dnes je 12.10.2024

Input:

Kánon a antropometrie, antropometrie a ergonomie

22.10.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer

13.2.1
Kánon a antropometrie, antropometrie a ergonomie

Souvislost mezi architekturou a rozměry lidského těla je nepochybná. Rozměry lidského těla jsou předmětem zájmu umělců již od starověku, pro proporce lidského těla – velikostní vztahy mezi jednotlivými jeho částmi se užívá termín kánon (původně kanón, řec. kanwn = hůlka, pravítko, soubor pravidel). Známý je kánon staroegyptský, kánon Polykleitův, Praxitelův, Vitruviův; z renesančního období je nutno připomenout Leonarda da Vinci a Albrechta Dürera. V 18. a 19. století vzniká několik prací tohoto druhu: J. Marshall, G. Fritsch, A. P. Losenko, P. Richer, J. Kollmann, G. Bammes a další. Tyto studie prováděli buďto lékaři (pak mají charakter antropologický), nebo umělci (potom jsou zpracovány na téma tzv. plastické anatomie).

Kánon je ovšem soustava lidských proporcí, soustava vzájemných vztahů velikostí jednotlivých částí těla, která je zidealizovaná za účelem dosažení formální estetické dokonalosti. Naproti tomu antropometrie zjišťuje a konstatuje skutečné velikosti vyjádřené v centimetrech, milimetrech, popřípadě ve stopách a palcích, zjišťuje variabilitu lidské postavy, s níž nadále pracuje.

Ve 20. století je nejvýznamnějším dílem tohoto oboru Le Corbusierův Modulor. Zde jsou proporční vztahy, dané tzv. Fibonacciho řadou a poměrem zlatého řezu, fixovány absolutní velikostí: vychází se z výšky lidské postavy nejprve 175 cm, později 183 cm. Při použití Moduloru se tak vytváří při navrhování architektonického díla jak vizuálněkompoziční, tak i užitné vlastnosti. Zde je nutno opět připomenout Vitruvia. Rovněž tento autor uvádí ve svém kánonu vzájemné délkové vztahy mezi jednotlivými částmi těla: palce, dlaně, lokte, délky chodidla atd. i vzhledem k celé postavě. Jako délkovou míru Vitruvius používá ve svých teoretických úvahách o architektuře délku chodidla – stopu: např. atrium má míti délku 40 stop. Vyjadřovat rozměrové vlastnosti porovnáváním s lidskou postavou a jejími částmi je jistě nejpřirozenější, stále se používá, metrická soustava je pro projektování racionální. Rozměry architektonického díla a jeho částí jsou tedy dány exaktní, absolutní velikostí, pokud stopu za takovou budeme považovat – přesná délka starořímské stopy není jednoznačně zjištěna, někteří historikové uvádějí 280 mm, nejspíše však byla 296 mm. Velikostní údaje však Vitruvius uvádí zejména pro jejich vzájemné vztahy, jedná se tedy o kompoziční prostorové souvislosti, které mohou mít vliv na psychickou stránku, na duševní pohodu uživatele stavby.

Antropometrie

Antropometrie jako samostatná disciplína vznikla v 19. století. Antropometrie se zabývá přesným měřením jednotlivých mezinárodně dohodnutých) rozměrů lidského těla. Statistickým vyhodnocením těchto údajů lze např. stanovit rasové typy, průměrné, maximální a minimální velikosti určitého typu, při antropometrickém průzkumu v různých obdobích nebo u různých věkových skupin lze do jisté míry stanovit prognózu vývoje.

Statistické vyhodnocování postihuje variabilitu člověka. Pro označení skupin osob s některým stejným znakem je v antropometrii zaveden pojem percentil; např. výška 95. percentilu znamená, že 95 % osob je nižších než tato výška.

Antropomotorika

Na antropometrii navazuje antropomotorika, zabývající se studiem možností lidské postavy při pohybu. Ergonomie využívá výsledků zkoumání antropometrie antropomotoriky a mnoha dalších disciplín, zejména anatomie, fyziologie, psychologie, sociologie atd. a přirozeně též mnoho technických disciplín; má výrazně multidisciplinární charakter.

