dnes je 27.11.2022

Input:

Parkoviště z pohledu zákona o pozemních komunikacích

29.12.2016, , Zdroj: Verlag Dashöfer

Problematika určování právního režimu parkovišť a odstavných ploch se na první pohled jeví jako spíše okrajová, nicméně po detailním rozboru je třeba jí přiznat význam téměř zásadní, neboť se zejména v souvislosti s veřejnými účelovými komunikacemi může dotknout vlastnických práv takřka každého.

Z pohledu zákona o pozemních komunikacích je totiž parkoviště náležející k veřejně přístupné komunikaci, u které je předpoklad vlastnictví osoby soukromého práva, a nikoliv veřejnoprávní korporace, jak je tomu např. u komunikací místních, součástí komunikace, a sdílí její režim. Předmětem tohoto textu je krátké zamyšlení nad tím, jak se takové situaci nejlépe vyhnout, resp. zda a v jakých situacích je vůbec pojetí parkoviště jako neveřejného (určeného výhradně k užívání jeho vlastníky) vůbec možné.

Ve většině případů jsou parkoviště součástmi místních komunikací, tzn., že je u nich předpoklad, že stejně jako místní komunikace jsou ve vlastnictví obce. Protože však na parkoviště nelze aplikovat judikaturu dovozující možnost odlišného vlastnického režimu u komunikací a pozemků pod nimi, je dle zákona o pozemních komunikacích třeba, aby v případě parkoviště byla obec vždy vlastníkem také pozemku pod ním. Parkoviště, které je součástí místní komunikace, může být zpoplatněno pouze nařízením obce.

Odlišná situace je však v případě parkovišť, jež jsou dle ust. § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích součástí účelové komunikace, která jako taková (včetně součástí a příslušenství) podléhá režimu obecného užívání, tzn. je veřejně přístupná. Protože u účelových komunikací lze vyslovit předpoklad vlastnictví soukromé osoby, nebo soukromých osob, zpravidla těch, k jejichž nemovitostem (rodinným domům, bytovým domům, a jiným) má příslušná komunikace zajistit přístup, je třeba si položit otázku, zda lze vlastnické právo těchto osob omezit v zájmu veřejnosti natolik, že stejný režim musí sdílet případná přilehlá parkovací stání a plochy, která mohla být vybudována vlastníky těchto nemovitostí s cílem je užívat pouze pro vlastní potřebu. V současné době veřejné právo nenabízí zcela jednoznačnou dopověď, nicméně drtivá většina názorů se přiklání k tomu, že i parkoviště, které je součástí účelové komunikace dle zákona o pozemních komunikacích musí sdílet její režim a sloužit veřejnému užívání. Pokud jej pak jeho vlastník budoval na rozdíl od samotné komunikace s cílem užívat jej pouze pro sebe, může tohoto stavu docílit pouze za předpokladu vydání rozhodnutí o omezení veřejného provozu, sdělení k případnému návrhu umístění dopravního značení, a pokud by chtěl vlastník pozemku docílit také faktické izolace této části, tak i rozhodnutím o umístění pevné překážky. Veškeré tyto úkony činí silniční správní úřad, kterým je v případě účelových komunikacích obec s rozšířenou působností.

Aby mohl vlastník

Nahrávám...
Nahrávám...