Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 1. část

17.2.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

501
Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 1. část

Ing. Josef Ladra

Cíl lekce

Vysvětlit pojmy vada a porucha. Na příkladech ukázat nejčastější vady pozemních staveb při pracích hrubé stavby.

Vady a poruchy stavby

Účelem této kapitoly je upozornit na nejčastější vady, které se na stavbách vyskytují a poukázat na poruchy, které se v jejich důsledku projevují. Přitom budeme metodicky postupovat tak, že u jednotlivých funkčních dílů stavby uvedeme nejčastěji se vyskytující vady stavby a upozorníme na možné poruchy, které v důsledku uvedených vad vznikají. Stranou pozornosti zůstanou poruchy, které svou činností nemůže TDI ovlivnit, což jsou poruchy způsobené vadami v užívání staveb a jinými nepředpokládanými vlivy. Pokusme se nejprve definovat pojmy, s nimiž budeme dále pracovat.

Co je to vada stavby?

Vadu stavby můžeme obecně definovat jako neshodu ve skutečném provedení určitého prvku stavby s provedením správným. Původ této neshody může spočívat ve vadném návrhu, tedy v projektu nebo ve vadném provedení.

Vady v projektu

Nejčastějšími vadami projektu jsou:

  • volba nevhodného výrobku, který svými vlastnostmi neodpovídá potřebám jeho použití v konkrétní stavbě,

  • nevhodná koncepce řešení stavby vycházející z nedostatečného průzkumu staveniště nebo objektu určeného k rekonstrukci,

  • nevhodný návrh detailu pramenící z neznalosti nebo nezkušenosti projektanta,

  • chyba ve výpočtu nebo použití nesprávné výpočtové metody.

Vady v provedení

Nejčastějšími vadami v provedení jsou:

  • použití nevhodného technologického postupu,

  • zabudování vadného výrobku,

  • nedodržení parametrů stanovených projektem (nepovolená záměna materiálu, výrobků, nedodržení předepsaných rozměrů, tvaru, rovinnosti a svislosti aj.),

  • nedostatečné respektování okamžitých klimatických a jiných konkrétních podmínek při realizaci stavby.

Co je to porucha stavby?

Porucha stavby je obecně částečnou nebo úplnou ztrátou funkce, tvaru nebo vzhledu kteréhokoliv funkčního dílu stavby. Porucha se projevuje po dokončení stavby nebo její části buď ještě před uvedením do provozu, nebo za provozu stavby. Porucha může být zapříčiněna vadou stavby, (ať již se jedná o vadu projektu nebo provedení jak je popsáno výše), ale může být též zapříčiněna nesprávným užíváním stavby nebo jinými, zpravidla nepředpokládanými vlivy (například intenzita dopravy, zemětřesení, změna režimu spodních vod, vliv stavební aktivity v okolí apod.)

Při zjištění poruchy je prioritní zjistit její příčinu a podle povahy této příčiny zpravidla odstranit nejprve příčinu poruchy a teprve potom její následky, tj. viditelné nebo jinak zřetelné projevy poruchy.

V této souvislosti je třeba upozornit na nezastupitelnou úlohu vlastníka či provozovatele stavby, jehož povinností je řádně pečovat o pravidelnou údržbu stavby a bedlivě sledovat jakékoliv začínající projevy poruchy stavby (zpravidla trhlinky, zavlhající místa, obtížněji ovládaná okna či dveře, nerovnosti v podlahách apod.). Ne všechny vady se zřetelně a bezprostředně projeví následnou poruchou. U některých vad se může stát, že se zřetelně neprojeví signalizující poruchou, ale za určitý čas nastane selhání funkčního dílu. Tyto vady jsou samozřejmě zvláště nebezpečné.

Co je to správné provedení?

Neshoda je pojem relativní, je vždy vztažena k určitému „kalibru” správného provedení. Máme-li posoudit, zda konkrétní provedení je vadné, musíme mít tedy především zcela jednoznačnou představu o tom, jaké provedení je správné. Zde vyvstává často významný problém, neboť v názorech zúčastněných partnerů při výstavbě – tj. stavebníka, projektanta a zhotovitele – nebývá jednotný názor na to, jak má být dílo správně provedeno

Je proto třeba doporučit, aby zejména stavebník věnoval velkou pozornost smlouvě o dílo, kde by měla být jakost správně provedeného díla jasně definována. Je zde možno použít odkazu na ČSN, na projekt nebo na specifikaci, která je přílohou smlouvy.

