Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 2. část

17.2.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

601
Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 2. část

Ing. Josef Ladra

Cíl lekce

Na příkladech ukázat nejčastější vady pozemních staveb při zastřešení a úpravách povrchů.

Úvodem

Oddělení jakosti velké české stavební firmy zpracovalo tabulku, ve které uvádí nejčastější příčiny objednateli reklamovaných vad během jednoho roku. Reklamací bylo téměř 200, a jak tabulka ukazuje, vady hrubé stavby se zpravidla odstraní během stavby (nebo se projeví za delší dobu), ale vady dokončovacího cyklu jsou pro každou stavbu závažným problémem. TDI proto musí v této fázi stavby nepolevovat ve své kontrolní činnosti i přes mnohost souběžně prováděných činností.

Předmět vady 
dveře a okna  23 
omítka - praskliny a puchýře  16 
technologická zařízení a vzduchotechnika  16 
sádrokartonové příčky  12 
zatékání do objektu mimo střechu 
vnitřní dlažba 
zatékání střechou 
rozvody ústředního topení 
nátěry 

Vady hrubé stavby

Tepelné mosty

Tam, kde svislé konstrukce oddělují dva prostory s různým teplotním režimem, (např. obvodové stěny, schodišťové stěny), je nebezpečí vzniku nepřípustných tepelných mostů, které mají za následek lokální kondenzaci vodních par na vnitřním povrchu stěny a následně vznik plísní. Nejčastěji se vady tohoto druhu vyskytují:

• v nárožích,

• v okenních ostěních,

• v připojení balkonů.

Tepelné mosty v nárožích jsou zákonitým jevem vyplývajícím z geometrického tvaru nároží, kdy izotermy vystupují na vnitřní povrch v bezprostřední blízkosti koutu a povrchová teplota stěny v koutě bývá o 3 až 5 stupňů nižší než v ploše stěny. To platí pro relativně homogenní stěny, tj. pro zdivo z cihel a tvárnic bez vkládané tepelné izolace. Pokud má stěna dostatečně vysoký tepelný odpor (v současné době obvykle požadován alespoň 2,0 m2KW-1 ), pak se nejedná zpravidla o vadu, neboť povrchová teplota v místě tepelného mostu neklesne ani v mrazivých dnech při přiměřeném vytápění pod rosný bod běžného vnitřního prostředí (cca 12 stupňů Celsia) a nedochází tudíž ke kondensaci vodních par v koutě místnosti. Vada nastává tehdy, je-li tepelný odpor konstrukce stěny výrazně nižší.

V této souvislosti je třeba poukázat na starší stavby zkušených stavitelů, kteří velmi často navrhovali zkosená nároží s tupými úhly a pravoúhlá nároží opatřovali vystupující bosáží, tedy v podstatě zesílením obvodového zdiva v oblasti nároží. Naopak mnozí současní projektanti volí velmi rozsochaté neuspořádané půdorysy s mnoha výstupky a nefunkčními nárožími, aniž si uvědomují, že krása stavby spočívá v její čistotě, jednoduchosti a funkčnosti.

Větší riziko představují tepelné mosty v nárožích vrstvených (sendvičových) konstrukcí, neboť zde často dochází k imperfekcím v napojení tepelněizolačních vrstev a tím k zesílení účinku přirozeného tepelného mostu.

Okenní ostění jsou dalším nebezpečným tepelným mostem opět zejména u vrstvených konstrukcí. Pokud je okno osazeno před vrstvou tepelné izolace (blíže vnitřnímu líci) je tepelný most zvláště výrazný. V každém případě lze doporučit ochranu vnější části okenního ostění jakoukoliv tepelněizolační úpravou. Vada v provedení okenního ostění se projeví plísněmi na vnitřním líci okenního ostění.

Konstrukce balkonů je poměrně obtížně řešitelným tepelným mostem, neboť nosná konstrukce balkonu ať již ocelová nebo železobetonová je vždy velmi dobrým vodičem tepla. Vzhledem k tomu, že musí být ze statických důvodů zakotvena do obvodové nebo stropní konstrukce, je její tepelná ochrana vždy problémová. Jsou k disposici projektová řešení, která vliv tohoto tepelného mostu značně omezují, (jak ukazují obrázky provedení monolitické desky balkonu, filigránových desek a prefabrikovaných desek balkonů), přinášejí však zase jiná rizika v podobě koroze prostupujících ocelových prvků. Proto zde musí být použity nerezavějící oceli. Krajním řešením je obalení balkonové desky tepelnou izolací.

