Jednotlivé případy soudních rozhodnutí XI.

6.16.12

Jednotlivé případy soudních rozhodnutí XI.

JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

 NahoruI.

Změny v užívání stavby podle stavebního zákona

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 10. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1589/2012

Výrok:

 NahoruZměny v užívání stavby

Změny v užívání stavby se ve smyslu § 85 zákona č. 50/1970 Sb., týkají změn ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popř. činností, které by mohly ohrozit zdraví, život osob nebo životní prostředí. Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě dochází, či naopak nedochází, ke změně v užívání stavby, je třeba vycházet z požadavků zvláštních předpisů chránících veřejné zájmy. Není tedy nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá, byť sebemenší změna v užívání stavby, při níž prakticky nedochází k žádným stavebním zásahům (změna hračkářství na květinářství, změna knihkupectví na galanterii apod.). Naproti tomu však změny v užívání stavby, k nimž z povahy věci nemůže dojít bez provedení zásadních stavebních úprav, schválení stavebního úřadu podléhají. Je přitom nepochybné, že změna klenotnictví na provozovnu s prodejem masa, uzenin a občerstvení, tedy provoz, při němž navíc (na rozdíl od provozování klenotnictví) může reálně dojít k ohrožení zdraví zákazníků, náleží do posledně uvedené skupiny. Tento závěr by pak platil tím spíše, pokud by předmětné prostory byly zkolaudovány jako prodejna již v 19. století. Je totiž zcela zřejmé, že bez podstatných stavebních úprav by v těchto prostorách o více než sto let později nemohlo být provozováno řeznictví a uzenářství. Konečně, existuje evidentní a velmi silný veřejný zájem na tom, aby byly užívány jen zkolaudované stavby (tedy např. nikoliv stavby postavené bez stavebního povolení a ohrožující své okolí). Odporovalo by proto smyslu celého kolaudačního řízení, pokud by kolaudační rozhodnutí bylo možno takříkajíc "vydržet“. Jinak řečeno, protiprávní stav spočívající v užívání předmětných prostor bez náležitého kolaudačního rozhodnutí nemohl být zhojen ani tím, že k němu (protiprávnímu užívání) docházelo po dobu dvaceti let.

Skutkový stav:

 NahoruUkončení užívání

Žalobce se žalobou domáhal náhrady škody s příslušenstvím, jež mu měla vzniknout v důsledku výzvy, kterou ho Stavební úřad v K. H. vyzval, aby ukončil užívání provozovny s prodejem masa, uzenin a občerstvení (dále jen "předmětné prostory"). OS pro Prahu 1 rozsudkem nárok žalobce zamítl. Soud prvního stupně vycházel z následujících skutkových zjištění. Žalobce je osobou samostatně výdělečně činnou, podnikající v oborech řeznictví a uzenářství a hostinská činnost, přičemž za účelem výkonu své podnikatelské činnosti má pronajaty předmětné prostory. Předmětné prostory byly v minulosti užívány jako klenotnictví a jako prodejna občerstvení. dne 26. 4. 2001 podal hygienik Okresního úřadu K. H. Stavebnímu úřadu podnět k provedení stavebního dohledu s tím, že předmětné prostory jsou užívány v rozporu se stavebním zákonem. Dne 15. 5. 2001 proběhlo v předmětných prostorách místní šetření, přičemž s ohledem na zjištěné nedostatky bylo dohodnuto, že v termínu do 31. 8. 2001 bude stavebnímu úřadu podána žádost o stavební povolení. Dne 27. 9. 2001 vyzval stavební úřad žalobce, aby do 31. 10. 2001 podal žádost o stavební povolení, na základě kterého by předmětné prostory byly uvedeny do souladu s hygienickými, požárními a provozními předpisy. Dne 1. 11. 2001 vlastníci domu, v němž se nacházejí předmětné prostory (dále jen "předmětný dům“), podali žádost o vydání stavebního povolení; dne 27. 3. 2002 bylo vydáno stavební povolení na stavbu stavební úpravy přízemí domu – prodejna masa a uzenin, občerstvení, přípravna hotových teplých pokrmů, prodejna zeleniny, provozní zázemí a zázemí pro zaměstnance provozovny. Dne 8. 9. 2003 vyzval Stavební úřad vlastníky předmětného domu, aby neprodleně požádali o kolaudaci stavby. Dne 8. 10. 2003 požádali vlastníci předmětného domu o kolaudaci stavby, kolaudační rozhodnutí však nebylo vydáno, neboť při místním šetření konaném dne 30. 10. 2003 bylo zjištěno, že žádné stavební úpravy nebyly provedeny. Dne 28. 1. 2004 vydal stavební úřad výzvu, kterou vyzval žalobce a vlastníky předmětného domu, aby s ohledem na skutečnost, že v předmětných prostorách nebyly provedeny stavební úpravy dle vydaného stavebního povolení, užívání těchto prostor ukončili. Úkon správního orgánu je dle soudu prvního stupně třeba posuzovat podle jeho obsahu, pročež je nutno výzvu ze dne 28. 1. 2004 považovat nikoliv za výzvu vydanou dle § 102 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon (dále jen "stavební zákon“), ale za rozhodnutí dle § 96 odst. 1 stavebního zákona; žalobce měl právo se proti uložené povinnosti bránit odvoláním. Pokud žalobci vznikla škoda, pak nikoliv nesprávným úředním postupem, ale nezákonným rozhodnutím, přičemž však podmínkou odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím je zrušení tohoto nezákonného rozhodnutí. K odvolání žalobce Městský soud v P. rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

