dnes je 29.6.2022

Input:

Obecné zásady a doporučení pro volbu podlah

30.4.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

8.4.1
Obecné zásady a doporučení pro volbu podlah

Podlahu a její části definuje ČSN 744505 Podlahy. Společná ustanovení:

Vymezení pojmů dle SN 744505

  • Podlaha – jde o souhrn podlahových vrstev uložených na nosném podkladu (např. stropu, speciální konstrukci), včetně zabudovaných podlahových kompletačních prvků, dilatačních a pracovních spár, které společně zajišťují požadované funkční vlastnosti konstrukce.

  • Podklad – je to obecné vyjádření pro část konstrukce, na kterou se něco ukládá. Používá se vztahově, tj. jako podklad pro podlahu, pro izolační, vyrovnávací nebo nášlapnou vrstvu, pod tepelnou nebo vodotěsnou izolaci apod. Podklady jsou betonové, anhydritové, hořečnaté, dřevěné apod.

  • Podlahové kompletační prvky – jsou prvky zabudované v určitých místech a na okrajích podlah, které za součinnosti s příslušnými vrstvami zajišťují některé doplňkové funkce, návaznost na svislé konstrukce aj. Patří mezi ně přechodové profily, tvarovky, dilatační prvky, součásti instalace aj.

Vlastnosti podlah

Podle funkce tvoří podlahu vrstvy nášlapné, roznášecí, izolační a popřípadě vyrovnávající. Přesné určení vlastností podlah a stanovení metod na zjištění těchto vlastností je předpokladem nejen pro použití vhodného druhu podlah v daných podmínkách, ale též pro zjišťování jejich kvality.

Nášlapná vrstva

Její vlastnosti určují provozní podmínky. Požaduje se její tvrdost nebo pružnost, odolnost proti smyku či nárazu, neprašnost, malá tepelná jímavost, snadná čistitelnost, schopnost kročejového útlumu, odolnost proti chemikáliím, odolnost proti vodě a vlhkosti, odolnost proti změnám teploty, mrazuvzdornost, odolnost proti slunečnímu záření a vyšším teplotám, nespalnost, přídržnost k podkladu. U porézních a měkkých povrchů k tomu přistupuje odolnost proti skvrnám, cigaretovému popelu, posunu nohy židle, posunu kolečkové židle, nabobtnání vzdušnou vlhkostí a další. Volba nášlapné vrstvy podlahy je navíc vždy poznamenána subjektivními pocity uživatele.

Roznášecí vrstva

Leží zpravidla pod nášlapnou vrstvou. Roznáší bodové zatížení z nášlapné vrstvy do větší plochy obvykle na měkkou podložku tvořenou akustickou či tepelnou izolací. Musí splňovat požadavky mechanické pevnosti v ohybu a smyku, tvrdosti v případě, že na ní spočívá povlaková nášlapná vrstva, musí spolupůsobit s nášlapnou vrstvou, pokud je k ní pevně ukotvena z důvodu objemových změn.

Izolační vrstva

Může ji tvořit izolace akustická (zpravidla pro útlum kročejového hluku), tepelná, proti vodě a vlhkosti, popřípadě jiná ochranná vrstva či konstrukce (proti záření, plynům apod.).

Základní závazné požadavky

Základní závazné požadavky

Stavební zákon s odkazem na vyhlášku č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, stanoví pro podlahy základní technické požadavky a zásady:

  • Podlahové konstrukce musí splňovat požadavky na tepelně technické vlastnosti v ustáleném a neustáleném teplotním stavu a akustické požadavky na kročejovou a vzduchovou neprůzvučnost dané normovými hodnotami. Souvrství celé stropní konstrukce se posuzuje komplexně.

  • Podlahy všech bytových a pobytových místností musí mít protiskluzovou úpravu povrchu se součinitelem smykového tření nejméně 0,3. U částí staveb užívaných veřejností musí být tato hodnota 0,6. Konstrukční a materiálové provedení podlah únikových cest musí odpovídat normovým hodnotám (např. řešení změn výškových úrovní, prahů, index šíření plamene pro nášlapnou vrstvu). Instalace uložené v podlaze nesmí narušit požadované vlastnosti. Povrch podest vnitřních schodišť musí být vodorovný, u vnějších schodišť se povoluje sklon ve směru sestupu nejvýše 7 %. Předepsány jsou minimální koeficienty smykového tření povrchu pro jednotlivé části povrchu schodišť i akustické požadavky.