Vady zastřešení a klempířských konstrukcí

Nesprávné provedení krovu

Při provádění krovu se často vyskytují tyto dílčí vady:

• dřevěné prvky krovu nejsou dokonale odkorněny,

• prvky nejsou opatřeny ochranou proti škůdcům a plísním,

• tesařské spoje nejsou dokonale provedené, plochy na sebe nedosedají,

• chybí některé zavětrovací prvky, prostorová tuhost krovu není dostatečná,

• jsou použity prvky zasažené hnilobou či plísní,

• tvarové nepřesnosti,

• nosné prvky nejsou řádně uloženy ve zdivu, uložení neumožňuje větrání,

• spoje přenášející tah nejsou řádně zajištěny,

• nosné prvky jsou poddimenzované, případně není dodržen jejich profil dle projektu.

Ve všech případech se jedná o vady poměrně lehce opravitelné a poctivou kontrolou snadno zjistitelné.

Nesprávný sklon střešní krytiny

Každá krytina je určena pro určitý minimální nebo maximální sklon, který je zpravidla stanoven v dokumentaci výrobce, případně je možno použít ustanovení technických norem.

Nedodržením minimálního sklonu trpí zejména betonové a keramické krytiny, u nichž při malém sklonu dochází k zatékání zejména při hnaném dešti. Velmi časté jsou však i poruchy plechových střech, kde při nedodržení minimálního sklonu dochází k zatékání nejčastěji v místech hromadícího se tajícího sněhu. Plechové spoje nejsou, (ani nemohou být), vodotěsné. Pokud voda nemůže podél nich hladce odtékat, pak jimi zatéká.

Nedodržením maximálního přípustného sklonu naopak trpí krytiny na bázi živic, které při velkých sklonech „stékají” se střechy a způsobují značné problémy. To se týká nejen krytin budovaných z pásů ale i z šablon. Pokud je z nějakých důvodů pro větší sklon navrhována krytina z asfaltových natavovaných pásů, pak musí být tyto pásy kladeny po spádnici a řádně fixovány. Samozřejmě lze použít jen pásů silně vyztužených.

Nesprávná skladba a provedení ploché střechy

Základem úspěchu ploché střechy ať již jednoplášťové nebo dvouplášťové je správný návrh, který respektuje místní podmínky klimatické jak vnějšího tak vnitřního klimatu, způsob namáhání střešního pláště při provozu, sklony střechy a způsob odvedení dešťových vod. Zejména náročná situace je u střech, které plní funkci pochozích nebo pojížděných ploch, heliportů a vegetačních ploch. Nejčastěji se vyskytují tyto dílčí vady:

• není zabráněno přestupu vnitřní vlhkosti do střešního pláště a vstupující vlhkost není účinně odvedena,

• není umožněno odvětrání vlhkosti zabudované při stavbě,

• hydroizolační vrstva není uložena na dostatečně pevný podklad,

• asfaltové izolační pásy jsou natavovány na příliš vlhký a nevyzrálý podklad,

• hydroizolační vrstva je vystavena mechanickým namáháním (zejména střihovým) od pohyblivého provozního zatížení,

• hydroizolační vrstva není dostatečně chráněna proti vegetačním vlivům,

• hydroizolační vrstva je připevněna způsobem, který způsobuje porušení její celistvosti,

• hydroizolační vrstva je porušena provozem stavby (před jejím zakrytím další vrstvou),

• hydroizolační vrstva není vodotěsná, (je chybně spojována nebo je navržena z nevhodného např. nasákavého materiálu).

Všechny uvedené vady jsou vadami velmi obtížně opravitelnými. Lze proto doporučit projekty exponovaných střešních krytin podrobit před realizací řádné odborné expertize a při provádění všechny operace důsledně kontrolovat.