 NahoruDovolání proti rozsudku

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také "dovolatel") dovolání, jehož přípustnost spatřuje dovolatel v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci dle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolatel ve svém dovolání především polemizuje se závěrem odvolacího soudu, dle kterého stavební úřad byl oprávněn vydat výzvu dle § 102 odst. 1 stavebního zákona. Odůvodnění tohoto závěru navíc považuje za "značně nepřezkoumatelné". Další právně významnou otázkou je dle dovolatele to, zda lze výzvou podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nařídit okamžité ukončení užívání prodejny, která je kolaudovaná jako prodejna od 19. století, i když nikoliv ke konkrétnímu účelu, a která je ke stejnému účelu užívána 20 let. Dovolatel dále uvedl, že odvolací soud nepoučil účastníky řízení podle § 118a o. s. ř., pročež je jeho rozhodnutí překvapivé.

Výběr z odůvodnění rozhodnutí:

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není rozhodnutím měnícím [§ 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.], ani potvrzujícím, poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen [§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.], přichází v úvahu přípustnost dovolání jen na základě § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Jelikož se dovolací soud doposud nezabýval právní otázkou, zda je stavební úřad oprávněn vydat výzvu podle § 102 odst. 1 stavebního zákona, jakož ani právní otázkou, zda lze výzvou podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nařídit okamžité ukončení užívání prodejny, která je kolaudovaná jako prodejna od 19. století, i když nikoliv ke konkrétnímu účelu, a která je ke stejnému účelu užívána 20 let, je dovolání přípustné.

Podle § 98 stavebního zákona ve znění zákona č. 83/1998 Sb. (dále jen "stavební zákon v rozhodném znění") státní stavební dohled zajišťuje ochranu veřejných zájmů, jakož i práv a právem chráněných zájmů právnických a fyzických osob, vyplývajících z tohoto zákona, z předpisů vydaných k jeho provedení, ze zvláštních předpisů, z územně plánovací dokumentace, z územních rozhodnutí, z provádění stavby nebo její změny, z vlastností stavby při jejím užívání, z odstranění stavby a z provádění terénních úprav, prací a zařízení podle tohoto zákona.

Podle § 99 stavebního zákona v rozhodném znění orgány státního stavebního dohledu jsou pověření pracovníci: a) stavebního úřadu, b) obcí, které nejsou stavebními úřady, při výkonu působnosti podle § 122 a 124, a jiných orgánů státní správy oprávněných zvláštními předpisy dozírat na provádění, užívání a odstraňování staveb v mezích těchto předpisů.

