Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukce staveb podle normy ČSN 73 0810 a norem řady ČSN EN 13501-X+A1

4.3.6

Požární klasifikace stavebních výrobků a konstrukce staveb podle normy ČSN 73 0810 a norem řady ČSN EN 13501-X+A1

ČSN 73 0810:2009 POŽÁRNÍ BEZPEČNOST STAVEB – SPOLEČNÁ USTANOVENÍ; ZMĚNA: Z1

Norma ČSN 73 0810 (účinnosti od 1. 5. 2009) upřesňuje požadavky na stavební výrobky, stavební konstrukce a požárně bezpečnostní zařízení ve vztahu k normám ČSN 73 0802 , ČSN 73 0804 a normám řady ČSN EN 13501-x+A1, případně dalším evropským normám a ve vztahu ke změnám právních předpisů. Od 1. 6. 2012 vstoupila v účinnost změna normy Z1.

Norma ČSN 73 0810 :2009:

• upravuje třídění stavebních výrobků z hlediska reakce na oheň (A1, A2, B, C, D, E a F v návaznosti na ČSN EN 13501-1+A1 ),

• upravuje třídění konstrukčních částí na druhy DP1, DP2, DP3 (dříve značeny D1, D2, D3) v závislosti na teple uvolňovaném z těchto částí při požáru, vlivu na stabilitu a únosnost konstrukčních částí,

• definuje požární odolnost stavebních konstrukcí a způsob klasifikace požární odolnosti konstrukcí (ve vztahu k normám ČSN EN 13501-2 až -4+A1),

• příloha A normy uvádí klasifikaci do tříd reakce na oheň některých vybraných stavebních výrobků bez požadavku na jejich další zkoušení.

 NahoruTřídění konstrukčních částí

Třídění konstrukčních částí

Určení druhu konstrukčních částí záleží na třídách reakce na oheň použitých výrobků a na chování dílce či prvků při zkoušce požární odolnosti. Konstrukce se posuzují ze dvou hledisek, a to z hlediska, zda mohou přispívat k intenzitě požáru, a z hlediska, zda použité hmoty s rozdílnou reakcí na oheň mají vliv na stabilitu a únosnost konstrukčního prvku.

Konstrukční části druhu DP1 nezvy šují v po žadované dob ě po žární odolnosti intenzitu po žáru, pokud podstatné slo žky konstrukcí sestávají:

• pouze z výrobků třídy reakce na oheň A1 nebo také A2 (objekty do požární výšky 22,5 m nebo vyšší, pokud je objekt vybaven samočinným hasicím stabilním zařízením ve všech požárních úsecích s požárním rizikem),

• z výrobků t řídy reakce na ohe ň B a ž F umíst ěných uvnit ř konstruk ční č asti mezi výrobky podle předchozího bodu (např . tepelné a zvukové izolace), a to tak, ž e v pož adované době po žární odolnosti se nedosáhne teploty vzplanutí (není-li jednozna čn ě ur čena, doporu čuje se uva žovat teplotu 180°C) hmot obsa žených ve výrobcích. Na t ěchto výrobcích není závislá stabilita a únosnost konstruk ční č asti.

Konstrukční části druhu DP2 nezvy šují v po žadované dob ě po žární odolnosti intenzitu požáru, pokud podstatné složky konstrukcí sestávají:

• z výrobků t řídy reakce na ohe ň A1 nebo A2, tvořící povrchové vrstvy konstrukčních částí, u nich ž se po dobu požadované požární odolnosti nenaruší jejich stabilita a jejich ž tlou šťka je ov ěřena zkou škou prokazující odolnost nejméně E 15 (nap ř. omítky na pletivu, desky na bázi sádry a jiné deskové materiály odpovídajícího zatřídění musí mít zpravidla tloušťku nejméně 12 mm),

• z výrobků t řídy reakce na ohe ň B a ž D umíst ěných uvnit ř konstruk ční č asti mezi výrobky podle předchozího bodu. Na tě chto výrobcích je závislá stabilita konstrukční části (např . dř evě né sloupky, dř evě né nosníky aj.),

• z výrobků t řídy reakce na ohe ň B až E umíst ěných uvnit ř konstruk ční č asti, aniž by na t ěchto výrobcích byla závislá stabilita konstruk ční č ásti (např . tepelné č i zvukové izolace mezi dř evě nými sloupky, opláštění aj.).

