dnes je 28.3.2024

Input:

Obecné zásady a doporučení pro volbu podhledů

2.2.2008, Zdroj: Verlag Dashöfer

8.5.1
Obecné zásady a doporučení pro volbu podhledů

Úvod

U většiny běžných stropů jsou stavebně fyzikální parametry zajišťovány konstrukcí stropu a podlahy. Proto se také v budovách prováděných tradiční technologií stále používají i klasické úpravy podhledu, jejichž kvalita je podložena dlouholetou zkušeností. Současně s vývojem konstrukčních a materiálových řešení objektů se rozšiřují i nové směry v konstrukci podhledů. Použití určitých řešení, dříve vyhrazených výjimečným aplikacím, se stává běžnou součástí staveb. Tříbí se estetické názory na vzhled a vybavení objektů. Spolu s tím se vymezuje i standard podhledů pro jednotlivé kategorie staveb. Klasické technologie u určitých staveb či konstrukčních částí zůstávají, ovšem na jiném stupni materiálových možností. Rozvinula se oblast podhledů montovaných, která přináší možnost splnění téměř libovolných požadavků investora, architekta i projektanta.

Podhledové systémy zavěšené na nosné konstrukci se používají ke snížení výšky místností nebo k ukrytí stropních instalačních vedení. Sádrokartonové konstrukce (SDK) podhledů ve spojení s izolací z minerálních vláken vytvářejí další dodatečná zlepšení, jako jsou úspory nákladů na vytápění, zlepšení zvukové izolace hrubého stropu až o 8dB a zvýšení protipožární ochrany. Do nosné konstrukce podhledu lze integrovat systémy pro osvětlení, větrání a klimatizaci. Zavěšené podhledy, tvořené pouze rovinou osvětlovacích těles či roštových "dekorací“, zdomácněly zejména v halových prostorách nákupních center.

V následujícím se zaměříme na konstrukční řešení a úpravy, které nejsou (nebo nemusí být) součástí stropní nosné konstrukce.

FUNKČNÍ POŽADAVKY

Požadavky na zavěšené podhledy jsou cíleně definovány v ČSN EN 13964 Zavěšené podhledy. Požadavky. Dotýká se jich také celá řada norem obecného charakteru, jako např. z oblasti tolerancí, požární ochrany a mnoha dalších. Následující stať znění norem nenahrazuje, jejím účelem je přiblížit normovou problematiku stavební praxi.

Statické požadavky

Podhledy nemají v řešení statiky celého objektu nosnou funkci. Odolnost proti nárazu, proti mechanickému opotřebení, pevnost v tlaku, odolnost proti deformaci zatížením, dynamické zatížení a tvrdost povrchu se z tohoto hlediska nesledují. Pokud je podhled součástí konstrukce stropu, prověřuje se pouze hmotnost podhledu, únosnost prvků a přídržnost povrchu k podkladu. Podhledy připojené k nosné stropní nebo střešní a ke svislé konstrukci jsou vystaveny i namáhání od těchto konstrukcí. Namáhání vyvolané deformací vodorovných konstrukcí lze omezit volbou druhu podhledu a použitých komponentů, u podhledů montovaných systémem zavěšení (rektifikací závěsů) a vhodně voleným systémem spojů. Namáhání vyvolané deformací vertikálních konstrukcí, ke kterým je podhled připojen, je nutno vyloučit vhodnou úpravou spáry, vytvořené po obvodu podhledu.

Podhled jako samostatná konstrukce musí vykazovat dostatečnou pevnost v tlaku, odolnost proti nárazu, proti mechanickému opotřebení i proti deformaci zatížením (zavěšené předměty, osvětlovací tělesa, izolační hmoty a další).

Při určitých typech podhledů je třeba sladit modulové parametry podhledů se stavební konstrukcí budovy (zejména s ohledem na kotvení nosných prvků). Konstrukční podhledové systémy s tím vesměs počítají a projektant musí pouze vybrat optimální řešení. Týká se to i volby osvětlovacích těles, prvků topení a vzduchotechniky. I kabelové rozvody elektro mají svou nezanedbatelnou hmotnost!

Zde je třeba upozornit na specifické problémy podhledů dodatečně vkládaných do starších budov. Kotvení závěsů se obvykle provádí navrtáním hmoždin s deklarovanou únosností, přičemž se předpokládá (a málokdy ověřuje), že hmoždinka bude navrtána do betonové desky nebo žebra. Ani staří stavitelé nebyli vždy perfektní. Jsou známy případy, kdy nerovnosti monolitické stropní konstrukce byly vyrovnány až 70 mm tlustou vrstvou omítky. Podhled nesený závěsy ukotvenými do takovéto konstrukce samozřejmě vydrží pouze chvíli a při sebemenším impulzu se zřítí.