 NahoruPravomoci stavebního úřadu

Podle § 102 stavebního zákona v rozhodném znění zjistí-li orgán státního stavebního dohledu na stavbě závadu, vyzve podle povahy věci stavebníka, oprávněnou osobu nebo právnickou osobu nebo fyzickou osobu (podnikající podle zvláštních předpisů) provádějící stavbu, aby zjednali nápravu, nebo upozorní jiný odpovědný orgán, aby učinil potřebná opatření. Nedbá-li osoba výzvy orgánu státního stavebního dohledu, vydá stavební úřad rozhodnutí, kterým nařídí zjednání nápravy; při provádění stavby může stavební úřad práce na stavbě zastavit. Odvolání proti rozhodnutí o zastavení prací nemá odkladný účinek. Po zjednání nápravy lze v pracích na stavbě pokračovat jen na základě nového rozhodnutí stavebního úřadu.

 NahoruVýzva orgánu státního stavebního dohledu

Podle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona (dále jen "vyhláška č. 132/1998 Sb."), výzva orgánu státního stavebního dohledu může být provedena záznamem do stavebního deníku nebo do jednoduchého záznamu o stavbě, písemným oznámením nebo do protokolu. Výzva obsahuje stručný popis zjištěné závady, způsob a lhůtu zjednání nápravy, upozornění na následky neuposlechnutí výzvy, jméno, příjmení a podpis osoby vykonávající státní stavební dohled.

 NahoruStátní stavební dohled

Státní stavební dohled představuje určitou formu kontrolní (inspekční) činnosti, jejímž cílem je především zabezpečení veřejných zájmů a dodržování povinností stavebníků, vlastníků staveb a dalších osob, které souvisejí s prováděním, užíváním a odstraňováním staveb a které vyplývají z obecně závazných právních předpisů (popř. některých technických norem). Stavební úřad často provádí kontrolu na místě stavby, přičemž v případě, že při této své činnosti zjistí nějaké pochybení (závadu, postup v rozporu se zákonem apod.), je nutné operativně, tj. především pohotově a pružně, působit k jejímu odstranění. Je zřejmé, že kontrolu na místě stavby (jakož např. ani záznam do stavebního deníku) z povahy věci nemůže provádět stavební úřad jako takový, ale pouze jeho pracovníci k této činnosti pověření – v terminologii zákona označování jako státní stavební dozor. Ač to tedy z doslovného znění zákona nemusí být na první pohled zcela zřejmé, státní stavební dohled není jakýmsi autonomním orgánem státu nezávislým na stavebním úřadu, ale jeho činnost lze mnohem spíše podřadit pod činnost samotného stavebního úřadu. Za této situace nelze než uzavřít, že pochybení Stavebního úřadu v K. H. nelze spatřovat v tom, že výzva ze dne 28. 1. 2004 byla označena jako výzva Stavebního úřadu v K. H., a nikoliv jako výzva státního stavebního dozoru.

 NahoruNepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku

K námitce dovolatele týkající se nepřezkoumatelnosti odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nezbývá než uvést, že i když se odvolací soud s právní otázkou, zda byl Stavební úřad v K. H. oprávněn vydat výzvu dle § 102 odst. 1 stavebního zákona, vypořádal poněkud jiným způsobem než soud dovolací, své úvahy srozumitelně objasnil. Dle přesvědčení dovolacího soudu tak odůvodnění odvolacího soudu týkající se této právní otázky za nepřezkoumatelné považovat nelze. Je evidentní, že nepřezkoumatelnost odůvodnění rozsudku odvolacího soudu nelze spatřovat ani v tom, že se odvolací soud neztotožnil s právním názorem dovolatele.

 NahoruUžívání stavby

K otázce, zda lze výzvou podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nařídit okamžité ukončení užívání prodejny, která je kolaudovaná jako prodejna od 19. století, i když nikoliv ke konkrétnímu účelu, a ke stejnému účelu je užívána 20 let.

Podle § 85 stavebního zákona v rozhodném znění stavbu lze užívat jen k účelu určenému v kolaudačním rozhodnutí, popř. ve stavebním povolení. Změny ve způsobu užívání stavby, v jejím provozním zařízení, ve způsobu nebo podstatném rozšíření výroby, popřípadě činnosti, která by mohla ohrozit zdraví a život nebo životní prostředí, jsou přípustné jen na základě rozhodnutí stavebního úřadu o změně v užívání stavby. Změnu v užívání stavby, která je spojena se změnou stavby, projedná stavební úřad ve stavebním řízení a po jejím dokončení provede kolaudaci změny stavby.

