3.2.4.1
Metadata a obchodní tajemství
Ing. Bohumír Číhal
Podnikatelé ve svém závodu využívají různé technologické a výrobní postupy, receptury, vznikají obchodní vztahy s dodavateli, budují si okruh zákazníků a plánují určité obchodní strategie. Informace spojené s jejich činností mají určitou hodnotu a jejich využívání přináší podnikateli zisk. Pokud by byly někým neoprávněně použity, mohl by tím být podnikatel poškozen. Za určitých podmínek jsou proto takové skutečnosti chráněny zákonem.
Ochrana citlivých skutečností je proto klíčovým problémem při povinném zveřejňování metadat uzavíraných smluv. Zákon č. 340/2015 Sb. (zákon o registru smluv) na jedné straně chrání citlivé údaje pokud jsou deklarovány jako obchodní tajemství ale na druhé straně tím dává nepřímo možnost pokoušet se skrývat skutečnosti, které do této oblasti nespadají.
Podle striktního výkladu Zákona o registru smluv má smluvní strana povinnost zveřejnit prakticky jen dvě metadata: předmět a datum uzavření smlouvy. Cenu, údaje o protistranách ani ostatní obsah smlouvy zveřejnit nemusí, představují-li obchodní tajemství. Pokud by později soud nebo nadřízený orgán rozhodl, že se o obchodní tajemství ve skutečnosti nejedná, má firma 30 dní na to začerněné části doplnit, aniž by došlo ke zneplatnění smlouvy.
Na jakém základě se rozhoduje co je a není obchodní tajemství?
Co je obchodním tajemstvím
NahoruObčanský zákoník
Obchodní tajemství je v právní teorii řazeno mezi práva průmyslového vlastnictví. Právní úprava obchodního tajemství je zakotvena v občanském zákoníku. Zařazena je v Hlavě IV Věci a jejich rozdělení, Díl 2 Rozdělení věcí k věcem nehmotným (práva, jejichž povaha to připouští, a jiné věci bez hmotné podstaty). Začlenění obchodního tajemství pod vlastnická práva dává jednoznačnou odpověď na jeho povahu a možnosti nakládání s ním. Obchodní tajemství vlastníkovi dává právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Na druhou stranu se vlastníku obchodního tajemství zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
NahoruPojmové znaky obchodního tajemství
Podle ustanovení NOZ § 504 obchodní tajemství tvoří konkurenčně významné, určitelné, ocenitelné a v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupné skutečnosti, které souvisejí se závodem a jejichž vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem jejich utajení. Aby určitá skutečnost byla obchodním tajemstvím, musí podle tohoto ustanovení splňovat všechny uvedené znaky současně – zánikem kteréhokoliv z nich zaniká i obchodní tajemství (např. v případě, že podnikatel již nepodniká kroky odpovídajícím způsobem skutečnost utajit).
Obchodní tajemství zaniká zpřístupněním (zákonným, nezákonným) jiným osobám, ukončením utajování jeho vlastníkem. Lze dovodit, že k zániku obchodní tajemství může dojít i zánikem závodu.
Současná právní norma nezdůrazňuje taxativní výčet skutečností, jež mohou být považovány za součást obchodního tajemství. Podle dřívějšího právního výkladu mohly ochrany obchodním tajemstvím požívat pouze skutečnosti obchodního, výrobního nebo technického charakteru. Nyní mohou požívat ochrany i jiné skutečnosti, splňující vlastnosti tímto právním předpisem požadované a související s (obchodním) závodem.
NahoruPodrobněji k jednotlivým znakům
Novým pojmovým znakem obchodního tajemství jsou konkurenčně významné skutečnosti. Vychází z tzv. konkurenční pozice jako významného postavení v soutěži směřující k témuž hospodářskému (tržnímu) cíli. Jejím obsahem by mělo být zejména kvalitativní zvyšování dosavadní úrovně výroby a nabídky zboží a služeb, tj. vynaložení úsilí směřujícího k (momentálnímu) hospodářskému úspěchu v rámci soutěže. Naopak jejích vyzrazení je způsobilé přinést zlepšení podnikatelského postavení třetích osob (konkurentů).
Dostatečně určitá identifikace obchodního tajemství je bezesporu nutná nejen k jeho ochraně, ale obecně k jakékoliv dispozici s ním. Za skutečnosti určitelné by měly být považovány ty, které nemají obecnou povahu a lze je konkrétně vyjádřit, tzn. svým způsobem identifikovat. U skutečností postrádajících prvek určitosti, a které tudíž není možné přesně vymezit, nebude zřejmě ani možné dovodit ostatní potřebné znaky obchodního tajemství.
