Zásady a doporučení

5.2.1

Zásady a doporučení

Bezbariérová přístupnost a užívání staveb je jedním z prvků charakterizujících úroveň společnosti. Proč? Jedním ze základních předpokladů aktivního života každého člověka je možnost se pohybovat, a to ať už vlastními silami nebo s využitím dopravních systémů a technologií. S volným a nezávislým pohybem souvisí i možnost vzdělávat se, pracovat, využívat volný čas a být zapojený do společenského života. Je zřejmé, že lidé se zdravotním postižením, pohybovým nebo smyslovým, mají přístup k těmto aktivitám ztížený, případně i velmi omezený. Proto je nutné navrhovat a provádět úpravy prostředí vzniklého stavební činností, které tento problém odstraňují nebo výrazně eliminují. Bezbariérové řešení staveb a veřejného prostoru se netýká jen lidí s trvalými zdravotními postiženími a omezeními, ale také malých dětí, seniorů, osob s dočasným omezením vlivem úrazu i lidí s malým či naopak nadměrným vzrůstem. Bez nadsázky lze konstatovat, že tyto úpravy prostředí slouží všem. Tento fakt mimořádně dobře vystihuje věta v jedné z publikací zabývající se bezbariérovými stavbami: "Ve velké skupině lidí s pohybovým a smyslovým omezením se každý z nás ocitne nejméně dvakrát za život – jako dítě a jako senior.“

Pro správné navrhování a provádění bezbariérových úprav staveb je nezbytné mít na zřeteli dvě základní skutečnosti.

 NahoruRozdělení osob se zdravotním omezením

Tou první je fakt, že existují tři základní skupiny osob se zdravotním omezením – pohybovým, zrakovým a sluchovým. Každé toto zdravotní omezení má ještě dvě úrovně – těžké (zásadní) postižení a postižení méně závažné. Navrhované a prováděné úpravy prostředí se tedy mohou lišit nejen typem zdravotního postižení, ale i jeho mírou. Příkladem může být požadavek na přesah madla zábradlí vůči nástupnímu a výstupnímu stupni…