dnes je 27.11.2022

Input:

Pracovní poměr

9.7.2007, , Zdroj: Verlag Dashöfer

10.2
Pracovní poměr

JUDr. Irena Novotná

Vznik pracovního poměru

Pracovní poměr vzniká, na základě zákona č. 262/2006 Sb., Zákon zákoník práce, s účinností od 1. 1. 2007 v platném znění (dále jen "zákon“), dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Pokud zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniž mu v tom bránila překážka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překážce, zaměstnavatel má právo od pracovní smlouvy odstoupit.

Právní základ pracovní smlouvy

Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jejíž obsah a rozsah je uveden v ustanoveních § 33 a násl. zákona.

Podstatné náležitosti obsahu pracovní smlouvy

Ustanovení § 34 odst. 1 zákona stanoví kogentním způsobem obsah pracovní smlouvy. To znamená, že musí být stanoveno:

  1. druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,

  2. místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písm. a) vykonávána,

  3. den nástupu do práce.

Další náležitosti obsahu pracovního poměru

Pracovní smlouva nemusí obsahovat údaje o právech a povinnostech, které z pracovního poměru vyplývají, ale zákon ukládá zaměstnavateli povinnost o nich zaměstnance informovat. Opět tak musí učinit písemnou formou, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru. Pokud dojde k nějakým změnám v obsahu pracovního poměru, pak tyto změny musí být učiněny též písemnou formou.

Informace zaměstnavatele musí, dle zákona, obsahovat:

  1. jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení a adresu zaměstnavatele, je-li fyzickou osobou,

  2. bližší označení druhu a místa výkonu práce,

  3. údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,

  4. údaj o výpovědních dobách,

  5. údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvržení,

  6. údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,

  7. údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší než 1 měsíc.

Forma smlouvy

Zákon stanoví povinnost zaměstnavateli, aby uzavřel se zaměstnancem pracovní smlouvu písemnou formou. Pracovní poměr, který je založený jinak než písemnou formou, je neplatný. Jedno vyhotovení písemné pracovní smlouvy je zaměstnavatel povinen vydat zaměstnanci.

Zkušební doba

Zkušební doba nemusí být sjednána, ale pokud na ní zaměstnavatel trvá, nesmí být delší než tři měsíce po sobě jdoucí po dni vzniku pracovního poměru a nesmí být dodatečně prodlužována. Zkušební dobu lze sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce a není možné ji sjednat, jestliže pracovní poměr již vznikl. V praxi takové ujednání probíhá tak, že při výběrovém řízení jsou uchazeči o zaměstnání upozorněni na to, že s nimi bude sjednána zkušební doba. Tato informace je rozhodující pro uchazeče, zda sjednání zkušební doby je pro něho výhodné či není a zda na tuto podmínku přistoupí. Zaměstnavatel má možnost v průběhu zkušební doby zjistit odborné kvality zaměstnance a rozhodnout se o jeho setrvání ve sjednaném místě za sjednaných podmínek. A naopak zaměstnanec má možnost se přesvědčit, zda práce i prostředí vyhovuje jeho podmínkám a představám.

Forma sjednání zkušební doby

Nestačí, aby zaměstnavatel pouze ústně sdělil zaměstnanci, že trvá na zkušební době, byť tak učiní v den nástupu do práce a i když tato podmínka byla uchazečům známa ve výběrovém řízení, přesto je zaměstnavatel povinen sjednat zkušební dobu písemnou formou. Jinak je ujednání o zkušební době neplatné. Pokud zaměstnanec ve zkušební době onemocní nebo má jiné překážky v práci, které zákon stanoví, tato doba se nezapočítává do zkušební doby.

Překážky v práci

Překážky v práci mohou být na straně zaměstnance i na straně zaměstnavatele. Dále viz nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci s účinností od 1. 1. 2007 a nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě s účinností od 1. 1. 2007.

Povinnosti zaměstnance při překážce v práci

Platí, podle zákona, že pokud je překážka v práci zaměstnanci předem známa, musí včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna. Jinak zaměstnanec musí uvědomit zaměstnavatele o překážce a o předpokládané době jejího trvání bez zbytečného průtahu. Zákonem stanovenou překážku v práci je zaměstnanec povinen prokázat zaměstnavateli. Ke splnění povinnosti jsou právnické a fyzické osoby povinny poskytnout zaměstnanci potřebnou součinnost, tedy mu vystavit příslušné potvrzení, z něhož by naplnění zákonného důvodu bylo zřejmé. Přestože v řadě případů stanoví zákon poskytnout zaměstnanci náhradu mzdy za čerpané volno, neplatí to v případě, jestliže zaměstnanec neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto uvedené pracovní volno, nebo jestliže se po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas nevrátí do práce. Přitom je stanoveno, že neomluvená zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají.

Překážky v práci na straně zaměstnavatele

Jde především o prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Zákoník práce stanoví, že v případě, že nemůže zaměstnanec konat práci:

  1. pro přechodnou závadu způsobenou poruchou na strojním zařízení, kterou nezavinil, v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybnými pracovními podklady nebo jinými provozními příčinami, jde o prostoj, a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 80 % průměrného výdělku,

  2. v důsledku přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy nebo živelní událostí a nebyl-li převeden na jinou práci, přísluší mu náhrada mzdy nebo platu ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku.

Konto pracovní doby

Pokud nemohl zaměstnanec konat práci pro jiné překážky na straně zaměstnavatele, než jsou uvedeny shora, poskytne mu zaměstnavatel náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. To ovšem neplatí, bylo-li uplatněno konto pracovní doby. Jde o zákonem předvídaný jiný způsob nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, který může obsahovat jen kolektivní smlouva, popřípadě vnitřní předpis. K uplatnění konta pracovní doby a délce období, po které se uplatňuje, musí mít zaměstnavatel předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se bude toto rozvržení pracovní doby týkat. Jestliže je uplatněno konto pracovní doby, nemůže vyrovnávací období přesáhnout 26 týdnů po sobě jdoucích. Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích.

Vedení účtu pracovní doby

Při uplatnění konta

Nahrávám...
Nahrávám...