V řízeních vedených dle stavebního zákona se účastníci v rámci uplatňovaných námitek poměrně často domáhají svých práv s poukazem na postup stavebního úřadu v obdobných či souvisejících případech.
V řízeních vedených dle stavebního zákona se účastníci v rámci uplatňovaných námitek poměrně často domáhají svých práv s poukazem na postup stavebního úřadu v obdobných či souvisejících případech. Přestože i ve správním řízení se dle správního řádu (ust. § 2 odst. 4) uplatní zásada legitimního očekávání, podle které správní orgán dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly, stavební úřady většinou vypořádají námitky poukazující na tuto zásadu a související či obdobné případy z minulosti s argumentací, že každý případ je ve své skutkové podstatě jedinečný a jako takový vyžaduje individuální posouzení, a že případné rozhodnutí z minulosti dnes nahlížené jako odporující právním předpisům v aktuálním řízení nemůže být důvodem pro rozhodnutí v rozporu s právními předpisy, byť v souladu se zásadou legitimního očekávání.
Uvedenému přístupu lze nepochybně přisvědčit, zejména pak v tom, že dříve vydané nezákonné rozhodnutí nemůže být důvodem pro opětovné rozhodování v rozporu s právními předpisy, neboť stavební úřad je jako správní orgán povinen rozhodovat primárně v souladu se zásadou zákonnosti. Nejvyšší správní soud však ve svém rozhodnutí ze dne 28. 3. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2903/2017 judikoval, že legitimní očekávání účastníků řízení plynoucí ze skutkově souvisejícího rozhodnutí, je porušeno i v případě, kdy stavební úřad zamítne žádost o umístění stavby, pro kterou v minulosti povolil a zkolaudoval stavbu související. Za nesprávný úřední postup tedy Nejvyšší soud považuje povolení záměru podmiňujícího realizaci záměru hlavního, který však v budoucnu pro rozpor s právními předpisy povolen být nemůže.
V daném případě stavební úřad vydal stavební povolení pro přeložku vysokotlakého plynovodu, přičemž tuto stavbu po její realizaci také zkolaudoval. Následně stavební úřad zamítl žádost o vydání územního rozhodnutí pro výrobní přístavbu, která měla přeložku plynovodu vyvolat, a sice z důvodu rozporu této přístavby s územně plánovací dokumentací. Přestože řízení o povolení (umístění) přeložky plynovodu a řízení o umístění výrobní přístavby jsou procesně vzato dvě samostatná řízení, pro účely určení správnosti úředního postupu je potřeba je vnímat jako související v důsledku společného účelu, kterým má být tzv. cílový stavební zájem. Nejvyšší soud tak považuje vydání kladného rozhodnutí a následnou kolaudaci stavby, která představuje tzv. podmiňující a vyvolanou investici k hlavnímu záměru, za…
