dnes je 19.6.2024

Input:

Novela stavebního zákona v roce 2023

6.6.2023, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4
Novela stavebního zákona v roce 2023

redakce StavebniKlub.cz

Ve Sbírce zákonů vyšel zákon č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022 Sb., a některé další související zákony.

Návrh zákona byl zpracován na základě programového prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala v oblasti územního plánování a stavebního řádu předložit novelu nového stavebního zákona tak, aby bylo zajištěno rychlé, transparentní a digitální a občanovi blízké stavební řízení.

Úprava stavebního zákona zahrnuje zejména změnu systému stavební správy a s tím související úpravu kompetence jednotlivých stupňů stavební správy a související procesní změny povolování stavebních záměrů.

Nový stavební zákon na úseku územního plánování navazuje na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z něj přejímá základní nástroje územního plánování, jejich obsah a vzájemný vztah. Úpravy byly provedeny v procesu pořizování územně plánovacích dokumentací tak, aby byl jednotný pro všechny územně plánovací dokumentace s příslušnými odchylkami. Nový stavební zákon vypustil politiku územního rozvoje jako jeden z nástrojů územního plánování a na úrovni státu ponechal pouze územní rozvojový plán vydávaný jako opatření obecné povahy vládou. Tento stav se však jeví jako nevhodný. Politiku územního rozvoje jakožto strategický dokument schvalovaný vládou je vhodné zachovat, na což ostatně upozorňovala při projednání vládního návrhu stavebního zákona i Legislativní rada vlády. Politika územního rozvoje je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni, která je vždy pořizována pro celé území státu a řeší otázky územního rozvoje s podrobností přiměřenou svému obecnému zaměření. Jako taková slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, v celostátních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, včetně mezinárodních závazků České republiky. Umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území. Její podstatnou výhodou je, že jakožto strategický dokument vlády není soudně přezkoumatelná (viz např. nález Nejvyššího správního soudu z 18. listopadu 2009 čj. 9 Ao 3/2009-59).

Novelou zákona nedochází ke změně základních principů, které jsou obsahem platného právního stavu.

Nová právní úprava je vedena těmito principy:

1) V oblasti institucionální dochází ke zrušení Nejvyššího stavebního úřadu, jehož kompetence převezme Ministerstvo pro místní rozvoj. V tomto ohledu zůstane stávající stav. Zachování existence a nutnost faktického zřizování Nejvyššího stavebního úřadu totiž s sebou nese rozsáhlé personální přesuny, značné nároky na státní rozpočet a přesuny kompetencí ústředních správních úřadů a s tím i spojených změn příslušností hospodařit se státním majetkem. Cílem novely je proto zabránit další atrofii ústřední úrovně veřejné správy zřízením dalšího relativně nezávislého ústředního správního úřadu.

2) Zrušení krajských stavebních úřadů a zachování smíšeného modelu veřejné správy. Novelou zákona došlo k zachování smíšeného modelu veřejné správy na úseku povolování staveb. Nedojde k rozsáhlým přesunům úřednického aparátu a vzniku značných nároků na státní rozpočet v souvislosti se zřízením státní stavební správy. Novelou zákona tak bude zachována působnost krajských úřadů a některých obecních úřadů jako úřadů stavebních.

3) Zachování institucionálního rámce Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu, který bude příslušným stavebním úřadem ve věcech vyhrazených staveb (stavby uvedené v příloze č. 3 ke stavebnímu zákonu).

4) Posílení role samosprávy v procesech pořizování územních opatření (o stavební uzávěře a o asanaci území). Územní opatření, která jsou vydávána jako opatření obecné povahy, byla dosud pořizována i vydávána v přenesené působnosti. Zákonem č. 283/2021 Sb. došlo k úpravě, kdy tato přenesená působnost byla odebrána radě obce, resp. kraje a přenesena na příslušný úřad územního plánování (resp. nově též na Nejvyšší stavební úřad). Tato změna byla provedena i na popud Legislativní rady vlády, a to zejména z toho důvodu, že vznikaly pochybnosti, zda při pořizování územních opatření musí být zajištěny kvalifikační požadavky na výkon územně plánovací činnosti. Dalším důvodem byla i skutečnost, že přenesená působnost vykonávaná radou obce nebo kraje jakožto voleného orgánu byla shledána jako nevhodná. Navrhovaná úprava spočívá v rozdělení kompetencí v procesu pořizování mezi samosprávu a státní správu, a to v obdobném rozsahu jako je tomu při pořizování územně plánovacích dokumentací. Tedy samospráva (rada obce nebo rada kraje) rozhoduje o pořízení a vydává územní opatření, zatímco příslušný úřad územního plánování zajistí jeho pořízení. Touto změnou dochází nejen k posílení pozice samosprávy, což je v souladu i s programovým prohlášením vlády, ale též je najisto postaveno, že také pro pořizování územních opatření jsou vyžadovány kvalifikační požadavky podle tohoto zákona.

5) Opětovné zavedení politiky územního rozvoje jakožto strategického nástroje územního plánování na úrovni státu, a to v rozsahu stávající politiky územního rozvoje. Vztah politiky územního rozvoje k územnímu rozvojovému plánu je zachován v rozsahu stávající právní úpravy, tedy zákona č. 183/2006 Sb.