Pojmový znak ocenitelné skutečnosti stanoví v podstatě požadavek objektivně zjistitelné okamžité nebo přinejmenším potenciální materiální či nemateriální hodnoty obchodního tajemství ve smyslu současné právní úpravy. V odborné literatuře se uvádí, že takovou hodnotu bude mít tehdy, jestliže je její vyzrazení způsobilé jakkoli se dotknout hospodářského výsledku podnikatele provozujícího podnik, ať již současného nebo budoucího. V rozhodném okamžiku není podstatné, zda se v budoucnu porušení obchodního tajemství v hospodářském výsledku skutečně projeví či nikoli.
Pojmový znak týkající se skutečností v příslušných obchodních kruzích běžně nedostupných je nejvíce sporným při řešení konkrétních případů. Příslušnými obchodními kruhy jsou myšleny osoby, které jsou potenciálními nebo skutečnými konkurenty podnikatele (nebo osoby, které by jim mohly takové skutečnosti sdělit).
Často je mylně interpretováno, že by se mělo jednat o novou skutečnost (nové skutečnosti), případně skutečnosti nezřejmé. Může se jednat i o skutečnost či skutečnosti známé menšímu nebo většímu okruhu osob, jež by je měly tajit dalším okruhům osob. Na tom, že skutečnost není v příslušných obchodních kruzích běžně dostupná, nemění nic např. fakt, že je skutečnost známa vědecké veřejnosti. O obchodní tajemství nejde, pokud jde o skutečnosti, které si může kdokoli zjistit např. z obchodního rejstříku či jiného veřejně dostupného registru.
Skutečnosti které souvisejí se závodem nepřinášejí mnoho sporných míst v tomto směru. Podle ustanovení § 502 oz je obchodní závod organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti. Má se za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (např. část závodu – pobočka, odštěpný závod).
Na podnikateli a na povaze skutečnosti závisí, jakým způsobem zajistí adekvátně její utajení. Skutečnosti mohou být zachyceny v listinách, počítačových souborech, je s nimi seznámen určitý okruh zaměstnanců podnikatele, případně i obchodních partnerů. Na místě bude ochrana hmotných nosičů informací (např. jejich uložení v trezoru), uložení smluvní povinnosti utajovat určité skutečnosti osobám, které se s nimi dostanou do styku (např. vybraným skupinám zaměstnanců) apod.
Pojmový znak konání, kdy vlastník zajišťuje ve svém zájmu odpovídajícím způsobem utajení skutečností musí vykazovat v podstatě dvě fáze
-
projev vůle vlastníka – vlastník by měl mít vůli určitou skutečnost utajovat a tuto vůli odpovídajícím způsobem projevit (teorie projevu vůle) a
-
faktický stav zajištění utajení – k projevu vůle musí přistoupit přijetí a provedení odpovídajících opatření nutných k utajení těchto skutečností.
NahoruZákon č. 106/1999 Sb.
Údaj o celkové ceně a protistraně nemůže být podle ustanovení §9 čl. 2 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím obchodním tajemstvím, pokud se jedná o používání veřejných prostředků a jejich poskytovatelé jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce. Naopak je v tomto zákoně vyjmenována řada povinných subjektů, které jsou z různých důvodů z povinnosti zveřejňování zcela vyjmuty.
NahoruKnow-how a důvěrné informace
Know-how je soubor výrobních, technických, technologických a jiných poznatků a dovedností, které vedou k racionálnějšímu nebo efektivnějšímu vyřešení určitého problému a jsou podnikatelsky využitelné. Know-how může a často bude spadat do obchodního tajemství, pokud má ovšem všechny zákonem požadované znaky. Obchodní tajemství a know-how tvoří dvě množiny, které se částečně překrývají.
NahoruDůvěrný údaj ve smluvním vztahu
Různé informace důležité pro uzavření smlouvy mohou mít důvěrnou povahu. Dodavatel má zájem na tom, aby tyto informace druhá strana nijak dále nešířila a aby je sama neužila způsobem, který by byl v rozporu s jeho zájmy. Na ochranu takových důvěrných informací pamatuje NOZ v ustanovení § 1730, kde stanoví: "Získá-li strana při jednání o smlouvě o druhé straně důvěrný údaj nebo sdělení, dbá, aby nebyly zneužity, nebo aby nedošlo k jejich prozrazení bez zákonného důvodu. Poruší-li tuto povinnost a obohatí-li se tím, vydá druhé straně to, oč se obohatila. Porušení zásad poctivého jednání při jednání o uzavření smlouvy pak v tomto případě vede k povinnosti nahradit škodu nebo vydat bezdůvodné obohacení."
