dnes je 2.2.2023

Input:

Návrh novely stavebního zákona

12.4.2022, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.4
Návrh novely stavebního zákona

Ministerstvo pro místní rozvoj

Návrh předkládaného zákona byl zpracován na základě programového prohlášení vlády, v němž se vláda zavázala v oblasti územního plánování a stavebního řádu předložit novelu nového stavebního zákona (zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon) tak, aby bylo zajištěno rychlé, transparentní a digitální a občanovi blízké stavební řízení. Návrh je předkládán v souladu s návrhem Plánu legislativních prací vlády na zbývající část roku 2022.

Předkládaná úprava stavebního zákona zahrnuje zejména změnu systému stavební správy a s tím související úpravu kompetence jednotlivých stupňů stavební správy a související procesní změny povolování stavebních záměrů.

Nový stavební zákon na úseku územního plánování navazuje na zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Z něj přejímá základní nástroje územního plánování, jejich obsah a vzájemný vztah. Úpravy byly provedeny v procesu pořizování územně plánovacích dokumentací tak, aby byl jednotný pro všechny územně plánovací dokumentace s příslušnými odchylkami. Nový stavební zákon vypustil politiku územního rozvoje jako jeden z nástrojů územního plánování a na úrovni státu ponechal pouze územní rozvojový plán vydávaný jako opatření obecné povahy vládou. Tento stav se však jeví jako nevhodný. Politiku územního rozvoje jakožto strategický dokument schvalovaný vládou je vhodné zachovat, na což ostatně upozorňovala při projednání vládního návrhu stavebního zákona i Legislativní rada vlády. Politika územního rozvoje je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni, která je vždy pořizována pro celé území státu a řeší otázky územního rozvoje s podrobností přiměřenou svému obecnému zaměření. Jako taková slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, v celostátních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, včetně mezinárodních závazků České republiky. Umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území. Její podstatnou výhodou je, že jakožto strategický dokument vlády není soudně přezkoumatelná (viz např. nález Nejvyššího správního soudu z 18. listopadu 2009 čj. 9 Ao 3/2009-59).

Návrhem zákona nedochází ke změně základních principů, které jsou obsahem platného právního stavu.

Navrhovaná právní úprava je vedena těmito principy:

1) V oblasti institucionální dochází ke zrušení Nejvyššího stavebního úřadu, jehož kompetence převezme Ministerstvo pro místní rozvoj. V tomto ohledu zůstane stávající stav. Zachování existence a nutnost faktického zřizování Nejvyššího stavebního úřadu totiž s sebou nese rozsáhlé personální přesuny, značné nároky na státní rozpočet a přesuny kompetencí ústředních správních úřadů a s tím i spojených změn příslušností hospodařit se státním majetkem. Cílem návrhu je proto zabránit další atrofii ústřední úrovně veřejné správy zřízením dalšího relativně nezávislého ústředního správního úřadu.

2) Zrušení krajských stavebních úřadů a zachování smíšeného modelu veřejné správy. Návrhem zákona dojde k zachování smíšeného modelu veřejné správy na úseku povolování staveb. Nedojde k rozsáhlým přesunům úřednického aparátu a vzniku značných nároků na státní rozpočet v souvislosti se zřízením státní stavební správy. Návrhem zákona tak bude zachována působnost krajských úřadů a některých obecních úřadů jako úřadů stavebních.

3) Zachování institucionálního rámce Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu, který bude příslušným stavebním úřadem ve věcech vyhrazených staveb (stavby uvedené v příloze č. 3 ke stavebnímu zákonu).

4) Posílení role samosprávy v procesech pořizování územních opatření (o stavební uzávěře a o asanaci území). Územní opatření, která jsou vydávána jako opatření obecné povahy, byla dosud pořizována i vydávána v přenesené působnosti. Zákonem č. 283/2021 Sb. došlo k úpravě, kdy tato přenesená působnost byla odebrána radě obce, resp. kraje a přenesena na příslušný úřad územního plánování (resp. nově též na Nejvyšší stavební úřad). Tato změna byla provedena i na popud Legislativní rady vlády, a to zejména z toho důvodu, že vznikaly pochybnosti, zda při pořizování územních opatření musí být zajištěny kvalifikační požadavky na výkon územně plánovací činnosti. Dalším důvodem byla i skutečnost, že přenesená působnost vykonávaná radou obce nebo kraje jakožto voleného orgánu byla shledána jako nevhodná. Navrhovaná úprava spočívá v rozdělení kompetencí v procesu pořizování mezi samosprávu a státní správu, a to v obdobném rozsahu jako je tomu při pořizování územně plánovacích dokumentací. Tedy samospráva (rada obce nebo rada kraje) rozhoduje o pořízení a vydává územní opatření, zatímco příslušný úřad územního plánování zajistí jeho pořízení. Touto změnou dochází nejen k posílení pozice samosprávy, což je v souladu i s programovým prohlášením vlády, ale též je najisto postaveno, že také pro pořizování územních opatření jsou vyžadovány kvalifikační požadavky podle tohoto zákona.

5) Opětovné zavedení politiky územního rozvoje jakožto strategického nástroje územního plánování na úrovni státu, a to v rozsahu stávající politiky územního rozvoje. Vztah politiky územního rozvoje k územnímu rozvojovému plánu je zachován v rozsahu stávající právní úpravy, tedy zákona č. 183/2006 Sb.

6) Změna ustanovení v novém stavebním zákoně souvisejících se změnou struktury stavební správy oproti platnému stavebnímu zákonu v nezbytném rozsahu.

Návrh obsahuje tři okruhy nezbytných úprav:

1) Úprava institucionálního modelu výkonu veřejné správy na úseku stavebního práva.

  • Zachování smíšeného modelu veřejné správy na úseku povolování staveb

Zachování platného stavu v přijatém novém stavebním zákoně již dnes znamená formální vznik celé soustavy státní stavební správy. Nový stavební zákon v přechodných ustanoveních (§ 312 až 315) upravuje postupné personální a materiální naplňování nové soustavy státní stavební správy, která by měla začít plně fungovat k 1. 7. 2023. Tato skutečnost s sebou nese destrukci spojeného modelu veřejné správy nejen na úseku stavebního práva, ale také na úseku celé řady dotčených orgánů, které měly být integrovány do soustavy státní stavební správy. Tyto změny by s sebou nesly nejen rozsáhlé přesuny majetku, ale také zejména vznik služebního poměru u řádově několika tisíc dnešních zaměstnanců územních samosprávných celků.

Vláda České republiky se v programovém prohlášení zavázala v oblasti stavebního práva zachovat spojený model veřejné správy a zachovat stavební úřady (po nezbytné racionalizaci – viz návrh úpravy § 30 nového stavebního zákona a odůvodnění k němu) na úrovní obcí a krajů. Této změny nelze dosáhnout jinak než změnou nového stavebního zákona, přičemž předkládaná novela nového stavebního zákona tento cíl naplňuje. V důsledku předloženého návrhu zůstane zachován model přeneseného výkonu státní správy a dojde ke značné úspoře finančních prostředků, které by musely být vynaloženy na vznik celé soustavy státní stavební správy. Zároveň návrh zákona navrhuje racionalizaci a zlepšení funkčnosti stávajcí soustavy stavebních úřadů na úrovni obcí.

K racionalizaci soustavy stavebních úřadů na úrovni obcí je nutné přistoupit zejména proto, že podle analýzy výkonu stavebních úřadů vycházející z pravidelného statistického zjišťování Ústavu územního rozvoje je celkové zatížení dnešních stavebních úřadů na obcích z hlediska objemu agendy i jejich personální kapacity výrazně nerovnoměrné. Existuje velké množství stavebních úřadů se zcela minimálním výkonem agendy a zároveň s nízkým počtem zaměstnanců (často jeden či dva úředníci). To významně ovlivňuje funkčnost celého systému, kdy malé úřady mohou mít problém se zajištěním adekvátního personálního obsazení úřadů zajištujícího kvalitní výkon veřejné správy v této oblasti. V posledních letech se na vlastní žádost vzdalo několik obcí výkonu stavební agendy právě z důvodu dlouhodobé nemožnosti zajištění personálních kapacit pro výkon agendy (např. Fryšták, Harrachov či Jílové), zatímco jiné stavební úřady řeší výkon agendy dlouhodobě prostřednictvím veřejnoprávní smlouvy (např. Plánice).

Zmíněná stávající soustava (celkem 694 stavebních úřadů na úrovni obcí) je navíc značně nesourodá co do velikosti správních obvodů, počtu pracovních úvazků pro výkon správních činností a co do počtu úkonů ve stavebním řízení. Některé stavební úřady vycházejí relativně poddimenzované z hlediska poměru vykonávané činnosti a počtu zaměstnanců, jiné naopak vykazují určitou předimenzovanost. K výběru funkčních stavebních úřadů je tak nutné zkoumat právě tato výše uvedená věcná kritéria, a nikoliv správní úroveň, na které stavební úřady v současnosti existují. Případné plošné ponechání stavebních úřadů na obcích II. typu, kterých je celkově 183, by neodpovídalo jejich významu ve stávající struktuře obecných stavebních úřadů. Z tohoto důvodu návrh zákona vychází z jiného způsobu výběru dalších obecných stavebních úřadů nad rámec obecních úřadů obcí s rozšířenou působností a Prahy s cílem vybrat nejvíce provozuschopné z nich. Zároveň je potřeba pro nastavení sítě identifikovat ta místa, kde dochází k výraznému náporu na stavební agendu, jako jsou např. aglomerace velkých měst nebo rekreační oblasti, a to tak, aby nedošlo k paralyzování celého systému.

Zároveň je cílem zachování Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu, který bude příslušným stavebním úřadem ve věcech vyhrazených staveb (stavby uvedené v příloze č. 3 ke stavebnímu zákonu).

Návrh zákona nijak oproti schválenému a platnému novému stavebnímu zákonu nemění institucionální strukturu tzv. jiných stavebních úřadů (§ 35 stavebního zákona) a princip převodu působnosti dnešních speciálních stavebních úřadů (drážní úřady, vodoprávní úřady pro vodní díla, silniční správní úřady pro stavby pozemních komunikací) do jedné soustavy stavebních úřadů.

Základem navrhované (měněné) soustavy stavební správy by měly být obecní úřady obcí s rozšířenou působností a další obecní úřady obcí stanovených v nově navrhované příloze č. 11, podle předem stanovených kritérií (ke kritériím viz odůvodnění k § 30 a příloze č. 11). Krajské úřady budou v této soustavě vykonávat stejně jako dnes působnost nadřízeného správního orgánu vůči obecním úřadům, přičemž nově by mohly v prvním stupni povolovat některé významnější stavby, např. stavby, které podléhají posouzení vlivů na životní prostředí, nebo některá významnější vodní díla. Odvolacím správním orgánem vůči krajským úřadům by v takovémto případě byl Specializovaný a odvolací stavební úřad. Ústředním správním úřadem na úseku územního plánování, stavebního řádu a vyvlastnění zůstane Ministerstvo pro místní rozvoj, které by zároveň vykonávalo působnost i jako odvolací správní orgán pro Specializovaný a odvolací stavební úřad.

Navrhované změny znázorňuje následující graf:

2) Úprava územního plánování a posílení role samospráv.

  • Zakotvení politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

Návrh novely stavebního zákona navrací do stavebního zákona politiku územního rozvoje jako součást nástrojů územního plánování. Politika územního rozvoje je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni, která je vždy pořizována pro celé území státu a řeší otázky územního rozvoje s podrobností přiměřenou svému obecnému zaměření. Jako taková slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, v celostátních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, včetně mezinárodních závazků České republiky. Umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území. Politika územního rozvoje také zajišťuje územní ochranu vhodných území před změnami, které by znemožnily další seriózní prověřování rozvojových záměrů a které by podstatně ztížily budoucí rozhodnutí. Politika územního rozvoje není nově zaváděným nástrojem, nýbrž existujícím nástrojem územního plánování. Její schvalování je i v současné právní úpravě (zákon č. 183/2006 Sb., v platném znění) svěřeno vládě. Politika územního rozvoje je strategickým dokumentem s celostátní působností. Ačkoliv se jedná, s ohledem na skutečnost, že je politika územního rozvoje schválena vládou, o strategický dokument (koncepci), je závazná pro pořizování navazujících územně plánovacích dokumentací i pro rozhodování v území. Právě kvůli její obecnosti a schematičnosti se však od její závaznosti pro rozhodování v území upouští a je ponechána pouze jako závazný podklad pro pořizování navazujících územně plánovacích dokumentací.

  • Posílení role samospráv v oblasti územních opatření.

Radě kraje a radě obce v samostatné působnosti se svěřuje kompetence rozhodnout o pořízení územního opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území a jejich vydání. Vlastní proces pořízení je přeneseným výkonem státní správy a je zajištěn úřadem územního plánování. Jedná se tak o obdobu procesu pořizování územně plánovacích dokumentací. Oproti platnému stavebnímu zákonu se jedná o značné posílení samostatné působnosti, neboť platný stavební zákon svěřuje územní opatření plně do kompetence (přeneseného výkonu) státní správy, a to včetně jejich vydávání. Je třeba poznamenat, že také podle aktuálně účinného zákona č. 183/2006 Sb. se jedná plně o výkon státní správy, byť je zajištěn orgánem samosprávy.

  • Vypuštění nesystémových doplňků v cílech územního plánování.

Vypouští se jmenovité požadavky na zabezpečení ploch pro průmysl a zemědělství v rámci územně plánovací činnosti. Tím nedochází k jejich popření, avšak toto je zajištěno, aniž by bylo nutné výslovné zmínění těchto ploch přímo v ustanovení k úkolům územního plánování. Vymezení těchto ploch bude ale vždy předmětem konkrétního řešení konkrétní územně plánovací dokumentace, která se pořizuje pro konkrétní území. Není účelné, aby v každém území byly vymezovány plochy pro průmysl a zemědělství pouze proto, že je to vyžadováno přímo právním předpisem, přestože dané území nemá k vymezení takovýchto ploch prakticky žádné předpoklady.

  • Vypuštění nebo úprava nesystémových lhůt v procesu pořizování nástrojů územního plánování.

Do návrhu stavebního zákona byly tyto lhůty vloženy pozměňovacím návrhem zcela nesystémově a bez základní znalosti procesů. Odůvodnění je vždy provedeno u jednotlivých úprav, obecné důvody však jsou následující. Lhůty jsou nesystémové, neberou v úvahu, že stejná lhůta je stanovena pro dokumentaci pro malou obec i pro celostátní dokumentaci (resp. pro situaci, kdy bude obdrženo pouze několik připomínek nebo naopak několik tisíc). Mnohé lhůty jsou ve vzájemném rozporu, protože autor pozměňovacího návrhu nebral v potaz, že některé procesy probíhají současně. Další jsou nereálné, neboť se jedná o kalendářní dny, aniž by braly v potaz skutečnost, že v některých případech může dojít i k pětidennímu výpadku pracovních dnů. Posledním důvodem je skutečnost, že některé lhůty nemají stanoven počátek a jsou tak zcela nevymahatelné.

  • Pořizování změn územně plánovací dokumentace pouze zkráceným postupem podle stavebního zákona z roku 2006.

Na základě dohody se skupinou tzv. velkých měst se bude každá změna územně plánovací dokumentace pořizovat procesem, který je obdobou zkráceného postupu pořízení změny/aktualizace územně plánovací dokumentace, kterou obsahuje zákon č. 183/2006 Sb. (viz § 41a a 41b, § 55a a 55b a § 72 až 74 uvedeného zákona). To znamená, že součástí podnětu k pořízení změny územně plánovací změny by měl být návrh zadání změny v rozsahu podle prováděcího předpisu a také dvě stanoviska (viz § 109 odst. 3). Nebudou-li jeho součástí, zpracuje návrh zadání změny pořizovatel a na jeho základě obstará tato stanoviska. Návrh zadání změny poté se svým odborným vyjádřením přeloží přímo schvalujícímu orgánu. Ten rozhodne o pořízení změny a schválí zadání změny. Další postup se nemění, tedy návrh územně plánovací dokumentace podle § 93 a násl.

  • Úprava v přechodných ustanoveních k územnímu plánování.

Také přechodná ustanovení k územnímu plánování byla předmětem pozměňovacích návrhů, které do této struktury zásadním způsobem zasáhly. Navržené úpravy sledují legitimní cíl, kterým je právní jistota v rámci procesu pořizování územně plánovacích dokumentací.

  • Identifikace dotčených orgánů při pořizování územního opatření o stavební uzávěře.

Návrh novely stavebního zákona přináší jednoznačnou identifikaci dotčených orgánů, které se vyjadřují k návrhu územního opatření o stavební uzávěře formou stanoviska podle stavebního zákona. Přestože stavební zákon uvádí, že návrh má být projednán s dotčenými orgány, žádný z dotčených orgánů (s výjimkou orgánu státní památkové péče) neměl dosud zákonné zmocnění uplatnit k návrhu stanovisko. Toto zmocnění je nově dáno příslušným orgánům na poli dopravní a technické infrastruktury, obrany státu, bezpečnosti, vod a ochraně nerostného bohatství.

