dnes je 20.4.2019
Input:

Oplocení ve stavebním zákoně

10.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.20
Oplocení ve stavebním zákoně

Mgr. Martina Pavelková

Podle ust. § 79 odst. 2 písm. f) zákona č. 183/2006 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2018 nevyžadují pro svou realizaci žádné rozhodnutí ani opatření stavebního úřadu opěrné zdi do výšky 1 m a oplocení do výšky 2 m, které nehraničí s veřejně přístupnými pozemními komunikacemi nebo s veřejným prostranstvím, a které se nacházejí v zastavěném území či v zastavitelné ploše. Podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2017 byly v tomto bodě upraveny pouze opěrné zídky, tzn. že realizaci oplocení muselo předcházet vydání územního souhlasu nebo územního rozhodnutí.

Nicméně, jak ukazuje praxe, přináší citované „rozvolnění” režimu pro stavby oplocení také množství nevyjasněných výkladových problémů, jež mohou být spolehlivě překlenuty pouze metodikou, konstantní judikaturou. V konkrétních případech se pak nabízí požádat ohledně režimu připravovaného záměru o územně plánovací informaci.

Co je veřejné prostranství definuje zákon č. 128/2000 Sb., o obcích v ust. § 34, podle kterého jsou veřejným prostranstvím náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Oplocení nebo opěrná zeď se nachází v zastavěném území nebo zastavitelé ploše pouze za předpokladu, že do nezastavěného území nepřesahuje žádná jejich část. V opačném případě bude celé oplocení nebo celá opěrná zeď podléhat vydání územního souhlasu nebo územního rozhodnutí, ledaže by šla stavebně technicky nadefinovat, oddělit a tudíž i samostatně povolit pouze ta část, která do nezastavěného území přesahuje.

První nevyjasněná otázka je, co je třeba chápat slovním spojením „hraničit s veřejně přístupnou komunikací nebo veřejným prostranstvím”. Zda lze za „hraničení” považovat pouze situaci, kdy se stavba oplocení nachází přímo na hranici mezi oplocovaným pozemkem a pozemkem veřejného prostranství nebo pozemní komunikace, anebo zda by se jednalo také o případ, kdy by bylo oplocení umístěno i v určité specifikované blízkosti od této hranice. Z obecné praxe správních orgánů a s ohledem na smysl citovaného ustanovení, kterým je zamezit volnému oplocování pozemků navazujících na veřejný prostor, lze za oplocení hraničící s veřejným prostranstvím nebo veřejnou komunikací rozumně považovat takové oplocení, jehož účelem je ohraničit pozemek navazující stranou a nikoliv pouze bodem na veřejný prostor, a to za předpokladu, že mezi oplocením a tímto veřejným prostorem není ponechán žádný účelově definovatelný prostor (např. tzv. předzahrádka). V takových případech by příslušná část oplocení, která navazuje na veřejné prostranství nebo