dnes je 30.6.2022

Input:

Provádění dřevěných podlah

6.5.2011, Zdroj: Verlag Dashöfer

8.4.3.1
Provádění dřevěných podlah

Tesařské (prkenné) podlahy

Tloušťka prken je obvykle od 22 do 27 mm, optimální šířka s ohledem na kroucení a objemové změny je do 120 až 150 mm. Z estetických důvodů se často volí šířky větší, což předpokládá zvýšené nároky na použitý materiál. Hraněním prken se dosahuje přesnost při kladení s malými styčnými spárami tak, aby byly podlahy těsné a nepoddajné. Délky prken volíme maximálně 6 000 mm, lépe 3 000 mm.

Po položení podlahy je vhodné i v letním období v místnostech občas zatopit. Je-li potřeba prkna nastavovat, děje se tak zásadně na polštáři. Stykové spáry mezi čely prken se doporučuje střídat (záleží na požadovaném vzhledu podlahy). Stykové spáry mezi podlahou a stěnami se překrývají lištami 30/15, resp. 40/25 mm. Lišty se kotví zásadně do stěny (obvykle pomocí hmoždinek), aby pod nimi mohla podlaha dilatovat.

Polštáře

Prkna podlahy se obvykle kladou na dřevěné „polštáře“, což jsou zpravidla hranoly nebo povaly (dvoustranně nebo trojstranně řezané) průřezu 80/50 až 100/80 mm. Pro osazení do betonu lze použít i kónicky řezané fošny, jejichž tloušťka je minimálně 50 mm. Horní plocha polštářů musí být rovná, nejlépe hoblovaná, minimální šířky 80 mm. Vzdálenost polštářů je třeba přizpůsobit tloušťce prken a provozním podmínkám. Obvyklé vzdálenosti se pohybují od 600 do 800 mm pro podlahy tloušťky 22 mm, výjimečně do 1 000 mm pro podlahy tlustší.

Polštáře se kladou kolmo k nosným prvkům stropní konstrukce. Výškově se osazují obvykle odměřováním horní plochy polštáře od vykresleného váhorysu na stěně, použití jiných způsobů je otázka zvyku a vybavení. Ukládají se vydutou stranou dolů (není-li tato strana opracovaná) a v čele se při montáži klínují dřevěnými klíny proti zdivu, aby během práce nezměnily polohu. Po přibití podlahy se klíny odstraní a čela polštářů se oddělí od zdiva polopružnou izolační vložkou nebo izolačním pásem, aby nevytvářely zvukové mosty. Krátké polštáře se nastavují a spojují na sraz s oboustrannými bočními příložkami. Nastavení nemá být v jedné rovině, nýbrž vystřídané. Krajní polštáře u obvodových stěn se ukládají nejméně 50 mm od zdi.

Podlahová prkna položená kolmo na polštáře by měla být uložena do směru nejčastější chůze (aby se nechodilo přes prkna napříč). Roli hraje i tvar místnosti, její vnitřní uspořádání a směr paprsků venkovního světla.

Proti vlhkosti je třeba dřevo polštářů dobře impregnovat, zvláště polštáře kónické, vkládané do podkladních betonů. Zejména v místnostech nepodsklepených nebo neobydlených musí být nejen polštáře, ale i spodní plochy dřevěných podlah řádně ošetřeny proti všem nepříznivým vlivům (vlhnutí, hnilobě, dřevokazným houbám apod.). Zvukově izolační pásy musí přesahovat rozměry polštářů na obě strany nejméně 10 mm. Pro zlepšení vlastností podlahy se prostor mezi podlahou a záklopem nebo stropní konstrukcí vyplňuje násypem.

Obr. č. 1: Uložení polštáře u stěny

Násyp

Násyp pod dřevěnou podlahou chrání částečně dřevěnou konstrukci stropu před ohněm a je dobrou tepelnou a zvukovou izolací. Materiál pro násyp pod podlahu má být čistý, suchý, lehký, nehořlavý, dobře hutněný, bez zárodků hub a zdravotně nezávadný. Dříve se téměř výhradně používala dobře vyleželá, několikrát přehozená, suchá škvára. Škvárový násyp je však hydroskopický a i když je při položení suchý, přijímá pozdější vlhkost, která se později přenáší na podlahu.

Daleko vyšší izolační schopnosti mají nové materiály, které jsou ovšem dražší. Jako násyp lze použít např. sypký expandovaný perlit, skleněná vlákna, vlákna z plastů, keramzit, popílky a další. Vždy je třeba znát zdroj a zejména v případě využívání průmyslových odpadů vyžadovat doložení předepsaných certifikátů.

