Přehled nejčastějších vad a poruch šikmých střech

9.2.4.4

Přehled nejčastějších vad a poruch šikmých střech

V předchozích kapitolách byly uvedeny základní konstrukční zásady, které je třeba při návrhu šikmého (popř. i strmého) střešního pláště včetně detailů respektovat a dodržet je při vlastní realizaci.

V této kapitole jsou na konkrétních příkladech ukázány některé důsledky nedodržení konstrukčních a technologických zásad.

 NahoruCHYBNÝ KONSTRUKČNÍ NÁVRH

V současné době se v praxi často vyskytují "nově realizované“ střechy, které je třeba již relativně brzy po jejich dokončení rekonstruovat. Příčin může být hned několik – od nekoncepčního konstrukčního návrhu až po chybnou realizaci.

U konstrukčního návrhu střechy, uvedeném v projektové dokumentaci pro realizaci stavby, se často vyskytuje například:

• převzetí pouze rámcově navržené skladby prvotně uvedené v dokumentaci pro stavební řízení,

• nevhodně koncepčně navržená skladba z hlediska řazení jejich funkčních vrstev,

• navržená skladba je poměrně obtížně realizovatelná a může zapříčinit vznik množství nedostatků (např. četných tepelných mostů, nedostatečnou vzduchotěsnost),

• neurčitě (případně zcela nedostatečně) specifikované materiály pro jednotlivé funkční vrstvy, jejichž záměnou může dojít k zásadnímu zhoršení funkce dané vrstvy (např. u parotěsné vrstvy),

• podcenění odvětrání u víceplášťových střech, nerespektování technologických předpisů pro pokládku navržené krytiny,

• neprovedení tepelně vlhkostního posouzení.

Obr. č. 1: Příklad chybné realizace krytiny z vláknocementových vlnitých desek

Jednotlivé desky byly upevněny přímo k nosným prvkům krovu, nebyl vytvořen podklad z latí a kontralatí a tudíž zde není zajištěno nutné podvětrání krytiny. V projektové dokumentaci pro realizaci stavby nebyla dostatečně specifikována skladba a použité materiály střechy. V současnosti dochází k destrukci jednotlivých desek, což naznačuje možné problémy s kvalitou materiálu desek (nasákavost, mrazuvzdornost, pevnost v tahu). Výskyt trhlin byl zaznamenám prakticky na všech původních střešních deskách. Trhliny a tím nastalá rozsáhlá necelistvost povrchu desek, budou v důsledku objemových změn a zatékání do materiálu způsobovat postupnou narůstající degradaci materiálu. Neexistence provětrávané vzduchové mezery bude tento proces s největší pravděpodobností urychlovat.

Obr. č. 2: Příklad chybné realizace krytiny z vláknocementových vlnitých desek (viz návaznost na předchozí obr.). Pohled na hřeben, který je utěsněn a neumožňuje odvětrání vzduchové mezery pod krytinou. V souboru projektové dokumentace nebyl žádný konstrukční detail, realizační firma nedodržela technologické předpisy dodavatele materiálu pro pokládku desek a s největší pravděpodobností selhal i stavební dozor.

Obr. č. 3: Příklad nevhodného použití krytiny ze živičných šindelů na mansardových střechách bytových domů v klimaticky exponované oblasti. Na obrázku je zřetelně vidět, že zde dochází k degradaci jednotlivých prvků, místy chybí vrchní ochranný posyp a horní krycí asfaltová vrstva. Na exponovaných místech je již zcela zřetelná nosná vložka. Nejvíce postiženy jsou oblasti úžlabí, kde dochází k většímu transportu vody a sněhu z povrchu střechy.

 NahoruNEVHODNÝ PODKLAD

Dalším častým nedostatkem, vyskytujícím se na šikmých střechách, je nevytvoření vhodného podkladu pod krytinu. Tento nedostatek se vyskytuje jak na střechách nově realizovaných, tak i na střechách rekonstruovaných.

Bezprostřední podklad pod hydroizolaci a rovněž celá skladba souvrství střechy by měla být navržena tak, aby byl vždy zajištěn rovný pevný podklad pod krytinu, nezbytné je i zachování příslušného minimálního spádu pro navržený typ krytiny. Podklad musí bezpodmínečně odpovídat technickým požadavkům pro daný typ krytiny, musí být pevný a dostatečně únosný. U některých druhů krytin (viz např. krytiny z asfaltových šindelů) má použitý podklad bezprostřední vliv na výslednou estetickou kvalitu díla.

