dnes je 15.8.2022

Input:

Stavby a zařízení pro reklamu z pohledu stavebního zákona

2.10.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.41
Stavby a zařízení pro reklamu z pohledu stavebního zákona

Mgr. Martina Pavelková

Stavby a zařízení pro reklamu tvoří speciální kategorii záměrů, které za určitých podmínek podléhají regulaci stavebního zákona, zákona o památkové péči či zákona o pozemních komunikacích. Určení, a o jaký typ stavby či zařízení pro reklamu jedná, a zda tedy pro svou realizaci vyžaduje určité veřejnoprávní oprávnění, je v praxi mnohdy problematická. Cílem tohoto textu je představit některá východiska, ze kterých lze vycházet při kvalifikaci těchto záměrů dle příslušných ustanovení stavebního zákona.

Podle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, které upravuje definici stavby, je stavba sloužící reklamním účelům stavbou pro reklamu. Zařízení definuje ust. § 3 odst. 2 stavebního zákona jako informační a reklamní panel, tabuli, desku či jiné konstrukce a technická zařízení, pokud nejde o stavbu podle § 2 odst. 3. V pochybnostech, zda se jedná o stavbu nebo zařízení, je určující stanovisko stavebního úřadu. Zařízení o celkové ploše větší než 8 m2 se považuje za stavbu pro reklamu. Z těchto definic vyplývá, že pro účely postupů dle stavebního zákona rozeznáváme de facto tři druhy reklamních ploch, a sice ty, které naplňují definici stavby, tzn. vznikly stavební nebo montážní technologií, dále ty, které se za stavbu považují, protože mají plochu větší než 8 m2 a konečně zbytkovou kategorii ostatních informačních a reklamních panelů, tabulí, desek či jiných konstrukcí a technických zařízení o celkové ploše do 8 m2.

Otázkou, která v souvislosti s výkladem výše uvedených definic mnohdy vyvstává, je, zda lze za zařízení považovat cokoliv, co je nosičem reklamy, anebo zda musí obdobně jako stavby i toto vykazovat určitou minimální míru využití konstrukčních či obdobných technologií. Judikatura ani odborná literatura zatím na tuto otázku jasnou a tedy uspokojivou odpověď neposkytla. Definice tohoto pojmu v ust. § 3 odst. 2 stavebního zákona je formulována jednoznačně a pouze ve vztahu k jedinému účelu, kterým je reklama. Podle komentářové literatury (srov. MACHAČKOVÁ, Jana. Stavební zákon: komentář. 3. vydání. V Praze: C.H. Beck, 2018. Beckova edice komentované zákony. ISBN 978-80-7400-558-9.) znamená zařízení v obecném slova smyslu nosič, na který je reklama upevňována, tzn. že reklama sama o sobě zařízením není. Co však dle citovaného komentáře z definice ve stavebním zákoně nevyplývá, je, že by bylo pro kvalifikaci předmětného nosiče reklamy jako zařízení pro reklamu rozhodující technické provedení či způsob upevnění reklamy na nosnou konstrukci. V jiném komentáři (srov. POTĚŠIL, L., ROZTOČIL, A., HRŮŠOVÁ, K., LACHMANN, M.: Stavební zákon - online komentář. 4. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 4/2015.) je podobný výklad doplněn o negativní definici, a sice že se z povahy věci nebude jednat o reklamní nápisy ani kresby na stavbách. Dle autorky tohoto

Nahrávám...
Nahrávám...