Obsah radionuklidů

Popílek, škvára, struska jsou zařazeny mezi stavební výrobky, na něž jsou kladeny požadavky z hlediska obsahu radionuklidů. Mezní hodnoty hmotnostní aktivity, při jejichž překročení se nesmí stavební materiál uvádět do oběhu, uvádí příloha č. 10 vyhlášky č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně, v platném znění:

Stavební materiál Hmotnostní aktivita Ra-226 [Bq/kg]
použití pro stavby s obytnými nebo pobytovými místnostmi použití výhradně pro stavby jiné než s obytnými nebo pobytovými místnostmi
popílek, škvára, struska 300 1 000

Tab. č. 1: Mezní hodnoty aktivity pro vybrané materiály

Po dosednutí má násyp vyplňovat všechny mezery mezi polštářem, nosnou konstrukcí a podlahou. Násyp mezi polštáři se proto mírně navyšuje asi o 10 až 20 mm, aby po položení podlahy tvořil souvislý podklad a nedocházelo k prohýbání podlahy. Polštáře musí být násypem dobře podpěchovány. Dbáme na to, aby mezi nosnou konstrukcí stropu a podlahou byla všude dodržena minimální tloušťka 50 mm.

K JEDNOTLIVÝM VARIANTÁM PRKENNÝCH PODLAH
Hrubé podlahy „slepé“

Provádění vychází z účelu, ke kterému se tento druh podlahy využívá. Prkna kladená se spárami do 10 až 15 mm se kladou střídavě pravou a levou stranou k povrchu. K polštářům se přibíjejí nejméně jedním hřebíkem. Široká prkna je třeba k vytvoření rovinného povrchu naštípávat nebo předem rozřezat. Lze použít i nepoškozená prkna z bednění s tím, že vrchní strana nebude znečištěná.

Jako konečná úprava se tento druh podlahy používá v provedení z nehoblovaných prken nebo fošen v sýpkách, mlýnicích, skladech s ohledem na jejich velké zatížení a příznivé ekonomické ukazatele.

Hrubé podlahy obyčejné

Zhotovují se z hoblovaných, pro některá využití též nehoblovaných, prken kladených na sraz a přibíjených k polštářům dvojicí hřebíků 2,5 až 3x delších, než je tloušťka prkna. Viditelné hlavičky hřebíků mají probíhat v přímce. Prkna se kladou obvykle na sraz (spára se požaduje menší než 1/65 šířky desek) nebo i s mezerami (podle funkce podlahy).

Podlaha z nehoblovaných prken se navrhuje pro podřadnější prostory (skladiště, kůlny) a pro stropní záklop. Používá se omítaných prken nebo fošen zpravidla 150 až 250 mm širokých a nejméně 24 mm tlustých. Pro hoblovanou podlahu se používají prkna nejméně 24 mm tlustá (před hoblováním) a 140 až 180 mm široká. Musí být řádně proschlá a na obou styčných bočních plochách řádně a čistě kolmo do roviny ohoblovaná, aby k sobě co nejtěsněji v celé výšce přiléhala.

Kladení podlahy

Podlaha se klade od stěny s mezerou, která se vyklínuje. Každé prkno se utáhne k přibitému prknu na dvou nebo třech místech (např. ob jeden polštář) klíny, rozepřenými proti skobě zaražené do polštáře. Prkna lze utahovat také panty se spínacími svorkami, resp. jiným přípravkem s podobnou funkcí (obvykle je součástí nabídky výrobců). Hranu desky je třeba při stahování chránit proti poškození (např. lištou).

Obr. č. 2: Schéma montáže podlahy

Do výklenků ve zdivu se vkládají pomocné polštáře. Každé prkno se přibije shora nejméně dvěma, obvykle kolářskými hřebíky, zaraženými v jedné přímce. Hřebíky se zatloukají šikmo k podélné ose prkna směrem ke středu, ve vzdálenosti 30 až 40 mm od kraje. Hlavu hřebíku je třeba doražením zapustit, aby po vyschnutí nebo sešlapání dřeva nevyčnívala přes líc prkna. Podobně jako polštáře musí být i podlahová prkna dobře sypkým násypem podpěchována, aby zplna ležela na násypu. Spáry mezi podlahou a obvodovými stěnami se zakrývají podlahovou lištou o průřezu 28/18 nebo 30/9 mm.