Pod skládané krytiny jsou nejčastější typy podkladů:

• plnoplošné – z prken, z dřevoštěpových desek předepsaných tlouštěk,

• lokální – z latí: předepsaného průřezu a osových vzdáleností,

• speciální – kompletizované dílce v kombinaci s lokálním uchycením.

U realizovaného laťování se vyskytují tyto nejčetnější chyby:

• malý průřez latí vzhledem k jejich rozpětí, resp. ke vzdálenosti krokví,

• vzájemná velká vzdálenost latí,

• vzniklé průhyby subtilních latí,

• nevodorovně položené latě,

• zcela chybějící podpůrné latě (např. u stoupacích plošin).

Obr. č. 4: Příklad nevhodně vytvořeného podkladu pod krytinu ze živičných šindelů

Nová střecha na bytovém domě má nosný podklad pod krytinu vytvořen z prken, která však vykazují značné průhyby. K chybě došlo i při vlastní pokládce krytiny, jednotlivé šindele nejsou dostatečně upevněny, krytina je celkově nekompaktní, jednotlivé díly se působením větru zvedají.

Obr. č. 5: Příklad nevhodně provedené rekonstrukce střechy, zahrnující pokládku krytiny z keramických bobrovek

Vypracován byl pouze rámcový projekt pro stavební povolení. V projektové dokumentaci byla navržena výměna krytiny při zachování původního laťování (se značnými průhyby) a bez vytvoření pojistné hydroizolační vrstvy (z difúzní fólie). U nové krytiny položené na zdeformované laťování se projevily velké mezery, při hnaném dešti a při sněžení docházelo k masivními zafoukání srážek do prostoru podkroví. Na obr. je zřetelná snaha o dodatečné zatěsnění spár molitanovým těsněním a lokálně též polyuretanovou pěnou. Vytvoření požadovaného podkladu pod krytinu z nových kontralatí a latí a pojistné hydroizolační vrstvy by bylo konstrukčně správné a funkčně nezbytné. Ponechání stávajícího laťování má velké negativní důsledky, značné nerovnosti podkladu v důsledku deformací starých latí zásadně ovlivňují pokládku tašek a mají i důsledky estetické.

Obr. č. 6: Příklad nevhodného nosného podkladu pod vláknocementovou krytinu

Střecha se nachází na objektu rekonstruovaného zámku, při projektování a následné realizaci byla značně podceněna systémová rekonstrukce jak vlastní nosné konstrukce krovu, tak vhodného podkladu pod novou krytinu. Ponechány zde byly mj. nosné prvky napadené hnilobou, navíc některé prvky byly zcela nesystémově zabetonovány.

Obr. č. 7: Příklad zcela chybného podkladu pod plechovou krytinou

Při výměně krytiny na bytovém domě nebyl lokálně v oblasti u komínových těles vytvořen konstrukčně a funkčně nutný podklad pod krytinu.

Obr. č. 8: Příklad ponechání narušeného a nevhodného nosného podkladu pod nově položenou krytinu

Při průzkumu, prováděném v rámci předprojektové přípravy, byla identifikována v nosných prvcích krovu dřevomorka domácí. Při vlastní realizaci však došlo v některých místech k podcenění skutečného stavu zdegradovaných prvků krovu a k jejich ponechání v konstrukci.

Obr. č. 9: Pohled na část střechy s nově položenými betonovými taškami

Pro pokládku tašek nebyl vytvořen vhodný rovinný podklad a tašky ho zkopírovaly. Při pochází po ploše střechy hrozí popraskání tašek a následné zatékání.

 NahoruNEDOSTATEČNÝ SKLON STŘEŠNÍ ROVINY

Další velmi častou chybou bývá nedodržení minimálního sklonu daného pro jednotlivé typy krytin. Zejména pak v oblastech se zvýšeným klimatickým zatížením je toto podcenění příčinou následné nesprávné funkce krytiny.

U každé krytiny se doporučuje při jejím návrhu vycházet jednak z obecných předpisů a norem a jednak z technologických předpisů pro pokládku dané krytiny dle doporučení dodavatele materiálu či systému.

Obr. č. 10: Pohled na střešní krytinu z falcovaných plechů

U krytiny bylo zjištěno nedodržení jak podmínek pro její aplikaci, tak technologického postupu pro její pokládku. Zejména pak: spád byl lokálně naměřen menší než 5º a v místech se zvlněním plechu i spád nulový či opačný, plechy byly stykovány jednoduchou drážkou, docházelo k boulení jednotlivých dílů plechů (s největší pravděpodobností způsobeného nesprávným umístěním kluzných příponek) a podélné…