6.5.3.1
Pažení výkopů rýh
Při rozhodování mezi otevřeným, částečně paženým a paženým výkopem
rýh rozhoduje mnoho faktorů. Kromě prostorových vztahů na staveništi i v jeho
blízkém okolí (vzdálenosti od stávajících objektů, narušení dopravních cest,
stávající podzemní vedení a jiná zařízení, rozsah rekultivace ploch apod.),
hraje značnou roli ekonomická rozvaha (náklady na mzdy a mechanizmy, lhůta
výstavby, manipulace s výkopkem a další), dostupnost pracovních sil a
mechanizmů a v neposlední řadě oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při
práci.
Druh použitého zajištění výkopů závisí z technického hlediska na
požadovaných geometrických rozměrech výkopu (zejména hloubce a šířce, ale též
na sklonu jeho stěn), potřebách a způsobech zřizování podzemního vedení vč.
souvisejících objektů a na druhu a mechanicko-fyzikálních vlastnostech zeminy.
V následujícím textu se zaměříme na pažení výkopů rýh, sloužících převážně pro
kladení sítí podzemních vedení.
V současné době stavební organizace zaměřené na výstavbu
inženýrských sítí převážně opustily tradiční dřevěné roubení a používají vhodné
pažicí systémy (např. se svislými či vodorovnými kovovými rámy, pažicí boxy,
speciální systémy pro šachty apod.). Roubení s dřevěnými prvky však stále
nachází uplatnění pro některé vhodné aplikace, stavební činnosti malého
rozsahu, individuální stavby a též jako doplňkové řešení k pažicím systémům.
Považujeme proto za rozumné seznámit se, v první části pažení rýh, alespoň
stručně s jeho konstrukčními částmi a zásadami zřizování – roubením.
NahoruZatížení pažicích konstrukcí
Pro návrh pažicích konstrukcí platí, po přechodu na soustavu
Eurokódů , zejména ustanovení
-
ČSN EN 1990 ed
. 2 (730002) Eurokód : Zásady navrhování konstrukcí: 2011. Souběžně s touto
normou platí ČSN EN 1990 (73 0002) z března 2004, ovšem se všemi změnami a opravami;
-
ČSN EN
1991-1-1 (730035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-1: Obecná
zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb:
2004, změny Z1 2.10t, Z2 3.10 t, oprava 1 2.10t;
-
ČSN EN 1991-1-6 (730035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část
1-6: Obecná zatížení – Zatížení během provádění: 2006, změny Z1 2.10t, Z2
3.10t, Z3 7.11t, Z4 4.12t, oprava 1 9.09t, 2 6.13t;
-
ČSN EN 1997-1 (731000) Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – Část 1: Obecná
pravidla: 2006, oprava 1 9.09t.
Podle ustanovení uvedených norem se musí namáhání, které vyvolává
základová půda (jako jsou zemní tlaky) a další zatížení, počítat
(pravděpodobnostní metodou mezních stavů) a konstrukce roubení dimenzovat.
Mezní stavy 1. skupiny ( stabilitní ) jsou takové, při jejichž překročení
dochází k úplné a trvalé ztrátě způsobilosti konstrukce. Těmito stavy se zabývá
zejména Eurokód 7. Mezní stavy 2. skupiny (použitelnosti) jsou ty,
jejichž překročení omezuje, případně i vylučuje obvyklé užívání konstrukce,
nebo zkracuje dobu životnosti konstrukce vzhledem k době předpokládané. Slouží
vesměs ke stanovení deformací pažicích konstrukcí, které jsou zpravidla
rozhodující pro jejich návrh.
Pažicí konstrukce jsou klasifikovány jako dočasné (tzn.
konstrukce, jejichž skutečná funkčnost je ohraničena dobou 2 let). Při návrhu
pažicích konstrukcí posouzením metodou statického výpočtu je třeba vytvořit
výpočetní model (statické schéma pro výpočet), do kterého se zavede zatížení. V
našem případě pažicích konstrukcí toto zatížení představují zemní tlaky,
přírůstky zemních tlaků od ostatního stálého i nahodilého zatížení, vlivy
podzemní a případně i volné vody a další vnější zatížení.
