Obecné zásady střešních konstrukcí

9.2.1

Obecné zásady střešních konstrukcí

Zastřešením rozumíme stavební konstrukce, které omezují stavební objekt shora. Stavbu chrání před atmosférickými vlivy a mechanickými vlivy (srážky, vítr, chlad, horko, pochůzí, pojezdné plochy). Střešní konstrukce se skládají z nosných částí a krytiny, v některých případech jsou obě funkce převzaty jednou konstrukcí.

 NahoruDruhy podle geometrie jsou střechy

 NahoruDruhy podle geometrie

 NahoruDruhy podle funkce střechy

Druhy podle funkce střechy

1. nepochůzná střecha: střecha, umožňující přístup pouze pro kontrolu stavu konstrukce i zařízení na střeše a nezbytnou údržbu;

2. pochůzná střecha; provozní střecha: střecha využívaná pro účely dopravy, rekreace, umístění speciálního technologického vybavení objektů apod.,

3. pod termín provozní střechy se zahrnují i střešní terasy a střešní zahrady.

 NahoruZákladní terminologie

Základní terminologie

Nosná střešní konstrukce je část střechy přenášející zatížení od jednoho nebo několika střešních plášťů, doplňkových konstrukcí a prvků i vody, sněhu, větru, provozu apod. do ostatních nosných částí objektu. Nosná střešní konstrukce (vazník apod.) může splynout s nosnou vrstvou střešního pláště (deskou) v jeden plošný nosný celek.

Střešní plášť je část střechy tvořená nosnou vrstvou střešního pláště, k níž jsou zpravidla přiřazeny některé další vrstvy v závislosti na funkci pláště (vrstva hydroizolační, tepelněizolační, sklonová, podkladní, parotěsná, expanzní, pojistná nebo pomocná hydroizolační, ochranná, provozní, pohledová, dilatační,separační, spojovací, stabilizační, drenážní, filtrační, hydroakumulační a podhledová).

 NahoruKONSTRUKČNÍ ŘEŠENÍ STŘECH

Konstrukční řešení střech

1. Jednoplášťová střecha: střecha, oddělující chráněné (vnitřní) prostředí od vnějšího jedním střešním pláštěm

   1. Jednoplášťová střecha větraná: jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě je systém větracích kanálků napojených na vnější prostředí.

   2. Jednoplášťová střecha nevětraná: jednoplášťová střecha, v jejíž skladbě není systém větracích kanálků napojený na vnější prostředí.

   3. Jednoplášťová střecha s opačným pořadím vrstev; též střecha obrácená nebo inverzní: střecha s hydroizolační vrstvou umístěnou pod vrstvou tepelně izolační.

2. Dvouplášťová střecha: střecha oddělující chráněné (vnitřní) prostředí od vnějšího dvěma střešními plášti (horní plášť – dolní plášť, nebo také vnější plášť – vnitřní plášť), mezi nimiž je vzduchová vrstva. Prostor mezi plášti (vzduchová vrstva) může být neprůlezný, průlezný nebo průchozí, nebo slouží jako půda (půdní prostor).

   1. Dvouplášťová střecha nevětraná: dvouplášťová střecha, jejíž vzduchová vrstva je vůči vnějšímu prostředí uzavřena

   2. Dvouplášťová střecha větraná: dvouplášťová střecha, jejíž vzduchová vrstva je napojena na vnější prostředí.

   Napojení vzduchové vrstvy na vnější prostředí umožňuje únik vlhkosti ze střechy v důsledku pohybu a výměny vzduchu mezi vnějším prostředím a meziplášťovým prostorem.

3. Několikaplášťová střecha: střecha vytvořená několika střešními plášti oddělenými od sebe vzduchovými vrstvami

Konstrukční typy plochých staveb

 NahoruZásady pro navrhování střešních konstrukcí

Zásady pro navrhování střešních konstrukcí

Střešní konstrukce dělíme na nosné a doplňkové. Doplňkové konstrukce zajišťují plnění funkčních a provozních požadavků, nosné konstrukce plní především funkce statické. Tyto konstrukce přenášejí vlastní hmotnost, hmotnost doplňkových konstrukcí a ostatních zatížení na vertikální prvky objektu, někdy přímo do základových konstrukcí.

Rozvržení konstrukčního systému, volba materiálu konstrukce, detailní uspořádání a úprava jednotlivých prvků. Konstrukčním systémem rozumíme vzájemnou stavbu prvků a způsob, jímž se těmito prvky přenáší zatížení na podporové konstrukce vertikální (stěny, sloupy, základy). Střešní konstrukce je zásadně ovlivněna charakterem vertikálních konstrukcí, jejich druhem a prostorovým rozmístěním a celkovou architekturou objektu.

Dále je důležité, aby prostorové rozmístění konstrukcí mělo určitý řád, aby byly použity rozměrové parametry prvků stejného charakteru, případně aby byla omezena druhovost prvků na minimální míru. Rozměrová řada opakovaných prvků tvoří modulovou síť střešní konstrukce. Tento postup může podstatně přispět ke zhospodárnění konstrukce použitím opakovaného bednění, použitím prefabrikátů, a obdobného systému spojů a styků v celé konstrukci. Výjimkou jsou stavby, případně zastřešení solitérních staveb, jejíchž architektonickým záměrem je větší druhovost a neopakovatelnost jednotlivých prvků v celkovém uspořádání konstrukcí. V těchto případech se většinou jedná o stavby s hlavním důrazem kladeným na architekturu s potlačením ekonomického hlediska.

Dnes je plošný útvar s převládajícími šířkovými a délkovými rozměry nad rozměrem výškovým. Vytváří souvislou plochu konstrukce, bývá také někdy součástí konstrukcí doplňkových nebo je i v některém ohledu plně nahrazuje. Např. tlustá železobetonová deska tvoří dostatečnou tepelnou izolaci, sklobetonová deska, deska s makrolonem a dalšími průsvitnými materiály zajišťuje osvětlení zastřešeného prostoru. Z její povahy, kdy nese a zároveň souvisle uzavírá zastřešený prostor, vyplývá relativně velký šířkový rozměr vzhledem k tlouštce (výšce) a tím málo účinný průřez pro namáhání v ohybu. Při větších vzdálenostech vertikálních podpor se stává nehospodárnou a je třeba zmenšit její rozpětí efektivnějšími prvky a jimi přenést zatížení z desky na vertikální konstrukce. Těmito prvky jsou trámy a průvlaky. Ve speciálních případech je možné deskovou konstrukci zefektivnit tvarovým přizpůsobením konstrukce přenášenému zatížení, tj. vytvářením oblouků, kopulí, případně zavěšením desky. V těchto případech se mění původní namáhání na ohyb v desce v napětí tahové nebo tlakové, které je pro dimenzování příznivější.

Trám je prvek tyčovitého tvaru obvykle s převládající výškou nad šířkou průřezu. Při větších vzdálenostech vertikálních konstrukcí se mezi trámy a tyto konstrukce vkládají průvlaky obdobného charakteru jako trámy. Úpravou některých prvků lze zjednodušit základní tektonický systém, např. zakřivení tenké desky, trámu nebo průvlaku zvyšuje jejich únosnost.…