlivých členských států se liší. Navržené ustanovení se inspirovalo preambulí Směrnice, kde je uveden ukázkový výčet budov, které jsou často navštěvované veřejností, jako jsou obchody a nákupní střediska, supermarkety, restaurace, divadla, banky a hotely. Touto úpravou dochází k nápravě výtky Komise o způsobu transpozice Směrnice.
Předávání originálu Průkazu energetické náročnosti, kdy dochází k prodeji rodinného domu, je legitimní k naplnění povinnosti. U bytových domů není předání originálu průkazu vhodným řešením v případě dvou a více prodejů nebo pronájmů. Vidimace průkazu v případě bytových domů se vzhledem k praxi jeví administrativně a hlavně finančně velmi náročná, jelikož průkaz se může skládat i z několika desítek stran. Proto návrh zákona stanoví možnost předat vlastníkovi jednotky na jeho žádost průkaz nebo jeho kopii, a to
-
do 30 dnů v případě, že si průkaz již opatřil, nebo
-
do 60 dnů v případě, že si průkaz dosud neopatřil."
Průkaz musí nově obsahovat doporučená opatření pro snížení energetické náročnosti budovy; tato povinnost se nevztahuje na průkaz, který u budovy prokáže dosažení mimořádně úsporné klasifikační třídy u celkové dodané energie budovy a neobnovitelné primární energie podle prováděcího právního předpisu
V rámci ukládání zpracovaných průkazů energetické náročnosti do systému, který je veden ministerstvem, umožňující dálkový přístup, je možné ověřit správnost konkrétního Průkazu. V tomto směru tudíž nelze předpokládat zneužití tohoto změkčení požadavku.
Energetické štítky
Všechna ustanovení § 8 Energetické štítky, kromě upravených odst. 1 a 2, byla zrušena, neboť implementují směrnici EP a Rady 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku, která je nahrazena přímo účinným nařízením EP a Rady 2017/1369.
Výrobky spojené se spotřebou energie, na které se vztahují požadavky označování energetickými štítky, náležitosti označování těchto výrobků energetickými štítky, provedení a obsah energetických štítků a informačních listů, metody a postupy měření, určení třídy energetické účinnosti, podrobnosti obsahu technické dokumentace a údaje požadované při prodeji na dálku stanoví prováděcí předpis (vyhláška č. 337/2011 Sb., o energetickém štítkování a ekodesignu výrobků spojených se spotřebou energie) nebo přímo použitelný předpis Unie upravující požadavky na štítkování (Nařízení EP a Rady (EU) 2017/1369).
Dodavatel je povinen dodávat informační list v českém jazyce a energetický štítek. Technická dokumentace musí být od 1. 1. 2019 vkládána do databáze výrobků, do které mají přístup orgány dozoru nad trhem.
Výrobky spojené se spotřebou energie, na které se vztahují požadavky označování energetickými štítky, dodání informačních listů a zpracování technické dokumentace, stanoví přímo použitelné předpisy Evropské unie, kterými se doplňuje Nařízení o štítkování. Vzhledem k častým změnám přímo použitelných předpisů (několikrát ročně) není možné zaručit aktuálnost seznamu výrobků v prováděcím právním předpise, což ztěžuje možnost ověřování požadavků na výrobky pro účely dozoru nad trhem (výrobky, které nejsou v seznamu uvedeny, není možné kontrolovat).
Prováděcí vyhláška č. 337/2011 Sb. zůstane zachována, neboť transponuje směrnici Komise 96/60/ES, kterou se provádí směrnice Rady 92/75/EHS, pokud jde o uvádění spotřeby energie na energetických štítcích kombinovaných praček se sušičkou pro domácnost. Pro všechny ostatní výrobky jsou povinnosti týkající se označování energetickými štítky stanoveny přímo použitelnými předpisy EU.
Povinnost dodavatele dodávat informační list v českém jazyce je již obsažena v aktuálním znění zákona a není v rozporu s povinností uvedenou v Nařízení 2017/1369. Dle zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, musí prodávající zajistit, aby písemné informace typu informačního listu byly poskytnuty v českém jazyce.
Ekodesign
Podle nového odstavce 1 ustanovení § 8a zákona č. 406/2000 Sb. Ekodesign seznam výrobků spojených se…