Zásadní stavební úpravy kvůli změnám v užívání stavby

Při posuzování otázky, zda v konkrétním případě dochází, či naopak nedochází ke změně v užívání stavby, je třeba vycházet z požadavků zvláštních předpisů chránících veřejné zájmy. Není tedy nutné, aby schválení stavebního úřadu podléhala každá, byť sebemenší změna v užívání stavby, při níž prakticky nedochází k žádným stavebním zásahům. Naproti tomu však změny v užívání stavby, k nimž z povahy věci nemůže dojít bez provedení zásadních stavebních úprav, schválení stavebního úřadu podléhají. Je přitom nepochybné, že změna klenotnictví na provozovnu s prodejem masa, uzenin a občerstvení, tedy provoz, při němž navíc může reálně dojít k ohrožení zdraví zákazníků, náleží do posledně uvedené skupiny. Tento závěr by pak platil tím spíše, pokud by předmětné prostory byly zkolaudovány jako prodejna již v 19. století, jak tvrdí dovolatel. Je totiž zcela zřejmé, že bez podstatných stavebních úprav by v těchto prostorách o více než 100 let později nemohlo být provozováno řeznictví a uzenářství. Konečně, existuje evidentní a velmi silný veřejný zájem na tom, aby byly užívány jen zkolaudované stavby. Odporovalo by proto smyslu celého kolaudačního řízení, pokud by kolaudační rozhodnutí bylo možno takříkajíc "vydržet". Jinak řečeno, protiprávní stav spočívající v užívání předmětných prostor bez náležitého kolaudačního rozhodnutí nemohl být zhojen ani tím, že k němu (protiprávnímu užívání) docházelo po dobu 20 let.

 NahoruUžívání bez kolaudace

Za situace, kdy je v řízení v podstatě nesporné, že dovolatel užíval předmětné prostory jako provozovnu s prodejem masa, uzenin a občerstvení, aniž by tyto prostory k takovémuto užívání byly zkolaudovány, je pro posouzení věci rozhodné zodpovězení otázky, zda stavební úřad byl oprávněn vyzvat dovolatele, aby užívání předmětných prostor ukončil. Cílem výzvy vydané podle § 102 odst. 1 stavebního zákona je operativně působit na odstraňování nedostatků, a to nejen při provádění nebo odstraňování staveb, ale rovněž při jejich užívání. Neexistuje přitom žádný rozumný důvod, proč by prostřednictvím výzvy vydané podle § 102 odst. 1 stavebního zákona nemohl být odstraněn nedostatek spočívající v užívání stavby bez kolaudačního rozhodnutí. Bylo by rovněž v naprostém rozporu se smyslem a účelem stavebního zákona, pokud by stavební úřad mohl osobě, která užívá stavbu bez kolaudačního rozhodnutí nebo v rozporu s ním, uložit vysokou pokutu, ale nemohl by tuto osobu napřed vyzvat, aby postupovala v souladu se zákonem. Pochybení pak nelze spatřovat ani v tom, že dovolatel byl vyzván k okamžitému ukončení protiprávního jednání. Postup stavebního úřadu před vydáním výzvy totiž nelze než označit vůči dovolateli za benevolentní či shovívavý. Ač měl stavební úřad po více než dva roky možnost zahájit řízení, v jehož důsledku by dovolateli mohla být udělena pokuta dosahující výše jednoho milionu Kč, po celou tuto dobu se snažil s dovolatelem dohodnout na smírném řešení věci. Za této situace se jeví stanovení byť zcela minimální lhůty ke zjednání nápravy jako adekvátní a přiměřené.

 NahoruVady řízení

K námitce, že odvolací soud nepoučil účastníky řízení podle § 118a o. s. ř., pročež je jeho rozhodnutí překvapivé.

Jak již bylo uvedeno, namítané vady řízení nemohou samy o sobě založit přípustnost dovolání. Jelikož je však dovolání dovolatele s ohledem na výše uvedené přípustné, zabýval se dovolací soud i touto námitkou.

