2.2.42 Občanskoprávní námitky
Ing. arch. Hana Krupníková
Jako občanskoprávní námitky jsou stavebním zákonem v řízeních vedených stavebním úřadem označeny takové námitky, které překračují rozsah jeho působnosti, tzn., že jejich předmětem nejsou kritéria stanovená stavebním zákonem ve vztahu k dotčení vlastnických práv účastníků řízení, ale namítané porušení norem občanskoprávních.
Stavební zákon počítá s možností účastníků řízení uplatnit občanskoprávní námitky, a to ve všech typech řízení (jak v územním řízení, stavebním řízení, společném řízení včetně společného řízení s posouzením vlivů na život ní prostředí, tak i v rámci řízení o dodatečném povolení). V prvé řadě má stavební úřad povinnost účastníky řízení vést k dohodě. V případě takřka všech námitek je to stavebním zákonem preferované řešení. Pokud dojde k dohodě účastníků řízení o namítaných skutečnostech, musí stavební úřad ověřit, že taková dohoda neodporuje právním předpisům, zejména stavebnímu zákonu a jeho prováděcím právním předpisům (obzvlášť obecným požadavkům na výstavbu). Námitky, o kterých nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, což bude možné ověřit např. na ústním jednání, musí stavební úřad vypořádat – učinit si o ní úsudek a rozhodnout ve věci. To však neplatí v případě námitek týkajících se existence nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv. Skutečnost, že si má stavební úřad o námitce učinit úsudek, však neznamená, že má námitku rozhodnout způsobem, jakým by o ní bylo rozhodnuto v občanském soudním řízení. Stavební zákon totiž neříká, že stavební úřad námitky občanskoprávní povahy rozhodne, ale že si o nich učiní úsudek. Výsledkem takového posouzení může být např. i závěr, že námitky svým obsahem nejsou způsobilé výsledek probíhajícího řízení ovlivnit.
V zásadě tedy u řízení vedených podle stavebního zákona rozlišujeme z hlediska jejich posouzení dva základní typy občanskoprávních námitek. Do první skupiny náleží námitky, které překračují pravomoc stavebního úřadu, typicky jde o námitky zpochybňující rozsah či existenci vlastnického práva (např. námitky týkající se nesprávnosti pozemkové hranice vymezené v katastru nemovitostí). O těchto námitkách si stavební úřad tedy nemůže bez dalšího učinit úsudek sám, musí vyzvat účastníky, kteří takové námitky uplatnili, aby se s touto předběžnou otázkou obrátili na soud, a do doby rozhodnutí soudu řízení přerušit. Pokud tak neučiní, stavební úřad námitku vyhodnotí sám. Ve většině případů to bude znamenat, že námitku „nezohlední” (např. u námitky vydržení bude stavební úřad i nadále považovat za vlastníka nemovitosti toho, kdo je evidovaný v katastru nemovitostí, a ne toho, kdo namítá, že vlastnická práva k nemovitosti vydržel). K přerušení řízení z důvodu vedeného řízení o předběžné otázce je potřeba uvést, že dříve, než stavební úřad účastníky vyzve, aby se obrátili na soud, musí se zabývat otázkou, zda má uplatněná občanskoprávní námitka povahu předběžné otázky ve smyslu ust. § 57 odst. 1 SŘ. V praxi totiž může totiž nastat případ, kdy námitka týkající se zpochybnění existenci nebo rozsahu vlastnických nebo jiných věcných práv nebude mít povahu předběžné otázky a nebude tak bránit vydání meritorního rozhodnutí. V případě, že půjde o řízení, kde hrozí nebezpečí z prodlení, je stavební úřad povinen učinit si úsudek i o občanskoprávní námitce, která překračuje jeho pravomoc, nicméně musí účastníka řízení poučit o právu uplatnit námitku u soudu.
Druhou skupinou občanskoprávních námitek jsou takové, které nepřekračují pravomoc stavebního úřadu, a ten je povinen je posoudit a vypořádat na základě obecných požadavků na výstavbu, závazných stanovisek, případně rozhodnutí dotčených orgánů, nebo technických norem. Nejčastěji se jedná o námitky týkající se umístění stavby na pozemku (např. její vzdálenosti od hranic pozemků), jejích vlivů (budoucí imise stavby spojené s kvalitou prostředí, hlukem, prašností, zastíněním, osluněním atd.) nebo očekávaného snížení tržní ceny nemovitosti. Pokud však námitka bude směřovat do oblasti zvláštních právních předpisů, tedy do kompetence dotčených orgánů v rámci jednotlivých řízení (nejčastěji námitka směřující proti obsahu závazného stanoviska), nesmí ji stavební úřad vyhodnocovat sám, ale musí si v rámci součinnosti vyžádat vyjádření příslušného dotčeného orgánu k těmto námitkám, neboť mu v rámci zákonem svěřené a vykonávané působnosti nepřísluší, aby takovou námitku sám hodnotil. Vyjádření dotčeného orgánu pak bude stavebnímu úřadu sloužit při vypořádání námitky v rámci odůvodnění svého rozhodnutí ve věci. V případě, že má stavební úřad na základě uplatněné námitky pochybnost o zákonnosti závazného stanoviska dotčeného orgánu, může postupem dle ust. § 149 odst. 8 SŘ nadřízený orgán dotčeného orgánu, který závazné stanovisko vydal, požádat o jeho přezkum.
K procesu řešení občanskoprávních námitek je možné uvést zcela výstižný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 61/2007-52 ze dne 23. 4. 2008, kde je uvedeno (citace): „Lze konstatovat, že za „klasické” občanskoprávní námitky se obecně považují námitky zpochybňující vlastnické právo nebo jeho rozsah, typicky např. pokud se týkají sporu o hranice pozemku. Avšak i v případě námitek, které svým charakterem pravomoc stavebního úřadu překračují, nelze … pouze bez dalšího konstatovat, že pravomoc stavebního úřadu zde vůbec není dána. Jinými slovy tyto námitky svým charakterem pravomoc stavebního úřadu zcela doslova vzato jen ‚přesahují‚ tzn., že pravomoc stavebního úřadu zabývat se jimi dána sice a priori je, a vyplývá přímo ze zákona, ale není-li zde vůle účastníků řízení k dohodě, pak pravomoc autoritativně o námitkách tohoto typu rozhodnout patří…