3) Úpravy na úseku stavebního práva hmotného a na úseku stavebního řádu

  • Úprava postavení dotčených orgánů v souvislosti s úpravou stavební správy.

Současně s novelou nového stavebního zákona předkládá Ministerstvo životního prostředí návrh zákona o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o jednotném povolování v oblasti ochrany životního prostředí). Tato úprava nahrazuje systém integrace dotčených orgánů provedený novým stavebním zákonem a zákonem č. 284/2021 Sb., a to při dosažení stejných cílů, tedy urychlení povolovacích procesů a razantním snížení administrativní zátěže pro stavebníky. V této souvislosti musel být nový stavební zákon upraven.

  • Zpřesnění některých pojmů hmotného práva (byt, přístupnost, uliční prostranství).

Analýza některých institutů hmotného stavebního práva prokázala, že je zapotřebí je upravit z důvodu možných aplikačních potíží či jejich nekompatibility s pojmy používanými v technických normách.

  • Úprava uplatnění požadavků na výstavbu.

Zákon obsahuje zpřesňující výčet oblastí vyžadujících uplatnění požadavků na výstavbu (změna dokončené stavby, údržba dokončené stavby, změna v užívání stavby, dočasné stavby, zařízení staveniště, pozemek nebo stavba, které jsou kulturní památkou nebo se nacházejí v památkové rezervaci nebo památkové zóně).

  • Vypuštění vyjádření stavebníka v případě nemožnosti vyhovění žádosti.

Požadavek na vyjádření stavebníka je zcela neopodstatněný, toto vyjádření nikterak nemůže zvrátit negativní rozhodnutí stavebního úřadu, a proto je zcela nadbytečné a časově prodlužuje vedené řízení a ve svém důsledku tato úprava pouze prodlužuje administrativně povolovací řízení, navíc není vyjasněn vztah této úpravy k § 36 odst. 3 správního řádu.

  • Zakotvení vyjádření projektanta pro případ podání námitky nebo připomínky, týkající se technických požadavků na stavby.

Záměrem je vytvoření součinnosti projektanta se stavebním úřadem při řešení vysoce odborných otázek souvisejících s obsahem dokumentace s cílem urychlení posouzení námitek směřujících do projektové dokumentace uplatněných účastníky řízení.

  • Úprava platnosti povolení.

Dochází ke zpřesnění právní úpravy v případě prodlužování doby platnosti povolení na deset let, včetně způsobu posuzování okolností a skutečností, kvůli kterým nebyl záměr v době platnosti povolení dokončen.

  • Zakotvení jednotného závazného stanoviska orgánu ochrany životního prostředí.

Se vznikem tohoto nového závazného stanoviska dochází k úpravám na úseku řízení s posouzením vlivů, neboť procesní úprava řízení s posouzením vlivů musí reagovat na budoucí existenci jednotného závazného stanoviska, které bude zahrnovat i posouzení vlivů záměru na životní prostředí.

  • Úprava postavení autorizovaných inspektorů.

Z důvodu odstranění administrativní a finanční zátěže investorů bylo přistoupeno k vypuštění odborného posudku autorizovaného inspektora o ověření souladu projektové dokumentace s požadavky na výstavbu, popřípadě technickými předpisy a technickými normami. Tato změna má za cíl snížení administrativní zátěže pro stavební řízení a finanční zátěže pro investory.

Návrh novely zákona z aplikace ODok

ZÁKON

ze dne ... 2023,

kterým se mění zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, a některé další související zákony

Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

Čl. I

Zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, se mění takto:

1. V § 2 se vkládá nový odstavec 1, který zní:

"(1) Dotčený orgán vydává pro řízení a postupy podle tohoto zákona stanovisko, vyjádření, koordinované vyjádření nebo závazné stanovisko.".

Dosavadní odstavce 1 až 3 se označují jako odstavce 2 až 4.

2. V § 2 odst. 3 se za slovo "při" vkládají slova "schválení politiky územního rozvoje a".

Navrhuje se doplnit ustanovení § 2 o taxativní stanovení druhů podkladových aktů, které vydávají dotčené orgány pro řízení a postupy podle stavebního zákona. Platné znění § 2 odst. 1 totiž pouze stanoví důsledky vydání určitých druhů aktů, avšak nestanoví taxativním výčtem, že pro řízení a postupy podle stavebního zákona mohou být vydány pouze tyto akty. Nově navržený odstavec 1 má proto za cíl jasně stanovit, jaké druhy podkladových aktů je možné pro řízení a postupy podle stavebního zákona vydat.

Cílem navrhovaného ustanovení je také deklarovat, že ochrana veřejných zájmů je zajišťována nejen stavebními úřady, ale i dalšími orgány na dotčených úsecích veřejné správy.

Znění odstavce 3 je také doplněno v souvislosti se zavedením politiky územního rozvoje jako celostátního koncepčního nástroje politiky vlády, kterou stanoví hlavní priority rozvoje území státu.

3. V § 12 písm. d) se za slova "vymezena v" vkládají slova "politice územního rozvoje,".

4. V § 12 písm. k) se za slovo "znehodnoceného" vkládají slova ", opuštěného nebo zanedbaného" a za slovo "vymezená" se vkládají slova "územním rozvojovým plánem, zásadami územního rozvoje nebo".

5. V § 12 písm. q) se vkládá nový bod 1, který zní:

"1. politiku územního rozvoje rozumí územní rozvojový plán, zásady územního rozvoje, územní plán a regulační plán,".

Dosavadní body 1 až 3 se označují jako body 2 až 4.

K písm. d) a q): Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

K písm. k): Navrhovaná úprava směřuje k formulačnímu upřesnění pojmu transformační plocha a jejímu většímu provázání do cílů a úkolů územního plánování (viz úprava § 38 a 39). Nově se umožňuje, aby transformační plochu mohly vymezit také územní rozvojový plán nebo zásady územního rozvoje.

6. V § 13 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

"d) přístupností vytváření podmínek pro samostatné a bezpečné využití pozemků a staveb osobami s pohybovým, zrakovým nebo sluchovým postižením, osobami pokročilého věku, těhotnými ženami a osobami doprovázejícími dítě v kočárku nebo dítě do 3 let (dále jen "osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace") s cílem bezbariérového užívání,".

Dosavadní písmena d) až p) se označují jako písmena e) až q).

Pojem je zaváděn v kontinuu změny náhledu na problematiku přístupnosti staveb pro osoby se sníženou schopností orientace a pohybu.

Smyslem přístupnosti je samostatné, bezpečné a důstojné užívání pozemků, staveb a jejich částí všemi potenciálními uživateli zejména bez ohledu na zdravotní stav, věk a pohlaví. Opatření musí umožnit jednoduchý a samostatný přístup, vstup, užívání venkovních ploch, budov, zařízení a služeb a opuštění objektu s ohledem na zajištění zdraví, bezpečnosti a důstojnosti uživatelů těchto staveb.

Tento popis vychází z definice uvedené v evropské normě ČSN EN 17210 Přístupnost a využitelnost zastavěného prostředí – Funkční požadavky. Rozsah je přizpůsoben předmětu stavebního zákona a s pojmem budou dále pracovat prováděcí právní předpisy ke stavebnímu zákonu, zejména vyhláška o požadavcích na výstavbu a vyhláška o dokumentaci staveb.

Termín je uváděn i v nařízení 305/2011/EU a v článku 9 Sdělení Ministerstva zahraničních věcí o sjednání Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením č. 10/2010 Sb. m. s.

Současně se na základě zavedení legislativní zkratky "osoba s omezenou schopností pohybu nebo orientace" do tohoto ustanovení návazně upravuje stávající znění § 141 odst. 3 stavebního zákona.

7. V § 13 se písmeno f) zrušuje.

Dosavadní písmena g) až q) se označují jako písmena f) až p).

Definice byla vypuštěna pro svoji nadbytečnost. Definice, která byla přejata z původních prováděcích vyhlášek, resp. z vyhlášky č. 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby, ve znění pozdějších předpisů, pouze odkazovala na plnění požadavků jiných právních předpisů, konkrétně předpisů Ministerstva vnitra, Hasičského záchranného sboru, resp. požadavků ČSN 73 0831 – Požární bezpečnost staveb – Shromažďovací prostory.

Stavební zákon s tímto pojmem dále nepracuje, není potřebné tento pojem definovat ani pro potřeby prováděcích předpisů, neboť plnění požadavků požární bezpečnosti staveb a civilní ochrany obyvatelstva stanoví jiné právní předpisy, které pro své účely tento pojem definují. Nadbytečný pojem by tak v praxi mohl působit budoucí výkladové problémy.

8. V § 13 se na konci textu písmene i) doplňují slova "a je k tomuto účelu užívání určen".

Doplnění je nezbytné ve vazbě na aktuální aplikační problémy. Zejména při řešení problematiky "sdíleného ubytování", kdy dochází k záměně účelů užívání a tím k ubytování ve formě podnikatelské činnosti v bytech, se ukázalo jako nedostačující pouhé vymezení stavebně technickými parametry (odkazujícími na obecné požadavky na výstavbu), proto je navrhováno nezbytné jednoznačné vymezení daného účelu užívání, neboť ten je primárním parametrem sledovaným nejen při umisťování stavby jako celku do území, ale také při změně jejího účelu, a to i ve vztahu k části budovy (např. bytu), neboť se jedná o významný parametr, který má vliv na požadovanou kvalitu prostředí dříve označovanou jako "pohoda bydlení".

Současně touto úpravou dojde k sladění definice s § 2236 NOZ, ve znění pozdějších předpisů, kde se bytem rozumí místnost nebo soubor místností, které jsou částí domu, tvoří obytný prostor a jsou určeny a užívány k účelu bydlení.

9. V § 13 písm. l) se za slovo "velikosti," vkládá slovo "přímé".

Úprava definice obytné místnosti z důvodu její jednotné aplikace pro území celé České republiky. Původní definice v sobě skrývá potenciální nebezpečí, neboť definuje obytnou místnost jako část bytu určenou k bydlení, která splňuje požadavky na bydlení z několika hledisek a tato hlediska (požadavky) však stanoví až prováděcí právní předpis, který nebude jediným prováděcím předpisem, neboť Praha, Brno a Ostrava jsou zmocněny k stanovení vlastních požadavků na výstavbu. Vzhledem k tomu, že již dnes pro byty v Praze platí jiné požadavky (např. byty v Praze nemusí být osluněny), lze předpokládat, že bude tento trend stanovení odchylných (nižších) požadavků na výstavbu (od celostátní úpravy) pokračovat.

Platná úprava představuje zákonné oprávnění stanovit požadavky, které mohou v konečném důsledku znamenat snížení ochrany jednoho ze základních požadavků, a to ochrany zdraví. Může se tak stát, že se právními předpisy stanovené požadavky na byty a obytné místnosti vrátí zpět o několik desítek, spíše stovky, let (bytem by mohla být i kobka – prostor bez přímého osvětlení a přímého větrání, tj. prostor bez oken a větracích otvorů), tuto skutečnost navrhovaná úprava mění.

10. V § 13 písm. o) se slovo "lícy" nahrazuje slovem "líci".

11. § 15 a 16 včetně nadpisů znějí:

"§ 15

Obecná ustanovení

(1) Působnost podle tohoto zákona vykonávají vláda, orgány územního plánování, stavební úřady, obce, zastupitelstvo obce, zastupitelstvo kraje, rada obce a rada kraje.

(2) Ministerstvo pro místní rozvoj (dále jen "ministerstvo") je ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování a stavebního řádu.

§ 16

Působnost obcí a krajů

(1) Obec v samostatné působnosti sleduje veškerou stavební činnost v obci a dbá, aby se rozvíjela v souladu s územně plánovací dokumentací a cíli a úkoly územního plánování, dohlíží na stav staveb na svém území a kontroluje, zda se záměry podle tohoto zákona neprovádějí bez povolení nebo v rozporu s tímto zákonem.

(2) Dojde-li obec k závěru, že se záměr provádí bez povolení nebo v rozporu s ním, nebo v rozporu s jinými právními předpisy, vyzve stavebníka ke zjednání nápravy nebo k zastavení provádění záměru a vyrozumí o tom příslušný stavební úřad. Podkladem pro vydání rozhodnutí v řízení zahájeném na základě vyrozumění obce je její vyjádření.

(3) Obec a kraj soustavně sledují uplatňovaní územně plánovací dokumentace a vyhodnocují je podle tohoto zákona. Dojde-li ke změně podmínek, za kterých byla územně plánovací dokumentace vydána, pořídí změnu příslušné územně plánovací dokumentace.".

K § 15: V souladu s cíli navrhované novely se v tomto ustanovení nově stanoví obecně výčet orgánů, které vykonávají působnost podle stavebního zákona na úseku územního plánování a stavebního řádu, kdy konkrétní rozsah jejich působnosti je stanoven v hlavě II a III části druhé stavebního zákona. Navrhované ustanovení proto stanoví základní rámec pro stanovení konkrétního rozsahu působnosti pro vyjmenované správní orgány.

Návrh zákona nijak nemění strukturu orgánů územního plánování s výjimkou ústřední úrovně, kdy ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování bude jako doposud Ministerstvo pro místní rozvoj. Návrh zákona však navrhuje změnit strukturu stavebních úřadů, která je rozvedena v následujících ustanoveních.

V odstavci 2 se v návaznosti na cíle novely navrhuje stanovit, že namísto Nejvyššího stavebního úřadu bude ústředním správním úřadem ve věcech územního plánování a stavebního řádu v souladu s kompetenčním zákonem Ministerstvo pro místní rozvoj.

K § 16: navrhuje se výslovně zakotvit postavení obcí při dohlížení na stavební ruch na jejich území. Obce jsou již dnes oprávněny sledovat stavební ruch na svém území a ve spolupráci s příslušným stavebním úřadem činnosti prováděné v rozporu se stavebním zákonem řešit v rámci postupů podle stavebního zákona. Dnes však je tato činnost postavena pouze na rovinu podnětů ze strany obce vůči příslušnému stavebnímu úřadu. Nově se navrhuje stanovit oprávnění obcí vyzvat stavebníka ke zjednání nápravy nebo k zastavení prací, pokud obec dojde k závěru, že stavba, resp. záměr je prováděn v rozporu se zákonem. O této skutečnosti musí být vyrozuměn příslušný stavební úřad, který je následně v rámci postupů podle stavebního zákona oprávněn danou situaci právně řešit. Dojde-li k zahájení řízení z moci úřední, např. řízení o odstranění stavby, je podkladem pro toto řízení vyjádření obce, ve kterém uvede, z jakých důvodů se domnívá, že stavba je prováděna např. v rozporu s právními předpisy nebo i územním plánem dané obce.

V odstavci 3 se pak ukládá, obdobně jako v dosavadní právní úpravě (srov. § 5 odst. 6 zákona č. 183/2006 Sb.), obcím a krajům povinnost sledovat uplatňování územně plánovací dokumentace a s ohledem na to pořizovat její změny. Toto ustanovení naplňuje tezi, že územní plánování je soustavná a průběžná činnost (srov. § 38 odst. 1 stavebního zákona). Byť zákon nestanovuje povinnost obcím (na rozdíl od krajů) pořídit územní plán, pokud tak učiní, jsou povinny sledovat a vyhodnocovat jeho uplatňování (srov. dále též § 113 odst. 1 stavebního zákona). Dojde-li ke změně podmínek, za kterých byla územně plánovací dokumentace pořízena, jsou obce i kraje povinny pořídit změnu příslušné územně plánovací dokumentace. K tomuto sledování je primárně určen postup podle § 107 stavebního zákona, tedy pravidelné vyhodnocování uplatňování územně plánovací dokumentace prostřednictvím zprávy o uplatňování v cyklu 4 let. Změnu územně plánovací dokumentace však lze pořídit také mimo tento cyklus právě na základě změny podmínek, a to postupem podle § 108 a následujících stavebního zákona.

12. V § 17 odstavec 1 zní:

"(1) Zřizuje se Specializovaný a odvolací stavební úřad, jako správní úřad s celostátní působností ve věcech stavebního řádu, který je organizační složkou státu podřízenou ministerstvu a účetní jednotkou.".

V souvislosti se změnou struktury stavební správy je nutné upravit i ustanovení o Specializovaném a odvolacím stavebním úřadu. Cílem novely není zrušit Specializovaný a odvolací stavební úřad, který vznikl podle § 16 ve spojení s § 335 stavebního zákona ke dni 1. 1. 2022, nicméně v souvislosti se změnou institucionální struktury stavební správy je nutné jinak institucionálně zakotvit tento úřad. Specializovaný a odvolací stavební úřad bude proto nově samostatným správním úřadem a účetní jednotkou (v novém stavebním zákoně Specializovaný a odvolací stavební úřad nebyl samostatnou účetní jednotkou, tudíž nebyl oprávněn hospodařit s majetkem státu, pro účely zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, se Specializovaný a odvolací stavební úřad považoval za vnitřní organizační jednotku Nejvyššího stavebního úřadu).

