dnes je 2.12.2022

Input:

Příčky zděné a monolitické

30.4.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

7.5.2
Příčky zděné a monolitické

Základním předpisem pro navrhování monolitických, zděných a blokopanelových stěn jsou ČSN EN 1996-1-1 (73 1101) Navrhování zděných konstrukcí a ČSN EN 1996-2 (731101) Volba materiálů, konstruování a provádění zdiva. Současným základním předpisem „geometrické přesnosti“ je ČSN 73 0202 Geometrická přesnost ve výstavbě. Základní ustanovení a ČSN 73 0205 Geometrická přesnost ve výstavbě. Navrhování geometrické přesnosti. ČSN EN 771-1 Pálené zdicí prvky, ČSN EN 1996-1-1 Navrhování zděných konstrukcí.

ZÁKLADNÍ POŽADAVKY

Základní požadavky

Požaduje se pravidelný vzhled plochy stěny bez viditelných odchylek. Hrany rohů a koutů musí být přímé a musí mít žádaný směr a tvar. Styk se stropem musí být vodorovný. Ostrá hrana nesmí vykazovat viditelné vlny. Styk stěny s podlahou musí být opatřen přechodovým článkem, který usnadní čistitelnost povrchu podlahy a ochrání příčku předpoškozením. Textura povrchu musí být hladká bez výstupků a prohlubní. Nemá být příčinou nadměrného znečišťování povrchu prachem.

Běžné konstrukce vnitřních monolitických a zděných stěn v objektech bytové a části občanské výstavby se zpravidla z hlediska mechanické pevnosti neposuzují. Jen v objektech s provozem, u kterého lze předpokládat náraz předmětů nebo vozidel, nebo u příček s převážně zasklenou plochou se doporučuje posoudit možnost proražení a provést ochranná opatření.

V bytových i občanských stavbách je třeba pamatovat na to, že:

  • příčka musí mít dostatečnou pevnost, která umožní osazení kotevních prvků,

  • zavěšený předmět namáhá vnitřní stěnu mimostředným tlakem, který vyžaduje dostatečnou pevnost v ohybu; kromě toho bodové zatížení vyvolává nebezpečí vytržení a otlačení.

ZDĚNÉ PŘÍČKY

Zděné příčky

Zděná příčka i zdivo jako takové je výsadou trvanlivosti a jistého znaku „tradiční serióznosti“. Současný návrat ke zděné klasice je logický vývoj a reakce na moderní montážní technologie. Dříve hojně používané dutinové cihly, tzv. „dvouděrové“, jsou postupně nahrazovány příčkovými tvarovkami, které jsou součástí zdicích systémů hrubé stavby. Předmětem rozvahy tedy zůstává volba zdicího materiálu, ovlivňující realizaci a kvalitu díla.

Obecně platí, že příčka z pálených cihel je pevná a odolná vůči nárazu a poškození, ale musí se omítat, dlouho vysychá. Má vysokou životnost, ale akusticky málo izoluje. Příčka z pórobetonu není tak pevná, lépe se povrchově upravuje, avšak často praská, obtížně se opravuje. Výrobci proto hledají u jednotlivých materiálových variant řešení, která uvedené nedostatky eliminují.

Obecné zásady pro zdění, použití malt, vyztužování, kotvení a vytváření nadpraží najdeme nyní nejen ve všech učebnicích (školních i obrázkových), ale hlavně v technologických podkladech výrobců ucelených systémů i materiálů.

Základním předpokladem pro návrh a realizaci vybrané konstrukce (nejlépe systému) musí být seznámení se s výrobky (kompletní sortiment, vlastnosti), možnostmi aplikace (vazba na další konstrukční prvky), se způsobem provádění (technologie spár, sestavy prvků, vytváření otvorů, technologické přestávky) a s technologickými nebo funkčními omezeními (teplota, vlhkost, vlastnosti). Technické podmínky a podklady výrobců k jednotlivým systémům jsou v tomto smyslu většinou naprosto detailní a seriózní. Současně dávají podklad pro kontrolu kvality díla a řešení případných reklamací a záruk.

CIHELNÉ PŘÍČKY

Cihelné příčky

Příčkové tvarovky jsou vyráběny pro obvyklé tloušťky zdiva (65, 115, 140 mm) a jsou výškově sjednoceny s prvky nosného zdiva. Vyrábějí se obvykle v provedení na péro a drážku, kladou se do malty v tloušťce odpovídající nosnému zdivu (do 15 mm). Sortiment dílců je doplněn překlady nad otvorovými výplněmi, jejich tloušťka odpovídá obvykle nejmenší tloušťce základního prvku, jsou stejné výšky a délka je od 1000 do 3500 mm.

Některé zásady pro zdění:

  • Před začátkem vyzdívání příčky si zkontrolujeme rovinnost podkladu a prověříme, zda nemá být pod budoucí příčkou vodorovná izolace proti vlhkosti. Případné izolační pásy musí být o 300 mm širší než budoucí příčka (150 mm na každou stranu příčky).

  • Výšku jednotlivých vrstev příčkového zdiva řešíme v souladu s vrstvami obvodového nebo nosného zdiva, mezi kterým příčku zdíme.