Tepelně technické požadavky

Tepelně technické požadavky se týkají pouze podhledů stropů oddělujících prostory s různým teplotním režimem a podhledů střešních konstrukcí. Podhledy s vhodnou tepelnou izolací zajišťují nebo zlepšují tepelně technické vlastnosti stropních a střešních konstrukcí (izolování stropů nad průjezdy, nevytápěnými prostorami, konzolovitě vysazenými konstrukcemi apod.).

V případech, kdy mezera mezi podhledem a stropní konstrukcí není odvětrávána, se při výpočtu tepelného odporu počítá se všemi vrstvami stropu. Styky jednotlivých plášťových dílců musí být z důvodu omezení průvzdušnosti utěsněny. (V praxi se však často navrhuje tepelná izolace na podhledu tak, aby sama splňovala minimální požadavky na tepelný odpor.)

Ve střešních konstrukcích se jedná obvykle o spodní plášť dvouplášťové střešní konstrukce, mezera mezi plášti je odvětrávána, normové požadavky musí splňovat tepelná izolace na podhledu. Odvětrání, obzvláště u objektů se zvýšenou relativní vlhkostí vzduchu, musí být účinné a skladba vrstev a volba materiálu prověřená, aby bylo zabráněno kondenzaci vodní páry v konstrukci. Tepelný odpor montovaných podhledů je nutno posoudit jednak v ploše plášťových dílců, jednak v místě jejich styků.

Akustické požadavky

Funkci zvukově izolační, ve smyslu snížení vzduchové průzvučnosti, mají pouze bezesparé podhledy (monolitické). Montované podhledy, které mají množství spár, plní pouze funkci absorpční. Základní akustické vlastnosti řešíme obvykle pro celý vodorovný, respektive i svislý konstrukční díl stavby. Odkazy na normy a metodiku obsahují příslušné kapitoly. Zde uvádíme některé specifické aspekty.

Zvukově izolační podhled působí se stropní deskou jako dvojitý dělící prvek. Stropní desky u odlehčených stropních konstrukcí mají určitý zvukově izolační účinek, který je však z hlediska normativních požadavků většinou nedostatečný. Efektivní cestou ke splnění normových (resp. doporučených či uživatelských) požadavků je právě použití zvukově izolačních podhledů. Jejich konstrukce vychází z následujících zásad:

  • deska podhledu musí mít dostatečnou tloušťku (optimální z akustického hlediska – vychází z empirického výpočtu pro konkrétní materiál),

  • vzduchová mezera musí mít dostatečnou tloušťku (nad 250mm) a musí obsahovat dobrý absorbent (zvukově izolační hmotu),

  • nosná konstrukce podhledu musí být spojena se stropní konstrukcí bodově pružnými nebo polotuhými závěsy,

  • musí být zajištěna dokonalá těsnost stropní desky a podhledu po obvodu i v ploše.

Konstatování: U těžkých deskových stropů je akustický účinek montovaných podhledů na vzduchovou neprůzvučnost relativně malý.

Absorpční podhledy se od zvukově izolačních liší tím, že podhledové desky nejsou těsné (resp. homogenní). Bývají opatřeny perforací nebo vytvářejí ve spojích štěrbiny. Zvýšení zvukové pohltivosti současně snižuje zvukovou neprůzvučnost konstrukce. Zvuková pohltivost těchto podhledů je dána druhem použitého materiálu podhledového pláště, jeho členěním, perforací a výškou vzduchové vrstvy mezi podhledem a nosnou stropní konstrukcí. Absorpční podhledy se používají v prostorách, kde je třeba regulovat dobu dozvuku, nebo v prostředí se zvýšenou hlučností od vnitřních zdrojů (haly, učebny, kanceláře). Jsou tedy účinné zejména pro zvýšení akustické kvality vnitřního prostředí nikoliv k tlumení hluku prostupujícího stropem z okolí.

Pro orientaci uvádíme faktory ovlivňující vlastnosti podhledů:

  • podíl otvorů – nižší podíl otvorů snižuje zvukovou pohltivost ve vysokých frekvencích, u nízkých frekvencí zůstává přibližně stejná. Velký podíl otvorů zlepšuje zvukově pohltivé vlastnosti ve vysokých frekvencích, v nízkých frekvencích je zhoršuje,

  • velikost otvorů – při stejném podílu otvorů má deska s větším množstvím malých otvorů ve vyšších frekvencích větší pohltivost,

  • akusticky účinná textilie (vlies) – je dostačující téměř ve všech místnostech, ve kterých je hluk způsoben především lidským hlasem,

  • výška svěšení – velké výšky vedou k dobré pohltivosti u nízkých frekvencí, střední výšky svěšení zlepšují pohltivost ve středních frekvencích,

  • dodatečná vrstva z minerálních vláken – ještě dále zlepšuje pohltivost v nízkých frekvencích. Měla by být předepsána vždy u podhledů s nízkým svěšením.