Navrhuje se i výslovně upravit vztah Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu k Ministerstvu pro místní rozvoj z hlediska zákona o státní službě

13. V § 17 odst. 3, v § 28 odst. 1, v § 29 odst. 1, v § 29 odst. 2 písm. e), v § 42 odst. 2 větě druhé, v § 42 odst. 4 větě první a druhé, v § 42 odst. 5 větě druhé, v § 45 odst. 1, v § 45 odst. 2, v § 50 odst. 1 písm. e), v § 50 odst. 2, v § 51 odst. 3 větě první, v § 51 odst. 4, v § 69 odst. 2, v § 88 odst. 2, v § 91 odst. 1 písm. a), v § 269 odst. 1 písm. e), v § 277 odst. 1 úvodní části ustanovení, v § 277 odst. 1 písm. f), v § 279 odst. 3, v § 287 odst. 1, v § 288 odst. 1, v § 289 odst. 1, v § 300, v § 312 odst. 1 větě první, v § 317 odst. 3 a v § 319 odst. 2 větě první a druhé se slova "Nejvyšší stavební úřad" nahrazují slovem "ministerstvo".

14. V § 17 se na konci odstavce 4 doplňuje věta "Pro účely zákona o státní službě je ministerstvo bezprostředně nadřízeným správním úřadem Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu.".

15. § 18 včetně nadpisu zní:

"§ 18

Součinnost orgánů veřejné správy

(1) Orgány územního plánování a stavební úřady postupují ve vzájemné součinnosti s dotčenými orgány chránícími veřejné zájmy podle jiných právních předpisů.

(2) Stavební úřad projednává protichůdná vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů. Dojde-li k rozporu mezi stavebním úřadem a dotčenými orgány, jakož i mezi dotčenými orgány navzájem, postupuje se podle správního řádu.

(3) Vyžaduje-li záměr povolení podle jiného právního předpisu a stavební úřad je zároveň správním orgánem příslušným k vydání tohoto povolení, vede stavební úřad společné řízení o povolení záměru a povolení podle jiného právního předpisu.

(4) Není-li součásti žádosti podle tohoto zákona vyjádření, koordinované vyjádření nebo závazné stanovisko vyžadované tímto zákonem nebo jiným právním předpisem pro povolení záměru, vyžádá si je stavební úřad u dotčeného orgánu.".

V odstavci 1 se nad rámec obecné úpravy § 8 odst. 2 správního řádu zdůrazňuje, že při postupech podle stavebního zákona je součinnost orgánů územního plánování a stavebních úřadů nezbytná. S ohledem na institucionální změny a širší zapojení dotčených orgánů veřejné správy (krajské hygienické stanice, orgány státní památkové péče, orgány životního prostředí) je nutné v návrhu zákona zdůraznit a stanovit, že postupy podle stavebního zákona nelze realizovat bez součinnosti všech orgánů veřejné správy chránících dotčené veřejné zájmy.

V odstavci 2 se obdobně jako v zákoně č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), navrhuje stanovit povinnost stavebního úřadu koordinovat protichůdná vyjádření a závazná stanoviska dotčených orgánů tak, aby např. záměr nebyl z hlediska všech dotčených orgánů přípustný, avšak jejich podmínky fakticky znemožňovaly realizaci záměru. Navrhuje se proto stanovit odkazem na správní řád postup projednání rozporů a protichůdných vyjádření a závazných stanovisek.

Navrhuje se z důvodu odbourání administrativní zátěže a redukce vydávaných správních aktů obligatorně v odstavci 3 stanovit vedení společného řízení podle § 140 správního řádu v případě, kdy obecní či krajský úřad vedoucí řízení jako stavební úřad je zároveň správním orgánem příslušným k vydání správního aktu podmiňujícího vydání stavebního povolení (např. vodoprávního povolení). Nic však nebrání stavebnímu úřadu z důvodu vhodnosti či urychlení řízení vyloučit toto řízení do samostatného správního řízení ve smyslu § 140 odst. 3 správního řádu. Společné řízení i vydání společného rozhodnutí se bude řídit úpravou podle § 140 správního řádu, v tomto ohledu se nenavrhuje speciální právní úprava.

V návaznosti na odstavec 1 se navrhuje v odstavci 4 stanovit povinnost stavebního úřadu vyžádat si potřebné podkladové akty ve formě vyjádření nebo závazných stanovisek od příslušných dotčených orgánů v případě, kdy stavebník k žádosti tato vyjádření či závazná stanoviska nepřiloží. Toto ustanovení tak doplňuje ustanovení § 184 odst. 2 písm. e) nového stavebního zákona.

16. V § 19 písmeno a) zní:

"a) ministerstvo,".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

17. § 20 včetně nadpisu zní:

"§ 20

Vláda

Vláda

a) schvaluje Politiku architektury a stavební kultury České republiky,

b) rozhoduje o pořízení politiky územního rozvoje,

c) schvaluje politiku územního rozvoje,

d) projednává a schvaluje zprávu o plnění politiky územního rozvoje.".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Vládě se svěřuje kompetence rozhodnout o pořízení politiky územního rozvoje (nebo její změny včetně změny pořizované z důvodu naléhavého veřejného zájmu), schválit její návrh a projednat a schválit zprávu o plnění politiky územního rozvoje v uplynulém období. Naopak kompetence u územního rozvojového plánu jsou nově svěřeny Ministerstvu pro místní rozvoj. Jedná se o obdobu vzájemného vztahu politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu, který je obsahem zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném a účinném znění. Politika územního rozvoje, jakožto strategický dokument vlády na úseku územního plánování, slouží jako zadání pro územní rozvojový plán, který pořizuje a vydává Ministerstvo pro místní rozvoj. Schválením politiky územního rozvoje nebo její změny dojde současně také ke schválení zadání pro územní rozvojový plán.

18. Nadpis § 21 zní: "Ministerstvo".

19. V § 21 odst. 1, v § 21 odst. 2 úvodní části ustanovení, v § 32 odst. 1, v § 32 odst. 2 úvodní části ustanovení, § 32 odst. 3 úvodní části ustanovení, v § 42 odst. 3 větě první, v § 47 odst. 4, v § 50 odst. 1 úvodní části ustanovení, v § 52 odst. 2, v § 53 odst. 3 úvodní části ustanovení, v § 114 odst. 3 větě druhé, v § 267 odst. 1, v § 268 odst. 2, v § 281 odst. 1 úvodní části ustanovení, v § 281 odst. 2, v § 286 větě první, v § 287 odst. 2 úvodní části ustanovení, v § 316 odst. 5 větě druhé a v § 333 odst. 1 se slova "Nejvyšší stavební úřad" nahrazují slovem "Ministerstvo".

20. V § 21 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

"c) pořizuje politiku územního rozvoje,".

Dosavadní písmena c) až h) se označují jako písmena d) až i).

21. V § 21 odst. 2 písm. d) se za slovo "pořizuje" vkládají slova "a vydává".

22. V § 21 odst. 2 písm. e) se za slovo "pořizování" vkládají slova "politiky územního rozvoje a".

23. V § 21 odst. 2 se za písmeno e) vkládá nové písmeno f), které zní:

"f) pořizuje a vydává územní opatření o stavební uzávěře, jedná-li se o změny v území celostátního významu,".

Dosavadní písmena f) až i) se označují jako písmena g) až j).

24. V § 21 odst. 2 písm. g) se slova "stavební uzávěře" nahrazují slovy "asanaci území".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu a současně se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj. Úprava v písmenu f) a g) spočívá v rozdělení procesu pořizování a vydávání územních opatření. U územního opatření o stavební uzávěře dochází k úpravě, že se jedná o taková územní opatření o stavební uzávěře, která se týkají změn v území celostátního významu [viz § 12 písm. f)]. Důvodem je ta skutečnost, že taková změna se nemusí dotýkat území více krajů, dokonce ani více obcí, přesto se může jednat o změnu významu celostátního.

Druhá část úprav je spojena se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Vládě se svěřuje kompetence rozhodnout o pořízení politiky územního rozvoje (včetně její změny), schválit její návrh a projednat a schválit zprávu o plnění politiky územního rozvoje v uplynulém období. Naopak kompetence u územního rozvojového plánu jsou nově svěřeny Ministerstvu pro místní rozvoj. Jedná se o obdobu vzájemného vztahu politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu, který je obsahem zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Politika územního rozvoje, jakožto strategický dokument vlády na úseku územního plánování, slouží jako zadání pro územní rozvojový plán, který pořizuje a vydává ministerstvo. Schválením politiky územního rozvoje nebo její změny dojde současně také ke schválení zadání pro územní rozvojový plán.

25. V § 23 odst. 2 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

"d) pořizuje územní opatření o stavební uzávěře, jedná-li se o změny v území nadmístního významu,".

Dosavadní písmena d) až g) se označují jako písmena e) až h).

26. V § 23 odst. 2 písm. e) se slova "a vydává" a slova "o stavební uzávěře a" zrušují a slova "dotýkají-li se více správních obvodů obcí s rozšířenou působností" se nahrazují slovy "dotýká-li se území několika obcí".

27. V § 24 odstavec 2 zní:

"(2) Rada kraje

a) uplatňuje připomínky k návrhu politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu a zásad územního rozvoje sousedního kraje,

b) uplatňuje připomínky k návrhu územního opatření, který pořizuje ministerstvo a dotýká se území kraje,

c) rozhoduje o pořízení územního opatření o stavební uzávěře a asanaci území, k jejichž pořízení je příslušný krajský úřad,

d) vydává územní opatření o stavební uzávěře, jedná-li se o změny v území nadmístního významu,

e) vydává územní opatření o asanaci území, dotýká-li se území více obcí.".

V rámci návrhu novely stavebního zákona dochází touto úpravou k posílení kompetencí samosprávy. Radě kraje v samostatné působnosti se svěřuje kompetence rozhodnout o pořízení územního opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území a jejich vydání. Vlastní proces pořízení je přeneseným výkonem státní správy a je zajištěn úřadem územního plánování (v tomto případě krajským úřadem). Jedná se tak o obdobu procesu pořizování územně plánovacích dokumentací. Oproti platnému stavebnímu zákonu se jedná o značné posílení samostatné působnosti, neboť platný stavební zákon svěřuje územní opatření plně do kompetence (přeneseného výkonu) státní správy, a to včetně jejich vydávání. Je třeba poznamenat, že také podle aktuálně platného a účinného zákona č. 183/2006 Sb. se jedná plně o výkon státní správy, byť je zajištěn orgánem samosprávy.

28. V § 25 písm. e) se slova "a vydává" zrušují.

29. V § 26 se za text "a)" vkládá text ", e)".

Doplňuje se možnost, aby zástupce pořizovatele mohl pořídit pro obec, která není úřadem územního plánování, také územní opatření o stavební uzávěře a o asanaci území. Tato úprava je spojena se změnou kompetencí při rozhodování o pořízení a při vydávání územních opatření (nově jako výkon samostatné působnosti).

30. V § 27 odstavec 2 zní:

"(2) Rada obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvo obce

a) uplatňuje připomínky k návrhu politiky územního rozvoje, územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu sousední obce,

b) uplatňuje připomínky k návrhu vymezení zastavěného území,

c) uplatňuje připomínky k návrhu územního opatření o asanaci území a územního opatření o stavební uzávěře, které pořizuje krajský úřad jako úřad územního plánování, a dotýkají se území obce,

d) rozhoduje o pořízení územního opatření o stavební uzávěře a o asanaci území pro území obce,

e) vydává územní opatření o stavební uzávěře a o asanaci území pro území obce,

f) podává žádost podle § 25 písm. b) anebo rozhoduje o uzavření smlouvy s osobou splňující předpoklady pro výkon územně plánovací činnosti podle § 46 odst. 2 písm. c).".

V rámci návrhu novely stavebního zákona dochází touto úpravou k posílení kompetencí samosprávy. Radě obce v samostatné působnosti se svěřuje kompetence rozhodnout o pořízení územního opatření o stavební uzávěře nebo o asanaci území a jejich vydání. Vlastní proces pořízení je přeneseným výkonem státní správy a je zajištěn úřadem územního plánování (v tomto případě obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad, pokud zajistí splnění kvalifikačních požadavků – viz úprava § 26 tohoto zákona). Jedná se tak o obdobu procesu pořizování územně plánovacích dokumentací. Oproti platnému stavebnímu zákonu se jedná o značné posílení samostatné působnosti, neboť platný stavební zákon svěřuje územní opatření plně do kompetence (přeneseného výkonu) státní správy. Je třeba poznamenat, že také podle aktuálně účinného zákona č. 183/2006 Sb. se jedná plně o výkon státní správy, byť je zajištěn orgánem samosprávy. V obcích, kde se rada nevolí, je tato kompetence svěřena zastupitelstvu.

V písmenu f) je radě obce svěřena kompetence podat žádost na obec s rozšířenou působností o pořízení územně plánovací dokumentace, případně rozhodnout o uzavření smlouvy se zástupcem pořizovatele. Nejedná se o novou kompetenci, která by radě obce byla svěřena touto novelou, ale pouze o upřesnění již zavedených kompetencí.

31. V § 29 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

"c) zpracovává návrh politiky územního rozvoje, jejích změn a úplné znění politiky územního rozvoje po její poslední změně,".

Dosavadní písmena c) až e) se označují jako písmena d) až f).

32. V § 29 odst. 2 písm. d) se slovo "úplná" nahrazuje slovem "úplné" a za slovo "znění" se vkládají slova "územního rozvojového plánu".

33. V § 29 odst. 2 písm. e) se slovo "analytických" nahrazuje slovem "plánovacích".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj. Stejně tak zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj zřizovatelem Ústavu územního rozvoje, který je organizační složkou státu již od poloviny 90. let 20. století. Ústavu územního rozvoje se touto úpravou mírně rozšiřují kompetence, když na základě úpravy písmene e) bude moci zpracovávat návrh nejen územně analytických podkladů, ale také územních studií. Současně vložení nového písmene c) reaguje na opětovné zavedení politiky územního rozvoje jakožto nástroje územního plánování. Návrh politiky územního rozvoje zpracovává Ústav územního rozvoje již v současné době na základě zákona č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

34. V § 30 odst. 1 písmeno a) zní:

"a) ministerstvo,".

35. V § 30 odst. 1 písm. c) se slovo "stavební" a slovo "a" zrušují.

36. V § 30 odst. 1 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

"d) obecní stavební úřady a".

Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).

37. V § 30 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:

"(2) Obecními stavebními úřady jsou obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obecní úřady obcí stanovených v příloze č. 11 k tomuto zákonu.

(3) Správní obvody obecních stavebních úřadů stanoví ministerstvo prováděcím právním předpisem.".

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 4.

V odstavci 1 se v souladu s cíli návrhu zákona stanoví změna v rozsahu kompetencí při povolování staveb tak, aby byl zachován smíšený model veřejné správy. Kompetence Nejvyššího stavebního úřadu budou převedeny na Ministerstvo pro místní rozvoj (fakticky tak k přesunu kompetencí nedojde). Dále se navrhuje kompetenčně zakotvit krajské úřady a dále nově tzv. obecní stavební úřady.

Obecní stavební úřady jsou pak definovány v odstavci 2, kdy se navrhuje, aby jimi byly všechny obecní úřady obcí s rozšířenou působností (205) a z důvodu zachování dostupnosti a místní znalosti některých nynějších stavebních úřadů se navrhuje stanovit, že soustava obecních úřadů obcí s rozšířenou působností bude doplněna dalšími obecními stavebními úřady na obcích vymezených v nové příloze č. 11.

Ke stanovení stavebních úřadů nad rámec obecních úřadů obce s rozšířenou působností (ORP) byla využita jednotná kritéria, jejichž obecným smyslem bylo vybrat takové stavební úřady, které svou působnost vykonávají pro dostatečný počet klientů veřejné správy, jsou samy dostatečně personálně vybavené a činí každoročně dostatečný počet úkonů ve stavebním řízení, což ospravedlňuje jejich další existenci, neboť je o ně v území ze strany klientů veřejné správy zájem. Tato základní kritéria výběru stavebních úřadů byla doplněna pomocným kritériem maximální vzdálenosti tak, aby nová struktura obecných stavebních úřadů mimo ORP a Prahu byla ve všech oblastech Česka skutečně fyzicky dostupná.