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že při uzavírání smlouvy získané důvěrné informace nemusí být takto označeny a jejich příjemce musí přesto dostatečným způsobem zajistit ochranu takto získaných veškerých potenciálně citlivých informací.
Nakládání s obchodním tajemstvím
NahoruVlastník obchodního tajemství
Práva k obchodnímu tajemství patří, v souladu s uvedeným ustanovením § 504 občanského zákoníku, k obchodnímu závodu. Náleží tomu, kdo obchodní závod vlastní. Taková osoba může obchodním tajemstvím nakládat, zejména může udělit svolení k jeho užití a stanovit podmínky užití. Vlastník obchodního závodu je oprávněn zejména získávat z něho majetkový prospěch, udělit k němu licenci, nebo je dokonce může "odtajnit" (zpřístupnit je veřejnosti). Tím pochopitelně předmětné skutečnosti pozbudou charakter obchodního tajemství.
NahoruUdělení licence
K udělení licence na právo k obchodnímu tajemství lze použít obecnou úpravu licenční smlouvy podle ustanovení § 2358 – 2383 občanského zákoníku. Podle některých právních výkladů je smlouva o poskytnutí licence k obchodnímu tajemství smlouvou nepojmenovanou (podle ustanovení § 1746 odst. 2 oz).
Licenční smlouvou opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty.
Poskytnutím výhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat a současně se zavazuje, že pro vymezené území neudělí licenci žádnému jinému subjektu. Poskytovatel sám není oprávněn obchodní tajemství využívat, pokud není ve smlouvě sjednáno jinak.
Poskytnutím nevýhradní licence poskytovatel uděluje nabyvateli právo obchodní tajemství využívat s tím, že si ponechává právo udělit další licenci pro totéž obchodní tajemství a pro stejné území.
Poskytuje-li se licence výhradní, či má-li být licence zapsána do příslušného veřejného seznamu (licence k patentům, užitným vzorům apod.), vyžaduje se pro licenční smlouvu písemná forma. V licenční smlouvě je vhodné upravit možnost poskytování případné podlicence. Není-li ve smlouvě stanoveno jinak, platí, že nabyvatel není oprávněn k poskytnutí podlicence bez souhlasu poskytovatele licence.
Podle ustanovení § 2368 oz je nabyvatel licence povinen utajovat poskytnuté podklady a sdělení před třetími osobami, ledaže z jejich povahy nebo ze smlouvy vyplývá, že poskytovatel nemá zájem na jejich utajení (v případě obchodního tajemství pochopitelně zájem na jeho utajení mít bude). Za třetí osoby se podle zákona nepovažují zaměstnanci ani osoby, jež se účastní na podnikání podnikatele a které podnikatel zavázal mlčenlivostí. Po zániku smlouvy je nabyvatel povinen poskytnuté podklady vrátit a dále utajovat poskytnuté informace do doby, než se stanou obecně známými.
Ve smlouvě je třeba jasně vymezit, že nabyvatel nebude po jejím skončení dále obchodní tajemství využívat.
Podle licenční smlouvy upravené v občanském zákoníku má poskytovatel povinnost poskytnout nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence. Nabyvatel na druhou stranu musí bez zbytečného odkladu upozornit poskytovatele, dojde-li k ohrožení nebo porušení nabyvatelovy licence.
Není-li smlouva sjednána na dobu určitou, lze ji vypovědět, a to s výpovědní lhůtou jeden rok od konce kalendářního měsíce, v němž byla výpověď doručena druhé straně (nedohodnou-li se strany jinak). Výpověď musí mít písemnou formu (neboť i smlouva samotná je písemná).
Prostředky ochrany obchodního tajemství
Obchodní tajemství je v právním smyslu věcí, jejímž vlastníkem je vlastník příslušného obchodního závodu a jako takové je v první řadě chráněno ustanoveními občanského zákoníku o ochraně vlastnictví (ustanovení § 1040 – 1042). Jedná se o tzv. absolutní ochranu, proti komukoli kdo poruší nebo ohrozí obchodní tajemství (může se jednat i o osobu, která není podnikatelem).
Může se uplatnit ochrana proti nekalé soutěži podle ustanovení § 2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku, zde se jedná o ochranu relativní.