Podle účelu a funkce prostoru se uvádí v technické dokumentaci:

  • druh podlahy – jednotlivé vrstvy a složení vrstev a materiály na jejich zhotovení,

  • řešení dilatačních spár a jejich úprava,

  • řešení dilatačních spár nosné konstrukce, včetně řešení návazností v podlaze,

  • řešení prostupů podlahy s úpravami pro dilatování.

FUNKČNÍ POŽADAVKY

Statické požadavky

  • statické požadavky

    Pomineme-li extrémní případy, kdy konstrukce podlahy vykonává též funkci podkladu (např. nosná železobetonová monolitická deska s nalepenou kobercovou podlahovinou), zaměřujeme se na stanovení takových vlastností podlahy (všech jejích vrstev) aby bez ztráty kvality (deformace, trhliny) reagovala na chování nosné konstrukce a přenášela do podkladu požadované namáhání. Jinými slovy, aby vykazovala mechanickou odolnost a stabilitu při zatížení (užitné zatížení stálé, nahodilé plošné či místní, dynamické namáhání, vnitřní síly související s teplotními vlivy, vlhkostí, smršťováním či expanzí apod.) a naopak nosnou konstrukci příliš nezatěžovala.

Tepelně technické požadavky

  • tepelně technické požadavky

    Jsou obsaženy v ČSN 730540-2 Tepelná ochrana budov. Funkční požadavky (tepelný odpor, tepelná setrvačnost, tepelná jímavost) jsou členěny podle místa uložení podlahy a podmínek prostředí pro určité druhy provozu. Je vhodné přibližovat se k doporučeným uvedeným hodnotám.

    Z tohoto hlediska je rozhodující prostředí, nalézající se pod a nad podlahou (teplotní a vlhkostní režim). Funkce akustické a tepelné se v konkrétních skladbách vrstev mohou částečně či zcela zastupovat a prolínat s vrstvou roznášecí (např. v případě dřevovláknitých desek) a podstatnou měrou je v některých případech ovlivňuje i vrstva nášlapná.

    • Při návrhu a provádění podlahy je třeba dbát na to, aby její vlastnosti, dosažené užitím vhodných materiálů, nebyly znehodnoceny tzv. tepelnými mosty. Vyžaduje to zamyslet se nejen nad složením vrstev podlahy, ale zvážit též návaznosti na okolní konstrukční prvky a části objektu.

    • Ve speciálních případech (sauny, chladírny, sklady ovoce a zeleniny apod.) je třeba věnovat pozornost i prostupu vodních par.

    • Jedním z důležitých tepelně technických parametrů, které hodnotí podlahovou konstrukci, je tepelná jímavost. Podle ní se podlahové konstrukce dělí na velmi teplé, méně teplé a studené. Tepelnou jímavost nejvíce ovlivňuje horní nášlapná vrstva.

    • Podlaha musí být navržena tak, aby nedocházelo ke kondenzaci vodní páry v její části, obsahující nasákavé nebo organické materiály.

    • U budov s mokrými provozy je třeba používat nenasákavé materiály, snášející periodickou kondenzaci vodní páry.

    • U budov s lehkým obvodovým pláštěm se doporučuje volit hmotné ostatní konstrukce z důvodů zajištění tepelně akumulačních vlastností.

    • V obytných budovách se doporučuje navrhovat nášlapnou vrstvu v obytných místnostech z textilních podlahových krytin nebo dřevěných prvků.

    • V budovách jeslí a mateřských škol se doporučuje pokládat nášlapnou vrstvu na materiály s nízkou tepelnou jímavostí.

    • V budovách s dřevěnými nosnými konstrukcemi stropů se doporučuje nezakrývat dřevěné části podlahové konstrukce nášlapnými vrstvami z parotěsných materiálů.

Akustické požadavky

  • akustické požadavky

    Požadované hodnoty neprůzvučnosti (pro vzduchovou neprůzvučnost minimální hodnoty vzduchové neprůzvučnosti Rw, pro kročejovou neprůzvučnost pak maximální hodnoty vážené normalizované hladiny kročejového zvuku L’n,w) stanovuje norma ČSN 73 0532:2010.

