dnes je 8.2.2023

Input:

Institucionální zakotvení

2.11.2021, , Zdroj: Verlag Dashöfer

301
Institucionální zakotvení

Mgr. Martina Pavelková

Cíl lekce

Cílem této lekce je představit systematiku orgánů veřejné správy, které vykonávají působnost na úseku územního plánování a stavebního řádu. Po jejím absolvování by měl čtenář získat přehled o jednotlivých orgánech stavební správy a jejich činnosti, a osvojit si jejich strukturu, a to jak dle stávající, tak zejména podle nové právní úpravy.

1. Právní úprava podle zákona č. 183/2006 Sb.

1.1. Teorie úvodem

Budeme-li vycházet z tradičního rozdělení úpravy stavebního práva na územní plánování a stavební řád, je třeba si nejprve uvědomit, které oblasti jsou vykonávány jako státní správa a které případně jako samospráva.1

Základní koncepce stávající právní úpravy je výkon státní správy na úseku stavebního řádu i územního plánování v přenesené působnosti, k čemuž se přidává výkon samosprávy, a to především na poli územního plánování. Pro názornost si lze představit např. výkon působnosti stavebního úřadu a úřadu územního plánování, což je výkon státní moci přenesený na obecní úřady, resp. obecní úřady s rozšířenou působností. Vedle toho stojí obecní samospráva, která má své nezastupitelné místo v rámci územně plánovací činnosti, neboť je to právě obec, která v samostatné působnosti rozhoduje o pořízení územního plánu a která jej v samostatné působnosti vydává.

Nabízí se otázka, k čemu je dobré mít o tomto rozdělení pravomoci mezi stát a územně samosprávné celky přehled. V běžných situacích se totiž povaha výkonu veřejné správy na vztazích s jejími adresáty příliš neprojeví. Na významu však může získat v různých specifických situacích, jako je např. potřeba obrátit se na nadřízený orgán s žádostí o výkon dozoru (pro územní samosprávu je tímto dozorovým orgánem Ministerstvo vnitra ČR), nebo v případě náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci (u škody způsobené nezákonným rozhodnutím stavebního úřadu je k její náhradě povinen stát, zatímco škodu způsobenou vydáním územně plánovací dokumentace hradí ve většině případů příslušný územně samosprávný celek). Bez povšimnutí by neměla zůstat ani otázka střetu obou působností, samostatné a přenesené. Ten je totiž do určité míry vnímán jako přirozený důsledek uvedeného spojeného modelu, v určitých konfliktních situacích však již může naplňovat znaky tzv. systémové podjatosti, která je jedním z hlavních deklarovaných důvodů aktuální rekodifikace stavebního práva, resp. institucionálních změn, které nový stavební zákon přináší.

1.2. Soustava orgánů na úseku stavebního řádu

Působnost ve věcech stavebního řádu je upravena v ustanoveních § 12 a násl. zákona č. 183/2006 Sb. K tomu je ovšem nutno mít na paměti, že územní rozhodování je dle systematiky stávajícího stavebního zákona řazeno do územního plánování, tzn., že i působnost k němu je upravena v ustanoveních o působnosti ve věcech územního plánování.

1.2.1. Obecné stavební úřady

Obecné stavební úřady jsou vymezeny v § 13 stavebního zákona a jsou jimi Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, krajské úřady, obecní úřady obcí s rozšířenou působností, pověřené obecní úřady a městské a obecní úřady, které tuto působnost vykonávaly k 31. 12. 2012. Správní obvody obecných stavebních úřadů stanoví prováděcí právní předpis, konkrétně sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ČR č. 544/2006 Sb. V tomto předpise lze nalézt položkový seznam všech obecních a krajských úřadů vykonávajících působnost stavebního úřadu.

Jedná se o stavební úřady s univerzální příslušností, tedy příslušné k projednání všude tam, kde stavební zákon nestanoví jinak. Podle § 6 odst. 3 stavebního zákona je obecní úřad, který je stavebním úřadem, příslušný rovněž k územnímu rozhodování, stejně tak i krajský úřad jako nadřízený úřad územního plánování (§ 7 odst. 1 písm. d) stavebního zákona). Co se týče určení příslušného stavebního úřadu, je potřeba mít kromě obecného principu instanční příslušnosti na paměti i některá konkrétní pravidla upravená v § 13 a § 17 stavebního zákona, a to postup v případě staveb ve správním obvodu dvou a více obcí a možnost vyhrazení pravomoci stavebního úřadu nadřízeným stavebním úřadem, krajskými úřady a ministerstvem. V případech statutárních měst je možné přenesení pravomoci na úřady městských obvodů (částí).

Působnost obecných stavebních úřadů lze shrnout v následující tabulce:

Obecní úřady, příp. úřady městských obvodů (částí) Příslušnost k rozhodování ve věcech stavebního řádu a k územnímu rozhodování v prvním stupni
Obecní úřady obcí s rozšířenou působností Příslušnost k vedení tzv. navazujících řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí v prvním stupni
Krajské úřady Rozhodování ve věcech záměrů ve správním obvodu dvou a více obcí (pokud jím krajský úřad nepověří některý z příslušných obecních úřadů)
Možnost vyhrazení pravomoci u jednotlivých významných či neobvyklých staveb
Ministerstvo pro místní rozvoj ČR Rozhodování ve věcech záměrů ve správním obvodu dvou a více krajů
Možnost vyhrazení pravomoci u staveb přesahujících hranice kraje či s mimořádnými negativními vlivy

1.2.2. Speciální stavební úřady

Podle § 15 stavebního zákona vykonávají u vyjmenovaných druhů staveb působnost stavebního úřadu speciální stavební úřady, a to v plném rozsahu působnosti s výjimkou územního rozhodování. V příslušných povolovacích řízeních však zákon vyžaduje jako podklad souhlas obecného stavebního úřadu příslušného k vydání územního rozhodnutí, ve kterém obecný stavební úřad ověří dodržení jeho podmínek. Pokud se pro daný záměr nevydává územní rozhodnutí ani územní souhlas, např. pokud se pro stavbu vydává společné povolení2, postačí jako podklad závazné stanovisko úřadu územního plánování podle § 96b stavebního zákona. Pokud má být předmětem povolovacího řízení soubor staveb, je pro určení příslušnosti rozhodující režim stavby hlavní (§ 4 stavebního zákona). V situaci, kdy by si žadatel nebyl jist, zda je k projednání jeho záměru příslušný

Nahrávám...
Nahrávám...