K zařazení do seznamu obecních úřadů (příloha č. 11) využitelných v nové struktuře obecních stavebních úřadů postačilo splnění jednoho ze tří základních kritérií, resp. splnění pomocného kritéria dostupnosti v odůvodněných případech. Nicméně jako zásadní bylo dodržení personální kapacity daného úřadu. Nemělo by se tak do budoucna stát, že působnost obecního stavebního úřadu bude na dané obci vykonávána pouze jednou úřední osobou. Z celkového navrženého počtu 165 stavebních úřadů, které mají doplňovat stavební úřady v ORP a Praze, splňuje 27 z nich všechna tři kritéria (16 %), zatímco celkově 41 stavebních úřadů splňuje dvě kritéria (25 %) a 89 stavebních úřadů toliko 1 kritérium (54 %). Celkově 8 stavebních úřadů (5 %) je navrženo zachovat z důvodu kritéria dostupnosti. Nové pojetí obecních stavebních úřadů tak počítá celkově s 371 obecními stavebními úřady (205 ORP + 1 Praha + 165 dalších).

a) Kritérium velikosti správního obvodu

První kritérium, podle kterého byly stávající obecné stavební úřady mimo ORP a Prahu posuzovány, je velikost správního obvodu. Na základě tohoto kritéria byly vybrány všechny stavební úřady, jejichž správní obvod je větší nebo roven 10 000 obyvatel k 31. prosinci 2020. Toto kritérium bylo zvoleno z důvodu zachování takových stavebních úřadů, které dlouhodobě využívá vysoký počet klientů a kde by případné změny v místní příslušnosti mohly způsobit problémy většímu počtu obyvatel než v jiných případech. Stanovení kritéria velikosti správního obvodu 10 000 obyvatel cílilo na skutečně velké (stávající) stavební úřady, které většinou splnily ještě další kritéria, což se skutečně potvrdilo.

b) Kritérium počtu zaměstnaneckých úvazků

Druhé kritérium představoval počet zaměstnaneckých úvazků k 31. prosinci 2020. Jde o zaměstnanecké úvazky oprávněných úředních osob, tj. osob, které v dané oblasti mají zkoušku odborné způsobilosti a mají tedy oprávnění stavební agendu vykonávat. Podle statistických údajů činil v roce 2020 počet zaměstnaneckých úvazků na obecných stavebních úřadech celostátně průměrně 4,8 úvazku, přičemž nejčastější (mediánová) hodnota činila 3 úvazky.

Pro stanovení kritéria počtu zaměstnaneckých úvazků je tak rovněž cíleno na hodnotu 3 úvazků, a to zejména z praktických důvodů zajištění zastupitelnosti a kontinuity výkonu agendy. Právě až při 3 úvazcích je zaručeno, že na pracovišti mohou být současně 2 zaměstnanci, kteří jsou nezbytní pro výkon činností ve stavební oblasti. V případě, že by kritériem byly například pouze 2 úvazky, došlo by po odpočítání zákonné dovolené a ostatní nepřítomnosti k situaci, kdy by až v 90 pracovních dnech v kalendářním roce byla přítomna jen 1 úřední osoba, což není z hlediska funkčnosti stavební soustavy optimální stav.

Hodnota 3 úvazků zároveň umožňuje i určitou funkční specializaci mezi jednotlivými zaměstnanci, což přispívá k vyšší efektivitě výkonu dané agendy. V neposlední řadě poskytuje tento stav i širší prostor k častějšímu provádění místních šetření, neboť při počtu 3 úvazků lze kalkulovat s počtem až 115 dní v roce, kdy se na pracovišti sejdou všechny úřední osoby.

Z celkového počtu 89 stavebních úřadů (nepočítaje 205 ORP a Prahu), které splňují jen jediné kritérium, splňovalo kritérium zaměstnaneckých úvazků 78. V systému nicméně zůstávají i stavební úřady, které toto kritérium nenaplňují, a to z důvodu naplnění jiného ze stanovených kritérií. V budoucí stavební soustavě by při zvoleném řešení neexistoval stavební úřad, který by neměl alespoň dvě úřední osoby. Zároveň lze v návaznosti na změny ve správních obvodech stavebních úřadů předpokládat, že dojde k přesunům u posílených stavebních úřadů o část zaměstnanců ze zrušených stavebních úřadů. Takovýto případný přesun závisí na individuální domluvě v území mezi konkrétním zaměstnancem a oběma úřady.

c) Kritérium počtu úkonů ve stavebním řízení

Třetí kritérium představuje dostatečný počet úkonů ve vybraných oblastech správního řízení. Celkově sleduje Ústav územního rozvoje v rámci své statistické činnosti 52 různých zákonných činností, z kterých bylo vybráno 11 nejčastějších. V celostátním průměru (bez Brna, Ostravy, Plzně a Prahy) je v rámci těchto nejčastějších činností vykonáváno 225 úkonů ročně podle informací k 31. prosinci 2020.

Z celkového počtu 89 stavebních úřadů (bez 205 ORP a Prahy), které splňují jen jediné kritérium, splňovalo kritérium počtu úkonů ve stavebním řízení 9 z nich.

d) Pomocné kritérium

Z důvodu zachování srovnatelné dostupnosti stavebních úřadů na celém území Česka bylo zvoleno dodatečné kritérium maximální vzdálenosti 35 km mezi sídlem a stavebním úřadem. Tímto způsobem byl počet navržených stavebních úřadů v nové struktuře rozšířen celkově o 8 stavebních úřadů. Tato vzdálenost je měřena mezi jádrovými sídly obou obcí.

K odst. 3: Spolu s legislativními změnami nového stavebního zákona musí být rovněž legislativně vymezeny správní obvody zachovaných obecných stavebních úřadů. Odstavec 3 proto představuje zákonný rámec a zmocnění pro možnost úpravy správních obvodů obecních stavebních úřadů. S ohledem na územně správní členění státu podle zákona č. 51/2020 Sb. bude v prováděcím právním předpisu (vyhláškou Ministerstva pro místní rozvoj) k tomuto ustanovení navrhováno, aby správní obvody obecných stavebních úřadů byly vždy souladné se správními obvody ORP. Oproti stávajícímu stavu nedojde k nežádoucímu stavu neskladebností, kdy adresáti veřejné správy mají stavební úřad v jiném správním obvodu ORP, než do kterého spadají.

38. Za § 30 se vkládá nový § 30a, který včetně nadpisu zní:

"§ 30a

Kvalifikační požadavky pro výkon činnosti na úseku stavebního řádu

(1) Obecné stavební úřady vykonávají činnost na úseku stavebního řádu podle § 34, § 34a a § 34b prostřednictvím úředníků6) splňujících kvalifikační požadavky pro výkon činnosti na úseku stavebního řádu.

(2) Kvalifikační požadavky pro výkon činnosti na úseku stavebního řádu splňuje fyzická osoba, která

a) má osvědčení zvláštní odborné způsobilosti pro správní činnost stavební řád a vyvlastnění podle jiného právního předpisu7), nebo osvědčení o úspěšném vykonání úřednické zkoušky pro obor státní služby, jehož součástí je stavební řád, a

b) splňuje kvalifikační požadavky vzdělání podle tohoto zákona a

c) splňuje kvalifikační požadavky praxe podle tohoto zákona.

(3) Ustanovení jiného právního předpisu o vydávání osvědčení o uznání rovnocennosti vzdělání8) se pro podmínky podle odstavce 2 nepoužije.

(4) Kvalifikační požadavky vzdělání a praxe podle odstavce 2 písm. b) a c) splňuje

a) autorizovaný architekt, kterému byla udělena autorizace pro obor architektura nebo

bez specifikace oboru podle autorizačního zákona,

b) autorizovaný inženýr, kterému byla udělena autorizace pro obor pozemní stavby, dopravní stavby nebo městské inženýrství,

c) fyzická osoba, která má vysokoškolské vzdělání ve studijním programu náležejícím do oblasti vzdělávání architektura, stavebnictví nebo právo a nejméně 12 měsíců praxe při výkonu činnosti na úseku stavebního řádu ve veřejné správě,

d) vyšší odborné vzdělání v oboru stavebnictví a 2 roky praxe při výkonu činnosti na úseku stavebního řádu ve veřejné správě, nebo

e) střední vzdělání s maturitní zkouškou v oboru stavebnictví a 3 roky praxe při výkonu činnosti na úseku stavebního řádu ve veřejné správě.

(5) Úředník nesplňující kvalifikační požadavky může vykonávat činnost obecného stavebního úřadu na úseku stavebního řádu, pokud je zajištěno, že bude do doby splnění uvedených požadavků vykonávat tuto činnost pod odborným vedením úředníka splňujícího kvalifikační požadavky pro výkon činnosti na úseku stavebního řádu, nejvýše však po dobu 3 let.".

Vzhledem k návratu ke smíšenému modelu stavební správy je nutné do zákona doplnit kvalifikační požadavky na úředníky, kteří budou vykonávat činnost na úseku stavebního řádu na obecných stavebních úřadech. Původní právní úprava toto ustanovení neobsahovala z toho důvodu, že by všichni úředníci v modelu státní stavební správy spadali pod zákon o státní službě.

Kvalifikační požadavky jsou nastaveny tak, aby bylo možné při jejich splnění zajistit výkon činnosti stavebního úřadu kvalifikovanými odborníky. Kvalifikační požadavky se skládají z požadavku na vzdělání, praxi a zkoušku zvláštní odborné způsobilosti.

Odstavec 5 zajistí, že potřebnou praxi může úředník získat pod vedením úředníka, který tyto požadavky splňuje.

39. § 31 včetně nadpisu zní:

"§ 31

Metodická a kontrolní činnost

(1) Ministerstvo metodicky sjednocuje výkladovou a aplikační činnost stavebních úřadů v oblasti stavebního řádu a požadavků na výstavbu s výjimkou požadavků na výstavbu stanovených odchylně prováděcím právním předpisem územně samosprávného celku.

(2) Stanoví-li dotčené orgány ve svém stanovisku, vyjádření, koordinovaném vyjádření nebo závazném stanovisku podmínky, jsou příslušné kontrolovat jejich dodržování.".

V odstavci 1 se navrhuje posílit postavení Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti metodického vedení soustavy stavební správy. Současný systém metodického vedení zakotvený v § 67 odst. 1 písm. c), § 92 a 92a zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, a § 61 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, neumožňuje Ministerstvu pro místní rozvoj přímo metodicky vést stavební úřady na úrovni obcí. Dále není podle současné právní úpravy stanoven vztah Ministerstva pro místní rozvoj jako ústředního správního úřadu ve věcech stavebního řádu vůči jiným stavebním úřadům.

Navrhuje se proto výslovně stanovit, že Ministerstvo pro místní rozvoj metodicky vede v oblasti stavebního řádu všechny stavební úřady, tedy všechny stavební úřady vymezené v § 30 stavebního zákona. Výjimku pak představuje metodická pomoc při výkladu a aplikaci prováděcích právních předpisů ke stavebnímu zákonu, které nejsou v gesci Ministerstva pro místní rozvoj, ale k jejichž vydání jsou ve smyslu § 152 nového stavebního zákona příslušné územní samosprávné celky

V odstavci 2 se navrhuje s ohledem na kompetence stavebních úřadů stanovit, že stanoví-li dotčený orgán podmínky do svého vyjádření nebo závazného stanoviska a tyto podmínky jsou převzaty do povolení záměru stavebního úřadu, pak jsou tyto dotčené orgány oprávněny kontrolovat dodržování podmínek.

40. Nadpis § 32 zní: "Ministerstvo".

41. V § 32 odst. 2 se písmeno a) zrušuje.

Dosavadní písmena b) až i) se označují jako písmena a) až h).

42. V § 32 odst. 2 se na konci textu písmene d) a e) doplňují slova "s výjimkou norem stanovených prováděcím právním předpisem územně samosprávného celku".

S ohledem na změnu struktury stavební správy a s ohledem na zrušení Nejvyššího stavebního úřadu se navrhuje jej nahradit Ministerstvem pro místní rozvoj.

S ohledem na návrh nového znění § 31 se navrhuje vypustit z důvodu duplicity písmeno a) a upravit další kompetence Ministerstva pro místní rozvoj ve vztahu k právním předpisům vydaným k provedení stavebního zákona územně samosprávnými celky.

43. V § 33 odst. 1 se slovo "stavebního" zrušuje.

44. V § 33 odst. 2 písm. b) se slova "stavebního úřadu, a" nahrazují slovy "úřadu nebo obecního stavebního úřadu,".

45. V § 33 odst. 2 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

"c) vydává rámcové povolení pro stavby v areálu jaderného zařízení, a".

Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).

46. V § 33 odst. 3 se slovo "stavebního" zrušuje a za slovo "úřadu" se vkládají slova "nebo obecního stavebního úřadu".

Navrhují se úpravy kompetencí Specializovaného a odvolacího stavebního úřadu s ohledem na institucionální změny soustavy stavební správy.

47. V nadpisu § 34 se slovo "stavební" zrušuje.

48. V § 34 se vkládá nový odstavec 1, který zní:

"(1) Krajský úřad je nadřízeným správním orgánem obecního stavebního úřadu.".

Dosavadní odstavce 1 a 2 se označují jako odstavce 2 a 3.

49. V § 34 odst. 2 úvodní části ustanovení se slovo "stavební" zrušuje.

50. V § 34 odst. 2 písmeno a) zní:

"a) vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech

1. záměrů EIA,

2. záměrů, pro které je stanoven účel vyvlastnění,

3. vodních děl na hraničních vodách,

4. čistíren odpadních vod sloužící k vypouštění odpadních vod do vod povrchových ze zdrojů znečištění o velikosti 10 000 ekvivalentních obyvatel nebo více,

5. vodních nádrží s celkovým objemem nad 1 000 000 m3 nebo s výškou vzdutí nad 10 m ode dna základové výpusti,

6. vodních děl sloužící k vypouštění odpadních vod z těžby a zpracování uranových rud a jaderných elektráren a odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečných závadných nebo nebezpečných závadných látek do vod povrchových a k vypouštění odpadních vod s obsahem zvlášť nebezpečné závadné látky nebo prioritní nebezpečné látky do kanalizace s výjimkou případů, kdy je instalováno zařízení s dostatečnou účinností podle jiného právního předpisu,

7. vodních děl sloužící k čerpání znečištěných podzemních vod za účelem snížení jejich znečištění a jejich následné vypouštění do těchto vod, popřípadě do vod povrchových,

včetně staveb souvisejících a staveb tvořících s nimi soubor staveb, a u kterých nevykonává působnost Specializovaný a odvolací stavební úřad nebo jiný stavební úřad,".

51. V § 34 odst. 3 se slovo "stavba" nahrazuje slovem "záměr", číslo "1" se nahrazuje číslem "2" a slovo "stavební" se zrušuje.

Navrhují se úpravy kompetencí krajského úřadu jako stavebního úřadu s ohledem na institucionální změny soustavy stavební správy.

S ohledem na skutečnost, že cílem novely je nejen zachování spojeného modelu veřejné správy, ale také racionalizace výkonu soustavy stavební správy, navrhuje se stanovit, že krajský úřad bude působit jako stavební úřad prvního stupně v případě věcí vymezených v odstavci 2. Okruh věcí, které bude krajský úřad jako stavební úřad prvního stupně povolovat, je stanoven s ohledem na jejich složitost a skutečnost, že krajský úřad bude u těchto staveb příslušným dotčeným orgánem (záměry podléhající posouzení vlivů na životní prostředí), nebo jde o agendy, které již dnes krajské úřady jako speciální stavební úřady vykonávají (stavby vodních děl a stavby, pro které je stanoven účel vyvlastnění).

52. Za § 34 se vkládá nový § 34a, který včetně nadpisu zní:

"§ 34a

Obecní stavební úřad

(1) Obecní stavební úřad

a) vykonává působnost stavebního úřadu ve věcech záměrů, u kterých nevykonává působnost Specializovaný a odvolací stavební úřad, krajský úřad nebo jiný stavební úřad,

b) vykonává kontrolu ve věcech stavebního řádu.

(2) Má-li se záměr podle odstavce 1 písm. a) uskutečnit ve správních obvodech více obecních stavebních úřadů, provede řízení a vydá rozhodnutí obecní stavební úřad, u kterého byla podána žádost jako první.

(3) Příslušným k povolení záměru silnice II. a III. třídy, místní komunikace, veřejně přístupné účelové komunikace a vodního díla, k jehož povolení není příslušný krajský úřad, včetně staveb tvořících s nimi soubor staveb, je obecní stavební úřad obce s rozšířenou působností.".

V návaznosti na cíle návrhu zákona se navrhuje doplnit hlavu III části druhé o ustanovení vymezující kompetence obecních stavebních úřadů. Obecní stavební úřady budou základem soustavy stavební správy, přičemž jejich kompetence je stanovena jako zbytková. Budou příslušné jako stavební úřady v prvním stupni u všech staveb, k nimž nejsou v prvním stupni příslušné krajské úřady anebo Specializovaný a odvolací stavební úřad.

Dále se navrhuje stanovit příslušnost obecního úřadu obce s rozšířenou působností v případě staveb, u kterých již dnes vykonává obecní úřad obce s rozšířenou působností působnost speciálního stavebního úřadu (stavby vodních děl, k nimž není příslušný krajský úřad, a stavby silnic II. a III. třídy, místních a účelových komunikací).

53. V § 35 odst. 1 se za slova "stavebního úřadu" vkládají slova "pro území vojenských újezdů a" a slova "a pro území vojenských újezdů," se zrušují.