Polštáře i samotné desky v nepodsklepených prostorách se opatří před pokládkou impregnací proti hnilobě a mezi čela polštářů a stěnu se vloží izolant. Podlaha ukládaná na podkladním betonu vyžaduje provést izolaci (nejméně) proti zemní vlhkosti.

Palubové podlahy

Používají se ohoblovaná prkna I. jakostní třídy stejné šířky (obvykle do 150 mm), stejné délky (zpravidla 4 až 6 m) a tloušťky obvykle 22 nebo 24 mm. Vybírat by se měla prkna ne příliš sukovitá a pokud se suky vyskytují, musí se jednat o suky „vrostlé“ do dřeva. Šířka pera nemá být větší než 1/3 tloušťky prkna. Část prkna nad drážkou má být větší než spodní. Hloubka drážky musí být nejméně o 1 mm větší, než je šířka péra. Obvyklá hloubka drážky je nejméně 9 mm. Méně obvyklé pro podlahové palubky je provedení nepravidelných drážek.

Obr. č. 3: Drážkování na úplné a vložené pero

Prkna se srážejí k sobě obdobně jako u podlahy hrubé včetně použití ochranné lišty, vytvarované podle tvaru drážky. Přibíjejí se na každý polštář jedním hřebíkem vháněným do pera pod úhlem 45 až 50 °, takže hřebíky není vidět. Aby hlava hřebíku nad perem nepřekážela, dorazí se průbojníkem. Po přibití podlahy se stykové spáry přebrousí, okraje při stěnách přelištují.

Abychom odlišili podlahovou palubku od palubky používané pro obklady stěn, používáme také označení podlahovka. Dříve bylo možné odlišit mezi sebou tyto dva typy palubek také podle toho, že horní podélná hrana podlahové palubky byla ostrá, zatímco horní hrana obkladové palubky byla provedena s fázkou (zkosená hrana na nášlapné straně). To již dnes neplatí, protože některé podlahové palubky jsou vyráběny s malou fázkou na horní hraně.

Dodávaná prkna pro podlahy jsou před opracováním uměle vysušena (na 9 %, tolerance je ±2 %). Prkna z nejběžnějších evropských jehličnatých dřevin: smrk/jedle, borovice, modřín, douglaska tisolistá a borovice přímořská musí mít odpovídající vlastnosti dle ČSN EN 14519 (492111) Vnitřní a vnější obklady z rostlého jehličnatého dřeva – Frézované profily s perem a drážkou: 2006, resp. ČSN EN 13990 (492110) Dřevěné podlahoviny – Podlahové palubky z jehličnatého dřeva: 2004.

Upozornění

Výrobce garantuje dodržení vlhkosti u jednotlivých výrobků v době dodání, přičemž vlhkost výrobků z rostlého dřeva se může změnit v průběhu distribuce a skladování.

Palubky jsou dodávány zpravidla bez povrchové úpravy, i když se můžeme setkat také s palubkami, které jsou již při výrobě opatřeny vrstvou laku nebo oleje. Speciální úpravou používanou u palubek je kartáčování. Provádí se pomocí speciálních ocelových kartáčů, kterými se povrch palubky zbaví měkké povrchové vrstvy dřeva. Výsledkem je vyšší tvrdost povrchu zaručující lepší odolnost proti opotřebení a typický rustikální povrch. Další speciální úpravou povrchu je vytloukání a patinování, které dodá palubkové podlaze zajímavý vzhled opotřebované podlahy.

Zejména při modernizacích a rekonstrukcích je vhodným konstrukčním řešením podlahy pomocný dřevěný rošt. Umožňuje vytvořit dostatečně nosnou podlahu i z tenčích prken, která jsou cenově výrazně úspornější. Podlaha s nosným roštem má navíc vhodné užitné vlastnosti. Prkna je možné ještě před přibitím na rošt nalepit, rozhodně se však nesmějí jednotlivá prkna lepit k sobě ve spoji perodrážka.

Sponkování podlah je méně vhodné, jelikož sponkovačka nezajistí vždy citlivé přitažení dílců k podkladu (při dotahování vrutu či zatloukání hřebíku lépe cítíme odpor palubky a podkladového materiálu).