NahoruDruhy porušování
Porušováním obchodního tajemství, podle ustanovení § 2985 oz, je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství, které může být využito v soutěži a o němž se dověděl
-
tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo se stalo přístupným na základě jeho vztahu k soutěžiteli, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, nebo
-
vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.
Podle ustanovení § 2988 občanského zákoníku se mohou osoby, jejichž práva byla dotčena nebo ohrožena porušením obchodního tajemství, proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav (přičemž k porušení nemusí nakonec vůbec dojít). K ohrožení nebo porušení může dojít i jinak než přímo jednáním.
Poškozený může dále požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích – náhradou škody a vydání bezdůvodného obohacení. Jedná se o ochranu v rámci občanského soudního řízení na základě žaloby.
Zvláštní případy ochrany obchodního tajemství
Ochrana obchodního tajemství před akcionáři
NahoruAkciová společnost
Akcionáři akciové společnosti mají podle zákon č. 90/2012 Sb. ustanovení § 357 a násl., zákona o obchodních korporacích mimo jiné také právo požadovat a dostat vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, z nichž některé se dotýkají obchodního tajemství.
Informace může být zcela nebo zčásti odmítnuta, jestliže by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, jde o vnitřní informaci nebo utajovanou informaci podle jiného právního předpisu (např. obchodní tajemství, chráněné oz), nebo je požadované vysvětlení veřejně dostupné. O tom, zda požadovaná informace patří do uvedených kategorií, rozhoduje představenstvo.
Odmítne-li představenstvo z uvedených důvodů informaci sdělit, může se akcionář obrátit na dozorčí radu. Jestliže s poskytnutím informace nesouhlasí ani dozorčí rada, případně nerozhodne-li dozorčí rada v zákonné lhůtě, rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, soud na základě žaloby akcionáře.
Obrátí-li se akcionář na soud (v tomto případě bude k žalobě příslušný krajský soud, v jehož obvodu má společnost sídlo), bude soud přezkoumávat, zda se skutečně jedná o obchodní tajemství (zda skutečnost naplňuje všechny znaky NOZ podle ustanovení § 504 oz).
NahoruSpolečnost s ručením omezeným
Poskytování informací společníkům společnosti s ručením omezeným se řídí obdobnou úpravou podle ustanovení zákona č. 90/2012 Sb. § 155 a 156 zákona o obchodních korporacích. Jednatelé nemohou odmítnout sdělení informace proto, že by její poskytnutí mohlo přivodit společnosti nebo jí ovládaným osobám újmu, či jde-li pouze o vnitřní informaci. Jednatelé však mohou odmítnout poskytnutí informace mající charakter obchodního tajemství, a to opět s odkazem na skutečnost, že jde o utajovanou informaci podle ustanovení NOZ § 504. V případě sporu rozhodne o tom, zda je společnost povinna informaci poskytnout, na návrh společníka soud, avšak pouze ve lhůtě jednoho měsíce ode dne oznámení o odmítnutí poskytnutí informace. Marným uplynutím této lhůty právo zaniká.
Ochrana obchodního tajemství ve vztahu k obchodním partnerům
O tzv. "důvěrných informacích" předávaných mezi jednajícími stranami a jejich zákonné ochraně jsme se zmínili výše. Jsou mezi nimi i informace, které mohou tvořit obchodní tajemství. Pro tento případ je nezbytné ve smlouvě u těchto informací přesně vymezit, že se jedná o obchodní tajemství, a výslovně upravit jeho režim ve vztahu k druhé smluvní straně, aby se předešlo případným sporům. Doložka, která se k tomuto účelu používá, je běžně označována jako non disclosure agreement (dohoda o nevyzrazení), zkráceně NDA.
Ochrana obchodního tajemství ve vztahu k zaměstnancům
Zaměstnanci společnosti často přicházejí do styku s obchodním tajemstvím, které se váže k obchodnímu závodu, v němž pracují. Zpravidla jsou s obchodním tajemstvím obeznámeni alespoň v rozsahu, který je nutný pro jejich výkon práce. To nic nemění na tom, že se stále jedná o obchodní tajemství.
NahoruPovinnosti zaměstnance
Obchodní tajemství patří výlučně podnikateli a jeho zaměstnanec k němu nemá žádná práva. Každý zaměstnanec má, mimo jiné, povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, což se týká i obchodního tajemství jako majetku podnikatele.
Zaviněné porušení takové povinnosti (byť i z nedbalosti) lze posuzovat jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k práci vykonávané zaměstnancem. Intenzita porušení povinnosti může být přitom různá,…