Ergonomie

Ergonomie – studuje vztah mezi člověkem a prací. Studuje nároky práce na fyzickou zdatnost (sílu, rychlost, vytrvalost) a dále nároky na smyslové orgány a vyšší nervovou činnost. Ergonomie je přizpůsobování umělého materiálního prostředí člověka jeho anatomickým, fyziologickým a psychickým vlastnostem a možnostem. Ergonomie je vědecká disciplína založená na porozumění interakcí člověka a dalších složek systému, zabývá se vztahy mezi člověkem, jeho činností a ostatními prvky systému a využívá poznatků, údajů a metod řešení k dosažení optimální pohody člověka a výkonnosti systému.

Při navrhování je vždy nutno zvážit, kdy lze uplatnit pouhá minima, vyplývající z antropometrických měr, kdy je nutno korigovat rozměry, tj. zvětšit, v návaznosti na antropomotoriku, resp. jakým způsobem je nutno počítat s pohybem osob, kdy je nutno započítat tzv. osobní prostor.

Dalším prvkem, který se ve výsledku podstatným způsobem uplatní, bude architektonický záměr, reagující například na společenský význam daného prostoru apod.

VÝVOJ KÁNONU

Vývoj kánonu

Leonardo da Vinci postavil nauku o proporcích na vědecký základ. Upravil Vitruviův kánon, stojící figuru s upaženými končetinami rozdělil horizontální linií na horní a dolní polovinu ve výši kosti stydké.

Michelangelovy postavy mívají poměrně malou hlavu, výška těla se rovná osmi výškám hlavy a délce nosu. V mezích kánonu si však Michelangelo podržel určitou volnost.

A. Dürer po velmi podrobném zkoumání proporcí (míry velikosti milimetru) pozoroval velikou variabilitu a dospěl k určení 26 charakteristických typů dle věku, pohlaví, rasy apod. Nelze stanovit jediný ideální kánon.

Zeising ve svém kánonu důsledně aplikuje poměr zlatého řezu, dle toho se má výška těla k výšce až po pupek jako tato k vzdálenosti od pupku až k temeni, délka paže je k délce předloktí s rukou ve stejném poměru jako předloktí s rukou k délce celé horní končetiny atd.

Za modul slouží Fritschovu kánonu délka páteře, měřená od dolního okraje nosu až k hornímu okraji stydké spony (symphysy) při vzpřímeném držení těla. Submodulem pak je čtvrtina modulu, Fritsch dále pracuje s polovinou a třetinou submodulu.

Architekt Le Corbusier používal pro všechny své projekty od roku 1945 poměry podle zlatého řezu s názvem "Le Modulor". Určitý úsek dělil ve zlatém řezu tak, aby poměr celého úseku k větší části byl stejný jako větší část k menší.

Le Corbusier označuje tři intervaly lidského těla, které tvoří podle Fibonaciho řadu zlatého řezu – chodidlo, solar plexus, hlavu a prsty zdvižené ruky, jak vidíme na proporční figuře vysoké 175 cm. Po roce 1947 Le Corbusier vychází z výšky člověka 183 cm a pomocí zlatého řezu vytváří červenou a modrou řadu s východiskem 226 cm od úrovně špičky prstů zvednuté ruky, jak znázorňuje schéma postav s neohraničenými číselnými hodnotami Moduloru.

Tabulka Základní antropometrické body vycházejí z kostrového podkladu

Vertex Nejvyšší bod na hlavě
Trichion Přední hranice vlasů před vypadáním
Nasion Bod ve střední čáře frontonazálního švu
Prosthion Bod v místě kontaktu dásně a horního středního řezáku
Cervicale Krční, hrdelní, šíjový
Suprasternale Horní okraj hrudní kosti
Akromion Nadpažek
Mesosternale Střed hrudní kosti
Radiale Výška lokte
Omphalion Střed pupku
Iliocristale Šířka pánve
Iliospinale anterius Vrchol předního horního trnu kyčelní kosti
Symphision Horní okraj stydké spony ve střední čáře
Trochanterion Vrchol na velkém chocholíku
Stylion Výška zápěstí
Dactylion Výška středního prstu
Tibiale Výška štěrbiny kolenního kloubu
Sphyrion Hrot vnitřního kotníku.
Pternion Nejzazší bod paty