54. V § 35 odst. 4 se slovo "stavebního" zrušuje a za slovo "úřadu" se vkládají slova "nebo obecního stavebního úřadu".

Navrhují se drobné úpravy kompetencí jiných stavebních úřadů s ohledem na institucionální změny soustavy stavební správy.

55. V § 37 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

"(2) Je-li stranou plánovací smlouvy obec nebo kraj, jejichž obecní úřad nebo krajský úřad je příslušným stavebním úřadem k povolení záměru, který je předmětem plánovací smlouvy, nadřízený správní orgán usnesením pověří k projednání a povolení záměru jiný věcně příslušný stavební úřad ve svém správním obvodu.".

S ohledem na skutečnost, že cílem novely je zachování spojeného modelu veřejné správy, je nutné v návrhu s ohledem na posílení úlohy plánovacích smluv v novém stavebním zákoně stanovit obligatorní změnu příslušnosti obecního stavebního úřadu nebo krajského úřadu z důvodu vyloučení systémové podjatosti daných úřadů při povolování staveb.

56. V § 39 písm. b) se slova "jejíž součástí je i zhodnocení a, je-li to účelné, vymezení ploch pro průmysl a zemědělství," zrušují a slova "její prostupnosti" se nahrazují slovy "stanovení podmínek prostupnosti území".

57. V § 39 písm. e) se za slovo "revitalizace" vkládá slovo "znehodnocených" a slova "a, je-li to účelné s ohledem na charakter území a kvalitu vystavěného prostředí, zabezpečením ploch pro průmysl a zemědělství" se zrušují.

58. V § 39 písm. k) se za slovo "sucha" vkládají slova ", erozních jevů".

59. V § 39 se za písmeno k) vkládá nové písmeno l), které zní:

"l) uplatňovat požadavky na adaptaci sídel a uspořádání krajiny vyplývající ze změny klimatu,".

Dosavadní písmena l) až q) se označují jako písmena m) až r).

Z písmene b) a e) se vypouští nesystémové dovětky, které byly do zákona vloženy při jeho projednávání v Poslanecké sněmovně. Zabezpečení ploch pro průmysl a zemědělství v rámci územně plánovací činnosti je zajištěno, aniž by bylo nutné výslovné zmínění těchto ploch přímo v ustanovení k úkolům územního plánování. Vymezení těchto ploch bude ale vždy předmětem konkrétního řešení konkrétní územně plánovací dokumentace, která se pořizuje pro konkrétní území. Není účelné, aby v každém území byly vymezovány plochy pro průmysl a zemědělství pouze proto, že je to vyžadováno přímo právním předpisem, přestože dané území nemá k vymezení takovýchto ploch prakticky žádné předpoklady.

Dílčí úprava v písmenu e) je provedena ve vzájemné vazbě s úpravou definice transformační plochy.

Nově je mezi úkoly územního plánování vloženo písmeno l), které reaguje na potřebu řešit adaptaci sídel na změny klimatu. Tento požadavek bude uplatňován v rámci všech nástrojů územního plánování s ohledem na jejich cíle a podrobnost.

60. V § 40 odst. 1 větě první se za slovo "vlivy" vkládají slova "politiky územního rozvoje,".

61. V § 40 odst. 2 se za slovo "návrhu" vkládají slova "politiky územního rozvoje,".

62. V § 40 odst. 5 větě první se za slovo "z" vkládají slova "politiky územního rozvoje," a slova "posuzované dokumentace" se nahrazují slovy "posuzovaných dokumentů" a ve větě druhé se za slova "Vyhodnocení vlivů" vkládají slova "politiky územního rozvoje,".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

63. V § 41 se slova ", a to především vymezením v územním plánu" zrušují.

Vypouští se nesystémový dovětek, který prakticky na zbývající text ustanovení nenavazuje. Na základě jakých prvků a veličin je charakter území stanovován, je v ustanovení popsáno. Tento postup nemá vliv na to, zda je tak vymezeno v územním plánu, neboť charakter území je popis aktuální objektivní podoby daného území bez ohledu na to, jak je vymezen v územním plánu. Územní plán může charakter území zachovat nebo směřovat rozvoj území tak, že bude jeho charakter změněn. To však bude provedeno až naplňováním územního plánu, nikoliv samovolně schválením územního plánu zastupitelstvem.

64. V § 43 odst. 1 se za slovo "zadání" vkládá čárka a slova "veřejné vyhlášky" se nahrazují slovy "návrhu veřejnou vyhláškou".

65. V § 43 odstavce 3 až 5 znějí:

"(3) Politiku územního rozvoje, včetně dokladů o jejím pořizování, územní rozvojový plán a územní opatření o stavební uzávěře, které vydalo ministerstvo, včetně spisu k územnímu rozvojovému plánu a územnímu opatření o stavební uzávěře, ukládá ministerstvo.

(4) Zásady územního rozvoje, územní plán, regulační plán a územní opatření, včetně spisu, ukládá ten, kdo je příslušný k jejich vydání.

(5) Vymezení zastavěného území, včetně spisu, a územní studii, včetně dokladů o jejím pořizování, ukládá příslušný pořizovatel.".

V ustanovení je provedena úprava spojená se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj. Dochází také k úpravě, vyvolané posledními rozhodnutími správních soudů, které se týkají otázky vedení spisu k opatření obecné povahy. Protože nedávná judikatura dovodila, že se v rámci procesu pořizování opatření obecné povahy spis vede, úprava na tuto skutečnost reaguje (viz např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 3 As 355/2019-46).

66. V § 44 odst. 5 se číslo "2" nahrazuje číslem "3".

Úprava spočívá v prodloužení doby, po kterou může úředník, který dosud nesplňuje kvalifikační požadavky podle stavebního zákona, vykonávat územně plánovací činnost, při splnění v odstavci 3 uvedených požadavků, ze 2 let na 3 roky. Změna je provedena na základě zkušeností, kdy 2 roky nejsou podle úřadů územního plánování dostatečně dlouhá doba, aby se úředník byl schopen seznámit s kompletním rozsahem výkonu úřadu územního plánování. Obdobná úprava je navíc obsažena také v účinném zákoně č. 183/2006 Sb. (viz § 24 odst. 4).

67. V § 46 odst. 1 písmeno a) zní:

"a) ministerstvo,".

68. V § 46 odst. 2 písm. c) se slova "Nejvyšším stavebním úřadem" nahrazují slovem "ministerstvem".

69. V § 47 odst. 3 větě poslední a v § 48 odst. 1 větě první se slova "Nejvyššímu stavebnímu úřadu" nahrazují slovem "ministerstvu".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

70. V § 48 odst. 3 větě první se slova "obecní úřad ve sdělení podle odstavce 1" nahrazují slovy "rada obce".

K odstavci 1: Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

K odstavci 3: Jedná se o upřesnění kompetence, který orgán obce je kompetentní požádat o dokončení procesu pořizování příslušný úřad územního plánování. Obecní úřad nemůže být tímto orgánem, proto je tato působnost svěřena radě obce a v obcích, kde se rada nevolí, zastupitelstvu.

71. V § 49 odstavec 4 zní:

"(4) Je-li pro obec pořizována úřadem územního plánování územní studie, která je podmínkou pro rozhodování v území podle § 81 odst. 4, může zastupitelstvo určit určeného zastupitele, který při jejím pořizování spolupracuje s pořizovatelem; ustanovení o určeném zastupiteli se uplatní přiměřeně.".

Pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně bylo do stavebního zákona vloženo ustanovení, které umožňuje, aby obec, pro kterou je úřadem územního plánování pořizována územní studie, určila také pro tento proces určeného zastupitele (jako pro proces pořizování územně plánovací dokumentace). Toto ustanovení však bylo zmatečné, když odkazovalo na § 46 odst. 2 stavebního zákona, který se netýká kompetencí určeného zastupitele. Přestože je územní studie nástrojem státní správy, nikoliv samosprávy, a samospráva ji nevydává, resp. neschvaluje (jedná se o územně plánovací podklad, nikoliv dokumentaci), je toto ustanovení ponecháno ve stavebním zákoně, avšak je upraveno tak, aby bylo aplikovatelné.

72. V § 53 odst. 2 písm. a) se slova "předsedovi Nejvyššího stavebního úřadu" nahrazují slovy "ministrovi pro místní rozvoj".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

73. V § 56 odst. 4 se slovo "ani" nahrazuje čárkou a za slovo "oblasti" se vkládají slova "ani z hlediska předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa".

Do odstavce 4 je doplněno, že územní rezerva se neposuzuje ani z hlediska předpokládaných důsledků navrhovaného řešení na zemědělský půdní fond a pozemky určené k plnění funkce lesa. Důvodem je, že územní rezerva není titulem, na základě kterého by mohl stavebník žádat o povolení realizovat záměr, pro nějž je vymezena. Jedná se o nástroj, kterým je v územně plánovací dokumentaci vymezována plocha nebo koridor, u nichž musí v následujících procesech dojít k jejich prověření. Jinými slovy, aby bylo možné realizovat záměr, pro který je území územní rezervou "rezervováno", musí nejdříve dojít ke změně příslušné územně plánovací dokumentace a územní rezerva musí být změněna na "návrhový" koridor nebo zastavitelnou plochu. Tímto doplněním tak v žádném případě nedochází ke snížení ochrany veřejných zájmů na ochraně zemědělského půdního fondu a pozemků určených k plnění funkce lesa.

74. V § 58 odst. 1 se za slovo "odstraní" vkládají slova "nebo zajistí její odstranění".

Jedná se o upřesnění stávající povinnosti pořizovatele ve vztahu k opravě pochybení při vyhotovení úplného znění územně plánovací dokumentace. Doplňuje se možnost, aby takovou opravu mohl pořizovatel zajistit též externě. Ve většině případů vyhotovuje úplné znění územně plánovací dokumentace po její změně projektant příslušné změny územně plánovací dokumentace. Proto také opravu případných chyb může pořizovatel zajistit prostřednictvím projektanta příslušné změny.

75. V § 59 odst. 1 se za slovo "vyhotovují" vkládají slova "a předávají" a slova ", včetně prostorových dat11), rovněž ve vektorové formě" se nahrazují slovy "podle požadavků jednotného standardu".

76. V § 59 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 a 4 se označují jako odstavce 2 a 3.

77. V § 59 odstavce 2 a 3 znějí:

"(2) Jednotný standard stanoví pro potřeby zveřejnění výstupů územně plánovací činnosti v národním geoportálu územního plánování požadavky na

a) geodetický referenční systém,

b) členění předávaných dat,

c) grafické vyjádření standardizovaných jevů,

d) výměnný formát a další technické parametry předávaných dat a

e) metadata.

(3) Rozsah standardizovaných jevů a základních kategorií ploch s rozdílným způsobem využití je uveden v příloze č. 10 k tomuto zákonu. Podrobný obsah požadavků jednotného standardu stanoví prováděcí právní předpis.".

Hlavním důvodem pro zavedení jednotných požadavků na vyhotovování a předávání elektronických dat dokumentů územního plánování je konsolidace a poskytování výstupů z územně plánovací činnosti v národním geoportálu územního plánování, který bude centrálním informačním systémem na úseku územního plánování.

Je třeba stanovit požadavky na elektronická data všech dokumentů územního plánování, která budou součástí národního geoportálu územního plánování. Jedná se o územně plánovací dokumentace, územní studie, vymezení zastavěného území samostatným postupem a územní opatření. Územně analytické podklady budou rovněž součástí národního geoportálu územního plánování, tato problematika je však ve stavebním zákoně řešena samostatně, a proto nejsou uvedeny ve výčtu dokumentů u jednotného standardu.

Míra standardizace jednotlivých dokumentů územního plánování bude odlišná s ohledem na rozdílný charakter dokumentů a potřebu využití elektronických dat pro navazující činnosti. Jednotný standard musí stanovit kromě požadavků na geodetický referenční systém, výměnný formát a metadata také požadavky na členění předávaných dat (např. označení jednotlivých adresářů, souborů apod.), grafické vyjádření standardizovaných jevů a další technické parametry předávaných dat (např. požadavky na rastrové výkresy, požadavky na topologickou čistotu dat apod.).

Rozsah jevů, které budou podléhat jednotnému grafickému vyjádření, a základní kategorie ploch s rozdílným způsobem využití uvádí příloha č. 10, podrobný obsah požadavků jednotného standardu bude upraven vyhláškou.

78. V § 61 písmeno b) zní:

"b) politika územního rozvoje,".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Politika architektury a stavební kultury České republiky nezaniká, avšak nebude součástí nástrojů územního plánování, ale samostatným strategickým dokumentem vlády na úseku architektury a kvality vystavěného prostředí.

79. V § 62 odst. 1 se za slovo "pořizování" vkládají slova "politiky územního rozvoje,".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

80. V § 66 odst. 2 se slova ", nejpozději do 60 dnů od ukončení projednání, je předá krajskému úřadu" nahrazují slovy "je vloží do národního geoportálu územního plánování".

Úprava spočívá ve vypuštění do zákona zcela nesystémově vložené lhůty pro předání úplné aktualizace územně analytických podkladů obce krajskému úřadu, který s jejich využitím pořizuje úplnou aktualizaci územně analytických podkladů kraje. Pořizovatel má povinnost předat úplnou aktualizaci bezodkladně, dovětek o lhůtě 60 dní je tak zcela zbytečný. Úprava navíc počítá s tím, že nebude docházet k fyzickému předání úplné aktualizace, ale pořizovatel tuto aktualizaci vloží do národního geoportálu územního plánování, čímž splní tuto povinnost.

81. V § 67 odst. 2 písm. a) se slova "nebo není-li územně plánovací dokumentace k dispozici," zrušují.

82. V § 67 odst. 2 písm. b) se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

83. V § 67 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno c), které zní:

"c) pořizování politiky územního rozvoje.".

Vypouští se nevhodný a nadbytečný dodatek, který byl do zákona vložen pozměňovacím návrhem při projednání v Poslanecké sněmovně. Územní studie je odborným podkladem pro rozhodování v území při splnění podmínky uvedené v úvodní části písmene a) vždy, tedy i v případě, že není k dispozici územně plánovací dokumentace (např. územní plán). Nelze ale územní studií nahrazovat územně plánovací dokumentaci. Současně se zavedením politiky územního rozvoje je možné zpracovat územní studii, která bude sloužit jako podklad pro její pořizování.

84. V § 68 se na konci odstavce 3 doplňuje věta "Pořizovatel může stanovit, že ten, kdo hodlá změnu v území realizovat, zajistí zpracování územní studie na své náklady.".

85. V § 68 odst. 5 se slova "její úpravy" nahrazují slovy "schválení možnosti jejího využití".

Úprava v odstavci 3 spočívá v obnovení možnosti, kdy návrh územní studie zpracuje ten, kdo hodlá změnu v území realizovat (investor). Tato možnost je pro investory výhodná, protože ne vždy má příslušný orgán územního plánování k dispozici dostatek prostředků na pořízení všech potřebných studií a investor v rámci urychlení přípravy realizace svého záměru nabízí, že studii objedná a zaplatí. Zadání územní studie i schválení možnosti využití zůstává v pravomoci orgánu územního plánování, ale zajištění zpracování územní studie spojené s úhradou je možné přenechat tomu, kdo hodlá záměr realizovat, pokud orgán územního plánování takovou možnost v zadání územní studie stanoví. Návrh územní studie musí i v tomto případě vyhotovit osoba k tomu oprávněná (§ 155 stavebního zákona).

Úprava v odstavci 5 spočívá v upřesnění okamžiku, od nějž se odvíjí sedmidenní lhůta pro vložení územní studie do národního geoportálu územního plánování. Jako vhodné se jeví tuto lhůtu odvíjet od okamžiku schválení možnosti využití územní studie, protože okamžik její úpravy nemusí být jednoznačně časově určen.

86. V části třetí hlavě III díl 3 včetně nadpisů zní:

"Díl 3

Politika územního rozvoje

§ 70

Politika územního rozvoje

(1) Politika územního rozvoje je strategickým dokumentem s celostátní působností, který určuje ve stanoveném období požadavky na konkretizaci úkolů územního plánování v celostátních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech a určuje strategii a základní podmínky pro naplňování těchto úkolů. Politika územního rozvoje se zpracovává pro celé území státu.

(2) Politika územního rozvoje s ohledem na možnosti území koordinuje tvorbu a změny územního rozvojového plánu a zásad územního rozvoje, tvorbu koncepcí schvalovaných ministerstvy a jinými ústředními správními úřady a záměry na změny v území celostátního významu a stanoví úkoly zajišťující tuto koordinaci.

(3) Ministerstvo zajistí, aby ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv bylo uveřejněno sdělení o schválení politiky územního rozvoje, a zveřejnění politiky v národním geoportálu územního plánování. Politika územního rozvoje je závazná pro pořizování a vydávání územně plánovací dokumentace dnem následujícím po dni uveřejnění sdělení podle věty první.

