dnes je 30.6.2022

Input:

Posudkový závěr - dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost

6.1.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

3.5.6.2.4
Posudkový závěr – dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost

JUDr. Eva Dandová

Dlouhodobě nepříznivý stav v  sociálních systémech

Pro výpověď dávanou zaměstnanci z tzv. obecných příčin je zásadní, aby šlo o " dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat práci". Kritérium "dlouhodobé pozbytí způsobilosti konat práci" je výchozím posudkovým kritériem ve většině sociálních systémů (důchodové pojištění, státní sociální podpora, zaměstnanost a sociální služby). Jeho obsahem je vyloučit právní význam přechodných a krátkodobých poruch zdraví. V platné právní úpravě jsme se přitom setkávali donedávna s dvojím typem vymezení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. První typ je obvyklejší přinejmenším z toho pohledu, že je téměř beze změn obsažen po několik desetiletí v právních předpisech z důchodové oblasti a od 1. 10. 1995 také v právních předpisech státní sociální podpory a nakonec je i již dostatečně prověřen jak posudkovou praxí, tak konstantní judikaturou.

Důchodové pojištění

Podle § 26 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění platí, že "Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se pro účely tohoto zákona považuje zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok."

V zákoně č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění i v zákoně č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře) je tedy dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav vymezen v prvé řadě hlediskem čistě medicínským ("podle poznatků lékařské vědy"), které je doplněno již jen hlediskem časovým. Je přitom zřejmé, že dopad medicínského hlediska na zjištění takto konstruovaného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu se s pokroky lékařské vědy dílčím způsobem vyvíjí. A to přinejmenším v dlouhodobějším časovém horizontu, který se však vzhledem ke stále větší akceleraci v zavádění nových léčebných metod a postupů do lékařské praxe postupně zkracuje. Jde např. o to, že některá narušení zdraví, jejichž léčba trvala dříve i více let, jsou při současné úrovni medicíny zvládnutelná léčbou trvající pouze po dobu dočasné pracovní neschopnosti, aniž by byla nutná invalidizace pacienta. Za zmínku dále stojí, že praxi orgánů lékařské posudkové služby při hodnocení dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu v rámci invalidních řízení ovlivnila i judikatura. Ta se např. shodla na názoru, že posudkové závěry, které při uznané nemoci z povolání, která trvá již déle než jeden rok a u níž nebyly ani dány předpoklady pro její vyléčení do jednoho roku, dovozují, že u posuzované osoby nejde o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, nejsou přesvědčivé. Takový závěr, podle něhož by lékařsky uznaná nemoc nebyla považována za nepříznivý zdravotní stav, odporuje obecně známým představám ztotožňujícím nepříznivý zdravotní stav s nemocí.

Zákon o zaměstnanosti

Druhý způsob vymezení kritéria "dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu" se objevil 1. 10. 2004 v zákoně č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Definice dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pro oblast zaměstnanosti zde v sobě zahrnovala nejen samotné důsledky nepříznivého zdravotního stavu, ale i kvalifikaci míry jeho nepříznivosti (§ 67 odst. 4 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti - "a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění"). Protože byla tato definice odbornou veřejností kritizována, byla ze zákona v r. 2011 vypuštěna a i oblast práva zaměstnanosti se dnes řídí definicí dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu obsaženou v § 26 zákona č. 155/1995

Nahrávám...
Nahrávám...