Konstrukce druhu DP3 zvy šují v požadované době požární odolnosti intenzitu požáru; zahrnují podstatné složky konstrukcí, které nesplňují po žadavky na konstrukci druhu DP1 a DP2.

Př i stanovení druhu konstrukcí v případě povrchových úprav se postupuje podle ČSN 73 0802 a ČSN 73 0804 . K povrchovým úpravám třídy reakce na oheň A2 a ž F o tlou šťce do 2 mm s výh řevností do 15 MJ.m^-2 nemusí být přihlíženo (nap ř. nát ěry, malby, nást řiky, tapety).

ČSN EN 13501-1:2010+A1 POŽÁRNÍ KLASIFIKACE STAVEBNÍCH VÝROBKŮ A KONSTRUKCÍ STAVEB – ČÁST 1: KLASIFIKACE PODLE VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK REAKCE NA OHEŇ

Norma ČSN EN 13501-1+A1 (účinnost od 1. 3. 2010) určuje postup klasifikace podle reakce na oheň pro všechny stavební výrobky včetně výrobků zabudovaných do konstrukcí staveb. Norma řeší tři samostatné kategorie výrobků, a to:

• stavební výrobky, vyjma podlahových krytin a tepelně izolačních výrobků potrubí;

• podlahové krytiny;

• tepelně izolační výrobky potrubí.

Klasifikace stavebních výrobků, kromě podlahových krytin a tepelně izolačních výrobků potrubí dle jejich reakce na oheň je následující:

• třída A1, A2, B, C, D, E, F;

• doplňková klasifikace s1, s2, s3 podle vývinu kouře;

• doplňková klasifikace d0, d1, d2 podle plamenně hořící kapky částice.

Klasifikace výrobků může být provedena pouze na základě výsledků zkoušek stanovených ve zkušebních normách uvedených v následující tabulce.

ČSN EN 73 0810 uvádí vzájemný vztah mezi dřívějšími požadavky na stupně hořlavosti a současnými třídami reakce na oheň.

Klasifikace podlahových krytin dle jejich reakce na oheň je následující:

• třída A1_fl, A2_fl, B_fl, C_fl, D_fl, E_fl, F_fl ;

• doplňková klasifikace s1, s2 podle vývinu kouře.

ČSN EN 73 0810 uvádí vzájemný vztah mezi dřívějšími požadavky na index šíření plamene podlahových krytin a současnými třídami reakce na oheň.

Klasifikace tepelně izolačních výrobků potrubí dle jejich reakce na oheň je následující:

• třída A1_L, A2_L, B_L, C_L, D_L, E_L, F_L ;

• doplňková klasifikace s1, s2, s3 podle vývinu kouře;

• doplňková klasifikace d0, d1, d2 podle plamenně hořící kapky částice.

Výrobky klasifikované do dané třídy se považují za splňující požadavky pro jakoukoliv třídu nižší, tj. s mírnějšími požadavky.

ČSN EN 13501-2:2010+A1 POŽÁRNÍ KLASIFIKACE STAVEBNÍCH VÝROBKŮ A KONSTRUKCÍ STAVEB – ČÁST 2: KLASIFIKACE PODLE VÝSLEDKŮ ZKOUŠEK POŽÁRNÍ ODOLNOSTI KROMĚ VZDUCHOTECHNICKÝCH ZAŘÍZENÍ

Tato evropská norma (účinnost od 1. 3. 2010) stanovuje postup pro klasifikaci stavebních výrobků a prvk ů staveb na základ ě výsledk ů zkou šek po žární odolnosti a kou řot ěsnosti, které jsou v přímé aplikaci příslušné zkušební metody. Tato norma rovněž zahrnuje klasifikaci na základě rozšířené aplikace.

