dnes je 29.6.2022

Input:

Dlažby, chodníky, okapové chodníky

8.8.2007, Zdroj: Verlag Dashöfer

6.6.4
Dlažby, chodníky, okapové chodníky

Užívání osobami s omezenou schopností orientace

Dlažby a chodníky vytvářejí předpoklady pro obslužnost stavby a začleňují ji do prostředí. Nesmí vytvářet bariéry – nejen pokud se týká umožnění užívání osobami s omezenou schopností orientace. Musí umožňovat plynulý odvod srážkových vod a údržbu zeleně (kosení). Povrch musí mít vlastnosti přiměřené provozu (drsnost, protiskluznost, obrusnost, prašnost, struktura) a estetickým nárokům.

Kvalita podkladu

Z konstrukčního hlediska je třeba zdůraznit známou zásadu, že o kvalitě dlažeb a chodníků rozhoduje kvalita podkladu, který je různorodý – střídají se zásypy objektů a rýh s rostlým terénem proložené dodatečnými překopy, chráničkami a drobnými podzemními objekty. Naštěstí je k dispozici výkonná hutnicí technika a stačí dodržovat technologická pravidla. Pro všechny druhy povrchů platí: pláň musí mít všude stejné vlastnosti, pokud se týká sedání, a musí být řádně odvodněná. Více viz 7.3 Zemní práce.

Bezbariérový přístup

Při návrhu chodníků ve svahovitém terénu je třeba se rozhodnout mezi schody a rampami. Rampy umožňují výhodnější obslužnost (vč. bezbariérového přístupu), ne vždy vypadají dobře. Se sklonem nejvýše 1 : 10 mohou na malém pozemku zabírat mnoho místa.

Odvodnění

Tvarování ploch a chodníků musí probíhat ruku v ruce s koncepcí odvodnění celé stavby. Mělo by být v relaci se sklonem pozemku, resp. okolí. Spádujeme vždy směrem od pozemního objektu. Sklon povrchu musí být dostatečný, vždy přiměřený použitému krytu, což je např. pro:

  • dlážděné desky (hladké i strukturované) 1,5 %,

  • hrubé přisekané desky, přírodní kámen 1,7 %,

  • betonové zámkové dlažby 2,0 %,

  • žulové kostky a další nerovné povrchy 2,5 %,

  • štěrkové povrchy 2,5 % (byť propustné, voda se usazuje na podloží).

Otevřené žlaby

U dlážděných ploch do šířky 6 m stačí spád jednosměrný. Rozsáhlejší plochy vyžadují dvousměrný spád a středový odvodňovací žlab napojený na výpust a posléze na trativod či kanalizaci. Pro otevřené žlaby použijeme hotový výrobek (rozličného druhu materiálu a způsobu provedení) nebo je vytváříme z prvků dlažby.

Uzavřené žlaby

U uzavřených odvodňovacích žlabů volíme v podstatě ze dvou prefabrikovaných variant. Pro chodníky a zpevněné plochy se více používají žlaby s rošty. Jednotlivé prvky délky obvykle 500 a 1000 mm a proměnné výšky jsou sestavovány tak, že vytvářejí projektovaný spád dna. Krycí rošt bývá kovový litý, lisovaný nebo je vyroben z recyklovaného plastu. Tělo žlabu je vyráběno převážně z recyklátu. Systém obsahuje všechny potřebné doplňkové prvky k sestavení žlabu a napojení na odpadní potrubí. Druhou možnost představují štěrbinové betonové odvodňovací dílce. Dílce jsou delší a hmotnější. Jsou vyráběny z vodonepropustného betonu B 45 v obvyklých délkách 4 m u přímých a 1 m u prvků určených do obloukových částí žlabů. Šířka průběžné štěrbiny je 30 mm. Systém obsahuje i kombinace s obrubníky, řešení rohů a rozšířených vpustí. Průtokový otvor žlabu se čistí protažením dřevěné kulatiny.

