dnes je 25.9.2022

Input:

Bytový dům

11.10.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

13.4.1
Bytový dům

Fenomén bydlení

Bydlení je fenomén, základní lidská potřeba, která se v závislosti na vývoji lidstva stále mění.

Stavby pro bydlení vždy znamenaly ochranu člověka, zajišťovat od dob prehistorických až po dnešek celou škálu funkcí a vždy též představovat pro člověka domov.

Bydlení musí splňovat potřeby a požadavky

  • zdravotní, hygienické, biologické, fyziologické,

  • psychosomatické, prostorové,

  • společenské, politické,

  • estetické, výrazové,

  • konstrukční, materiálové, technické,

  • ekonomické, obchodní,

a jejich vzájemný soulad a hierarchii hodnot. Bydlení tvoří základní sociální vztahy, má být všem dostupné a tvoří dnes základní obchodní komoditu.

Základní jednotkou bytového domu je samostatný jeden konkrétní byt. Je třeba se velmi věnovat řešení „vlastního bytu“, protože bývá mnohokrát opakován. Soubor jednotlivých bytů však ještě netvoří bytový dům, soubor bytových domů ještě netvoří město. Živoucí zdravé a fungující město s kvalitní architekturou je však podmínkou kvalitního bydlení.

Budeme se souhrnně zabývat všemi aspekty „bytu“ a „bytového domu“ včetně řešení obytného souboru, jejich architekturou i urbanistickými hledisky. Ostatní technická, konstrukční, ekonomická témata, příklady a ukázky řešení pak povedou k závěru a prognózám v oblasti výstavby bytových domů.

Pohled od historie

Vývoj bytového domu

Že první člověk homo sapiens v paleolitu cca 300 000–150 000 př. n. l. vytvářel obydlí, dále přes mezolit a neolit tuto schopnost a dovednost stále zdokonaloval, je prokázáno.

První vesnické a městské sídelní útvary vznikají v malé Asii 6 500 př. n. l. Za nejstarší město je snad považováno město Jericho u Mrtvého moře s počátky vzniku okolo roku 8000 př. n. l. Domy mají základy z kamene, stěny z nepálených cihel. Dispozice domů je řešena jako řada místností za sebou. Starověk od Mezopotámie Sumerů, přes kulturu Egypta, staré Řeky a Etrusky až po zánik říše Římské uměl stavět obytné domy s různou a někdy velmi vysokou dovedností stavění i kulturou bydlení. Doba římská (400 př. n. l. až 500 n. l.) a celá tehdejší civilizace okolo Středozemí znala obytné domy různé úrovně včetně římských domů činžovních s mnoha byty zvané INSULA, které bývají až čtyřpodlažní. Insula neměla atrium, průčelní fasáda byla osazena mnoha okny, sloupořadím, balkóny. Domy byly bez kuchyní a komínů. Městské odpadky byly odváděny kanalizačními strouhami pod ulicemi. Na okraji ulic byly odpadní strouhy, kam byla odváděna dešťová voda. V palácích byla teplá voda, lázeň, splachovací záchod a kanalizace. Občanská vybavenost i stavby dopravní a technické infrastruktury (silnice, aqua-dukty, mosty) byly na vysoké úrovni a byl tak zajištěn vysoký komfort bydlení ve městě.

Příklady:

Obr. č. 1: Babylonský obytný dům 3 700 př. n. l.

Obr. č. 2: Obytný staroegyptský dům 2 600 př. n. l.

Obr. č. 3: Řecký dům doba klasická 600 př. n. l., doba helénská 330 př. n. l.

Obr. č. 4: Římské atriové domy 500 př. n. l.

Obr. č. 5: Římský obytný dům s atriem a peristylem 500 – 300 př. n. l.

Po pádu Západořímské říše roku 476 n. l. až do renesance v Evropě je stavitelské umění podřízeno své době a jejím civilizačním výkyvům. Úroveň bydlení je regionálně velmi rozdílná. Podlaha byla hliněná, střecha došková. Ve 12. století se objevují první kachlová kamna. Vzestup kultury bydlení jde ruku v ruce s budováním měst a zlepšenou materiálovou základnou i konstrukční dovedností stavitelů. Středověk vyvíjí vlastní vodárenský systém, kanalizační stoky se v Praze začínají stavět v 15. století. Ulice měst nejsou v noci osvětleny.

Příklady:

Obr. č. 6: Gotický měšťanský dům průjezdný typ (Jindřichův Hradec) síňový typ (Žatec)

Obr. č. 7: Barokní obytný dům 17. století

Renesance přináší nové převratné myšlenky a poznatky, nicméně bydlení se mění jen pozvolna. Vznikají šlechtické paláce, měšťanské domy, rozšiřuje se funkčnost a diferencovanost prostorů a místností. Zmnožování místností je doprovázeno zvětšováním počtu podlaží, vyšší estetickou, architektonickou i konstrukční a materiálovou úrovní. Nájemné bydlení v městských domech se stává běžným. Byty mají dvě místnosti s kuchyní a mají samostatný vchod. V suterénu domu je umístěna prádelna. V dalším vývoji je zřetelná snaha o dosažení praktičnosti provozu, ale i reprezentaci a společenské uplatnění majitele domu.Mizí průchozí místnosti, intimita bydlení je docílena chodbami, kuchyň komunikuje s jídelnou a salon je

Nahrávám...
Nahrávám...