Pokud není požadovaná jakost díla jednoznačně definována ve smlouvě, nastávají složité a dlouhotrvající spory, neboť obecně závazný kalibr jakosti pro stavby nemáme. Je možné se samozřejmě opřít o stavební zákon, který v § 156 obecně definuje požadavky na stavby, výrobky a materiály a v návaznosti na zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky, který přesně upravuje pravidla pro posuzování shody u výrobků tzv. regulované sféry. Technické normy ČSN nejsou obecně pro konkrétní stavbu závazné, pokud jejich závaznost nevyplývá z jiného právního předpisu nebo není smluvně dohodnuta ve smlouvě o dílo. Významným právním předpisem, který řadu ustanovení ČSN činí pro stavby závaznými a stanoví četné požadavky na správné provedení stavby je vyhláška č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na výstavbu, novelizovaná vyhláškou č. 20/2012 Sb.

Tam, kde jakýkoliv kalibr správného provedení chybí, vycházejí znalci při posuzování shody z obecného názoru, že stavba by měla mít vlastnosti obvyklé, (tyto vlastnosti jsou pro řadu výrobků a prací uvedeny v platných ČSN), a dále vlastnosti velmi obecně předepsané ve směrnici 89/106 EEC, jež převzala i naše legislativa. Uvedená směrnice stanovila základní požadavky na stavby, které jsou dnes uvedeny ve Stavebním zákoně č. 183/2006 Sb., jenž v § 156 (Požadavky na stavby) v odstavci 1 stanovuje:

Pro stavbu mohou být navrženy a použity jen takové výrobky, materiály a konstrukce, jejichž vlastnosti z hlediska způsobilosti stavby pro navržený účel zaručují, že stavba při správném provedení a běžné údržbě po dobu předpokládané existence splní požadavky:

  • na mechanickou odolnost a stabilitu,

  • na požární bezpečnost,

  • na hygienu, ochranu zdraví a životního prostředí,

  • na bezpečnost při udržování a užívání stavby včetně bezbariérového užívání stavby,

  • ona ochranu proti hluku,

  • na úsporu energie a ochranu tepla.

Zákon pak v odstavci 2 zdůrazňuje, že výrobky pro stavbu, které mají rozhodující význam pro výslednou kvalitu stavby a představují zvýšenou míru ohrožení oprávněných zájmů, jsou stanoveny a posuzovány podle zvláštních právních předpisů.

VADY POZEMNÍCH STAVEB

V této kapitole budou popisovány následující vady pozemních staveb

Vady hrubé stavby

  • základy vč. hydroizolací a suterénu,

  • svislé konstrukce.

  • vodorovné a šikmé konstrukce.

Další kapitola č. 6 pak bude popisovat:

Vady hrubé stavby

  • tepelné mosty,

Vady zastřešení a klempířských konstrukcí.

Vady stavebních dokončovacích prací

  • vnitřní a vnější povrchové úpravy,

  • podhledy,

  • podlahy a okapové chodníky

Závěrečná kapitola č. 7 obsahuje

Vady stavebních dokončovacích prací

  • výplně otvorů,

  • podlahy a jejich povrchové úpravy

Vady na technickém zařízení budov

  • vytápění a příprava teplé vody,

  • klimatizace,

  • silnoproudé elektroinstalace,

  • výtahy a eskalátory,

  • rozvody vody a zařízení ZT,

  • kanalizace,

  • rozvody plynu a plynové spotřebiče.

  • vodohospodářské stavby.

Vady hrubé stavby

Základy včetně hydroizolací a suterénu

Nedodržení nezámrzné hloubky

Základová spára, která není v dostatečné tzv. nezámrzné hloubce, je ohrožena objemovými změnami, které mají za následek “zdvihání“ základu v mrazivém období a jeho následný pokles po rozmrznutí. Tyto pohyby se pak projeví trhlinami v nadzákladovém zdivu, případně tvarovými deformacemi okenních a dveřních otvorů; mohou mít za následek též porušení hydroizolace.