Podle § 118a o. s. ř. ukáže-li se v průběhu jednání, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, předseda senátu jej vyzve, aby svá tvrzení doplnil, a poučí jej, o čem má tvrzení doplnit a jaké by byly následky nesplnění této výzvy. Má-li předseda senátu za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle účastníkova právního názoru, vyzve účastníka, aby v potřebném rozsahu doplnil vylíčení rozhodných skutečností.

Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 5178/2009) je překvapivým takové rozhodnutí, které nebylo možno na základě zjištěného skutkového stavu, postupu odvolacího soudu a dosud přednesených tvrzení účastníků, předvídat. Tak je tomu tehdy, pokud odvolací soud posuzoval skutečnost, kterou žádný z účastníků řízení nikdy netvrdil či nepopíral, popř. která nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně. Překvapivými rozhodnutími jsou taková rozhodnutí, jejichž přijetím je účastník řízení zbaven možnosti skutkově a právně argumentovat, nebo která z pohledu předcházejícího řízení originálním způsobem posuzují rozhodovanou věc. V posuzované věci pak rozhodnutí odvolacího soudu v žádném případě za nepředvídatelné považovat nelze. Odvolací soud totiž založil své rozhodnutí na posouzení právě těch právních otázek, jejichž řešení považoval v posuzované věci za rozhodné i sám dovolatel (a kterými se výše zabýval i dovolací soud, tj. tím, zda stavební úřad byl oprávněn vydat výzvu podle § 102 odst. 1 stavebního zákona a zda touto výzvou bylo možné vyzvat dovolatele k okamžitému ukončení užívání předmětných prostor). Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné.

 NahoruII.

Stavební zákon: výrobek plnící funkci stavby

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 10 Ca 280/2008

Výrok:

 NahoruVýrobek plnící funkci stavby

Pojmu "výrobek plnící funkci stavby“ je nutno rozumět tak, že se jedná o výrobek, který plní takovou funkci, jakou obvykle plní stavby ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006. Nejpodstatnějším charakteristickým znakem výrobku plnícího funkci stavby ve smyslu stavebního zákona je to, že se jedná o výrobek umístěný na určitém konkrétním místě trvale nebo dlouhodobě. Takovým výrobkem může být např. i silniční vozidlo.

Skutkový stav:

 NahoruZákaz užívání výrobků, které plní funkci stavby

Žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí Magistrátu města P. (dále jen "magistrát"), kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Úřadu mětské části P. 21, stavebního úřadu (dále jen stavební úřad) a toto rozhodnutí potvrzeno. Tímto rozhodnutím bylo žalobci podle § 108 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 zakázáno užívání výrobků, které plní funkci stavby, a to samostatného objektu recepce a objektu WC a sprch pro návštěvníky a 24 mobilních objektů pro ubytování návštěvníků, které byly umístěny bez souhlasu stavebního úřadu.

 NahoruVypořádání námitek vůči postupu stavebního úřadu

Žalobce v první námitce nesouhlasí se způsobem, jakým se magistrát vypořádal s jeho námitkami směřujícími vůči postupu stavebního úřadu při opatřování důkazů. Podle názoru žalobce magistrát jako odvolací orgán v rámci "správního uvážení“ volně vykládá zákon a pro odůvodnění nezákonného postupu stavebního úřadu používá volně vyfabulované "argumenty“ nemající oporu v zákoně jako jsou "veřejně přístupné místo“, "procesní ekonomie“, "chyby nedosáhly intenzity“. Žalobce uvádí, že zákonnost je jen jedna a pokud zákon stanoví podmínky pro provedení určitého úkonu, nelze jejich nedostatek zhojit volnou fabulací v rámci správní úvahy. Předmětný pozemek je navíc pronajatý, přístup na něj mají pouze platící návštěvníci koupaliště a osoby ubytované v kempu, nejde tedy o náměstí, na které je umožněn vstup všem osobám. Také pracovníci stavebního úřadu mohou na tuto plochu vstupovat, ale musí respektovat minimálně stavební zákon, což se v tomto případě nestalo.