Podlahy řemenové

Vybraná prkna řemenů stejně širokých a před ohoblováním nejméně 24 mm tlustých se nastavují na délku střídavě tak, že se střihy každého prkna střídají pravidelně ob jeden polštář. Podlahové řemeny jsou široké obvykle pouze 40 až 80 mm. Řemeny pro některé druhy mohou být i z tvrdého listnatého dřeva. Potom jsou vhodné pro zvláštní provozní podmínky (např. v tělocvičnách, kulturních a společenských sálech apod.), a to nejen pro dobré technické vlastnosti, ale také pro pěkný vzhled. Prkna jsou stejně dlouhá a jejich délka se rovná zpravidla vzdálenosti tří polštářů (1,6 až 1,8 m). Přibíjejí se stejným způsobem jako podlahy palubové; ke každému polštáři se přibíjejí jedním hřebíkem šikmo v boční hraně. V některých aplikacích je možno řemeny přibíjet i shora přes desku.

Podlaha křížová (kapucínská)

Toto klasické provedení tesařské podlahy předchází pozdějším podlahám parketovým. Půdorys místnosti byl rozdělen ve vzdálenostech 1,5 až 2 m polštáři, položenými v obou směrech. Na ně se kladly buď měkké, ponejvíce ale tvrdé, 100 až 120 mm široké vlysy, výšky jako podlahová prkna, opatřené poloviční drážkou 13 až 20 mm širokou. Do drážek se kladly slepené tabule, sestavené obyčejně z měkkých prken. Polštáře podpíraly i středy tabulí. Obvod místnosti byl vždy ukončen vlysy.

Obr. č. 4: Konstrukce křížové podlahy

Podlahy loďové

Podlahy nazývané „loďové podlahy“ se prováděly tam, kde se vyžadovalo, aby byly podlahy velmi těsné. Jsou ze smrkových prken až 40 mm silných, širokých 100 až 160 mm a dlouhých maximálně 4 000 mm. Jejich charakteristickým znakem je, že stýkající hrany prken jsou zhoblované pod úhlem. Do vzniklé drážky se vtlačí konopný provazec máčený v asfaltu, který se zaleje asfaltem nebo utěsní trvale plastickým tmelem. Styk se překrývá zkosenou lištou, která se po 150 až 200 mm přichytí skobami dlouhými 60 až 70 mm do přilehlých prken.

Obr. č. 5: Konstrukce loďové podlahy

Povrch položené palubové podlahy se upravuje podle druhu podlahy a podmínek využívání. Obvykle se celý přebrousí a natře, případně napustí prostředky k tomuto účelu doporučovanými (např. pololesklý, protiskluzový, otěruvzdorný, bezbarvý vodou ředitelný nátěr s UV filtrem).

DOPORUČENÍ K POVRCHOVÝM ÚPRAVÁM

  • Nejvhodnější prostředky pro povrchovou úpravu tesařských podlah, odpovídající charakteru použitého materiálu, jsou oleje a vosky;

  • laky na podlahy by se měly používat vysoce elastické, výslovně určené pro ochranu a úpravu podlah z použitého (např. měkkého) druhu dřeva. Lak nesmí jednotlivá prkna slepit (viz níže) – někteří výrobci za tím účelem dodávají základní nátěr, který zateče do spár, neslepí je a vytvoří separační vrstvu pro vrchní nátěr;

  • smrkové podlahy jsou měkké, a sebetvrdší povrchová úprava je neochrání před případným hrubším poškozením. Použití tvrdých laků (např. tzv. epoxidových) v tomto případě nelze doporučit;

  • jakékoli tmelení spár je naprosto nevhodné. Spáry u podlah je nejlépe „přiznat“;

  • případné prasklé suky nebo drobné trhliny v ploše (které norma povoluje) je možné zatmelit pružným tmelem.

Vlysové podlahy

Pro parketové vlysy platí norma ČSN EN 13226 (492130) Dřevěné podlahoviny - Parketové vlysy s perem a/nebo drážkou: 2010.

Požadavky normy

Podle této normy jsou parkety rozděleny do tří tříd (+ volná třída) podle výskytu charakteristických prvků (běl, suky, zárosty, trhliny, sklon vláken, barevné odlišnosti, dřeňové paprsky atd.). Třídy jsou označovány kolečkem, trojúhelníčkem a čtverečkem. V této normě jsou obsaženy tabulky pro každou dřevinu s výčtem parametrů a povolenými hodnotami (např. velikost suků). Norma dále popisuje povolený obsah vlhkosti a geometrické parametry vlysů (nominální hodnoty tloušťky, šířky a délky, povolené odchylky a vzájemné vztahy mezi geometrickými parametry).