Výběr vhodného podhledu představuje kompromis mezi dostatečnou neprůzvučností a požadovanou pohltivostí. Pro akustiku prostoru je důležitý i tvar akustických ploch podhledu a jejich prostorové uspořádání. Akustické podhledové plochy mohou být rovinné nebo zakřivené (konkávní nebo konvexní). Kromě pohledového působení řeší i problémy akustické (změna odrazu a rozptýlení zvukových vln – např u krytých bazénů apod.).

Užití výpočtových metod je dosud problematické. Zjednodušeně řečeno – výpočty vycházejí z exaktního matematicko-fyzikálního předpokladu, ale konstrukce se chová podle svých možností (normálně). Vycházíme proto nejčastěji z měření akreditovaných pracovišť a výpočty slouží jako orientační podklad k odborným závěrům. Věříme údajům a postupům, které nalezneme v technických listech výrobců podhledových systémů.

Průvodním jevem užití řešení splňující akustické požadavky je, vzhledem ke extrémně strukturovanému povrchu, nutnost řešit zvýšené nároky na kvalitu montážních činností. Tvůrci konstrukčních soustav jsou si toho většinou vědomi a v technických podkladech uvádějí podrobné montážní postupy a v rámci systému dodávají montážní pomůcky, které usnadňují dodržení kvalitativních požadavků (zejména rovinnosti a tvaru spár). Celkový vzhled podhledu je třeba kontrolovat ve všech směrech (v případě rovnoměrné struktury např. dírkování apod., i ve směru diagonálním).

Obrázek č. 1: Příklad geometrické kontroly a použití montážních přípravků

Z akustického hlediska mohou být tedy stropní podhledy významné pro zlepšení akustické pohody ve vztahu k hluku generovanému uvnitř místnosti nebo ke zlepšení vzduchové průzvučnosti stropu. Jejich účinek na tlumení kročejového hluku je nevýznamný. Tento problém je nutno řešit v konstrukci podlahy.

Hygienické požadavky

Materiál podhledu nesmí uvolňovat pachy nebo škodliviny v koncentraci ohrožující zdraví. Jedná se zejména o zdravotně a fyziologicky nepříjemné látky (např. formaldehyd, fenoly, změkčovadla). Podrobněji je o této problematice pojednáno v kapitole Obecné zásady pro svislé nosné konstrukce skeletových staveb Dělící konstrukce nenosné.

Povrch podhledu a jeho uspořádání rozhoduje o možnostech zajistit dlouhodobě požadované hygienické vlastnosti, a tím určuje i možnosti využití daného typu podhledu pro určité stavby, místnosti a zařízení (zdravotnická zařízení, místnosti pro výrobu mikroelektroniky a další). Konstrukce podhledu nesmí umožňovat vegetaci plísní, mikroorganizmů, hub, napadení konstrukce hmyzem a drobnými živočichy. Jak lze očekávat, kritickými místy jsou styky prvků a konstrukčních dílů, prostupy vedení a zařízení, ale i místa, kde dochází ke změně tepelných vlastností konstrukce (např. nedodržením technologického předpisu při návrhu nebo provádění). Ve zdravotnických zařízeních je nepřípustné též skapávání kondenzované vody. U staveb s běžnými nároky je vhodné posoudit cirkulaci vzduchu v místnosti (ventilační průduchy, topná tělesa, zdroje znečištění) a navrhnout skladbu a strukturu povrchu takové, aby dlouhodobé stopy znečištění od těchto zdrojů byly minimální nebo alespoň snadno odstranitelné. Zvláště nepříjemné je nabalování par s mastnotou na prvky podhledu při nedokonale fungujícím systému odsávání produktů při zpracování potravin. Z některých povrchů (obzvláště leštěných hliníkových) jdou velmi nesnadno odstraňovat otisky prstů zanechané při montáži. Doporučuje se před montáží podrobně seznámit s vlastnostmi prvků a montážními požadavky (jemné pracovní rukavice) než celý podhled ručně čistit ředidlem a přelešťovat.

Požární požadavky

Požární odolnost stavebních konstrukcí je doba, po kterou jsou konstrukce schopny odolávat účinkům požáru podle normou definovaných podmínek a kritérií. Podhledy vážeme na konstrukcí stropů a střech včetně příslušných souvislostí (požární uzávěry, požární klapky, vzduchotechnická potrubí, požární předěly, požární stěny a další). Požární odolnost konstrukcí ověřujeme na základě zkoušky, výpočtu i porovnání podle zkušebních norem a předpisů.

Domníváme se, že je na místě upozornit, že výsledky zkoušek podle ČSN platily do 30. 6. 2004. Platné zkoušky musí být provedeny podle harmonizovaných ČSN EN (jsou v platnosti od 1. 7. 2000). Zásadní změnou je zkoušení podhledů při působení požáru zdola i shora. Zkouší se požární odolnost zavěšených podhledů, popřípadě přínos zavěšených podhledů ke zvýšení požární odolnosti

Nahrávám...
Nahrávám...