 NahoruPOŽÁRNÍ SCÉNÁŘE

 NahoruPožární scénáře

Požární odolnost nosných či dělicích prvků se stanovuje na základě, tzv. požárního scénáře (všeobecně dohodnutý průběh požáru). Meziná rodně byly dohodnuty n ásleduj íc í teplotn í k řivky různých druhů teplotního namáhání, které jsou popsány v ČSN EN 13501-2:2010+A1 :

• normová křivka teplota/čas (požár po celkovém vzplanutí),

• křivka pomalého zahřívání (doutnající požár),

• experimentální požár,

• křivka působení vnějšího požáru,

• působení konstantní teploty.

CHARAKTERISTIKY VLASTNOSTÍ POŽÁRNÍ ODOLNOSTI

 NahoruCharakteristiky vlastností požární odolnosti

Interpretační dokument č. 2 (ID2) pož aduje stanovení charakteristiky nosnosti anebo celistvosti anebo izolace. ID2 specifikuje i dalš í na národní úrovni volitelné charakteristiky a můž e být za urč itých podmínek stanovena pro urč ité prvky. Můž e-li mít charakteristika více než jednu definici nebo druh vlastnosti, stanoví se, která specifická definice platí pro daný prvek.

 NahoruNosnost (R)

Nosnost (R)

Nosnost R je schopnost prvku konstrukce odolávat po urč itou dobu pů sobení požáru na jeden nebo více povrchů při specifikovaném mechanickém zatížení, a to bez ztráty konstrukční stability.

Kritéria umožňující hodnocení ztráty nosnosti jsou různá v závislosti na druhu nosného prvku:

• ohýbané prvky (např. stropy, střechy) – rychlost deformace (rychlost průhybu) a mezní skutečná deformace (průhyb),

• osově zatížené prvky (např. sloupy, stěny) – rychlost deformace (rychlost stlačení) a mezní skutečná deformace (stlačení).

 NahoruCelistvost (E)

Celistvost (E)

Celistvost E je schopnost prvků s dě licí funkcí odolávat pů sobení požáru pouze z jedné strany, bez př enosu pož áru na neexponovanou stranu v dů sledku prů niku plamenů nebo horkých plyn ů, které mohou zp ůsobit vznícení neexponovaného povrchu nebo jakéhokoliv materiálu le žícího v jeho blízkosti. Celistvost se stanovuje na základě všech tří následujících kritérií:

• trhliny nebo otvory přesahující stanovené rozměry,

• vznícení bavlněného polštářku,

• souvislé hoření na neexponované straně.

Poruš ení kritéria R se automaticky považuje za poruš ení kritéria E. Klasifikace E závisí na tom, zda je prvek také klasifikován z hlediska izolace (I). V případě, že je klasifikován jak na E, tak i na I, je hodnota E urč ena př ekroč ením kteréhokoliv ze tř í kritérií, které nastane nejdř íve. Klasifikuje-li se pouze pro E, definuje se jeho hodnota jako č as poruš ení kritéria trhlin/otvorů nebo souvislého ho ření podle toho, ke kterému dojde d říve. P říslu šné zku šební normy specifikují postup zkoušení různých oblastí prvků, mající některé části izolované a některé neizolované.

 NahoruIzolace (I)

Izolace (I)

Izolace I je schopnost konstrukčního prvku odolávat působení požáru pouze z jedné strany, bez přenosu požáru v důsledku významného přestupu tepla ze strany exponované na neexponovanou. Přestup má být omezen tak, aby se nevznítila ani neexponovaná strana a ani jakýkoliv materiál v její blízkosti. Prvek má rovněž vytvářet tepelnou bariéru, která je schopná ochránit osoby v její blízkosti. Hodnotí-li se konstrukční prvek pro různé úrovně tepelné vlastnosti spojené s různými oddělenými plochami, staví se klasifikace prvku jako celku na podkladě nejkratší doby, po kterou se vyhovělo kritériu maximálního nebo průměrného vzrůstu teploty v kterékoliv oddělené ploše.

 NahoruIzolace dělicích prvků

Izolace dělicích prvků

U všech dělicích prvků, vyjma dveří a uzávěru, se jako úroveň vlastnosti pro stanovení izolace užívá průměrný vzrůst teploty na neexponované straně, omezený na 140°C nad průměrnou počáteční teplotu, s maximálním vzrůstem teploty v kterémkoliv místě omezeném na 180°C nad průměrnou…