Minimální nezámrzná hloubka je rozdílná podle druhu základové půdy a podle klimatických podmínek dané lokality. Běžně lze uvažovat nezámrznou hloubku v nesoudržných zeminách (štěrkopísky, písky) 800mm, v soudržných zeminách (jíly, hlíny) pak 1200mm. V horských lokalitách je třeba umístit základovou spáru přiměřeně hlouběji.

Zvláštní pozornost je třeba věnovat stavbám ve svahu, kdy se často stává, že v místě projektantem vedeného řezu je hloubka založení dostatečná, ale v místě, kde je terén nejníže, vystupuje základová spára nepřípustně k povrchu, což se na výkrese nezobrazí. Z tohoto pohledu je třeba věnovat též pozornost následným terénním úpravám, kdy snížením terénu můžeme zhoršit základové podmínky původně dobře založené stavby.

Nedostatečně zhutněný štěrkopískový polštář

Při zakládání v soudržných a málo únosných zeminách se často navrhuje provedení roznášecího konsolidačního polštáře z hutněného štěrkopísku. Toto řešení je účinné, ekonomické a teoreticky správné, pokud je štěrkopískový polštář skutečně řádně zhutněn. Řádného zhutnění lze dosáhnout pouze při provádění po vrstvách mocnosti max. 300mm při hutnění vibračním hutnícím prostředkem. Při hutnění velkých ploch se užije vibrační válec, hutní-li se malé plochy, nebo při práci ve stísněných prostorách, užije se vibrační deska, nebo vibrační pěch. Zásadně je nepřípustné hutnění proléváním vodou. Nedostatečně zhutněný štěrkopískový polštář má za následek rychlé a nadměrné sedání základu.

Nedostatečné půdorysné rozměry štěrkopískového polštáře

Zatížení se roznáší štěrkopískovým polštářem pod úhlem vnitřního tření použitého materiálu (zpravidla kolem 60 stupňů). Pokud půdorysný rozměr polštáře je v úrovni základové spáry menší, neumožňuje plné využití roznášecí schopnosti polštáře. Kontaktní namáhání v základové spáře je potom vyšší, což může způsobit též zvětšené sedání základu.

Nepřesné osazení kotevních prvků nebo kotevních otvorů

Pokud na základu spočívá ocelový sloup nebo železobetonový sloup, musí být základ opatřen kotevní deskou nebo kotevními otvory. Kotevní prvky musí být s geometrickou přesností osazeny a fixovány v bednění, aby nemohlo při betonáži nastat jejich vychýlení z předepsané polohy. Zvláště choulostivá je situace u kotevních desek, kde nelze připustit ani minimální “plusovou“ toleranci, to znamená, že horní povrch desky nesmí být výše, než je předepsáno. Pokud není poloha kotevních prvků přesně zaměřena a bezprostředně po betonáži kontrolována, mohou nastat vážné problémy při následné montáži nosné konstrukce objektu.

Nesprávně provedená základová spára

Základová spára je poslední a nejdokonalejší sondou do základových poměrů objektu. Je proto třeba věnovat jí náležitou pozornost. Měla by být při předání a převzetí zkontrolována geologem nebo alespoň statikem projektanta a porovnána s předpoklady danými projektem. Případné odchylnosti je nutné ihned řešit s projektantem. Zvláštní pozornost je třeba věnovat základové spáře v soudržných zeminách, kde je reálné nebezpečí rozbřednutí základové spáry při deštích, základová spára musí být proto proti rozbřednutí chráněna.

Břidlice i skalní horniny mohou přinést četná překvapení v podobě kaveren a puklin, proto i zde musí být základová spára bedlivě kontrolována.

Vynechání vrstvy podkladního betonu

Pokud je navržen železobetonový základ, musí být pod ním provedena vrstva podkladního betonu. Výztuž nelze ukládat přímo na základovou spáru, neboť by došlo k její brzké korozi; rovněž její spolupůsobení s betonem znečistěným zeminou by bylo značně problematické. Vynechání vrstvy podkladního betonu musí TDI pečlivě kontrolovat a vyžadovat nápravu, protože pokud vadu včas TDI na stavbě nezjistí, pak se projeví až po mnoha letech a její sanace je velmi obtížná.