Klempířské konstrukce

Klempířské konstrukce jsou velice důležitým funkčním dílem stavby. Svým cenovým podílem jsou méně významné, svou funkcí spolehlivého odvedení srážkových vod však jedním z nejvýznamnějších funkčních dílů stavby. Z hlediska umístění je můžeme rozdělit na prvky střešní a fasádní, z hlediska použitých materiálů na prvky z pozinkovaného plechu, měděného plechu a titanzinku. Funkci střešních žlabů a svodů mohou plnit též prvky plastové, případně dřevěné, ty však nezahrnujeme do klempířských konstrukcí.

Nevhodné spojení různých materiálů

Jde o velmi častou vadu, která může mít velmi destruktivní účinky. Při vodivém spojení různých kovových materiálů vzniká galvanický článek, jehož vlivem dochází k intenzivní korozi jednoho z materiálů. Vzájemná kombinace oceli, mědi a hliníku je proto zcela nepřípustná. Často se stává, že prvky hliníkové krytiny jsou připojovány k podkladu ocelovými prvky (vruty, hřeby), nebo je po hliníkové krytině vedeno uzemnění hromosvodu z ocelového materiálu s ocelovými připojovacími prvky. Rovněž kombinace hliníkové krytiny s oplechováním z pozinkovaného plechu nebo dokonce z mědi je zcela nevhodná.

Z tohoto pohledu je třeba věnovat pozornost i nosným prvkům žlabů a svodů.

Nedostatečná dilatace

Všechny uvedené kovové materiály mají značnou tepelnou roztažnost. Pokud jejich vzájemné spojení nebo připojení k navazujícím konstrukcím neumožňuje dostatečně jejich prodloužení (rozšíření) nebo naopak zkrácení, dochází k poruchám, které se projevují trhlinami v základním materiálu, boulením, vytrháváním spojů, nebo odprýskáváním navazující omítky. Jako příklady poruch vznikajících touto vadou můžeme uvést:

Potrhaná měděná krytina horského objektu. Krytina byla provedena z drážkovaného měděného plechu rozvinuté šířky 900 mm. Provádění v letním období za slunečného počasí. Zimní teploty minus 25 stupňů nejsou výjimkou. V důsledku teplotního rozdílu se v zimním období měď smršťuje a tahová napětí překračují její pružnou pevnost. Vznikají trhliny, střechou zatéká. K zamezení vady lze doporučit použití plechu o rozvinuté šířce max. 600 mm,

Vytržené úchytné drážky v drážkované krytině z pozinkovaného plechu rozvinuté šířky 900 mm. Provádění za chladného podzimního počasí. Sklonitá střecha na jižní straně obrácená k slunci. Za slunečných letních dnů dosahuje teplota plechu 80 i více stupňů. Vlivem této vysoké teploty se plech roztahuje a má snahu se boulit. Drážkové spoje nevydržely tahové namáhání a selhaly. K zamezení vady lze doporučit opět menší rozvinutou šířku plechu a kvalitnější připojení k podkladu, schopné odolávat tahovým silám,

Odprýskaná omítka navazující na oplechování parapetu, komína nebo nižší střechy. Porucha se nejčastěji projevuje na jižních, slunečně exponovaných stěnách. Vlivem vysoké teploty při déletrvajícím oslunění se plech roztahuje a namáhá přilehlou omítku, která odprýskne. K zamezení vady lze doporučit provedení tzv. dilatační lišty podle ČSN 73 3610 (2008).

Vady povrchů stěn vnitřních a vnějších (omítky, obklady, nátěry)

V praxi obvykle nenacházíme pouze jedinou příčinu, která způsobila vady v provedení. Ve většině případů dochází ke kumulaci řady závad vyplývajících z nedodržení jakostních požadavků. Ve výčtu jsou proto pouze nejčastější závady zaviněné nedostatečně či chybně zpracovanou projektovou dokumentací a špatnými postupy při provádění povrchů stěn. Vady vnějších povrchových úprav jsou obdobného charakteru jako vady úprav vnitřních povrchů, navíc jsou však násobeny poruchami zapříčiněnými nerespektováním klimatických vlivů. Jsou to především korozívní účinky povětrnosti, nebo vliv teplotního a vlhkostního režimu vnějších stěn a s ním spojený možný vznik plísní, houbovitých organizmů a solných výkvětů. Jakost vnějšího povrchu je ovlivněna i deformacemi staveb a následnou tvorbou trhlin.