    V podstatě se jedná o dva problémy: vliv na okolí a na vlastní prostor místnosti. Řešení je specifické pro jednotlivé druhy povrchů a prostředí. Vždy je třeba posuzovat akustické vlastnosti komplexně (rohy, napojení svislých konstrukcí, prostupy, trubní vedení apod.), nikoliv jen tzv. vzorový řez. U některých konstrukčních systémů přesahují nutná akustická opatření problematiku podlah. Údaje uvedené v normách jsou spíše informativní (minimální), neboť vnímání hluku ve všech jeho podobách je individuální. Vzduchová neprůzvučnost je v první řadě závislá na celkové hmotnosti souvrství stropu a podlahy. Kročejová neprůzvučnost je závislá na separování pochůzné vrstvy od ostatních konstrukčních prvků pružnou podložkou anebo vytvořením pružné pochůzné vrstvy podlahy. Skladba vrstev, užité materiály i konstrukční řešení má vliv na zvukový útlum, resonanci, odraz a šíření zvuku (resp. hluku).

    Předpokladem správného fungování podlahy je její provedení bez zvukových mostů. Ty jsou obdobou mostů tepelných, tvoří je pevná spojení mezi izolační vrstvou a stropem nebo postranními zdmi, která přenášejí zvuk. Tím značně zhoršují izolační působení podlahy při tlumení kročejového hluku. Často vznikají při užití stěrkových hmot, tvrdých krycích podlahových lišt, zárubní dveří či dodatečně namontovaných konzol pro otopná tělesa (k porušení izolačního účinku stačí, aby například malta pronikla do spáry mezi plovoucí podlahou a zdí). Příprava celé podlahy, tedy nejen viditelné nášlapné vrstvy, ale především vrstev ležících pod ní (roznášecí a izolační), proto vyžaduje velmi pečlivou práci.

Hydroizolační požadavky

  • hydroizolační požadavky

    Z hlediska hydroizolace se jedná o zamezení pronikání vody z podkladu (zemní vlhkosti nebo tlakové vody ) nebo vody a vlhkosti z provozu respektive z klimatických poměrů (deště a sněhu) nad podlahou do ostatních vrstev podlahy i souvisejících konstrukčních dílů stavby. Při navrhování hydroizolací u podlah uložených na terénu je třeba věnovat pozornost i statické odolnosti podlahy proti tlaku vody. Funkce hydroizolační se zde v určitých případech prolíná s ochranou proti průniku radonu. Protiradonovou izolaci mohou tvořit asfaltové materiály, fólie HDPE (vysokohustotní polyetylen čili mikroten) nebo fólie z měkčeného PVC. Stejné materiály zároveň tvoří hydroizolaci. Právě fóliové izolace na bázi měkčeného PVC představují progresivní trend v současných technologiích. Podle normy ON 73 0607 Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží mohou tvořit ochranu staveb jak proti vodě podpovrchové, tak i povrchové. Jako stěrková hydroizolace poslouží také modifikovaný asfalt.

Hygienické požadavky

  • hygienické požadavky

    Existují dva pohledy na tuto problematiku: podlahy musí být zdravotně nezávadné a zajišťovat hygienu prostředí. Podlahy jsou jedním z nejčastějších zdrojů úniku škodlivin. ČSN 74 4505 v čl. 3.15 ustanovuje, že podlahy musí splňovat hygienické požadavky stanovené příslušnými předpisy. Je to např. vyhláška č. 6/2003 Sb., kterou se stanoví hygienické limity chemických, fyzikálních a biologických ukazatelů pro vnitřní prostředí pobytových místností některých staveb. Nové výrobky pro podlahy proto dodavatelé projednávají s Hlavním hygienikem ČR. Zdálo by se, že je vše v pořádku, přesto zkušenosti ukazují, že každá nová místnost je cítit pachy, bez kterých bychom se mohli obejít. Jsou obsaženy v tepelných izolacích, podlahových krytinách, lepidlech, nátěrových hmotách, ochranných a dezinfekčních prostředcích. Naše obavy posilují výsledky evropského průzkumu: změkčovadla v interiéru budov představují podstatný rizikový faktor pro vznik astmatu a alergie. Hlavní podíl na znečišťování má formaldehyd, který je v různé podobě zpracování součástí pojiv při výrobě plastů typu reaktoplastů. Konečným prvkem jsou pak například dřevotřískové a dřevovláknité desky. Pryskyřice na bázi formaldehydu se používají též jako lepidla, pojiva, při výrobě barev a laků i tepelně izolačních hmot. Formaldehydy jsou nejvíce exponovány osoby při provádění. U některých aplikací se únik formaldehydu s časem snižuje, u některých nikoliv. Přípustné úniky formaldehydu udává ČSN EN 717-1.