§ 71

Obsah

(1) Politika územního rozvoje

a) stanoví celostátní priority územního plánování pro zajištění udržitelného rozvoje území České republiky,

b) stanoví koncepci sídelní struktury České republiky,

c) vymezí oblasti ovlivněné rozvojovou dynamikou jednoho nebo více center osídlení se zvýšenými požadavky na změny v území, které jsou mezinárodního nebo celostátního významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje (dále jen "rozvojové oblasti"), a území s vazbou na kapacitní dopravní infrastrukturu propojující rozvojové oblasti a významná centra osídlení (dále jen "rozvojové osy"),

d) vymezí oblasti se specifickými hodnotami a se specifickými problémy mezinárodního nebo celostátního významu, nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje (dále jen "specifické oblasti"),

e) schematicky vymezí plochy a koridory dopravní a technické infrastruktury mezinárodního a celostátního významu nebo které svým významem přesahují území jednoho kraje,

f) stanoví ve vymezených plochách a koridorech kritéria a podmínky pro rozhodování o možných variantách nebo alternativách změn v území a pro jejich posuzování, zejména s ohledem na jejich budoucí význam, možná ohrožení, rozvoj, útlum, preference a rizika,

g) stanoví úkoly podle § 70 odst. 2,

h) stanoví, které plochy a koridory zejména dopravní a technické infrastruktury budou předmětem řešení územního rozvojového plánu.

(2) K návrhu politiky územního rozvoje ministerstvo zajistí vyhodnocení vlivů, je-li to vyžadováno podle § 40.

(3) Obsah a struktura politiky územního rozvoje jsou stanoveny v příloze č. 5 k tomuto zákonu.

§ 71a

Návrh

(1) Ministerstvo pořizuje návrh politiky územního rozvoje ve spolupráci s ministerstvy, jinými ústředními správními orgány a kraji.

(2) Ministerstvo životního prostředí na žádost ministerstva ve lhůtě 30 dnů stanoví požadavky na vyhodnocení vlivů na životní prostředí.

(3) Návrh politiky územního rozvoje pořizuje ministerstvo na základě

a) územně plánovacích podkladů,

b) dokumentů určených k podpoře regionálního rozvoje67),

c) podkladů a dokumentů veřejné správy, které mají v mezinárodních a celostátních souvislostech vliv na využívání území státu, například politik, strategií, koncepcí, plánů, programů a generelů,

d) zprávy o stavu životního prostředí68),

e) mezinárodních závazků České republiky vztahujících se k územnímu rozvoji.

§ 71b

Projednání návrhu

(1) Ministerstvo zveřejní návrh politiky územního rozvoje spolu s vyhodnocením vlivů v národním geoportálu územního plánování a současně návrh politiky územního rozvoje spolu s vyhodnocením vlivů zašle

a) ministerstvům,

b) jiným ústředním správním úřadům a

c) krajům.

(2) Orgány uvedené v odstavci 1, obce a veřejnost mohou písemně uplatnit své připomínky do 60 dnů od zveřejnění návrhu politiky územního rozvoje. K později uplatněným připomínkám se nepřihlíží.

(3) Ministerstvo ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem životního prostředí zašle návrh politiky územního rozvoje spolu s vyhodnocením vlivů sousedním státům, jejichž území může být uplatňováním politiky územního rozvoje významně ovlivněno a nabídne jim konzultace. Projeví-li sousední stát o konzultace zájem, ministerstvo se ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a Ministerstvem životního prostředí konzultací účastní.

(4) Ministerstvo zohlední připomínky, výsledky vyhodnocení vlivů a případná vyjádření sousedních států a výsledky konzultací.

§ 71c

Stanovisko k návrhu koncepce

(1) Ministerstvo zašle návrh vyhodnocení uplatněných připomínek, případných vyjádření sousedních států a výsledků konzultací Ministerstvu životního prostředí jako podklad pro vydání stanoviska k návrhu koncepce podle § 10g zákona o posuzování vlivů na životní prostředí.

(2) Ministerstvo životního prostředí stanovisko uplatní do 30 dnů od obdržení podkladů podle odstavce 1. Stanovisko podle věty první není stanoviskem podle § 54 odst. 1. Nejde-li o změnu politiky územního rozvoje, lze lhůtu pro uplatnění stanoviska ze závažných důvodů, které Ministerstvo životního prostředí sdělí ministerstvu nejpozději do 30 dnů od obdržení podkladů, prodloužit, nejdéle však o 30 dnů.

(3) Neuplatní-li Ministerstvo životního prostředí stanovisko ve lhůtě podle odstavce 2, je možné politiku územního rozvoje schválit i bez tohoto stanoviska; v takovém případě ministerstvo zohlední závěry vyhodnocení vlivů, připomínky a výsledky konzultací.

(4) Vyplyne-li z posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast, že politika územního rozvoje má významný negativní vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, postupuje se podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Kompenzační opatření uvede Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku podle § 54 odst. 1.

§ 71d

Schválení a uplatňování

(1) Ministerstvo předkládá návrh politiky územního rozvoje ke schválení vládě.

(2) Ministerstvo nejpozději do 4 let od schválení politiky územního rozvoje a poté pravidelně nejméně jednou za 4 roky vyhodnotí uplatňování politiky územního rozvoje.

(3) Za účelem vyhodnocení uplatňování politiky územního rozvoje zpracuje ministerstvo ve spolupráci s ministerstvy, jinými ústředními správními orgány a kraji zprávu o plnění politiky územního rozvoje (dále jen "zpráva o plnění"), která obsahuje zejména

a) vyhodnocení plnění úkolů politiky územního rozvoje,

b) problémy k řešení v politice územního rozvoje vyplývající z územně analytických podkladů,

c) posouzení vlivu územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje, podkladů a dokumentů veřejné správy s celostátním zaměřením na uplatňování politiky územního rozvoje,

d) vyhodnocení případných nepředvídaných významných negativních vlivů na životní prostředí vyplývajících z uplatňování politiky územního rozvoje, včetně potřeby opatření na jejich odvrácení nebo zmírnění,

e) vyhodnocení potřeby pořízení změny politiky územního rozvoje nebo nové politiky územního rozvoje.

(4) Vyplyne-li z vyhodnocení podle odstavce 3 písm. d) potřeba pořízení změny politiky územního rozvoje nebo nové politiky územního rozvoje, obsahuje zpráva o plnění dále zejména

a) návrhy na změnu politiky územního rozvoje včetně jejich zdůvodnění, popřípadě návrh a důvody na pořízení nového návrhu politiky územního rozvoje,

b) stanovisko podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny,

c) stanovisko Ministerstva životního prostředí zpracované na základě kritérií podle přílohy č. 8 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí s uvedením, má-li být změna politiky územního rozvoje posouzena z hlediska vlivů na životní prostředí,

d) návrh opatření, která je nutné provést v územně plánovací činnosti krajů a obcí a v činnosti ministerstev a dalších ústředních správních orgánů.

(5) Ministerstvo zveřejní návrh zprávy o plnění v národním geoportálu územního plánování a stanoví lhůtu pro podání písemných připomínek obcí a veřejnosti, která nesmí být kratší než 30 dnů ode dne zveřejnění návrhu. Připomínky se podávají ministerstvu. K později uplatněným připomínkám se nepřihlíží.

(6) Návrh zprávy o plnění předloží ministerstvo vládě, která

a) vezme zprávu o plnění na vědomí, není-li vyžadována změna nebo pořízení nové politiky územního rozvoje,

b) schválí zprávu o plnění a rozhodne o změně politiky územního rozvoje nebo o pořízení návrhu nové politiky územního rozvoje.

§ 71e

Změna

(1) Změna politiky územního rozvoje se zpracovává, projednává a vydává v rozsahu měněných částí obdobně podle § 71a až 71c.

(2) Vyhodnocení vlivů změny politiky územního rozvoje se zpracovává pouze v případě, stanoví-li tak Ministerstvo životního prostředí ve svém stanovisku podle § 71d odst. 4 písm. c).

(3) Ministerstvo zajistí vyhotovení úplného znění politiky územního rozvoje po její změně. Změnu politiky územního rozvoje a úplné znění politiky územního rozvoje po její změně ministerstvo zveřejní v národním geoportálu územního plánování.

(4) Z důvodu naléhavého veřejného zájmu může vláda na návrh rozhodnout o změně politiky územního rozvoje a jejím obsahu bez předložení zprávy o plnění. Vláda může také rozhodnout o zkrácení lhůt uvedených v § 71b odst. 2 a § 71c odst. 2.

(5) Návrh může podat ústřední orgán státní správy nebo rada kraje a obsahuje

a) údaje umožňující identifikaci navrhovatele,

b) obsah změny politiky územního rozvoje,

c) důvody pro pořízení změny, včetně uvedení naléhavého veřejného zájmu,

d) stanovisko podle § 45i odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny,

e) stanovisko Ministerstva životního prostředí s uvedením, má-li být změna politiky územního rozvoje posouzena z hlediska vlivů na životní prostředí.

(6) Vláda může v odůvodněných případech rozhodnout o souběžném pořízení změny politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu nebo jeho změny.".

Návrh novely stavebního zákona navrací do stavebního zákona politiku územního rozvoje jako součást nástrojů územního plánování. Politika územního rozvoje je nástrojem územního plánování na celostátní úrovni, která je vždy pořizována pro celé území státu a řeší otázky územního rozvoje s podrobností přiměřenou svému obecnému zaměření.

Jako taková slouží ke koordinaci územního rozvoje na celostátní úrovni, v celostátních, přeshraničních a mezinárodních souvislostech, včetně mezinárodních závazků České republiky. Umožňuje efektivně koordinovat jak územně plánovací činnost krajů a obcí, tak i tvorbu resortních koncepcí majících vliv na využití území. Politika územního rozvoje také zajišťuje územní ochranu vhodných území před změnami, které by znemožnily další seriózní prověřování rozvojových záměrů a které by podstatně ztížily budoucí rozhodnutí.

Politika územního rozvoje není nově zaváděným nástrojem, nýbrž existujícím nástrojem územního plánování. Její schvalování je i v současné právní úpravě (zákon č. 183/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) svěřeno vládě. Politika územního rozvoje je strategickým dokumentem s celostátní působností. Ačkoliv se jedná, s ohledem na skutečnost, že je politika územního rozvoje schválena vládou, o strategický dokument (koncepci), je závazná pro pořizování navazujících územně plánovacích dokumentací i pro rozhodování v území. Právě kvůli její obecnosti a schematičnosti se však o její závaznosti pro rozhodování v území upouští a je ponechána pouze jako závazný podklad pro pořizování navazujících územně plánovacích dokumentací.

K postavení politiky územního rozvoje mezi nástroje územního plánování se již několikrát vyjádřila také soudní judikatura. Lze zmínit např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu z 18. listopadu 2009 čj. 9 Ao 3/2009-59, ve kterém je mj. uvedeno, že "Politika územního rozvoje nepatří dle systematiky stavebního zákona ani mezi územně plánovací podklady, jež jsou svým postavením a povahou nejobecnějším nástrojem územního plánování, ani mezi územně plánovací dokumentaci, jakožto soustavu konkretizujících nástrojů územního plánování, jimiž jsou právě zásady územního rozvoje (pro území kraje) a dále pak územní plán (pro území obce) a regulační plán (pro řešené území vymezené zásadami územního rozvoje nebo územním plánem)... Závaznost v Politice obecně vyjádřených záměrů pro pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních a regulačních plánů a pro rozhodování v území ovšem neznamená a ani znamenat nemůže, že by kraje při pořizování zásad územního rozvoje automaticky převzaly do svých plánů realizaci v Politice obsažených záměrů, a to bez dalšího hodnocení jejich dopadů či zvažování možných variant... Politika územního rozvoje je koncepčním (nikoli realizačním) nástrojem územního plánování a představuje tak základní referenční rámec, který je závazný potud, že je třeba se v tomto rámci pohybovat a vycházet z něho při pořizování a vydávání zásad územního rozvoje, územních plánů, regulačních plánů a při rozhodování v území. Neznamená to však, že Politikou vytýčený úkol bude nutně naplněn. Jedná se o určité (strategicky jistě velmi důležité) vodítko, jakým směrem napřít další fáze územního plánování z hlediska budoucího využití území České republiky... Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že Politika územního rozvoje České republiky není opatřením obecné povahy, neboť z formálního a zejména ani z materiálního hlediska nenaplňuje znaky opatření obecné povahy, proti němuž je určena soudní ochrana dle ustanovení § 101a s. ř. s.". Tento závěr Nejvyššího správního soudu lze považovat za platný i nadále, neboť v rámci této úpravy nového stavebního zákona nedochází k žádné věcné ani formální změně politiky územního rozvoje (s výjimkou vypuštění její závaznosti pro rozhodování v území, což však na závěry vyjádřené ve výše uvedeném nálezu nemá dopad takový, aby byl tento závěr popřen). Je proto zcela žádoucí, aby stát disponoval nástrojem, který určuje vodítka a směry z hledisek budoucího využití území České republiky, včetně jejích mezinárodních závazků, které budou následně rozpracovány v územně plánovacích dokumentacích, zejména v územním rozvojovém plánu a zásadách územního rozvoje, jež jsou již vydávány jako opatření obecné povahy.

Oproti dosavadnímu stavu nedochází v procesu pořízení politiky územního rozvoje k zásadním změnám, s výjimkou opuštění nutnosti konat veřejné projednání a upuštění možnosti uplatňovat ze strany ústředních orgánů k návrhu stanoviska. S ohledem na skutečnost, že se jedná o koncepci, je její návrh projednán v rámci meziresortního připomínkového řízení podle Jednacího řádu vlády.

Politiku územního rozvoje pořizuje Ministerstvo pro místní rozvoj na základě rozhodnutí vlády. Jedná se o koncepci, proto je úkolem Ministerstva pro místní rozvoj na základě § 71 odst. 2 zajistit též vyhodnocení vlivů politiky územního rozvoje na udržitelný rozvoj území, je-li tak vyžadováno. Součástí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj je také vyhodnocení vlivů na životní prostředí (viz § 40). Stanovisko ke koncepci uplatňuje Ministerstvo životního prostředí podle § 71c a podkladem pro jeho vydání jsou kopie stanovisek, případných vyjádření sousedních států a výsledků konzultací a návrh vyhodnocení uplatněných připomínek obcí a veřejnosti, které Ministerstvu životního prostředí zašle Ministerstvo pro místní rozvoj. Oproti platné úpravě obsažené v zákoně č. 183/2006 Sb. je třeba zmínit, že Ministerstvo pro místní rozvoj Ministerstvu životního prostředí předává též návrh vyhodnocení uplatněných připomínek obcí a veřejnosti. Ministerstvo životního prostředí uplatní stanovisko do 30 dnů od obdržení těchto podkladů. Tuto lhůtu může prodloužit o dalších maximálně 30 dnů v případě, že se nejedná o změnu politiky územního rozvoje a tuto skutečnost sdělí Ministerstvu pro místní rozvoj v původní třicetidenní lhůtě. Neuplatní-li Ministerstvo životního prostředí stanovisko ani v prodloužené lhůtě, je možné politiku územního rozvoje schválit i bez jeho stanoviska, ale v takovém případě Ministerstvo pro místní rozvoj zohlední závěry vyhodnocení vlivů, připomínky a výsledky konzultací. Pokud z posouzení vlivu na evropsky významnou lokalitu nebo ptačí oblast vyplyne, že politika územního rozvoje má významný negativní vliv na předmět ochrany nebo celistvost evropsky významné lokality nebo ptačí oblasti, postupuje se podle § 45i zákona o ochraně přírody a krajiny. Kompenzační opatření uvede Ministerstvo životního prostředí ve stanovisku podle § 54 odst. 1. Odkaz na § 54 odst. 1 stavebního zákona znamená, že toto stanovisko je pro pořizovatele (Ministerstvo pro místní rozvoj) závazné a nejedná se pouze o expertní stanovisko.

Každý má právo k návrhu politiky územního rozvoje uplatnit připomínku. Jejich vyhodnocení je součástí materiálu, který je předkládán vládě (viz nově vkládaná příloha č. 5). Veřejné projednání politiky územního rozvoje zákon explicitně nezmiňuje. Současně však není konání veřejného projednání vyloučeno. Vyhodnocení připomínek je součástí materiálu, který je předkládán společně s politikou územního rozvoje vládě. Tento postup není rozporný s příslušnou směrnicí SEA, která konání veřejného prezenčního (myšleno i online) projednání nevyžaduje. V této souvislosti je nutné odkázat na článek 6 směrnice SEA, který uvádí, že je vyžadováno pouze:

  • aby byl návrh koncepce (politiky územního rozvoje) a její vyhodnocení vlivů "zpřístupněn" dotčeným orgánům a veřejnosti, což je zajištěno,

  • aby orgánům a veřejnosti byla "dána včas skutečná příležitost, aby v přiměřené lhůtě vyjádřily své stanovisko"; i toto je zajištěno.

Z tohoto důvodu je možné konstatovat, že předložený návrh není v rozporu s příslušnou směrnicí SEA.

