dnes je 18.9.2019
Input:

Úkony spoluvlastníků v procesech územního plánování

24.5.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.26
Úkony spoluvlastníků v procesech územního plánování

Mgr. Martina Pavelková

Pořizování územně plánovací dokumentace, příp. jiných nástrojů územního plánování, se v praxi více či méně často dotýká každého vlastníka nemovitosti v určitém území. Územní plánování slouží k utváření společenské dohody o využití území. K zásahu do vlastnických či jiných obdobných práv by prostřednictvím územního plánu mělo docházet pouze přiměřeným způsobem a za předpokladu dodržení zákazu libovůle a diskriminačního přístupu. V mnohých případech se však dotčené nemovitosti nacházejí ve spoluvlastnictví, příp. ve společném jmění manželů, přičemž každý „účastník” může mít jinou představu o jejich využití.

Základním způsobem, jakým se lze účastnit procesu pořizování územního plánu, je iniciování jeho změny. Podle ust. § 44 písm. d) zákona č. 183/2006 Sb. rozhoduje zastupitelstvo o pořízení změny územního plánu na návrh osoby, která má vlastnická nebo obdobná práva k pozemku nebo stavbě na území obce. Náležitosti návrhu a postup po jeho podání upravují ust. § 45 stavebního zákona, podle kterého posoudí úplnost a zákonnost návrhu pořizovatel, a pokud návrh tyto parametry splňuje, předloží jej se svým stanoviskem k rozhodnutí zastupitelstvu. K otázce prokazování vlastnického práva, tedy zda stačí spoluvlastnický podíl, či zda v případě spoluvlastnictví více vlastníky musí navrhovatel doložit oprávnění ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku, se praxe staví různě. Stavební zákon však povinnost předložit souhlas dle ust. § 184a ani žádný jiný obdobný doklad v případě, že dotčený pozemek je ve spoluvlastnictví, nepožaduje. Nutno však podotknout, že podle ust. § 44 písm. c) stavebního zákona může návrh na změnu územního plánu podat i občan příslušné obce, bez ohledu na případné vlastnictví nemovitostí v této obci. Ani v takovém případě zákon neukládá, aby navrhovatel dokládal souhlasy vlastníků k pozemkům, ve vztahu ke kterým navrhuje změny. Lze tedy dovozovat, že návrh na změnu územního plánu může podat i ten, jemuž svědčí pouze spoluvlastnické právo k pozemku, příp. jeden z manželů, aniž by museli prokazovat soukromoprávní titul k nakládání s předmětem vlastnictví. Tento výklad podporuje také skutečnost, že územní plán je opatření obecné povahy, a jako takové není způsobilé zakládat žádná práva ani povinnosti, jak je tomu např. u rozhodnutí o umístění stavebního záměru. V zájmu dobré správy a předcházení konfliktům v území však lze doporučit, aby v případě, kdy jeden ze spoluvlastníků, z manželů, příp. občan bez vlastnických práv k příslušnému pozemku, požadují takovou změnu funkčního využití, u které lze předpokládat vyšší míru zásahu do práv jednotlivých dotčených osob, pořizovatel postoj ostatních vlastníků k navrhované změně prověřil. Pokud by zjistil jejich nesouhlas, a současně by bylo zřejmé, že změnu navrhovatel nepožaduje v zájmu