Trativod

Pokud není možné odvádět vodu jinak, je třeba zřídit trativod. Jeho rozměry kromě očekávaného množství srážkové vody ovlivňuje charakter povrchu a geologické poměry. Doporučují se nejmenší funkční rozměry 1 x 1 x 1 m a situování dál od objektů (min. 3 m). Dno je třeba vyhloubit alespoň 600 mm do propustné vrstvy půdy. Alternativní možností místo trativodu je vytvořit trubkovou drenáž. Spád trubek volíme alespoň 1 : 60. Pozor je třeba dávat na vysokou hladinu spodní vody. Výplň trativodu tvoří hrubé kamenivo, nahoře kryté filtrační geotextilií.

Zámkové dlažby

V současnosti ovládly zpevňované povrchy u běžných staveb betonové zámkové dlažby. Umožňují vytvořit plochu jakéhokoliv půdorysu, prostorově téměř libovolně tvarovanou. Různobarevné dlaždice rozličných tvarových variací se dají kombinovat do bezpočtu vzorů.

Nejčastější tloušťky jsou 60 a 80 mm, vyskytují se také 100 mm. Sortiment doplňují vegetační a zatravňovací tvárnice, obrubníky, vysoké záhonové obruby pro ochranu stromů, pískoviště a silniční prvky – příkopové tvárnice, odvodňovací žlaby a krajníky.

Při projektování navrhneme vhodnou konstrukci zpevněné plochy s ohledem na geologické poměry a její budoucí zatížení.

Postup při zřizovaní plochy ze zámkové dlažby:

  • Úprava pláně (vyrovnání a zhutnění).

  • Uložení podkladních vrstev z drceného kameniva od frakce 32/64 mm až do frakce 8/16 mm, vč. kvalitního zhutnění po jednotlivých vrstvách.

  • O sazení obrubníků (suchá betonová směs obvykle z betonu tř. B 12,5) a prvků systému odvodnění, pokud možno tak, aby bylo využito skladebních modulů dlažeb.

  • Doplnění a vyrovnání podkladních vrstev mezi osazenými obrubníky na výškovou úroveň vymezující optimální a rovnoměrnou tloušťku lože dlažby v celé ploše. Tato vrstva slouží jako nosný podklad pro dlaždice a nikoliv k vyrovnání nerovnosti podkladu. Nestejná tloušťka lože vede ke zdeformování dlážděného krytu. Optimální tloušťka lože pro všechny druhy a výšky dlažeb je 30 – 40 mm (po zhutnění). Nejvhodnější materiál pro lože dlažby je drcené kamenivo frakce 2/5 mm nebo 4/8 mm. Lože z betonových směsí (cementových malt) se používá jen u obzvlášť zatěžovaných ploch. Uložení dlažby do betonu popírá a neguje kladné vlastnosti dlážděného krytu (rozebíratelnost, propustnost dešťových vod, možnost oprav). U rozlehlých ploch upravujeme lože strojně pomocí speciálních zařízení na nivelačních lištách.

  • Dlažba se pokládá v celé šíři plochy proti spádu dlážděné plochy a postupuje se z již položené plochy. Klade se ručně nebo strojním způsobem. Úpravu šířky spár (3 – 5 mm) a přímosti spár v příčném i podélném směru kontrolujeme vždy po položení několika řad dlažby a jejich vyrovnání (gumové kladivo, ocel. klín). Doporučuje se odebírat dlaždice z několika palet najednou, aby se eliminovaly drobné rozdíly v barevnosti, které nelze při průmyslové výrobě vyloučit. Nestandardní ukončení ploch u krajů, vpustí, odvodňovacích kanálů, poklopů, sloupů osvětlení atd. se řeší štípáním dlaždic na speciální lamačce do požadovaného tvaru nebo řezáním pilou na beton. Dobetonování není estetické, nemá dlouhou životnost a v dobře položené dlažbě by se nemělo vyskytovat.

  • Zapískování a hutnění – spáry se vyplní křemičitým pískem frakce 0/2 až 0/4 mm a před hutněním vibrační deskou s měkkou podložkou se povrch očistí od přebytečného písku. Hutněním se srovnávají přípustné rozměrové tolerance jednotlivých dlaždic, ale zároveň se celá plocha sníží o 8 až 10 mm, s čímž je nutno počítat již při provádění ložné vrstvy. Spáry se doplní křemičitým pískem a povrch se zamete. Zhutněnou plochu lze ihned zatěžovat provozem.

  • Co nejdříve po položení je vhodné povrch impregnovat, abychom zabránili prosakování kapalin a roztoků do povrchových vrstev betonu. Pro impregnaci jsou nejvhodnější směsi na bázi silikonů. Tyto nízkomolekulární látky pronikají do pórů, kde tvoří krystaly chemicky vázané na hmotu betonu, které póry ucpou. Impregnační látku obvykle rozprašujeme, vždy na suchý očištěný povrch.

  • Po určité době doporučujeme opětovné zapískování, aby nedocházelo k uvolňování jednotlivých dlaždic v ploše a tím i k jejich poškození. Pro správnou funkci dlážděného krytu je potřebné zasypání na úroveň minimálně dvou třetin výšky kostky.

Poškození

Zámková dlažba, ostatně jako každá část díla, vyžaduje ochranu a ošetřování. Čemu musíme při ochraně díla věnovat pozornost:

  • Nejčastější případ představuje poškození následnou stavební činností. Rozprach různých silikátových hmot, lepidel a omítek při rozbalování papírových pytlů může změnit barevný odstín dlaždic. Ještě větší nebezpečí představují nálepky malty, tmelu anebo betonu. Dnešní malty a tmely jsou vesměs modifikovány různými pryskyřicemi a při jejich likvidaci je třeba kombinovat drastické mechanické odstraňování s chemickými čistidly (čemuž odpovídá výsledek).

  • Další ohrožení představují pytlované substráty, které se běžně používají pro výsadbu zeleně a květin. Jejich složky mohou být vyplavovány na nižší dlážděnou plochu, kde vytvářejí hnědé skvrny nebo hnědý závoj. Tyto skvrny jsou velmi obtížně odstranitelné.

  • Vážné změny v barevnosti dlažeb způsobují cukernaté roztoky, které se uvolňují z některých stromu (lípy, javory), jsou lepivé a vážou na sebe prach ze vzduchu a z obuvi. Dlaždice časem přecházejí do černošedého odstínu. Toto znečištění lze zavčas očistit tlakovou vodou.

  • Poškození povrchu betonových výrobků, které v podstatě nelze nikdy odstranit, způsobují ropné produkty, tuky a oleje. Časem pouze dochází k vyblednutí skvrn.

  • Je třeba si uvědomit, že i řada běžně používaných látek způsobuje nevratné vady na povrchu dlaždic. Kyseliny v nich obsažené (organické i anorganické) způsobují přímý rozklad cementového tmelu na rozpustné sloučeniny. Betonové výrobky poškozují již velmi slabé kyseliny při dlouhodobějším působení, nevratné změny na povrchu betonu způsobuje například zelená skalice (síran železitý). Často se jedná o působení splachů ze střech a konstrukcí objektů (např. z měděné krytiny a oplechování). Vzhledem k tomu, že chemických látek poškozujících beton je velké množství, je nutno každý případ řešit individuálně.

  • Další závadou je růst vegetace ve spárách mezi dlaždicemi nebo tvorba mechu a řas na povrchu dlaždic. Tuto vegetaci lze z dlážděného krytu odstranit chemickými prostředky, ale většinou dochází k jejímu opětovnému růstu. Zabránit a nebo značně omezit růst vegetace na dlážděných krytech je možné pouze vhodnou volbou všech stavebních materiálů, které neumožnují růst rostlin (od podkladu po výplně

Nahrávám...
Nahrávám...