dnes je 29.3.2024

Input:

Pažení výkopů rýh

2.8.2013, Zdroj: Verlag Dashöfer

6.5.3.1
Pažení výkopů rýh

Při rozhodování mezi otevřeným, částečně paženým a paženým výkopem rýh rozhoduje mnoho faktorů. Kromě prostorových vztahů na staveništi i v jeho blízkém okolí (vzdálenosti od stávajících objektů, narušení dopravních cest, stávající podzemní vedení a jiná zařízení, rozsah rekultivace ploch apod.), hraje značnou roli ekonomická rozvaha (náklady na mzdy a mechanizmy, lhůta výstavby, manipulace s výkopkem a další), dostupnost pracovních sil a mechanizmů a v neposlední řadě oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Druh použitého zajištění výkopů závisí z technického hlediska na požadovaných geometrických rozměrech výkopu (zejména hloubce a šířce, ale též na sklonu jeho stěn), potřebách a způsobech zřizování podzemního vedení vč. souvisejících objektů a na druhu a mechanicko-fyzikálních vlastnostech zeminy. V následujícím textu se zaměříme na pažení výkopů rýh, sloužících převážně pro kladení sítí podzemních vedení.

V současné době stavební organizace zaměřené na výstavbu inženýrských sítí převážně opustily tradiční dřevěné roubení a používají vhodné pažicí systémy (např. se svislými či vodorovnými kovovými rámy, pažicí boxy, speciální systémy pro šachty apod.). Roubení s dřevěnými prvky však stále nachází uplatnění pro některé vhodné aplikace, stavební činnosti malého rozsahu, individuální stavby a též jako doplňkové řešení k pažicím systémům. Považujeme proto za rozumné seznámit se, v první části pažení rýh, alespoň stručně s jeho konstrukčními částmi a zásadami zřizování – roubením.

Zatížení pažicích konstrukcí

Pro návrh pažicích konstrukcí platí, po přechodu na soustavu Eurokódů , zejména ustanovení

  • ČSN EN 1990 ed . 2 (730002) Eurokód : Zásady navrhování konstrukcí: 2011. Souběžně s touto normou platí ČSN EN 1990 (73 0002) z března 2004, ovšem se všemi změnami a opravami;

  • ČSN EN 1991-1-1 (730035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-1: Obecná zatížení – Objemové tíhy, vlastní tíha a užitná zatížení pozemních staveb: 2004, změny Z1 2.10t, Z2 3.10 t, oprava 1 2.10t;

  • ČSN EN 1991-1-6 (730035) Eurokód 1: Zatížení konstrukcí – Část 1-6: Obecná zatížení – Zatížení během provádění: 2006, změny Z1 2.10t, Z2 3.10t, Z3 7.11t, Z4 4.12t, oprava 1 9.09t, 2 6.13t;

  • ČSN EN 1997-1 (731000) Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla: 2006, oprava 1 9.09t.

Podle ustanovení uvedených norem se musí namáhání, které vyvolává základová půda (jako jsou zemní tlaky) a další zatížení, počítat (pravděpodobnostní metodou mezních stavů) a konstrukce roubení dimenzovat. Mezní stavy 1. skupiny ( stabilitní ) jsou takové, při jejichž překročení dochází k úplné a trvalé ztrátě způsobilosti konstrukce. Těmito stavy se zabývá zejména Eurokód 7. Mezní stavy 2. skupiny (použitelnosti) jsou ty, jejichž překročení omezuje, případně i vylučuje obvyklé užívání konstrukce, nebo zkracuje dobu životnosti konstrukce vzhledem k době předpokládané. Slouží vesměs ke stanovení deformací pažicích konstrukcí, které jsou zpravidla rozhodující pro jejich návrh.

Pažicí konstrukce jsou klasifikovány jako dočasné (tzn. konstrukce, jejichž skutečná funkčnost je ohraničena dobou 2 let). Při návrhu pažicích konstrukcí posouzením metodou statického výpočtu je třeba vytvořit výpočetní model (statické schéma pro výpočet), do kterého se zavede zatížení. V našem případě pažicích konstrukcí toto zatížení představují zemní tlaky, přírůstky zemních tlaků od ostatního stálého i nahodilého zatížení, vlivy podzemní a případně i volné vody a další vnější zatížení.

Podle doby trvání a podle změn velikosti, polohy nebo smyslu se posuzují zatížení jako zatížení stálá a nahodilá, zatížení dlouhodobá a krátkodobá a zatížení mimořádná.

U typických pažicích konstrukcí je obvykle uvažováno

  • zatížením stálým zatížení

    • zemním tlakem;

    • hydrostatické i hydrodynamické;

  • dle svého charakteru jak zatížením stálým, tak i nahodilým

    • tíha konstrukce a všech jejich trvalých součástí;

    • přírůstky zemních tlaků.