Vyhodnocování politiky územního rozvoje probíhá v pravidelných intervalech, nejpozději však každé 4 roky, kdy dochází ke zpracování zprávy o plnění politiky územního rozvoje. Zákon stanovuje obsah zprávy o plnění, přičemž mohou nastat tři možné závěry zprávy: není nutné politiku územního rozvoje měnit, je nezbytné pořídit změnu politiky územního rozvoje, nebo je nezbytné pořídit zcela novou politiku územního rozvoje. Zpráva o plnění je projednána s ústředními orgány, kraji i veřejností a následně předložena vládě k projednání. Vláda vezme zprávu o plnění na vědomí v případě, že se jedná o závěr první. V případě druhého a třetího závěru zprávy o plnění vláda schválí zprávu o plnění a současně rozhodne o pořízení návrhu změny politiky územního rozvoje, resp. návrhu nové politiky územního rozvoje. Při návrhu změny politiky územního rozvoje se postupuje obdobně podle ustanovení předcházejících, avšak návrh se zpracovává, projednává a vydává v rozsahu měněných částí. Po schválení změny politiky územního rozvoje vládou pak Ministerstvo pro místní rozvoj zajistí vyhotovení úplného znění politiky územního rozvoje po její změně.

O změně politiky územního rozvoje je možné rozhodnout také v mezidobí bez zpracování a projednání zprávy o plnění. Jedná se o mimořádný postup, kdy je nezbytné prokázat naléhavý veřejný zájem na pořízení změny politiky územního rozvoje. O takovém návrhu rozhoduje vláda, které je dána možnost zkrátit v rámci tohoto postupu vybrané lhůty v procesu pořizování (toto zkrácení musí být jednoznačně součástí usnesení vlády), a to vždy na návrh. Návrh může vládě podat ústřední orgán státní správy podle části první zákona č. 2/1969 Sb. nebo kraj a musí splňovat požadavky podle § 71e. Vládě je dále svěřena kompetence rozhodnout též o souběžném pořízení změny politiky územního rozvoje a územního rozvojového plánu nebo jeho změny.

87. V § 72 odst. 2 se slova "5 až 8" nahrazují slovy "6 až 9".

88. V § 73 odst. 3 větě druhé se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje nebo".

Jedná se o legislativně technické úpravy spojené se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

89. § 74 zní:

"§ 74

(1) Územní rozvojový plán zpřesňuje plochy a koridory vymezené v politice územního rozvoje v souladu s cíli a úkoly územního plánování, zohledňuje požadavky vyplývající ze strategických koncepcí České republiky a mezinárodních závazků a přispívá k jejich naplňování.

(2) Územní rozvojový plán

a) vymezuje zastavitelné plochy, transformační plochy a koridory určené pro umístění záměrů mezinárodního nebo celostátního významu, nebo přesahujících svým významem území jednoho kraje, stanovené politikou územního rozvoje a stanovuje účel jejich vymezení, popřípadě podmínky pro rozhodování v území,

b) vymezuje územní systém ekologické stability nadregionálního významu,

c) vymezuje veřejně prospěšné stavby, veřejně prospěšná opatření, stavby a opatření k zajišťování obrany a bezpečnosti státu a plochy pro asanaci, pro které lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit.".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Obsah územního rozvojového plánu je zjednodušen oproti platné verzi stavebního zákona z toho důvodu, aby nedocházelo k duplicitě s politikou územního rozvoje. Jako účelné se v této souvislosti jeví navázat na stávající úpravu obsaženou v zákoně č. 183/2006 Sb. ve znění zákona č. 403/2020 Sb., kterým byl územní rozvojový plán jako nový nástroj územního plánování zaveden. Tím nebude narušena kontinuita těchto dokumentů, a to jak v jejich obsahu, tak v procesu jejich přípravy.

90. V § 75 se odstavec 1 zrušuje.

Dosavadní odstavce 2 až 4 se označují jako odstavce 1 až 3.

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Vypuštěním odstavce 1 nedochází k rezignaci na koordinaci tvorby koncepcí ministerstev a jiných ústředních orgánů, neboť tuto úlohu přebírá politika územního rozvoje jako nástroj, který schvaluje vláda.

91. V § 76 odst. 2 se slova "Nejvyšší stavební úřad" nahrazují slovem "ministerstvo".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

92. V § 77 odst. 2 písm. a) až d) se slova "územním rozvojovém plánu" nahrazují slovy "politice územního rozvoje".

93. V § 77 odst. 2 písm. e) se za slovo "plochy" vkládají slova ", transformační plochy".

94. V § 78 odst. 1 se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

95. V § 78 odst. 2, § 79 odst. 2 a v § 80 odst. 3 větě druhé se za slovo "v" vkládají slova "politice územního rozvoje a".

K písmenu e): Obdobně jako v případě územního rozvojového plánu je také zásadám územního rozvoje dána možnost, aby v případě potřeby vymezovaly transformační plochy, a to zejména v případech, kdy se jedná o plochy nadmístního významu.

Dále se jedná o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

96. V § 80 odst. 2 se na konci textu písmene f) doplňují slova "a charakteru území".

97. V § 80 odst. 2 písm. g) se slovo "která" nahrazuje slovem "které".

K písmenu f): Jedná se o rozšíření zmocnění pro územní plán ve věci stanovování podmínek. Nejen podmínky pro ochranu krajinného rázu, ale také podmínky pro ochranu charakteru území je územním plánem nutné stanovit. Charakter území je definován v § 41 stavebního zákona.

K písmenu g): Legislativně technická úprava.

K odstavci 3: Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování.

98. V § 81 odst. 3 větě druhé se slova "4 roky" nahrazují slovy "6 let".

Úprava spočívá v prodloužení maximální lhůty pro uzavření plánovací smlouvy ze 4 let na 6 let. Důvodem je sjednocení lhůt pro podmíněnost ploch a koridorů na stejnou lhůtu, neboť není důvod, proč by se lhůty podle odstavců 3 a 4 měly lišit. Tato úprava byla provedena pozměňovacím návrhem při projednávání návrhu stavebního zákona.

99. V § 82 odst. 2 větě druhé se slova "textová část územního plánu" nahrazují slovy "územní plán".

Jedná se o formální úpravu. Vymezení části území hl. m. Prahy, pro kterou má být pořízen územní plán pro část území hl. m. Prahy může být provedeno nejen v textové části územního plánu, ale též v jeho grafické části. Grafické vymezení bude v mnoha případech vhodnější.

100. V § 86 se na konci textu odstavce 4 doplňují slova "nebo architektonicky nebo urbanisticky významné stavby19)".

Doplňuje se zmocnění pro regulační plán, aby také mohl stanovit architektonicky a urbanisticky významné stavby. Jedná se o obdobu ustanovení § 83 odst. 2 stavebního zákona, kterým je tato kompetence svěřena územnímu plánu. S ohledem na skutečnost, že regulační plán je nejpodrobnější územně plánovací dokumentací, je toto zmocnění vhodné. Jako v případě územního plánu je však třeba zmínit, že toto zmocnění neznamená, že by tato podmínka měla a mohla být stanovována plošně pro celé řešené území. I v případě regulačního plánu by taková podmínka byla neodůvodnitelná. Vždy je nutné stanovit konkrétní seznam staveb, na které se má uplatnit.

101. V § 87 odstavec 1 zní:

"(1) O pořízení územně plánovací dokumentace rozhoduje orgán příslušný k jejímu vydání (dále jen "schvalující orgán")

a) z vlastního podnětu,

b) je-li tak uloženo v politice územního rozvoje podle § 71 odst. 1 písm. h), jedná-li se o změnu územního rozvojového plánu,

c) z podnětu podle § 109 odst. 1, jedná-li se o regulační plán nebo změnu územně plánovací dokumentace.".

102. V § 87 odst. 2 se slova "do 60 dnů od obdržení rozhodnutí podle odstavce 1" zrušují.

103. V § 87 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

"(4) Jedná-li se o postup podle odstavce 1 písm. b), za zadání změny územního rozvojového plánu se považuje příslušná část politiky územního rozvoje.".

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

K odstavci 1 a 4: Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Politika územního rozvoje může sloužit jako zadání změny územního rozvojového plánu v případě, že tak rozhodne vláda při jejím schválení. V takovém případě schvalující orgán (v tomto případě Ministerstvo pro místní rozvoj) bezodkladně zahájí práce na návrhu změny územního rozvojového plánu v souladu s příslušnou částí politiky územního rozvoje.

K odstavci 2: Z odstavce 2 je vypouštěna objektivní lhůta 60 dnů, za kterou má pořizovatel v součinnosti s určeným zastupitelem zpracovat návrh zadání územně plánovací dokumentace. Taková lhůta může být v některých případech krátká, v jiných naopak dlouhá. Jako vhodné se proto jeví ponechat obecnou úpravu, kdy pořizovatel zpracuje návrh zadání bez zbytečných průtahů.

104. V § 88 odst. 1 písm. a) se slova "Nejvyššímu stavebnímu úřadu" nahrazují slovem "ministerstvu".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

105. V § 89 odst. 1 se za slovo "plánu," vkládají slova "zpracovává-li se,".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Zadání územního rozvojového plánu se v případě, že je jeho změna pořizována v návaznosti na schválení politiky územního rozvoje nebo její změny, nezpracovává.

106. V § 90 odst. 1 se za slovo "a" vkládají slova ", jedná-li se o návrh zadání zásad územního rozvoje, územního plánu a regulačního plánu," a slova "do 60 dnů ode dne obdržení výsledků projednání" se zrušují.

107. V § 90 odst. 2 větě druhé se slova ", a to ve lhůtě 60 dnů ode dne předložení návrhu zadání ke schválení" zrušují.

K odstavci 1: Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Protože územní rozvojový plán bude nově vydávat přímo Ministerstvo pro místní rozvoj, nikoliv vláda, přičemž Ministerstvo pro místní rozvoj bude též připravovat zadání v případě, že změna nebude plynout z politiky územního rozvoje, jeví se formalizovaný proces schvalování zadání v tomto případě jako zbytný. Po projednání bude zadání územního rozvojového plánu nebo jeho změny upraveno a jeho finální podoba předána zpracovateli návrhu, kterým je Ústav územního rozvoje.

K odstavci 1 a 2: Dochází k vypuštění nesystémových lhůt, které byly do návrhu stavebního zákona vloženy při projednávání v Poslanecké sněmovně. Lhůta v odstavci 1 je vázána na nedefinovaný termín "ode dne obdržení výsledků projednání". Tento termín není nikde v zákoně definován a není zřejmé, co jím bylo myšleno. Nevysvětluje jej ani pozměňovací návrh, kterým byly lhůty do návrhu stavebního zákona vloženy. Je třeba uvést, že pořizovatel od nikoho výsledky projednání neobdrží, ale je to právě pořizovatel, kdo vyhodnotí výsledky projednání a na jejich základě a v součinnosti s určeným zastupitelem navrhne případné úpravy návrhu zadání. Lhůta v odstavci 2 neodpovídá realitě procesu. Návrh zadání je předkládán ke schválení schvalujícímu orgánu, což je ve většině případů zastupitelstvo. Například v případě zastupitelstva obce sice platí, že se schází dle potřeby, nejméně však jedenkrát za 3 měsíce (viz § 92 zákona o obcích). Právě ve větších městech může být operativní svolání zastupitelstva poměrně náročné. Obdobná je pak situace také u zastupitelstev krajů. Dále je třeba uvést, že mnohá města i kraje mají navíc stanoveny další postupy předkládání materiálů na jednání zastupitelstva, kdy musí projít výbory nebo komisemi, které k nim uplatňují svá stanoviska. Schválit návrh zadání v uvedené lhůtě je tedy v mnoha případech zcela nereálné. Na závěr je třeba též poznamenat, že schválení zadání je výkonem samostatné působnosti. Stanovení lhůt v rámci samostatné působnosti by mělo být činěno pouze v odůvodněných případech. Právě proto, že se jedná o výkon samostatné působnosti, je vymáhání lhůty prakticky nemožné. Z pohledu pořizovatele potom platí, že bez vyjádření vůle samosprávy, nemůže v procesu pořizování pokračovat.

108. V § 93 odst. 2 se slova ", nejdéle však do 30 dnů," zrušují.

Také zde se jedná o vypuštění nesystémové lhůty, která byla do návrhu zákona vložena pozměňovacím návrhem v rámci projednávání v Poslanecké sněmovně. V ustanovení je dvojí lhůta. Obecná lhůta, podle které koná pořizovatel bezodkladně, a poté objektivní lhůta, která mu ukládá provést úkon nejdéle do 30 dnů. Tato lhůta může být v případě územně plánovací dokumentace pro větší celky (větší města, kraje nebo dokonce stát) naprosto nedostatečná. V případě krajských a obecních územně plánovacích dokumentací musí navíc pořizovatel postupovat ve vzájemné součinnosti s určeným zastupitelem, který tuto činnost vykonává jako samostatnou působnost. Pořizovatel nemůže určeného zastupitele "přinutit", aby tuto činnost ve stanovené lhůtě vykonal, přesto se bez jeho názoru neobejde. To je další důvod, proč je uvedená objektivní lhůta nesystémová a je ze zákona vypouštěna.

109. V § 94 odst. 1 písm. b) se slova "Nejvyššímu stavebnímu úřadu" nahrazují slovem "ministerstvu".

Jedná se o úpravy spojené se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

110. V § 95 odst. 2 se slova "Nejvyšší stavební úřad" nahrazují slovem "ministerstvo".

111. V § 98 odst. 1 se slova "nejpozději do 135 dní po uplynutí lhůty stanovené v § 94 odst. 3" zrušují.

112. V § 98 odst. 2 větě první se slova "do 90 dnů po uplynutí lhůty uvedené v § 97 odst. 1" zrušují.

113. V § 98 odst. 3 se za slova "a s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

114. V § 98 odst. 5 větě první se slova ", nejpozději do 3 dnů ode dne zpracování vyhodnocení připomínek," zrušují a věta poslední se zrušuje.

115. V § 98 odstavec 6 zní:

"(6) Pořizovatel v součinnosti s určeným zastupitelem vyhodnotí uplatněná stanoviska podle odstavce 5 a je-li to nezbytné, zajistí řešení případných rozporů.".

Jedná se o další změnu, která plyne z nesystémového vložení lhůt do návrhu stavebního zákona v rámci jeho projednávání v Poslanecké sněmovně.

K odstavci 1 a 2: Vložené lhůty jsou nesystémové a nekorespondují se skutečným stavem procesu pořizování územně plánovací dokumentace. V první řadě je třeba poznamenat, že tyto procesy probíhají souběžně, proto rozdílné lhůty nedávají smysl. Odůvodnění, proč jsou navrženy rozdílně, není k dispozici, neboť nebylo součástí ani původního pozměňovacího návrhu, kterým byly do návrhu nového stavebního zákona vloženy. Svědčí to tak spíše o naprostém nepochopení procesu pořizování územně plánovací dokumentace ze strany autora tohoto pozměňovacího návrhu. Dále je třeba poznamenat, že tento postup se aplikuje na všechny územně plánovací dokumentace, tedy jak celostátní územní rozvojový plán, tak regulační plán, jak územní plán pro velké město, tak územní plán pro malou obec. Připravit návrh vypořádání připomínek do 90 dnů je v mnoha případech zcela nereálné. Lze odkázat např. na situaci, kdy k návrhu územního plánu hl. m. Prahy bylo podáno (v rámci společného jednání) téměř 10 tisíc připomínek. Tento objem připomínek je zcela nereálné vypořádat v uvedené lhůtě. Naopak v případě, že se jedná o územní plán nevelké obce, kde nebude uplatněna ani jedna připomínka, je lhůta 90 dnů zcela zbytečná, avšak vyvstává otázka, zda pořizovatel, i když žádnou připomínku neobdrží, a objektivně nebude 90 dnů nijak postupovat, jedná v rozporu s právním pořádkem. Obdobná je situace i u vyhodnocení uplatněných stanovisek. Také zde není nijak zdůvodněno, proč je do zákona vnesena zvláštní lhůta 135 dnů. Ta však nebude také v mnoha případech reálná. Má-li dojít v rámci této lhůty též k vyřešení případných rozporů, pak je zcela podhodnocena. Při řešení rozporů, kdy se postupuje podle správního řádu, je možná eskalace až na jednání vlády. V takovém případě není možné tuto objektivní lhůtu dodržet.

K odstavci 5 a 6: Dochází k rozdělení původního odstavce 5 do dvou odstavců. K tomu je využit již existující odstavec 6, který byl do návrhu zákona vložen také výše zmíněným pozměňovacím návrhem a vnášel do procesu pořizování ne zcela logický postup. Úpravou dochází k jeho jednoznačnému určení. Současně jsou vypuštěny další nesystémové lhůty. Zejména jde o třídenní lhůtu v odstavci 5. U ní je třeba poznamenat, že, s ohledem na to, že se jedná o dny kalendářní, by byla v některých případech nesplnitelná již z podstaty, a proto je ze zákona bez náhrady vypuštěna.

