dnes je 5.12.2022

Input:

Obecné zásady pro svislé nosné konstrukce skeletových staveb

30.4.2009, Zdroj: Verlag Dashöfer

7.4.1
Obecné zásady pro svislé nosné konstrukce skeletových staveb

Uspořádání dispozice půdorysů

Na rozdíl od stěnových systémů skýtají skeletové nosné systémy mnohonásobně větší volnost v uspořádání dispozice půdorysů. Volné půdorysy jsou narušovány pouze relativně subtilními rozměry nosných sloupů. Skeletové systémy dávají vysokou možnost využití nejrůznějších izolačních materiálů a technologií, které jsou základním skeletovým systémem dokonce podpírány a stabilizovány. V případě potřeby, změny využití apod. lze výplně skeletu, tj. různé dělicí příčky, stěny apod. zrušit a nahradit je jiným dispozičním schématem, totéž se týká možné výměny podlahových vrstev. V případě konzolových ukončení skeletu je možno fasádní a obvodové výplně prostě na skelet pověsit, a tak využít možnost úplného prosklení fasád a jiných podobných výhod a efektů.

V souvislosti s pokrokem výpočetních možností a vývojem nejrůznějších speciálních kotvení, stykování apod. lze s výhodou využít technologií montovaných, které při opakované betonáži jednotlivých nosných částí mimo staveniště mohou výstavbu značně urychlit a kvalitu betonovaných částí zvýšit v důsledku snazšího dodržení kvality betonu, hutnění, povrchové úpravy apod. Často se využívají montované technologie skeletových konstrukcí ocelových, kde je otázka přesnosti a dalších parametrů dána již materiálem samotným.

Výše uvedené technické a ekonomické aspekty vedly postupně k tomu, že skeletové systémy jsou přednostně využívány jak v průmyslové výstavbě, tak v dalších stavbách s nároky na požadavky na variabilitu půdorysu, jako jsou administrativní a správní budovy, skladové objekty, sportovní zařízení ale i bytové domy.

Druhy skeletů

Druhy skeletů

Bez ohledu na volbu dvou základních materiálů (železový beton, ocel) je volba základních nosných principů skeletu podobná. Principem skeletu jsou vodorovné nosné konstrukce (viz kap. 8), ze kterých se svislá zatížení přenášejí na vodorovné průvlaky ve směru podélném, příčném nebo v obou směrech a tyto účinky jsou přenášeny ve styčnících do sloupů a do základů.

Tady je řeč především o účincích svislých zatížení a namáhání. Účinky vodorovných zatížení (vítr, sněžení apod.) mohou být eliminovány v podstatě dvojím způsobem. V případě, že jsou styčníky uvažovány jako kloubové spoje, je nutno přenést všechny vodorovné účinky zatížení ztužujícími konstrukcemi (stěny, tuhá jádra apod.). Výhodou jsou poměrně subtilní dimenze tyčových prvků, které nepřenášejí ve styčnících účinky ohybových momentů.

V případě volby klasické rámové konstrukce s tuhými styčníky je třeba počítat s mohutnějšími dimenzemi jednotlivých rámových prvků – výhodou je zachování „volného“ půdorysu, nejsou nutné zvláštní ztužující konstrukce.

S ohledem na to, že obecně v objektech existují výtahové šachty, schodišťové bloky, požární dělicí stěny apod., tj. konstrukce, které jsou v dispozici trvale fixovány, využívá se většinou těchto prvků k prostorovému vyztužení objektu, což vede k možnosti snížení dimenzí vlastních rámů a jde tedy nejčastěji o kombinaci obou systémů z hlediska přenášení účinků vnějších zatížení.

Konstrukční uspořádání

Konstrukční uspořádání

Kromě statických požadavků ovlivňuje konstrukční uspořádání celá řada dalších faktorů. Vedle

Nahrávám...
Nahrávám...