Nesouhlas s výkladem pojmu "výrobek plnící funkci stavby“

Ve druhé žalobní námitce žalobce nesouhlasí s výkladem magistrátu k pojmu "výrobek plnící funkci stavby“. Žalobce si je vědom toho, že posouzení skutečnosti, zda se jedná o výrobek plnící funkci stavby a zda nemotorové vozidlo může být tímto výrobkem, je problematikou dosud v judikatuře neřešenou, a dále toho, že jde o oblast hraniční. Domnívá se však, že po dobu, po kterou si mobilní domov zachová vlastnosti nemotorového vozidla, tj. přepravitelnost a vlastnosti takové, jaké měl, když byl podle normy ČSN EN 1647 certifikován, je vozidlem. Pokud tyto vlastnosti ztratí v důsledku toho, že se stane nepřepravitelným např. proto, že je umístěn na podezdívku nebo spojen do podoby, která převoz neumožňuje, stává se výrobkem plnícím funkci stavby. Pokud si však zachová vlastnosti vozidla, je vozidlem a režim stavebního zákona se na něj nevztahuje podobně jako na karavany nebo jiná motorová či nemotorová kempová vozidla. Skutečnost, zda je kterékoli z výše zmíněných vozidel připojeno rozpojitelnou přípojkou k přívodu elektřiny, vody či je umožněn odtok odpadních vod do veřejné kanalizace, nemění nic na tom, že jde o vozidlo.

 NahoruMobilní domov

Argumentace žalovaného, že nemotorové vozidlo musí být vybaveno státní poznávací značkou a musí být za něj zaplaceno povinné ručení, je v rozporu s normou ČSN EN 1647, kterou sám žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí cituje, a podle níž jde o vozidlo, které není určeno k provozu na veřejných komunikacích. Podle platné právní úpravy je registrace vozidla a zaplacení povinného ručení požadavkem zákona pro silniční vozidla, u mobilního domova se však jedná "o přepravitelné obytné vozidlo pro volný čas, které nesplňuje požadavky na konstrukci a provoz silničních vozidel, ale je vybaveno pro přepravu a je určeno pro dočasné nebo sezónní ubytování“, a tudíž se na něj povinnost registrace a povinného ručení nevztahuje.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že setrvává na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta. Uvádí dále, že pokud by měly být mobilní domy posuzovány dle zákona č. 56/2001 Sb., musel by být takový dům natolik mobilní, tj. samostatně pojízdný či tažený, že by byl přemisťován po pozemních komunikacích. Norma ČSN EU 1647 v bodě 3.1 definuje mobilní domov jako "přepravitelné obytné vozidlo pro volný čas, které nesplňuje požadavky na konstrukci a provoz silničních vozidel, ale je vybaveno pro přepravu a určeno pro dočasné nebo sezónní ubytování“. Ze znění normy je zřejmé, že mobilní domov je pro přepravu pouze vybaven, avšak není samostatně pojízdný nebo tažený a uzpůsobený provozu na pozemních komunikacích. Pokud by měl být podle § 2 odst. 3 zákona o provozu posuzován jako přípojné nemotorové vozidlo, muselo by takové vozidlo splňovat požadavky § 6 odst. 1 zákona o provozu, tj. být přihlášeno k registraci a mít povinné ručení.

Pokud by měly být posouzeny dle § 2 odst. 2 zákona o provozu jako "zvláštní vozidlo vyrobené k jiným účelům, než k provozu na pozemních komunikacích, které může být při splnění podmínek stanovených zákonem k provozu na pozemních komunikacích schváleno“, bylo by možné ho za takovéto vozidlo považovat pouze do momentu připojení na areálové rozvody. Ve chvíli, kdy je splnění účelu užívání mobilního domu podmíněno osazením a stavbou sítí technického vybavení, jedná se z hlediska stavebních předpisů o výrobek plnící funkci stavby, přičemž funkcí stavby je v daném případě rekreace.

Žalobce podal k tomuto vyjádření repliku, v níž zdůraznil, že mobilní domov má jako vozidlo i prohlášení o shodě obsahující konstatování, že jde o vozidlo. Pokud by bylo možné na vozidlo aplikovat § 108 stavebního zákona, bylo by třeba předložit i doklad podle zvláštního předpisu prokazující shodu jeho vlastností s požadavky na stavby podle § 156. Pokud nelze takový doklad získat, připojí se k ohlášení technická dokumentace výrobce nebo dovozce, popř. další doklad, z něhož je možné ověřit dodržení požadavků na stavby. Tento požadavek však nelze u mobilního domova splnit, neboť takové doklady nelze opatřit. Názor, že flexibilní a odpojitelné připojení k sítím by činilo z vozidla stavbu, by vedl k absurdním závěrům a učinilo by výrobek plnící funkci stavby i z běžně napojovaných karavanů.