    Dost nejasná je situace u plastů. Polymerní materiály jsou obvykle ropnými produkty, které díky své vyšší molekulové hmotnosti nejsou těkavé. Při reakcích, kterými plasty vznikají, však určitý podíl výchozích látek zůstává nezměněn. V plastu zůstává např. nezreagovaný zbytek monomeru, který může unikat do ovzduší. Přestože podle hygienických vlastností monomeru nelze usuzovat na vlastnosti plastu, je určitá opatrnost na místě. Kromě monomeru mohou plasty obsahovat i zbytky katalyzátorů, různá změkčovadla a stabilizátory. Vedle látek neškodných to mohou být i sloučeniny kadmia, zinku nebo olova. Důraz je proto třeba klást na atesty zdravotní nezávadnosti u všech „umělých hmot“, podlahovin, nátěrů, lepidel a tmelů.

    Samostatným problémem jsou podlahy vhodné pro alergiky. Pravý výzkum příčin neexistuje, lékařská věda prakticky zkoumá projevy. Ovšem i zde se jedna o individuální účinky. Pojem syndrom nemoci z budov (SBS) je charakteristický výskytem nespecifických obtíží, kterým dominuje nesmírná únava doprovázená pocity dráždění na sliznicích. Typický je hromadný výskyt v nějaké konkrétní budově. Předpokládáme, že se u podlah jedná o charakter stavebních materiálů, a proto je individuálně zkoumáme též z tohoto hlediska. Vzhledem k šíři a charakteru problematiky jsou výsledky mnohdy víceméně reklamní (podlahoviny pro „alergiky“). Obecně platí, čím méně syntetických materiálů, tím menší riziko a týká se to všech materiálů, tj. i tmelů, barev a dalších.

    Hygienu prostředí dosahujeme vhodnou aplikací systémů nášlapných vrstev a jejich provedením (bezespáré povrchy, vhodné spárovací hmoty, řešení napojení na další konstrukční prvky apod.) Například u cyklicky smáčených povrchů dlažeb (zcela banální záležitost při vypuštění bazénu z důvodu „čištění“ nebo ve sprchách) je třeba volit spárovací tmely, které nejsou napadané plísněmi, popřípadě řasami (např. epoxidové).

Požární požadavky

  • požární požadavky

    Vyhláška č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb, ukládá projektantům staveb již ve fázi zpracování dokumentace pro ohlášení stavby, žádosti o povolení stavby, popřípadě dokumentace k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení řešit požární bezpečnost objektů a staveb. Požadavky na požární odolnost stropní konstrukce jako celku stanovuje závazně ČSN 73 0802. V našem případě se jedná zejména o navržení takových konstrukcí podlah, které přispějí k zachování nosnosti a stability konstrukce stropu jako celku po dobu stanovenou požárními normami, přispějí k omezení šíření požáru a kouře a umožní evakuaci osob a zvířat.

    Podrobné požadavky na konstrukci podlahy v konkrétních podmínkách navrhovaného objektu (druh objektu, rozdělení na požární úseky, únikové cesty atd.) stanoví Požárně bezpečnostní řešení zpracované v souladu s právními předpisy, vydanými k provedení zákona o požární ochraně.

Uživatelské požadavky

  • uživatelské požadavky

    Zdálo by se, že se jedná o požadavky obecné platnosti, jako je životnost, flexibilita, snadná údržba, možnost smáčení, přiměřená cena, vzhled. Ovšem, jak si tyto kategorie představuje konkrétní uživatel, je z velké části otázka jeho osobního vnímání. Je proto úkolem architekta podrobně se seznámit se záměrem stavebníka, poznat jeho osobní představy, seznámit ho s výhodami navrhovaného řešení, případně ho taktně upozornit na úskalí jeho představ a dopracovat se k řešení vyzdvihujícímu image uživatele a splňující jeho specifické funkční požadavky kladené na dílo.

Mechanické požadavky

  • mechanické požadavky

    Zvolený povrch musí odpovídat způsobu využívání prostoru a jeho intenzitě, počínaje skladbou vrstev a

Nahrávám...
Nahrávám...