Podklady pro návrh

Zavádění pažicích systémů vyvolalo současně potřebu poskytování informací pro jejich praktické využívání. Výrobci nabízených pažicích systémů mají pro své typové řady spočítány limitující statické parametry a pažení obvykle nabízejí nejen ve vztahu k geotechnickým podmínkám, ale přímo pro konkrétní použití (např. pro určitý druh a parametry ukládané sítě, použitou mechanizaci).

Příklad návrhu pažení s ohledem na vlastnosti zeminy a technologické požadavky kladené podzemní sítě (potrubí), uvádí přímo ČSN EN 13331-1 (738121) Pažicí systémy pro výkopy – Část 1: Požadavky na výrobky: 2003. Informativní Příloha C této normy obsahuje nomogram s příklady posouzení, zda pažicí systém rýhy namáhaný určitým zemním tlakem vyhovuje s ohledem na požadované geometrické rozměry rýhy (dané ukládaným vedením) a uspořádání pažení.

Obr. č. 1: Nomogram pro posouzení pažicího systému

V nomogramu jsou vyznačeny dva příklady posouzení návrhu řešení sestavy pažení pro konkrétní využití. Setkáváme se zde s vertikální vzdáleností spodní hrany rozpěrného dílce od spodní hrany pažicí konstrukce (v normě je označená jako hc), která má, jak uvedeme dále v praktických ukázkách pažících konstrukcí, zásadní význam při výběru dílců pažení pro určitou technologii provádění podzemní sítě.

Příklady posouzení



Příklad
Zadávací podmínky Výsledek
Charakteristický zemní
tlak ek
Vnější průměr ukládané trouby De Potřebná výška hc pro De potrubí Potřebná
světlá šířka paženého výkopu bc
Umožňuje světlou
šířku pažení bc
(kN/m2) (m) (m) (m) (m)
1 39 1,30 1,34 2,20 2,25
2 41 1,50 1,54 2,00 1,50
1. příklad je v nomogramu vyznačený plnou čarou)
2. příklad je v nomogramu vyznačený čárkovaně

Tab. č. 1: Posouzení splnění zadávacích podmínek

1. příklad (v nomogramu vyznačený plnou čarou):

Podmínky: charakteristický zemní tlak
vnější průměr ukládané trouby
ek = 39 kN /m2
De = 1,3 m
Výsledek: Tento pažicí systém (s potřebnou hc = 1,34 m) umožňuje
světlou šířku pažení výkopu bc = 2,25m, která je dostatečná
(při zohlednění prováděcích a bezpečnostních požadavků)
pro položení potrubí uvedených parametrů.

2. příklad (v nomogramu vyznačený čárkovaně):

Podmínky: charakteristický zemní tlak
vnější průměr ukládané trouby
ek = 41 kN /m2
De = 1,5 m
Výsledek: Tento pažicí systém (s potřebnou hc = 1,54 m) neumožňuje
světlou šířku pažení výkopu bc = 2,0 m, která je nezbytná
pro položení potrubí.

KLASICKÉ ROUBENÍ

Roubení je zabezpečení svislých nebo výrazně strmých stěn výkopů. Skládá se z pažení a ze stabilizace pažení (v případě výkopu rýh se jedná obvykle o rozepření). V nesoudržných zeminách a horninách poloskalních je nutné pažit vždy (prakticky od hloubky 0,8 m), v soudržných zeminách od hloubky 1,50 resp. 1,30 m (jak to též ukládají předpisy). Potřeba pažení ve skalních horninách závisí především na vlastnostech horninového masivu. Výkopy rýh v zástavbě se roubí též z důvodu nedostatku místa pro svahovaný výkop a pro manipulační obtíže s vykopanou zeminou.

Klasické roubení, z funkčního a prováděcího hlediska, může být realizováno jako roubení

  • s příložným vodorovným pažením;

  • s příložným svislým pažením;

  • se spouštěným pažením;

  • s hnaným pažením.

Roubení s příložným vodorovným pažením

Tento typ pažení je vhodný pro stavební rýhy kopané ručně nebo s malou mechanizací v suchých soudržných zeminách (písčité štěrky, písčité hlíny apod.) do hloubky 5 až 6 m. Vodorovné pažiny (fošny tl . 38 až 65 mm, výjimečně ocelové výpažnice ) jsou převázány svislými svlaky ( povaly ). Délka pažin je obvykle 3 až 5 m. Svislé svlaky z hranolů nebo polštářů tl . 80 až 100 mm se kladou ve vzdálenostech 1,5 až 2,5 m. Jsou rozepřeny vodorovnými rozpěrami z dřevěných kuláčů ř 100 až 200 mm, případně z ocelových trubek (příp. teleskopických), ve svislých vzdálenostech do 1 m. Svlaky musí být umístěny u kraje pažin (max.

Nahrávám...
Nahrávám...