Dodatečně pak žalobce zaslal soudu stanovisko MMR, z něhož vyplývá, že podle názoru ministerstva v případě, že je mobilní dům natolik mobilní, že může být přemisťován po pozemních komunikacích, má charakter vozidla nebo přívěsu, a tudíž není v režimu stavebního zákona.

Městský soud v Praze žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, přezkoumal v rozsahu uplatněných žalobních bodů, kterými je vázán, a vycházel přitom z následujícího skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

 NahoruMístní šetření

Dne 2. 6. 2008 provedl stavební úřad bez přítomnosti žalobce místní šetření v areálu kempu, při němž bylo zjištěno, že v areálu jsou umístěny mobilní domy, některé z nich jsou užívány. Na dveřích recepce byla vyvěšena otvírací doba. V prostoru mobilhausů je upraveno sezení se slunečníky a plastovým zahradním nábytkem, mobilhausy jsou napojeny na kanalizaci, plynové bomby jsou odstaveny vně mobilhausů, komunikace pro příjezd k mobilhausům jsou vysypány štěrkem.

 NahoruZákaz užívání výrobků, které plní funkci stavby

Dne 11. 6. 2008 pak vydal stavební úřad rozhodnutí, kterým podle § 108 odst. 2 stavebního zákona žalobci zakázal užívání výrobků, které plní funkci stavby, a to: samostatného objektu recepce, objektu WC a sprch pro návštěvníky a 24 mobilních objektů pro ubytování návštěvníků na předmětných pozemcích.

 NahoruOdvolání proti rozhodnutí

V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad popsal zjištění učiněná při místním šetření dne 2. 6. 2008 a uvedl, že užívání výrobků zakázal, protože jsou umístěny bez předchozího povolení stavebního úřadu a protože nebyl předložen doklad prokazující shodu jejich vlastností s požadavky na stavby podle § 156 stavebního zákona. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž argumentoval obdobně jako v žalobě, když jednak poukazoval na nezákonný způsob provádění místního šetření dne 2. 6. 2008, k němuž nebyl přizván, a jednak dovozoval, že na předmětné mobilní domovy nelze § 108 stavebního zákona vztáhnout.

V průběhu odvolacího řízení žalobce předložil žalovanému znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem, z jehož závěrů vyplývá, že předmětné mobilní domy nejsou výrobkem plnícím funkci stavby a jedná se o nemotorové přívěsné vozidlo s pevnou obytnou nástavbou.

 NahoruNezákonný postup stavebního úřadu?

O odvolání rozhodl žalovaný rozhodnutím napadeným nyní žalobou tak, že odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. K námitce týkající se nezákonného postupu stavebního úřadu při místním šetření magistrát uvedl, že správcem pozemků, na nichž bylo šetření provedeno, je městská část P. K. Areál koupaliště je místem veřejně přístupným, nelze proto vstup posoudit jako vstup na cizí pozemek bez vědomí vlastníka. Ze správního spisu pak vyplývá, že ke vstupu na stavby ani do staveb při tomto šetření nedošlo, když účelem šetření bylo ověřit dodržování ustanovení stavebního zákona a výzvy k bezodkladnému zastavení prací. Opatření důkazů tudíž odvolací orgán neshledal v rozporu se zákonem.

Protože podle § 108 odst. 2 stavebního zákona je rozhodnutí o zákazu užívání prvním úkonem v řízení, nebyl stavební úřad povinen žalobci dávat možnost vyjádřit se ke zjištěným skutečnostem. Případné pochybení stavebního úřadu při výkonu stavebního dozoru by podle názoru žalovaného nemělo vliv na věcnou stránku prvoinstančního rozhodnutí. Odvolací orgán by sledoval hledisko procesní ekonomie, kdy není nutné ani vhodné rušit a vracet k novému projednání rozhodnutí, kde vady řízení nebo chyby rozhodnutí nedosáhly takové intenzity, která by měla za následek…