Obecné zásady pro osvětlení

11.3.1

Obecné zásady pro osvětlení

 NahoruÚvod

Vztah mezi člověkem ve vnitřním prostoru a sluncem jako zdrojem světla a tepla prochází celou historií stavění a architektury. Je utvářen myšlením a kulturou lidí a společnosti, klimatickými podmínkami a dostupným stavebním materiálem. Nabývá tak v závislosti na době a lokalitě na zemi různých podob.

Vzájemné působení světla a prostoru (světlo prostor tvaruje a umožňuje jeho vnímání a naopak prostor, který je vnímán, vyvolává potřebu neustálého zdokonalování) se vyvíjí od téměř úplné negace světla až po prostor zaplavený světlem. Motivace těchto proměn jsou náboženské, umělecké, materiálově technologické, funkční a samozřejmě klimatické. Le Corbusier považoval světlo za jeden ze základních stavebních prvků. Na začátku 30. let formuloval: "Historie architektury je staletí starý boj o světlo – boj o okno“.

 NahoruVÝVOJ NORMALIZACE

 NahoruHistorie

Až do roku 1956 neexistovala v ČSSR specializovaná norma na denní osvětlení. Pro navrhování jsou užívána geometrická kritéria. To znamená, že velikost okenního otvoru byla vztahována k podlahové ploše interiéru, k ploše průčelí, popřípadě se ještě požaduje minimální odstup budov (zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, užívá stejná kritéria).

 NahoruSoučasnost