6) Změna ustanovení v novém stavebním zákoně souvisejících se změnou struktury stavební správy oproti platnému stavebnímu zákonu v nezbytném rozsahu.

Novela obsahuje tři okruhy úprav:

1) Úprava institucionálního modelu výkonu veřejné správy na úseku stavebního práva.

  • Zachování smíšeného modelu veřejné správy na úseku povolování staveb

Zachování platného stavu v přijatém novém stavebním zákoně již dnes znamená formální vznik celé soustavy státní stavební správy. Nový stavební zákon v přechodných ustanoveních (§ 312 až 315) upravuje postupné personální a materiální naplňování nové soustavy státní stavební správy, která by měla začít plně fungovat k 1. 7. 2023. Tato skutečnost s sebou nese destrukci spojeného modelu veřejné správy nejen na úseku stavebního práva, ale také na úseku celé řady dotčených orgánů, které měly být integrovány do soustavy státní stavební správy. Tyto změny by s sebou nesly nejen rozsáhlé přesuny majetku, ale také zejména vznik služebního poměru u řádově několika tisíc dnešních zaměstnanců územních samosprávných celků.

Vláda České republiky se v programovém prohlášení zavázala v oblasti stavebního práva zachovat spojený model veřejné správy a zachovat stavební úřady na úrovni obcí a krajů. Této změny nelze dosáhnout jinak než změnou nového stavebního zákona, přičemž novela nového stavebního zákona tento cíl naplňuje. V důsledku novely zůstane zachován model přeneseného výkonu státní správy a dojde ke značné úspoře finančních prostředků, které by musely být vynaloženy na vznik celé soustavy státní stavební správy. Zároveň novela zákona navrhuje racionalizaci a zlepšení funkčnosti stávající soustavy stavebních úřadů na úrovni obcí.

K racionalizaci soustavy stavebních úřadů na úrovni obcí je nutné přistoupit zejména proto, že podle analýzy výkonu stavebních úřadů vycházející z pravidelného statistického zjišťování Ústavu územního rozvoje je celkové zatížení dnešních stavebních úřadů na obcích z hlediska objemu agendy i jejich personální kapacity výrazně nerovnoměrné. Existuje velké množství stavebních úřadů se zcela minimálním výkonem agendy a zároveň s nízkým počtem zaměstnanců (často jeden či dva úředníci). To významně ovlivňuje funkčnost celého systému, kdy malé úřady mohou mít problém se zajištěním adekvátního personálního obsazení úřadů zajištujícího kvalitní výkon veřejné správy v této oblasti. V posledních letech se na vlastní žádost vzdalo několik obcí výkonu stavební agendy právě z důvodu dlouhodobé nemožnosti zajištění personálních kapacit pro výkon agendy (např. Fryšták, Harrachov či Jílové), zatímco jiné stavební úřady řeší výkon agendy dlouhodobě prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy (např. Plánice).

Zmíněná stávající soustava (celkem 694 stavebních úřadů na úrovni obcí) je navíc značně nesourodá co do velikosti správních obvodů, počtu pracovních úvazků pro výkon správních činností a co do počtu úkonů ve stavebním řízení. Některé stavební úřady vycházejí relativně poddimenzované z hlediska poměru vykonávané činnosti a počtu zaměstnanců, jiné naopak vykazují určitou předimenzovanost. K výběru funkčních stavebních úřadů je tak nutné zkoumat právě tato výše uvedená věcná kritéria, a nikoliv správní úroveň, na které stavební úřady v současnosti existují. Případné plošné ponechání stavebních úřadů na obcích II. typu, kterých je celkově 183, by neodpovídalo jejich významu ve stávající struktuře obecných stavebních úřadů. Z tohoto důvodu novela zákona vychází z jiného způsobu výběru dalších obecných stavebních úřadů nad rámec obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a Prahy s cílem vybrat nejvíce provozuschopné z nich. Zároveň je potřeba pro nastavení sítě identifikovat ta místa, kde dochází k výraznému náporu na stavební agendu, jako jsou např. aglomerace velkých měst nebo rekreační oblasti, a to tak, aby nedošlo k paralyzování celého systému.

Zároveň je cílem zachování Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu, který bude příslušným stavebním úřadem ve věcech vyhrazených staveb (stavby uvedené v příloze č. 3 ke stavebnímu zákonu).

Novela zákona nijak oproti schválenému a platnému novému stavebnímu zákonu nemění institucionální strukturu tzv. jiných stavebních úřadů (§ 35 stavebního zákona) a princip převodu působnosti dnešních speciálních stavebních úřadů (drážní úřady, vodoprávní úřady pro vodní díla, silniční správní úřady pro stavby pozemních komunikací) do jedné soustavy stavebních úřadů.

Základem navrhované (měněné) soustavy stavební správy by měly být obecní úřady obcí s rozšířenou působností a další obecní úřady obcí stanovených v nově navrhované příloze č. 11, podle předem stanovených kritérií (ke kritériím viz odůvodnění k § 30

Nahrávám...
Nahrávám...