  • Při napojování příčky na nosnou nebo obvodovou zeď postupujeme tak, že cihlu potřeme maltou z boku a přimáčkneme ji k nosné nebo obvodové zdi. V každé druhé ložné spáře kotvíme kotvou z oceli (při zdění obvodové zdi vložíme ocelové kotvy do ložných spár nebo dodatečně).

  • Při osazování klasických dveřních zárubní do zdiva postupujeme tak, že zárubně vyrovnáme pomocí vodováhy a zafixujeme klíny a šikmými latěmi. Zárubně se do zdiva upevňují buď maltou, nebo montážní pěnou. Spodní prahová spona ocelové zárubně musí být vždy podepřena tak, aby při stavebním provozu nedošlo k jejímu prohnutí a tím k deformaci zárubně.

  • Příčkové zdivo v rozích spojujeme na vazbu.

  • Mezery mezi stropem a poslední vrstvou příčky se vyplňují maltou. Pokud je příčka pod stropem, který má rozpětí větší než 3,5 m, vyplňuje se tato mezera stlačitelným materiálem, z důvodu možného průhybu stropu.

  • Instalační otvory a drážky do zdiva je doporučeno provádět frézováním, aby nedocházelo ke statickému narušování zdiva.

  • Jednotlivé vrstvy omítek musí zrát určitou dobu. Postřik („špric”) tvořící spojovací můstek mezi podkladem a první vrstvou omítky by měl zrát 2 až 3 dny, ostatní vrstvy omítek pak jeden den na jeden milimetr tloušťky omítky (nejméně však 14 dní i při minimální tloušťce jedné vrstvy 10 mm). Doporučuje se udržovat vrstvu omítky v prvních dvou dnech ve vlhkém stavu, čímž zamezíme vzniku smršťovacích trhlin.

  • Vodorovná a svislá doprava prvků se odehrává na paletách k tomu určenými prostředky a pomůckami (vysokozdvižným vozíkem, paletovacím vozíkem nebo jeřábem s paletovacími vidlemi).

  • Zvláště v zimním období musí být výrobky chráněny proti povětrnostním vlivům.

Nejčastější závady

Některé nejčastější závady:

  • Omítky bývají prováděny na čerstvé zdivo a jednotlivé vrstvy omítek nestačí dostatečně vyzrát a vyschnout.

  • Nedodržováním technologických postupů při provádění zdiva, stropů, omítek a podlah může dojít k uzavření technologické vlhkosti uvnitř stavby a ta může později způsobit poruchy.

  • Spára mezi příčkou a stropem neumožňuje volný průhyb stropu, příčka se u stropu drtí.

NĚKTERÉ PŘÍPADY ZÁVAD

V textu kapitoly jsme upozornili na vady příček, způsobené nerespektováním potřebných dilatací u stropu. Obecně se celá problematika nedoceňuje jak v přípravě, tak i při provádění. Věnovat v projektech pozornost výškovému uspořádání objektu začalo být nezbytné se zaváděním cihelných tvárnic a zdicích systémů, které počítají s exaktními ložnými spárami a využívají broušením kalibrovaných prvků. Doplňkové prvky poloviční výšky jsou drahé a řezání je pracné. Při realizaci se tato praxe mnohdy teprve zažívá. Vlivem nedodržení technologických postupů (např. tloušťky spár, použití doplňkových dílců apod.) vznikají pod stropem prostory, se kterými je třeba se vyrovnat. Stává se, že bez znalosti souvislostí (zatížení, dynamické namáhání, dotvarování konstrukcí, tepelné a vlhkostní změny a vlivy) se stavba zaplní mezeru mezi horní vrstvou cihelné hmoty a stropem materiálem, který je momentálně k dispozici a se kterým lze snadno pracovat.

Následující vyobrazení přibližují některé uvedené případy:

  • Dotvarování nosné konstrukce

  • Nerespektování statických a dynamických vlivů stropní konstrukce

  • Nevhodné vyrovnání nedostatků nosné konstrukce

PÓROBETONOVÉ PŘÍČKY
Použití

Pórobetonové příčky

Pórobetonové příčky se používají nejen jako dělicí a požární stěny, ale též jako přizdívky a obezdívky v interiérech. Příčkovky jsou větších rozměrů než cihelné (šířka od 50 do 150 mm, výška 249 mm, délka 599 mm) a vyrábějí se v několika třídách pórobetonu, určujících jejich technické vlastnosti.

Příčkovky o tloušťce 50 mm se používají pouze na obezdění předmětů, např. van, svodů apod. Pro stavbu příčky na výšku podlaží v běžné místnosti je nutné použít příčkovky o minimální tloušťce 75 mm. Pokud do příčky chceme kotvit nějaké skříně nebo těžší police, je třeba navrhnout příčku tloušťky 100 mm. Samozřejmě je třeba zvážit i ostatní technické požadavky na její vlastnosti.

Konstrukce

Příčky se zakládají na kluzné podložce (stačí asfaltová lepenka) a spodní vrstva se osadí a vyrovná na „klasickou“ maltu a až další vrstvy se zdí na tenkovrstvou zdicí maltu. Tuto je třeba nanášet celoplošně zubovou stěrkou. Postup zdění je třeba organizovat s ohledem na vlastnosti použité malty (po částech cca 150 cm za

Nahrávám...
Nahrávám...