Tabulka Přehled tělesných rozměrů

       
ženy muži
5% 50% 95% 5% 50% 95%
1 Výška těla (vertex) 1550 1660 1750 1670 1770 1860
2 Dosah 194 203 211 2110 2210 2310
3 Výška oka (tragion) 1430 1537 1624 1538 1640 1745
4 Rozpažení 1550 1640 1740 1690 1772 1870
5 Délka předpažení, úchop 740 800 840 800 850 890
6 Výška ramene (acromia) 1267 1359 1440 1368 1455 1545
7 Šířka ramen (biacrom.) 340 365 405 380 400 430
8 Šířka ramen (bideltoid) 390 450 425 430 470 510
9 Výška lokte (radiale) 979 1051 1122 1048 1126 1150
10 Výška zápěstí (stylion) 759 820 832 808 856 932
11 Výška st. prstu (dactylion) 578 641 693 190 682 735
12 Šířka boků vestoje 320 360 385 310 350 390
13 Výška kotníku (sphyrion) 72 80 88 78 88 97
14 Výška vsedě 830 880 930 880 90 980
15 Výška očí vsedě 700 750 810 740 800 850
16 Výška vsedě po ramena 515 540 575 530 560 590
17 Výška lokte na sedadlem 203 230 277 211 230 259
18 Výška stehna nad sedadlem 129 149 169 125 150 175
19 Popliteální délka stehna 390 425 460 420 465 500
20 Celková délka stehna vsedě 548 594 640 568 619 670
21 Výška kolena v sedě 460 500 540 495 550 595
23 Vzdál. hýždě-koleno 530 580 630 550 610 660
24 Vzdál. hýždě-chodidlo 930 1000 1080 980 1070 1150
25 Šířka boků vsedě 530 400 440 310 365 390
26 Šířka ramen vsedě 365 420 465 420 420 490
27 Výška podkolenní jamky 425 445 465 395 470 490
28 Vzdálenost loket – úchop 300 325 370 330 360 390
29 Délka ruky 160 175 190 175 190 205
30 Šířka ruky 70 75 85 80 90 95
31 Délka nohy 220 240 260 240 265 285
32 Délka hlavy 170 180 200 180 190 200
33 Šířka hlavy 135 145 155 145 155 165
34 Výška hlavy 200 223 246 214 232 250
35 Obvod hlavy 520 550 590 540 575 600

Výška těla

Výška těla

Tělesnou výšku definujeme jako přímou vzdálenost nejvyššího bodu na temeni hlavy (vertex) od podložky. Nutný je předepsaný vzpřímený postoj u stěny, přičemž hlava měřené osoby musí být na takové úrovni, jako by se dívala do dálky, tj. dolní okraj očnice je v jedné rovině s horním okrajem vnějšího zvukovodu (v tzv. Frankfurtské horizontále), ruce přitisknuté k tělu. Obrys temene hlavy, lopatek, hýždí a pat je ve svislé rovině, například dotýká se stěny.

Použití: Je to rozměr, který ovlivňuje řešení konstrukce budov, místností, průchodů, vozidel, výtahů aj., odvozuje se z něj minimální podchozí výška. Je určující pro umístění všech předmětů nad hlavou, např. svítidel, ovladačů apod. V poloze vleže je rozhodující pro rozměry postelí a lehátek při započítání prodloužení o 25–30 mm. V naší populaci se výška těla žen v rozmezí 1. až 99. percentilu pohybuje od 1467 do 1782 mm, u mužů od 1530 do 1891 mm. K vlastní tělesné výšce je třeba přičíst tloušťku podrážky běžné obuvi, u mužské obuvi je to 25 mm, u žen tyto hodnoty mohou u některých druhů obuvi dosáhnout až 70 mm. Normální pokles výšky v důsledku uvolněného postoje proti hodnotě naměřené u vzpřímené postavy je 20 mm. V průběhu dne poklesne tělesná výška v důsledku stlačení meziobratlových destiček a většího zakřivení páteře o 25 mm.

Výška očí

Výška očí

Je to vzdálenost vnitřního koutku oka od země. Postoj osoby je stejný jako při měření výšky.

Význam: Jedná se o rozměr pro stanovení roviny oka a tím kvalitu zorného pole. Určuje polohu předmětů, které mají být viděny a naopak předměty, které mají být umístěny mimo zorné pole, např. osvětlovací tělesa. Je nutné brát v úvahu i prostor nad hlavou, např. ovladače nebo přístroje v dopravních prostředcích apod. Na oblečení připočítáváme stejně jako při výšce těla.

Výška ramen

Výška ramen

Je to přímá vertikální vzdálenost od země po bod

Nahrávám...
Nahrávám...