Nepodložená výztuž

Výztuž základu musí být na podkladním betonu uložena na podložkách zajišťujících dostatečné krytí výztuže. Není-li tento požadavek splněn, nemá základ předpokládanou únosnost a trvanlivost. Poruchy se projeví rovněž až po delší době a stejně jako v předchozím případě lze je jen obtížně a nákladně sanovat.

Betonáž ŽB konstrukce do výkopu

Železobetonové základy by měly být betonovány především do bednění. Je vždy třeba velmi dobře zvažovat ukládání výztuže a beton do výkopu bez bednění, neboť se významně zhoršuje kvalita betonu odpadlými částicemi zeminy, zhoršuje se spolupůsobení výztuže s betonem a zvyšuje se riziko koroze výztuže.

Nesprávně vyztužený základ skeletové stavby

Železobetonový základ skeletové stavby (deska, patka, pas) přenáší zatížení relativně tuhou konstrukcí do pružného poloprostoru základové půdy. Zejména u méně mocných (plochých) základů může nastat situace, že jinak dobře vyztužený základ se poruší smykem v oblasti koncentrovaného namáhání pod sloupem nebo nad hlavou piloty. Jde o tzv. „propíchnutí” patky nebo desky, jehož možnost musí být v projektu posouzena.

Nevhodně připravený podklad pod hydroizolaci

V současné době je na trhu k disposici řada materiálů pro hydroizolaci spodní stavby. Každý z těchto výrobků musí být výrobcem vybaven prohlášením o shodě, v jehož příloze musí být deklarovány vlastnosti výrobku a způsob jeho užití ve stavbě. Jinak hrozí, že bude výrobek nesprávně použit, jak ilustruje obrázek opačného uložení nopových desek, které tak nevytváří provětrávací vrstvu. Součástí způsobu užití jsou též požadavky na podkladní vrstvu. Zpravidla se vyžaduje, aby podklad byl rovný, pevný a suchý. Zejména nedostatečná pevnost podkladu, nebo jeho chybná skladba bývá příčinou poruch izolací, stejně tak i jeho nadměrná vlhkost při použití asfaltových hydroizolačních pásů.

Nesprávný technologický postup kladení hydroizolace

Součástí způsobu užití musí být i způsob kladení hydroizolace, který musí být kontrolován a dodržen. Zejména časté jsou chyby u asfaltových izolačních pásů, které spočívají v nedostatečném přesahu pásů, nedokonalém natavení, nesprávné poloze pásu (ve svislých a šikmých plochách mají být pásy kladeny svisle resp. po spádnici) nebo v nesprávném provedení přechodu z vodorovné do svislé části. U tlakových izolací musí být tento přechod proveden tzv. obráceným spojem. TDI by měl být při kontrole izolací velmi důsledný a vždy požadovat nápravu. Oprava nedostatečného přesahu pásů

Nesprávně provedené prostupy potrubí

Každý prostup potrubí hydroizolační vrstvou je potenciálním nebezpečím poruchy. Proto je třeba již v projektu prostupy minimalizovat. Spolehlivé řešení prostupu by mělo být v detailu rozkresleno. Zpravidla se osvědčuje opatření prostupujícího tělesa límcem s přírubou, do níž je hydroizolace pevně sevřena.

Nedostatečná ochrana hydroizolace

Hydroizolační vrstva musí být spolehlivě ochráněna proti mechanickému poškození a to jak v plochách vodorovných - zde je zejména akutní nebezpečí poškození provozem stavby - tak v plochách svislých, kde hrozí nebezpečí porušení při provádění zásypů a obsypů. Nedostatečná ochrana má za následek porušení izolace, zatékání a zavlhání. Sanace bývá velmi obtížná, proto je třeba způsob ochrany velmi důsledně kontrolovat.

Neochráněná bentonitová vodorovná izolace

Nesprávně vyhodnocený vztlak spodní vody.

Při zakládání pod hladinou spodní vody, zejména v případech, kdy jsou prováděny tzv. “izolační vany“, je třeba pečlivě vypočítat vztlak, kterým

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: