Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 3. část

17.2.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

701
Základní vady a poruchy pozemních staveb a způsoby prevence 3. část

Ing. Josef Ladra

Cíl lekce

Na příkladech ukázat nejčastější vady pozemních staveb při úpravách povrchů a provádění technických zařízení budov.

Vady výplní otvorů (okna, dveře, vrata)

Specifikace vad dveří a vrat je přímo úměrná rozmanitosti jejich provedení - od plně skleněných, dekoračních prosklených, plných apod. až po několik stovek milimetrů širokých dveří do trezorových bankovních sektorů. Vrata musí umožňovat vjezd a výjezd vozidel. Obecně lze konstatovat, že dveře mají též bránit průchodu zvuku a tepla, přičemž tento požadavek platí i pro vrata použitá na oddělení teplého interiéru od venkovního prostředí.

Obecně okna slouží k osvětlení a větrání jednotlivých místností v objektu. Součástí základní funkce oken je i možnost optického kontaktu člověka s vnějším okolím. Konstrukčně jsou okna řešena jako jednoduchá, dvojitá nebo zdvojená se zasklením jednoduchým, dvojsklem, trojsklem apod. Způsob otevírání okenních křídel závisí na jejich řešení, tj. okna otáčivá kolem svislé osy po straně okna (nejpoužívanější varianta otevírání), výklopná – křídlo se otáčí kolem vodorovné osy, otočná – otáčivá kolem svislé osy uprostřed okna a kyvná – otáčivá kolem vodorovné osy uprostřed výšky okna. Stejně jako u dveří požadujeme i od oken funkci zábrany proti prostupu zvuku a tepla.

Nedostatky v projektové dokumentaci

V projektové dokumentaci se vyskytují opomenutí zejména v nespecifikování základních požadavků na součinitel prostupu tepla, na index vzduchové neprůzvučnosti, příp. na požární odolnost. Někdy jde o rozměrové nevhodnosti dveřních křídel (obtížná manipulace u křídla > 1 m), případně v nesouladu umístění dveří a zabudovaných zařízení. U vrat navíc i požadavek na pohon a jeho osazení a připojení, na polohu, rozměry a způsob osazení vrat.

Nedostatky projektové dokumentace (okna)

Nejčastěji se v projektové dokumentaci projevují vady v nedostatečné specifikaci navrhovaných oken, tj. nepřesný popis oken vč. rozměrů, materiálu rámů, členění plochy, druhu a materiálu zasklení, barvy, použití speciálních fólií aj. Též nejsou uvedeny údaje týkající se indexu vzduchové neprůzvučnosti a součinitele prostupu tepla. Dokumentace obvykle postrádá i výpočet osvětlení místnosti a výměny vzduchu v ní. Podstatné vady se dotýkají též neřešených tepelných mostů na styku okna se stěnou (zapříčiňují tvorbu plísní), neřešení detailů osazení střešních oken (zejména chyby v provedení spodní hrany ostění) vč. jejich nevhodného umístění, detailů osazení parapetů jak vnitřních tak zejména vnějších (zatažení do omítky a následný vznik trhlin), ukotvení velkoplošných oken příp. opomenutí jejich dilatování

Použití nevhodných druhů materiálů

U některých druhů používaných materiálů se setkáváme zejména s nevyhovující rozměrovou stálostí prvků (sesychání jednotlivých dílců), nižší mechanickou odolností a stabilitou, nevyhovující protipožární bezpečností, hygienickou a zdravotní nezávadností (hlavně u lepených a natíraných prvků), problematickou bezpečností užívání (velkorozměrové dílce), nízkou ochranou proti hluku, nevyhovující trvanlivostí povrchu (vč. doplňkových prvků), nízkou odolností proti agresivnímu prostředí, aj. U rekonstrukcí se často nevěnuje dostatečná pozornost správnému vyzdění nových okenních otvorů.

Použití nevhodných druhů materiálů (okna)

Konstrukce okna vč. konstrukce balkónových dveří podstatnou měrou ovlivňují jejich užitné vlastnosti. Je zapotřebí již v návrhu definovat požadavky na jejich tepelně technické a mechanické vlastnosti, tj. zejména na stálost tvaru rámu (vyvarovat se rámů nestabilních realizovaných zejména z jednoduchých dřevěných hranolů), těsnost rámu, tuhost rámu (zvýšení tuhosti jde v některých případech na úkor estetičnosti okna – mohutnější rámy), průvzdušnost oken (zejména u plastových oken je nutno používat konstrukce opatřené větracími štěrbinami, které odstraňují problémy s kondenzací vlhkosti v obvodových zdech), vzduchovou neprůzvučnost zasklení, aj. U velkorozměrových oken plastových je nutno, vzhledem k jejich tepelné roztažnosti, plochu dilatovat. U oken kovových může být určitou slabinou vyšší součinitel prostupu tepla.

Nedodržení technologických postupů (okna)

Nejčastější vadou v provedení je nedodržení přípustných tolerancí v rozsahu jmenovitých rozměrů jak v omítnutém, tak i neomítnutém zdivu, kdy příliš úzká spára neumožňuje dobré utěsnění a dilatační změny okna, zatímco nadměrně široká spára působí problémy při ukotvení a provádění omítek. Chybné usazení okna, zejména nedodržení jeho svislé a vodorovné roviny, případně nedodržení jeho souběžnosti má obvykle za následek:

  • zkřížení okenních křídel,

  • nemožnost jejich těsného dovření, praskání skel,

  • následné chybné osazení parapetů a

  • netěsnost okenního rámu u ostění či u parapetu.

V praxi se též setkáváme s chybným ukotvením okenních rámů (nepoužití vhodných kotev, deformací rámů při upevňování nedodržením předepsaných vzdáleností upevňovacích prvků) – obvykle s nedostatečným množstvím upevnění k vodorovné i svislé ploše a s nedokonalým napojením (utěsněním) mezi oknem a stavebním objektem v závislosti na stupni namáhání. V důsledku toho může docházet k vybočení okna, zafoukávaní sněhu, vytváření vzduchového víru v místnosti apod. Při těsnění obvodových spár se též projevují vady zapříčiněné použitím těsnící hmoty při vysokých teplotách vzduchu a zvýšeném slunečním záření. Vnější i vnitřní styk rámu okna s ohraničujícími konstrukcemi (obvykle omítka vnitřní, vnější) je třeba vyplnit trvale pružnou hmotou a v těchto oblastech tak předejít tvorbě trhlin. Při montáži střešních oken je bezpodmínečně nutné dodržení montážního postupu. Zatékání srážkové vody příp. sněhu do vnitřního prostoru je zapříčiněno zejména nepřesným upevněním rámu ke konstrukci střechy, nedotažením tepelné izolace a pojistné fólie a nepřesným osazením lemování okna.

Vady v provedení parapetů jsou zapříčiněny zejména osazením parapetu v obráceném sklonu, zatažením parapetního plechu do vnější omítky, přetažením omítky přes parapetní plech, nedostatečným ukotvením parapetu aj.

Nedodržení technologických postupů (dveře)

Vady v provedení jsou podmíněny způsobem otvírání dveřních křídel, tj. dveřní křídlo otáčející se podél svislé osy, posouvající se podél stěny, zasouvající se do dutiny stěny, shrnovací a skládající se ke stěně aj. Součástí dveří je i zárubeň, kování, komplex zámku a kliky či koule. Zejména dodržení rozměrové tolerance otvorů a samotné osazení zárubně podstatnou měrou ovlivňuje funkčnost dveřního křídla. U zárubní zabudovávaných před povrchovými úpravami jsou nejčastějšími závadami nedodržení požadavků na svislost a pravoúhlost osazené zárubně což ve svém důsledku má za příčinu:

  • nedovírání a nedotěsnění dveřního křídla a

  • drhnutí dveřního křídla o nášlapnou vrstvu podlahy a nutnost dodatečného podřezávání křídla.

U zárubní osazovaných po povrchových úpravách (tzv. obložkové zárubně) jsou častým problémem:

  • rozměrové odchylky (nejčastěji ve styku s nášlapnou vrstvou podlahy),

  • nedokonalá návaznost jednotlivých prvků zárubně a

  • tvorba trhlin ve styku s rozdílným povrchem.

V praxi se též často setkáváme s vadami zapříčiněnými chybným osazením závěsů (pantů) způsobujících zkřížení dveřního křídla, se zabudovanými dveřmi s prasklou či jinak poškozenou dýhou, s vadami v automatickém zavírání dveří, u posuvných dveří s problematickým posunem, s kováním dveří poškozeným následnými pracemi apod. V osazení pojezdových vrat jsou častými závadami poruchy na zavírání, vychýlené či uvolněné vodící lišty, poruchy na dálkovém ovládání, vyšší hlučnost vrat, nedodržení svislosti ukotvení, poškození jednotlivých prvků aj.

Častou vadou ocelových zárubní je jejich nedokonalé zavázání do zdiva a nedostatečné vyplnění dutin maltou. Prahová spona musí být po osazení zárubně podložena, jinak se provozem stavby deformuje a způsobí deformaci celé spodní části zárubně.

Vady podlah (konstrukcí i povrchových úprav podlah)

Z technologického hlediska patří podlahové konstrukce k nejsložitějším, jelikož jednotlivé konstrukční vrstvy podlahy jsou realizovány v různém stupni rozestavěnosti objektu, při aplikaci rozdílných materiálů a s použitím mnoha různých technologických postupů.

Konstrukce podlahového systému se skládá

  1. z podkladních vrstev podlah pod izolací,
  2. z izolací (dle použití: vodotěsné, parotěsné, zvukové, proti vibracím a otřesům, tepelné)
  3. z podkladní vrstvy podlahy pod nášlapnou vrstvu a
  4. z vlastní nášlapné vrstvy.

Nejčastějšími podklady pod nášlapnou vrstvu jsou:

  • betonové mazaniny (v tl. 60 – 240 mm, pokud se jedná o vrstvy plovoucích podlah musí být tl. mazaniny vždy větší než je tl. izolačních překrývaných vrstev, doporučovaná je min. 70 mm),

  • cementové potěry (do tl. 50 mm, požadovaná min. pevnost betonu 12 N.mm-2, frakce kameniva 0-8 mm),

  • lité anhydritové potěry (tl. 30 – 55 mm, frakce kameniva 0-4 mm),

  • samonivelační stěrky (tl. 1 – 35 mm dle druhu materiálu a nerovnosti podkladu) a

  • suché podkladní vrstvy podlah (cementotřískové, cementové, sádrové, dřevotřískové aj. deskové systémy)

Jako nášlapné vrstvy podlah se nejčastěji používají.:

  • stěrky na bázi umělých pryskyřic,

  • cementové potěry hlazené a leštěné,

  • teraco,

  • dlažby kladené do malty, do tmelu, na terče, do násypů,

  • podlahové krytiny lepené nebo volně kladené,

  • dřevěné podlahy, dřevěné a laminátové dílce plovoucí nebo lepené a

  • textilní podlahoviny volně kladené, lepené nebo napínané

Podle konstrukční skladby se rozlišují podlahové systémy pevně spojené s podkladem a plovoucí.

Nedostatky projektové dokumentace

Projekt pro stavební povolení musí předepisovat skladbu podlahového systému s definováním charakteru navrhovaného materiálu zejména z hlediska jeho zatížení, provozu, akustických a tepelných vlastností, tepelné jímavosti nášlapné vrstvy podlahy apod. Projekt (zejména realizační) má navrhovat řešení detailů, např. styků s navazujícími konstrukcemi (vzájemnou vazbu rozdílných typů nášlapných vrstev podlah, styků rozdílných úrovní podlah, provedení v místě prahů, aj.), styků s ohraničujícími konstrukcemi (řešení dilatačních spár ke svislým konstrukcím), řešení dilatačních polí aj. Projekt by měl upozorňovat i na nutnost dodržení požadavků na údržbu hlavně v příp. nároků na ošetřování povrchu, vlhkost a teplotu ovzduší. Kompletní projektová dokumentace by měla též obsahovat požadavky na jakost podkladních i nášlapných vrstev podlah z hlediska rovinnosti povrchu, struktury povrchu, šířky spár, střihu spár, spárování, výškové odchylky vzájemně sousedících prvků, povrchové úpravy nášlapné vrstvy podlahy, přídržnosti k podkladu apod.

Nevhodná připravenost podkladu

Vlastnosti podkladních vrstev podlah jsou pro funkčnost a jakost nášlapné vrstvy podlahy podstatné. Nejčastějším typem podkladní vrstvy podlahy jsou betonové mazaniny, cementové potěry nebo lité anhydritové potěry. Nejčastější vady v provedení těchto podkladních vrstev podlah jsou:

  • Nedodržení doporučené min. tloušťky samonivelačních anhydritových potěrů (při provádění na pevnou konstrukci se separační vrstvou 30 mm, bez separace podle druhu zatížení až 55 mm). Tato vada se může objevit již v projektové dokumentaci!