Při ukládání se používají nejčastěji následující vzory:

  • rybinovitý (stromeček, dvojitá rybina, diagonála apod.);

  • řemenový (pravidelný, nepravidelný – amerika);

  • šachovnicový (na koso, rovnoběžné, nepravidelné);

  • do kamínků (různé vzory s kostkou);

  • průpletový (vlysy různě skládané).

Obr. č. 6: Příklad vzorů vlysových parket

Parketové vlysy

Základním prvkem jsou dřevěné laťky, parketové vlysy, vytvořené z masivních prvků obvykle 30 až 80 mm širokých a 300 až 800 mm dlouhých, v tloušťce od 18 do 23 mm. Jsou frézované na pero a drážku různých profilů, výjimečně na vložené pero.

Obr. č. 7: Konstrukční tvar vlysu

Vlysy s perem a drážkou nejsou stejné – rozeznáváme vlys pravý a levý. Pravý vlys (vykreslený v pohledu shora na předchozím obrázku) má při podélném pohledu shora boční (krátké) pero obrácené k pozorovateli a čelní pero na pravé straně. Levý vlys má při stejné poloze bočního péra čelní pero na straně levé.

Pro výrobu vlysů mohou být použity všechny dřeviny odpovídající tvrdosti. Při výběru druhu dřeviny hraje podstatnou roli otázka estetická a samozřejmě i cenová. Používá se zejména dřevo bukové, dubové, brestové, jasanové, javorové, třešňové, ale též dřeva cizokrajná (např. kavkazský ořech, merbau apod.). Předepsaná je vlhkost vlysu v době první pokládky (mezi 8 až 13 %). Podle rozsahu dovolených vad dřeva a závad ve zpracování se dělí vlysy do tří jakostních skupin.

Varování

Při použití bukových vlysů je třeba jistá opatrnost, protože tím, že bývají uměle sušeny, jsou později náchylné k přijímání vlhkosti. Nesmějí se klást v dosud nevyschlé stavbě. Vlhkem trpí hlavně bukové nepařené vlýsky. Dubové vlýsky jsou při změně vlhkosti odolnější a objemově stálejší než bukové.

Nepřípustné je používat pro vyrovnání podkladu tlustší vrstvu tmelu. Nedoporučuje se také používat tmel rozpuštěný v benzolu, který rozpouští asfalt a vystupuje mezi spárami i řidší strukturou dřeva nahoru na podlahu. Podlahové topení v tomto případě situaci ještě zhoršuje.

Kladení vlysů

Podle druhu podkladu se vlysy k podkladu přibíjejí (v místě pera jako krytý spoj) nebo se lepí (dříve asfaltovými tmely, nyní obvykle tmely akrylátovými – opět podle charakteru podkladu). Asfaltový tmel se nanáší na podklad v tloušťce 5 mm, lepidlo v tloušťce 1 až 2 mm. Vlysy lepené do asfaltu mají na spodní ploše podélnou rybinovitou drážku, širokou 10 až 15 mm a 2 až 3 mm hlubokou, která po vyplnění asfaltem zvyšuje adhezní vlastnosti spoje. Podklady monolitické musí být suché a čisté, opatřené penetračním nátěrem, který vyžaduje obvykle technologickou přestávku (zpravidla 8 hodin). Ostatní podklady nevyžadují penetrační nátěr, není-li zvlášť předepsán. Podklady z prefabrikovaných desek nesmějí mít ve stycích mezery větší než 10 mm, odpovídat rovinatostí a musí být pevné, plnou plochou usazené na podkladní vrstvě.

Varování

U asfaltových přípravků je vždy nebezpečí prolínání hmoty stykovými spárami, při nekvalitní parketě i jejím tělem, s následným znehodnocením položené podlahy prakticky neodstranitelnými skvrnami. Při práci s asfalty, lepidly a tmely je potřebná obezřetnost, aby se nepoškodily ostatní dokončené práce.

Postup při kladení vlysů na podkladní dřevěnou podlahu

Vlysy klademe nejčastěji rybinovým způsobem pod úhlem 45°. Můžeme také vytvářet čtverce ze 4 až 8 kusů, klást vlysy do rámu, vytvářet různé obrazce a dělení plochy (např. u stěn) apod. Při kladení na hrubou tesařskou podlahu přibíjíme vlysy při rybinovitém kladení kolmo na desky tesařské podlahy. U stěn ukončujeme podlahu seříznutými vlysy nebo dřevěným rámem (120 až 150 mm širokým), sledujícím obrys ukončení vlysové podlahy.