Podle doby trvání a podle změn velikosti, polohy nebo smyslu se
posuzují zatížení jako zatížení stálá a nahodilá, zatížení dlouhodobá a
krátkodobá a zatížení mimořádná.
U typických pažicích konstrukcí je obvykle uvažováno
NahoruPodklady pro návrh
Zavádění pažicích systémů vyvolalo současně potřebu poskytování
informací pro jejich praktické využívání. Výrobci nabízených pažicích systémů
mají pro své typové řady spočítány limitující statické parametry a pažení
obvykle nabízejí nejen ve vztahu k geotechnickým podmínkám, ale přímo pro
konkrétní použití (např. pro určitý druh a parametry ukládané sítě, použitou
mechanizaci).
Příklad návrhu pažení s ohledem na vlastnosti zeminy a
technologické požadavky kladené podzemní sítě (potrubí), uvádí přímo ČSN
EN 13331-1 (738121) Pažicí systémy pro výkopy – Část 1: Požadavky na
výrobky: 2003. Informativní Příloha C této normy obsahuje nomogram s
příklady posouzení, zda pažicí systém rýhy namáhaný určitým zemním tlakem
vyhovuje s ohledem na požadované geometrické rozměry rýhy (dané ukládaným
vedením) a uspořádání pažení.
Obr. č. 1: Nomogram pro posouzení pažicího systému
V nomogramu jsou vyznačeny dva příklady posouzení návrhu řešení
sestavy pažení pro konkrétní využití. Setkáváme se zde s vertikální
vzdáleností spodní hrany rozpěrného dílce od spodní hrany pažicí konstrukce
(v normě je označená jako hc), která má, jak uvedeme dále v
praktických ukázkách pažících konstrukcí, zásadní význam při výběru dílců
pažení pro určitou technologii provádění podzemní sítě.
Příklady posouzení
Tab. č. 1: Posouzení splnění zadávacích podmínek
1. příklad (v nomogramu vyznačený plnou čarou):
2. příklad (v nomogramu vyznačený čárkovaně):
NahoruKLASICKÉ ROUBENÍ
Roubení je zabezpečení svislých nebo výrazně strmých stěn výkopů.
Skládá se z pažení a ze stabilizace pažení (v případě výkopu rýh se jedná
obvykle o rozepření). V nesoudržných zeminách a horninách poloskalních je nutné
pažit vždy (prakticky od hloubky 0,8 m), v soudržných zeminách od hloubky 1,50
resp. 1,30 m (jak to též ukládají předpisy). Potřeba pažení ve skalních
horninách závisí především na vlastnostech horninového masivu. Výkopy rýh v
zástavbě se roubí též z důvodu nedostatku místa pro svahovaný výkop a pro
manipulační obtíže s vykopanou zeminou.
Klasické roubení, z funkčního a prováděcího hlediska, může být
realizováno jako roubení
NahoruRoubení s příložným vodorovným pažením
Tento typ pažení je vhodný pro stavební rýhy kopané ručně nebo s
malou mechanizací v suchých soudržných zeminách (písčité štěrky, písčité hlíny
apod.) do hloubky 5 až 6 m. Vodorovné pažiny (fošny tl . 38 až 65 mm, výjimečně
ocelové výpažnice ) jsou převázány svislými svlaky ( povaly ). Délka pažin je
obvykle 3 až 5 m. Svislé svlaky z hranolů nebo polštářů tl . 80 až 100 mm se
kladou ve vzdálenostech 1,5 až 2,5 m. Jsou rozepřeny vodorovnými rozpěrami z
dřevěných kuláčů ř 100 až 200 mm, případně z ocelových trubek (příp.
teleskopických), ve svislých vzdálenostech do 1 m. Svlaky musí být umístěny u
kraje pažin (max.…