    • Nedodržení dávkování vody zejména při použití cementových malt (při tuhnutí malty nelze libovolně přidávat vodu – podporuje pozdější tvorbu trhlin a negativně ovlivňuje její smršťování),

    • chybná poloha výztužné sítě, nedodržení požadavku na její umístění v ose tloušťky betonové mazaniny, příp. nedodržení tloušťky krytí,

    • nedodržení požadavku na dávkování drátků na m3 drátkobetonové směsi,

    • nezabezpečení místnosti s provedeným potěrem proti nadměrnému odparu vody (průvan, přímý sluneční svit, extrémně vysoké teploty) a proti teplotám nižším než – 50 C,

    • nezabezpečení povrchu podkladní vrstvy podlahy před nerovnoměrným a rychlým vysycháním min. po dobu 7 dnů pokrytím např. fólií, mokrou textilií a fólií, případně postřikem, (vhodnost jednotlivých typů závisí na způsobu aplikace nášlapné vrstvy podlahy – lepení, volné kladení),

  • nedodržení požadavků na pevnost v tlaku, pevnost v tlaku za ohybu, objemovou hmotnost, roztažnost a smrštění,

  • nerozčlenění plochy na menší dilatační celky (z důvodu smršťování /vyjma anhydritových potěrů/ a pro snížení nebezpečí vzniku trhlin),

  • nerespektování požadavku na obvodové dilatace,

  • nezbroušení povrchu při výskytu měkkých labilních zón, (moučnatá vrstva uhličitanu vápenatého po znivelizování povrchu, cementové vyplaveniny), případně při výskytu tenkých a tvrdých skořepin,

  • nedostatečné vytažení separační vrstvy na obvodové zdivo, nedostatečné vzájemné překrytí,

  • nedodržení vlhkosti, čistoty, bezprašnosti a rovinnosti podkladních vrstev podlah. Maximální důraz je kladen zejména na požadavek dodržení vlhkosti (a to všech vrstev nad izolací). V praxi se často měří vlhkost podkladu pouze povrchově, a v příp. uzavřené podkladní a nášlapné vrstvy podlahy (separační vrstva – parotěsná povrchová úprava) dochází k častým poruchám nášlapných vrstev podlah (nedostatečná přídržnost k podkladu, boulení).

Použití nevhodných druhů materiálů

V praxi se místně setkáváme s nedodržením požadavků na přesné dávkování jednotlivých směsí vč. použitých přísad, nedodržením rozměrové stálosti prvků, nedodržením požadavků na odpovídající vlhkost materiálu (zejména u dřevěných prvků), na mechanickou odolnost a stabilitu, hygienickou a zdravotní nezávadnost, bezpečnost užívání, trvanlivost povrchu, odolnost materiálu proti agresivnímu prostředí, nerespektováním požadavků na stejnou celoplošnou barevnost aj.

Nedodržení technologických postupů

Nášlapné vrstvy podlah vykazují značnou rozmanitost aplikace a tím i celou řadu projevujících se rozdílných vad při jejích realizaci. V zásadě lze konstatovat, že u veškerých uvedených druhů je nutná kvalitní připravenost podkladu zejména z hlediska pevnosti, soudržnosti, vlhkosti, rovinnosti a čistoty. Vady v provedení jsou nejčastěji zapříčiněny:

  • nedodržením technologické přestávky pro důkladné vyschnutí vyrovnávacího materiálu,

  • nedodržením požadavků na penetraci podkladní vrstvy vč. jejího dokonalého proschnutí,

  • nezamezením difúze a následné kumulace vlhkosti v prvcích (zejména u lakovaného povrchu),

  • tvorbou spár mezi jednotlivými prvky (vlysové a lamelové parkety),

  • chybným rozměřením plochy (řezání materiálu, vady ve vazbě prvků apod.),

  • nedodržením požadavků na rozměrovou stabilitu materiálu před jeho pokládkou,

  • nedodržením požadované tloušťky lepící hmoty,

  • nedokonalým celoplošným přilepením nášlapné vrstvy podlahy k

 
 Napište nám
 Beru na vědomí, že tento formulář neslouží pro zadávání odborných dotazů, ale pro zasílání Vašich podnětů a postřehů k fungování portálu. Pro zadávání odborných dotazů prosím používejte tento formulář. Děkujeme za pochopení.
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: