dnes je 26.6.2022

Input:

Obecné zásady pro osvětlení

30.4.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

11.3.1
Obecné zásady pro osvětlení

Úvod

Vztah mezi člověkem ve vnitřním prostoru a sluncem jako zdrojem světla a tepla prochází celou historií stavění a architektury. Je utvářen myšlením a kulturou lidí a společnosti, klimatickými podmínkami a dostupným stavebním materiálem. Nabývá tak v závislosti na době a lokalitě na zemi různých podob.

Vzájemné působení světla a prostoru (světlo prostor tvaruje a umožňuje jeho vnímání a naopak prostor, který je vnímán, vyvolává potřebu neustálého zdokonalování) se vyvíjí od téměř úplné negace světla až po prostor zaplavený světlem. Motivace těchto proměn jsou náboženské, umělecké, materiálově technologické, funkční a samozřejmě klimatické. Le Corbusier považoval světlo za jeden ze základních stavebních prvků. Na začátku 30. let formuloval: „Historie architektury je staletí starý boj o světlo – boj o okno“.

VÝVOJ NORMALIZACE

Historie

Až do roku 1956 neexistovala v ČSSR specializovaná norma na denní osvětlení. Pro navrhování jsou užívána geometrická kritéria. To znamená, že velikost okenního otvoru byla vztahována k podlahové ploše interiéru, k ploše průčelí, popřípadě se ještě požaduje minimální odstup budov (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, užívá stejná kritéria).

Současnost

V současné době je problematika osvětlení ošetřena v následujících normách:

  • ČSN 730580-1 Denní osvětlení budov. Část 1: Základní ustanovení

  • Revidovaná ČSN 730580 začala novou etapu. Stala se normou kmenovou, na kterou navazují další specializované normy:

    • ČSN 730580-2

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...