116. V § 99 odst. 5 větě druhé se slova "ve lhůtě do 60 dnů ode dne předání pokynu" zrušují.

Vypuštění nesystémově vložené lhůty. Úpravu podle pokynů zastupitelstva zajistí pořizovatel v součinnosti s určeným zastupitelem bezodkladně poté, co pokyny od zastupitelstva obdrží. Objektivní lhůta 60 dnů může být v některých případech zcela nedostatečná, v jiných naopak příliš dlouhá. Odvíjet se bude od rozsahu požadavků zastupitelstva, které jako jediné má právo požadovat zásadní úpravy věcného řešení návrhu územně plánovací dokumentace (není-li takový požadavek v rozporu s § 49 odst. 3 stavebního zákona).

117. V § 101 odst. 1 se slova "nejpozději do 7 dnů od zpracování nebo obdržení posledního z podkladů uvedených v tomto odstavci" zrušují.

118. V § 101 odst. 2 se na konci textu věty první doplňují slova "ve lhůtě 30 dnů od obdržených podkladů; lhůtu lze v odůvodněných případech prodloužit, nejdéle však o 30 dnů".

119. V § 101 odst. 3 se věta druhá zrušuje.

Jedná se o další úpravu spojenou s odstraněním lhůt, které byly do návrhu zákona vloženy nesystémovým pozměňovacím návrhem bez řádného odůvodnění. Jde opět o zásadní nepochopení procesu pořizování. Lhůty se odvíjí od kroků, které zákon nedefinuje. Viz např. v odstavci 1 uvedené "zpracování nebo obdržení posledního z podkladů...", což je zcela vágní a nikde v zákoně nedefinovaný krok procesu pořizování.

K odstavci 2: Dochází k úpravě, kdy obdobně jako orgán příslušný k vydání stanoviska ke koncepci, tak také nadřízený orgán má možnost prodloužit si lhůtu pro vydání stanoviska nadřízeného orgánu k návrhu územně plánovací dokumentace. I zde platí, že toto prodloužení musí nadřízený orgán sdělit pořizovateli v době běhu původní třicetidenní lhůty. Důvodem pro tento krok je skutečnost, že zejména v případě územně plánovacích dokumentací velkých celků (ať již krajů nebo měst), je dodržení lhůty 30 dnů velmi náročné. Prodloužení lhůty musí být vždy odůvodněno.

K odstavci 3: Vypuštění lhůty, která navíc je podmíněna úkonem, který není obvykle v kompetenci pořizovatele. Je třeba uvést, že toto odstranění bude moci v mnoha případech provést pouze projektant, nikoliv pořizovatel. Požadavek vůči pořizovateli by tudíž musel být formulován slovesem "zajistí", nikoliv "provede", neboť fyzické provedení je úkolem projektanta. Nadto je třeba uvést, že také zde je stanovená objektivní lhůta zmatečná. V některých případech bude 30 dnů zcela nedostatečných. Z těchto důvodů je poslední věta odstavce zcela vypuštěna.

120. V § 102 odst. 1 větě první se slova "nejpozději do 30 dnů od obdržení stanoviska nadřízeného orgánu" zrušují.

Jedná se o další úpravu spojenou s odstraněním lhůt, které byly do návrhu zákona vloženy nesystémovým pozměňovacím návrhem bez řádného odůvodnění. V tomto případě jde o zcela zásadní nepochopení procesu, neboť lhůta v odstavci 1 je částečně kontradiktorní ke lhůtě uvedené v § 101 odst. 4.

121. V § 104 odst. 1 úvodní části ustanovení větě první se slova ", nejpozději do 5 dnů," zrušují.

122. V § 104 odst. 1 písm. c) se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

123. V § 104 se na konci odstavce 2 doplňuje věta "Věta druhá se nepoužije, jedná-li se o změnu územního rozvojového plánu.".

124. V § 104 odst. 3 větě první se slova "do 60 dnů ode dne předání podle odstavce 2" nahrazují slovem "poté".

K odstavci 1: Jedná se o další úpravu spojenou s odstraněním lhůt, které byly do návrhu zákona vloženy nesystémovým pozměňovacím návrhem bez řádného odůvodnění. V odstavci 1 je vypuštěna objektivní lhůta pěti kalendářních dnů. Důvodem je skutečnost, že ustanovení nestanovuje okamžik počátku běhu této lhůty. Není tak zřejmé, od jakého okamžiku se má tato lhůta počítat. Proto je zmatečná.

K odstavci 1 písm. c) a odstavci 2: Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Odstavec 1 ukládá povinnost pořizovateli, aby v součinnosti s určeným zastupitelem (v případě zásad územního rozvoje, územního plánu a regulačního plánu) zajistil soulad návrhu územně plánovací dokumentace nejen s nadřazenou územně plánovací dokumentací, ale též s politikou územního rozvoje. Úprava v odstavci 2 souvisí se změnou kompetence při vydávání územního rozvojového plánu a jeho změn. Touto kompetencí bude disponovat Ministerstvo pro místní rozvoj, které bude též pořizovatelem územního rozvojového plánu nebo jeho změny. Proto postup podle věty druhé příslušného odstavce je v tomto případě vyloučen.

K odstavci 3: Také zde je lhůta nesystémová. Z odstavce 2 nevyplývá, jaký rozsah úprav může (bude) schvalující orgán požadovat. Může se jednat o zásadní požadavky, přestože lze očekávat, že v této fázi by již mělo jít spíše o dílčí úpravy. Přesto nelze vyloučit i první alternativu. Lhůta 60 dnů je proto nesystémová.

125. V § 107 odst. 2 písm. c) se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

126. V § 107 odst. 2 se za písmeno c) vkládá nové písmeno d), které zní:

"d) vyhodnocení případných nepředvídaných významných negativních vlivů na životní prostředí vyplývajících z uplatňování územně plánovací dokumentace, včetně potřeby opatření na jejich odvrácení nebo zmírnění,".

Dosavadní písmeno d) se označuje jako písmeno e).

127. V § 107 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno f), které zní:

"f) návrh na změnu nadřazené územně plánovací dokumentace nebo politiky územního rozvoje.".

128. V § 107 odst. 3 větě první se text "d)" nahrazuje textem "e)".

K odstavci 2 písm. c): Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. V rámci pořizování zprávy o uplatňování územně plánovací dokumentace je nezbytné vyhodnotit soulad též s politikou územního rozvoje. To neplatí u regulačního plánu, u nějž se zpráva o uplatňování nevyhotovuje.

K odstavci 1 písm. d): Úprava směřuje k jednoznačné vazbě mezi stavebním zákonem a zákonem o posuzování vlivů, resp. ke směrnici SEA. Je nezbytné, aby v rámci zprávy o uplatňování došlo i k vyhodnocení nepředvídatelných významných negativních vlivů na životní prostředí.

K odstavci 1 písm. f): Jako vhodné se jeví, aby zpráva o uplatňování mohla navrhnout i případnou změnu nadřazené územně plánovací dokumentace nebo dokonce politiky územního rozvoje.

K odstavci 3: Legislativně technická úprava.

129. V § 109 odst. 1 se na konci písmene c) doplňují slova "územního plánu nebo regulačního plánu,".

130. V § 109 odst. 1 se písmeno d) zrušuje.

Dosavadní písmeno e) se označuje jako písmeno d).

131. V § 109 odst. 2 úvodní části ustanovení se slova "Nejvyššího stavebního úřadu" nahrazují slovem "ministerstva".

V odstavci 1 se jedná pouze o legislativně technickou úpravu. V odstavci 2 je provedena změna související s tím, že ústředním orgánem ve věcech územního plánování bude i nadále Ministerstvo pro místní rozvoj.

132. V § 110 odst. 1 úvodní části ustanovení se slova "nejpozději do 30 dnů od jeho podání" zrušují a slovo "pohledu" se nahrazuje slovem "hlediska".

133. V § 110 odst. 1 písm. c) se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

134. V § 110 se odstavec 4 zrušuje.

Dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.

K odstavci 1: Jedná se o další vypouštěnou lhůtu, která byla do návrhu zákona vložena pozměňovacím návrhem v Poslanecké sněmovně. Důvodem pro vypuštění této lhůty je její jednoznačná nesplnitelnost. Podnět ke změně územně plánovací dokumentace se podává vždy u schvalujícího orgánu, nikoliv u pořizovatele. Pořizovatel tak nemůže do 30 dnů od jeho podání tento podnět posoudit, neboť nemá žádné legální možnosti, jak se k němu dostat, resp. nemusí vůbec vědět, že byl takový podnět uplatněn.

K odstavci 1 písm. c): Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. V případě podnětu ke změně územně plánovací dokumentace je nezbytné přezkoumání, zda je podnět v souladu nejen s nadřazenou územně plánovací dokumentací, ale též s politikou územního rozvoje.

K vypuštění odstavce 4: Na základě dohody se skupinou tzv. velkých měst se bude každá změna územně plánovací dokumentace pořizovat procesem, který je obdobou zkráceného postupu pořízení změny/aktualizace územně plánovací dokumentace, kterou obsahuje zákon č. 183/2006 Sb. (viz § 41a a 41b, § 55a a 55b a § 72 až 74 uvedeného zákona). Viz dále zdůvodnění k úpravě § 111.

135. V § 111 odst. 1 se slova "jeho návrh" nahrazují slovy "návrh zadání změny" a slova "§ 88 a 89" se nahrazují slovy "§ 89 odst. 1 až 4".

136. V § 111 odst. 2 se slova "v součinnosti s určeným zastupitelem upraví návrh zadání změny na základě výsledků projednání a" zrušují, slovo "jej" se zrušuje a za slovo "předloží" se vkládají slova "návrh zadání změny".

137. V § 111 odst. 3 větě druhé se slova "a novému projednání" zrušují.

138. V § 111 odst. 4 větě první se slova ", není-li změna pořizována z vlastního podnětu" zrušují.

Pořizování změn územně plánovací dokumentace bude na základě dohody se skupinou tzv. velkých měst probíhat v rozsahu zkráceného postupu. To znamená, že součástí podnětu k pořízení změny územně plánovací dokumentace by měl být návrh zadání změny v rozsahu podle prováděcího předpisu a také dvě stanoviska (viz § 109 odst. 3). Nebudou-li jeho součástí, zpracuje návrh zadání změny pořizovatel a na jeho základě obstará tato stanoviska. Návrh zadání změny poté se svým odborným vyjádřením předloží přímo schvalujícímu orgánu. Ten rozhodne o pořízení změny a schválí zadání změny. Další postup se nemění, tedy návrh územně plánovací dokumentace podle § 93 a násl.

139. V § 112 odst. 1 větě první a druhé se za slovo "s" vkládají slova "politikou územního rozvoje a".

140. V § 112 odst. 2 se za slova "obsaženého v" vkládají slova "politice územního rozvoje nebo" a za slovo "podle" se vkládají slova "politiky územního rozvoje nebo".

Jedná se o úpravu spojenou se zavedením politiky územního rozvoje jako nástroje územního plánování. Úprava je provedena s ohledem na závaznost politiky územního rozvoje nejen pro pořizování navazujících územně plánovacích dokumentací, ale též pro rozhodování v území.

141. V § 114 odst. 3 větě první se slova "Nejvyššímu stavebnímu úřadu" nahrazují slovem "ministerstvu".

Jedná se o úpravu spojenou se zrušením Nejvyššího stavebního úřadu. Ústředním orgánem ve věcech územního plánování tak i nadále zůstává Ministerstvo pro místní rozvoj.

142. V § 115 se odstavce 2 a 3 zrušují.

Dosavadní odstavce 4 až 6 se označují jako odstavce 2 až 4.

143. V § 115 odst. 3 se slova "až 4" nahrazují slova "a 2".

144. V § 115 odst. 4 se číslo "5" nahrazuje číslem "3".

Ze zákona je vypouštěna možnost souběžného pořizování těch územně plánovacích dokumentací, u nichž je k vydání příslušný jiný schvalující orgán. Tato možnost byla obsahem návrhu zákona ve verzi pro meziresortní připomínkové řízení, kdy bylo navrženo, aby také pořizování bylo integrováno do struktury státní stavební správy (nikoliv vydávání územně plánovacích dokumentací). Po provedení změny v této oblasti se jeví ponechání této možnosti jako obsoletní, neboť koordinace těchto procesů by byla v zásadě velmi komplikovaná a procesně náročná a nepřinesla by žádnou očekávanou úsporu času v rámci procesu pořizování.

145. V § 117 odst. 1 se slova ", nejpozději však do 3 měsíců ode dne, kdy tato skutečnost nastane," zrušují.

146. V § 117 odst. 4 se slova "ve lhůtě podle odstavce 1" nahrazují slovy "úřad územního plánování".

V ustanovení jsou provedeny úpravy, které souvisí s vypuštěním do stavebního zákona vložených lhůt. Uvedená lhůta je prakticky nesplnitelná, a to zejména s ohledem na odstavec 4, podle kterého by mělo dojít k vydání opatření obecné povahy, kterým se vydává vymezení zastavěného území, do 3 měsíců od okamžiku, kdy pořizovatel zjistí, že není vydán územní plán. Pouhým součtem lhůt, které souvisí s procesem pořízení vymezení zastavěného území, lze nesplnitelnost této lhůty doložit. Navíc je tato lhůta částečně kontradiktorní k § 325 stavebního zákona. Předkladatel pozměňovacího návrhu se s tímto rozporem nijak nevyrovnal. Z těchto důvodů je lhůta vypouštěna.

147. V § 119 se na konci odstavce 2 doplňuje věta "Proti návrhu vymezení zastavěného území nelze podat námitky podle části šesté správního řádu.".

148. V § 119 se na konci odstavce 3 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:

"e) dálnic a silnic.".

V rámci procesu pořizování nástrojů územního plánování, které jsou vydávány jako opatření obecné povahy, byla vypuštěna možnost uplatňovat námitky. Je tomu tak i v rámci procesu pořizování vymezení zastavěného území, avšak toto vyloučení nebylo provedeno doslovně, jako je tomu u územně plánovací dokumentace (viz § 97 odst. 4). Touto úpravou je docíleno tohoto souladu.

K odstavci 3: Jedná se o rozšíření rozsahu dotčených orgánů, které se vyjadřují k návrhu vymezení zastavěného území o dotčený orgán (silniční správní úřad podle § 40 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb.) na úseku dálnic a silnic (I., II. a III. třídy). Vyloučeny jsou místní a účelové komunikace. Důvodem je úprava v § 30 zákona č. 13/1997 Sb., kde se navrhuje navázat určování silničního ochranného pásma na zastavěné území vymezené podle stavebního zákona, tzn. územním plánem nebo samostatným postupem. Oba tyto nástroje jsou vydávány jako opatření obecné povahy a jsou projednány s veřejností i dotčenými orgány. Uvedené rozšíření zmocnění má za cíl, aby se příslušný dotčený orgán mohl k návrhu vymezení zastavěného území samostatným postupem vyjádřit (k návrhu územního plánu tímto zmocněním již disponuje), a to právě s ohledem na skutečnost, že nově dochází k popsané úpravě při určování ochranného pásma. Vyloučení místních a účelových komunikací je provedeno proto, že u těchto se ochranná pásma nestanovují.

149. V § 123 odst. 2 se slova "zrušeno opatření obecné povahy o vydání územně plánovací dokumentace nebo jeho" nahrazují slovy "zrušena územně plánovací dokumentace nebo její".

150. V § 127 se vkládá nový odstavec 1, který zní:

"(1) O pořízení územního opatření rozhodne ministerstvo, rada obce nebo rada kraje z

a) vlastního podnětu,

b) podnětu oprávněného investora,

c) podnětu orgánu veřejné správy,

d) podnětu ministerstva, jiného ústředního orgánu státní správy nebo kraje je-li příslušné k jeho vydání ministerstvo,

e) podnětu obce, je-li příslušná k jeho vydání rada kraje.".

Dosavadní odstavce 1 až 5 se označují jako odstavce 2 až 6.

151. V § 127 odst. 2 se slova "z moci úřední nebo na podnět oprávněného investora, obce nebo kraje" zrušují.

152. V § 127 odst. 4 úvodní části ustanovení se za slovo "s" vkládají slova "dotčenými orgány, které mohou uplatnit svá stanoviska." a písmena a) a b) se zrušují.

153. V § 127 se na konci odstavce 5 doplňuje věta "Proti návrhu územního opatření nelze podat námitky podle části šesté správního řádu.".

K odstavci 1 a 2: Z dosavadního odstavce 1, který se stává odstavcem 2, je vyčleněno zmocnění, kdo může podat návrh na pořízení územního opatření. Tato úprava souvisí také s úpravou v rámci procesu pořizování územních opatření, kdy se nově bude jednat o dělenou působnost analogickou procesu pořizování územně plánovacích dokumentací.

K odstavci 4: Jedná se pouze o legislativně technickou úpravu, která souvisí s úpravou procesu pořizování územních opatření.

K odstavci 5: V rámci procesu pořizování nástrojů územního plánování, které jsou vydávány jako opatření

Nahrávám...
Nahrávám...