Nedostatky v projektové dokumentaci

Projekt musí charakterizovat navrhovaný materiál z hlediska jeho mechanických a stavebně fyzikálních vlastností, které by měly odpovídat materiálům nosné konstrukce. Omítkový a nátěrový systém musí být kompatibilní s podkladní konstrukcí, musí mít správně navrženou finální povrchovou úpravu (zejména z hlediska propustnosti vodních pár). Projektová dokumentace má obsahovat požadavky na strukturu a barevnost, navrhovat řešení detailů, tj. styků omítky, vč. nátěru s ohraničujícími konstrukcemi (ostění okenních a dveřních otvorů, parapetní plechy, obklady vnitřní i vnější, aj.). V dokumentaci řešící obkládané plochy musí být uvedeny požadavky na druh obkladu, druh spojovacího materiálu (např. malty, lepidla) a materiálu výplňového (spárovací tmely nebo cementy, příp. tepelná izolace apod.), vč. řešení atypických detailů, dilatačních spár, styků obkladů s ohraničujícími konstrukcemi, případně kladečský výkres obkladů náročnějších prostor (bazénů, atypických sociálních zařízení apod.)

Povrchové materiály vnějších úprav musí svými vlastnostmi odpovídat materiálům nosné konstrukce a navíc musí respektovat účinky klimatických vlivů. V projektové dokumentaci se vyskytují závady zejména se zřetelem na strukturu (z hlediska tvorby trhlin jsou vhodnější omítky o velikosti zrna min. 2mm) a barevnost (též z důvodu vzniku trhlin je zapotřebí vyloučit tmavší barvy).

Při návrhu fasádního pláště, zejména z lepených keramických fasádních prvků, musí být výpočtově dokladováno množství zkondenzované a odpařené vodní páry v konstrukci pláště (dle ČSN 73 0540/2002 Tepelná ochrana budov – Část 2: Požadavky). Projekt musí obsahovat stanovení velikosti dilatačních ploch, rozmístění a úpravu dilatačních spár, musí navrhovat řešení detailů.

Při návrhu zateplovacího systému je nutné tepelně-technické posouzení objektu před zateplením, stanovení potřebné tloušťky tepelné izolace včetně posouzení vlivu zvýšení difúzního odporu konstrukce (pórobetony apod.). Konstrukčně-statické řešení včetně způsobu kotvení izolantu na podklad (požadavek na příp. odstranění stávající omítky, požadavků na stanovení počtu a druhu hmoždinek v závislosti na podkladu a výšce objektu), projekční řešení zateplení vč. specifických detailů (styk s terénem, s okenními a dveřními otvory, napojení na oplechování atiky, balkónů, řešení dilatačních spár, kotvení hromosvodu, televizní antény, výlezových žebříků, osazení klima jednotek aj.).

Nevhodná připravenost podkladu

Stavba před omítáním, obkládáním a nátěry musí být tzv. vyzrálá, tj. musí být ukončeno sedání zdiva. (Dříve se říkávalo, že stavba musí tzv. vymrznout.) Před započetím prací na úpravách povrchů je nutno zkontrolovat podklad, na kterém úpravy provádíme. Nejčastěji se setkáváme s těmito chybami v provedeném podkladu:

• Nedodržení požadavků na únosnost podkladu (nepříliš únosný, případně podklad nerovnoměrně únosný), nedostatečná pevnost, objemová stálost, stabilita, soudržnost, rovnovážná vlhkost, čistota podkladu.

Podklad provedený z rozdílných druhů materiálů, (např. v kombinaci pórobetonové a cihelné zdivo, keramické dílce a cihelné zdivo aj.), které zaviní nejednotnost teplotních a vlhkostních vlastností podkladu

Nekvalitně vyzděný podklad s nezaplněnými spárami ve zdivu, maltou vyčnívající ze spár, s otevřenými a nedomaltovanými spárami.

• Podklad příliš nasáklý vodou, zejména v částech neochráněných před srážkami v průběhu zdění (koruny zdiva, parapety apod.)

• Podklad vykazující aktivní trhliny.

Nerovný podklad vyžadující vyrovnávání podkladu tlustší vrstvou malty nebo lepícího tmelu.

• Podklad nerespektující dilatační spáry.

• Při obnově natíraných povrchů je to především nedostatečné vybroušení a odstranění starých nátěrů.

Neošetřený příliš savý podklad.

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: