dnes je 16.8.2022

Input:

Nařízení exekuce rozhodnutí o odstranění stavby na žádost účastníka řízení

7.12.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Řízení o odstranění stavby podle ust. § 129 stavebního zákona je běžně vedeno na podnět třetí osoby, která je vlastníkem sousedního pozemku. Týká se to staveb realizovaných bez povolení stavebního úřadu, příp. v rozporu s ním, ale také staveb, jejichž povolení bylo zrušeno a nemohlo být znovu vydáno, staveb dočasných aj. Tato osoba je pak ve většině případů účastníkem řízení o odstranění stavby, a pokud je vedeno, také řízení o jejím dodatečném povolení.

Podle ust. § 129 odst. 10 stavebního zákona jsou účastníky řízení o nařízení odstranění stavby povinný, osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k pozemkům, na kterých je odstraňovaná stavba umístěna nebo stavbám na nich, jakož i osoby, které mají vlastnická nebo jiná věcná práva k sousedním pozemkům a stavbám na nich, a tato práva mohou být odstraňováním stavby přímo dotčena. V případě sousedů se tedy v tomto řízení jejich účastenství dovozuje prostřednictvím jejich možného dotčení prováděním stavby nikoliv stavbou samotnou. Pokud povinný neodstraní stavbu dobrovolně, nemá osoba, na jejíž podnět bylo řízení o odstranění stavby zahájeno, a která je jako účastník seznámena s rozhodnutím o odstranění stavby, dle správního řádu možnost vyvolat exekuci tohoto rozhodnutí. V praxi pak mnohdy k výkonu rozhodnutí o nařízení odstranění stavby nedochází, neboť poskytnutí finančních prostředků pro jeho uskutečnění je v rukou samosprávy (většinou obce), která však na tuto přenesenou působnost nemá od státu žádné finanční prostředky.

 

Podle ust. § 110 správního řádu nařídí správní orgán exekuci vydáním exekučního příkazu z moci úřední; na žádost osoby oprávněné z exekučního titulu; nebo na žádost správního orgánu podle § 107 odst. 2. Podle tohoto ustanovení tedy není možné nařídit exekuci z podnětu třetí osoby, přičemž za osobu oprávněnou z exekučního titulu účastníka řízení o odstranění stavby bez dalšího považovat nelze. Přestože se uvedený zákonný výčet jeví jako taxativní, tedy takový, který nelze libovolně rozšiřovat, Krajský soud v Ostravě tak ve svém rozsudku ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 A 86/2015, učinil, a dovodil povinnost exekučního správního orgánu nařídit exekuci rovněž z podnětu účastníka řízení o nařízení stavby (přestože samotný rozsudek byl zamítavý, neboť žalobci nevyužili všech prostředků obrany zakotvených správním řádem). Krajský soud rozhodoval poté, co mu jeho dřívější usnesení, ve kterém konstatoval opožděnost žalobního návrhu, zrušil Nejvyšší správní soud.

 

Nejvyšší správní soud v předmětném zrušujícím rozsudku ze dne 2. 6. 2016, sp. zn. 6 As 56/2016 pro účely nového projednání „na okraj“ uvedl, že v daném případě nejde o zahájení řízení z moci úřední v ryzím slova smyslu. Řízení, v němž žalovaný nařídil stavebníkovi, aby odstranil své nepovolené stavby, totiž bylo nejen zahájeno, ale dokonce i pravomocně skončeno. Nyní se jedná – nadneseně řečeno – o jeho důsledné dotažení do konce, tj. promítnutí jeho výsledků do reality. Teprve výkonem svých rozhodnutí se totiž státní moc zhmotňuje, „platónovsky“ přechází ze světa idejí do reálného světa, a získává tak nezbytnou autoritu, jakkoli na straně druhé lze i vlastní exekuční řízení úzce pojímat jako samostatné řízení svého druhu.

 

Krajský soud ve svém rozsudku zdůraznil, že pokud stavební úřad nezajistí exekuci svého rozhodnutí, jedná se o nezákonnost, neboť nelze dopustit, aby rozhodnutí o

Nahrávám...
Nahrávám...