Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence - 2. část

601

Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence - 2. část

Ing. Josef Ladra, Ing. Ludmila Zahradnická, CSc.

 NahoruÚvod

Oddělení jakosti velké české stavební firmy zpracovalo tabulku, ve které uvádí nejčastější příčiny objednateli reklamovaných vad během jednoho roku. Reklamací bylo téměř 200, a jak tabulka ukazuje, vady hrubé stavby se zpravidla odstraní během stavby (nebo se projeví za delší dobu), ale vady dokončovacího cyklu jsou pro každou stavbu závažným problémem. TDS proto musí v této fázi stavby nepolevovat ve své kontrolní činnosti i přes mnohost souběžně prováděných činností.

 NahoruVady hrubé stavby

Tepelné mosty

Tam, kde svislé konstrukce oddělují dva prostory s různým teplotním režimem, (např. obvodové stěny, schodišťové stěny), je nebezpečí vzniku nepřípustných tepelných mostů, které mají za následek lokální kondenzaci vodních par na vnitřním povrchu stěny a následně vznik plísní. Nejčastěji se vady tohoto druhu vyskytují:

• v nárožích,

• v okenních ostěních,

• v připojení balkonů.

Tepelné mosty v nárožích jsou zákonitým jevem vyplývajícím z geometrického tvaru nároží, kdy izotermy vystupují na vnitřní povrch v bezprostřední blízkosti koutu a povrchová teplota stěny v koutě bývá o 3 až 5 stupňů nižší než v ploše stěny. To platí pro relativně homogenní stěny, tj. pro zdivo z cihel a tvárnic bez vkládané tepelné izolace. Pokud má stěna dostatečně vysoký tepelný odpor (v současné době obvykle požadován alespoň 2,0 m2KW-1 ), pak se nejedná zpravidla o vadu, neboť povrchová teplota v místě tepelného mostu neklesne ani v mrazivých dnech při přiměřeném vytápění pod rosný bod běžného vnitřního prostředí (cca 12 stupňů Celsia) a nedochází tudíž ke kondensaci vodních par v koutě místnosti. Vada nastává tehdy, je-li tepelný odpor konstrukce stěny výrazně nižší.

V této souvislosti je třeba poukázat na starší stavby zkušených stavitelů, kteří velmi často navrhovali zkosená nároží s tupými úhly a pravoúhlá nároží opatřovali vystupující bosáží, tedy v podstatě zesílením obvodového zdiva v oblasti nároží. Naopak mnozí současní projektanti volí velmi rozsochaté neuspořádané půdorysy s mnoha výstupky a nefunkčními nárožími, aniž si uvědomují, že krása stavby spočívá v její čistotě, jednoduchosti a funkčnosti.

Větší riziko představují tepelné mosty v nárožích vrstvených (sendvičových) konstrukcí, neboť zde často dochází k imperfekcím v napojení tepelněizolačních vrstev a tím k zesílení účinku přirozeného tepelného mostu.

Okenní ostění jsou dalším nebezpečným tepelným mostem opět zejména u vrstvených konstrukcí. Pokud je okno osazeno před vrstvou tepelné izolace (blíže vnitřnímu líci) je tepelný most zvláště výrazný. V každém případě lze doporučit ochranu vnější části okenního ostění jakoukoliv tepelněizolační úpravou. Vada v provedení okenního ostění se projeví plísněmi na vnitřním líci okenního ostění.

Konstrukce balkonů je poměrně obtížně řešitelným tepelným mostem, neboť nosná konstrukce balkonu ať již ocelová nebo železobetonová je vždy velmi dobrým vodičem tepla. Vzhledem k tomu, že musí být ze statických důvodů zakotvena do obvodové nebo stropní konstrukce, je její tepelná ochrana vždy problémová. Jsou k disposici projektová řešení, která vliv tohoto tepelného mostu značně omezují, (jak ukazují obrázky provedení monolitické desky balkonu, filigránových desek a prefabrikovaných desek balkonů), přinášejí však zase jiná rizika v podobě koroze prostupujících ocelových prvků. Proto zde musí být použity nerezavějící oceli. Krajním řešením je obalení balkonové desky tepelnou izolací.

 NahoruVady zastřešení a klempířských konstrukcí

Nesprávné provedení krovu

Při provádění krovu se často vyskytují tyto dílčí vady:

• dřevěné prvky krovu nejsou dokonale odkorněny,

• prvky nejsou opatřeny ochranou proti škůdcům a plísním,

• tesařské spoje nejsou dokonale provedené, plochy na sebe nedosedají,

• chybí některé zavětrovací prvky, prostorová tuhost krovu není dostatečná,

• jsou použity prvky zasažené hnilobou či plísní,

• tvarové nepřesnosti,

• nosné prvky nejsou řádně uloženy ve zdivu, uložení neumožňuje větrání,

• spoje přenášející tah nejsou řádně zajištěny,

• nosné prvky jsou poddimenzované, případně není dodržen jejich profil dle projektu.

Ve všech případech se jedná o vady poměrně lehce opravitelné a poctivou kontrolou snadno zjistitelné.

Nesprávný sklon střešní krytiny

Každá krytina je určena pro určitý minimální nebo maximální sklon, který je zpravidla stanoven v dokumentaci výrobce, případně je možno použít ustanovení technických norem.

Nedodržením minimálního sklonu trpí zejména betonové a keramické krytiny, u nichž při malém sklonu dochází k zatékání zejména při hnaném dešti. Velmi časté jsou však i poruchy plechových střech, kde při nedodržení minimálního sklonu dochází k zatékání nejčastěji v místech hromadícího se tajícího sněhu. Plechové spoje nejsou, (ani nemohou být), vodotěsné. Pokud voda nemůže podél nich hladce odtékat, pak jimi zatéká.

Nedodržením maximálního přípustného sklonu naopak trpí krytiny na bázi živic, které při velkých sklonech "stékají" se střechy a způsobují značné problémy. To se týká nejen krytin budovaných z pásů ale i z šablon. Pokud je z nějakých důvodů pro větší sklon navrhována krytina z asfaltových natavovaných pásů, pak musí být tyto pásy kladeny po spádnici a řádně fixovány. Samozřejmě lze použít jen pásů silně vyztužených.

Nesprávná skladba a provedení ploché střechy

Základem úspěchu ploché střechy ať již jednoplášťové nebo dvouplášťové je správný návrh, který respektuje místní podmínky klimatické jak vnějšího tak vnitřního klimatu, způsob namáhání střešního pláště při provozu, sklony střechy a způsob odvedení dešťových vod. Zejména náročná situace je u střech, které plní funkci pochozích nebo pojížděných ploch, heliportů a vegetačních ploch. Nejčastěji se vyskytují tyto dílčí vady:

• není zabráněno přestupu vnitřní vlhkosti do střešního pláště a vstupující vlhkost není účinně odvedena,

• není umožněno odvětrání vlhkosti zabudované při stavbě,

• hydroizolační vrstva není uložena na dostatečně pevný podklad,

• asfaltové izolační pásy jsou natavovány na příliš vlhký a nevyzrálý podklad,

• hydroizolační vrstva je vystavena mechanickým namáháním (zejména střihovým) od pohyblivého provozního zatížení,

• hydroizolační vrstva není dostatečně chráněna proti vegetačním vlivům,

• hydroizolační vrstva je připevněna způsobem, který způsobuje porušení její celistvosti,

• hydroizolační vrstva je porušena provozem stavby (před jejím zakrytím další vrstvou),

• hydroizolační vrstva není vodotěsná, (je chybně spojována nebo je navržena z nevhodného např. nasákavého materiálu).

Všechny uvedené vady jsou vadami velmi obtížně opravitelnými. Lze proto doporučit projekty exponovaných střešních krytin podrobit před realizací řádné odborné expertize a při provádění všechny operace důsledně kontrolovat.

Klempířské konstrukce

Klempířské konstrukce jsou velice důležitým funkčním dílem stavby. Svým cenovým podílem jsou méně…