Obr. č. 8: Způsoby kladení vlysové podlahy

Sestavení a lepení vlysů

Pro rybinový způsob kladení do lepícího tmelu se připraví část vlysů seříznutím potřebného počtu pravých a levých vlysů pod úhlem 45°. Na podlaze se sestaví na sucho asi z osmi až deseti seříznutých a celých vlysů základní obrazec. Základní obrazec se uloží na podkladní podlahu v rohu místnosti rovnoběžně se stěnou a vyrovná se. Na něj se naváže při kladení prvních dvou řad vlysů. Mezi zdí a vlysy se dodrží mezera 10 až 15 mm, přeměří se vzdálenosti ke středu obrazce ode zdi a od protější strany a na označené místo se zatlučou kolmo do podkladní podlahy hřebíky. Nechají se vyčnívat asi 30 mm, upevní se na ně šňůra a podle ní se obrazec dorovná. Po celé délce stěny se rozloží seříznuté a celé vlysy na sucho a první dvě řady se dočasně spojí přibitím lišt do vlysů jednotlivých řad tak, aby se vlysy neuvolnily při zvednutí. Odměří se délka vlysu na konci pásu před tzv. obrátkou, obrátka se odřeže a připravený obrazec se osadí na požadované místo. Odříznuté vlysy se použijí na obratu protějšího konce řady. K základním dvěma pásům se stejným způsobem mohou na sucho položit další pásy, nejvýše do šířky 1 000 mm. Připraví se potřebné množství lepícího tmelu, celá připravená plocha se zvedne a tmel se nanese na podkladní vrstvu. Základní pás se položí na natřenou plochu, vlysy se opatrně zaklepávají a při obvodu se přitáhnou pákou, aby spoje dobře přilehly. Obdobně se postupuje u dalších řad. Při kladení předposlední řady se připravené vlysy kladou na připravený podklad jednotlivě. Poslední řada se doměří a zařízne.

Obr. č. 9: Kladení vlysové podlahy

Přibíjení vlysové podlahy

K přibíjení vlysů se používá hřebíků 22/50 a 45/50. U podkladů, kde je nebezpečí koroze hřebíků, se použijí hřebíky pozinkované nebo nekorodující. Vlysy se přibíjejí při počtu 30 ks/m2 – každý vlys, do 60 ks/ m2 každý druhý vlys a do 100 ks/m2 každý 3. až 4. vlys.

Po obvodu stěn se podlaha ukončuje vynecháním dilatační spáry 15 až 20 mm široké. Tato spára se překryje podlahovou lištou nebo dřevěným soklíkem. U dveří, pokud vlysová podlaha neprochází souvisle do vedlejší místnosti, se podlaha také ukončí dilatační spárou 20 až 30 mm širokou, která se překryje prahem.

Lišty se přibíjejí do podlahy hřebíky 16/20 mm ve vzdálenostech nejvýše 500 mm. V rozích se musí seříznout podle úhlu stěn, obvykle 45°, aby na sebe navazovaly s nejmenší spárou. Napojování lišt po délce je vhodnější čely na pokos, ale je možné také napojení kolmé.

Sokly se připevňují vruty se zapuštěnou hlavou do zdi, dříve prostřednictvím připravených špalíků ve zdi, nyní se používají plastové hmoždinky. Největší vzájemná vzdálenost vrutů je asi 1,0 m.

Podlahové lišty jsou z tvrdých, případně i z kvalitních měkkých dřev, o průřezu 30 až 35 x 9 mm, dlouhé 1,0 až 4,0 m. Třeba je uskladnit v suchém a krytém prostředí, aby se nezkroutily a jinak neznehodnotily. Dřevěné soklíky jsou zpravidla o průřezu 18 x 80 až 100 mm. Lišty a soklíky mají sraženou hranu, u dveřních zárubní se lišty zaoblují.

Pokud vytváříme spáry v ploše podlahy, nesmí porušit její jednolitost a vzhled. Používají se pružné těsnící profily (druhu a tvaru podle požadovaných vlastností spáry). Prostupy se oddělují od krytu pružnými vložkami (s překrytím lemovacími prvky).

Povrchová úprava

Ihned po položení vlysové podlahy se provádí povrchová úprava. Spáry a případné vady a poškození vlysů se vytmelí. Ke tmelení se používají průmyslově vyrobené tmely nebo se tmel připraví z dřevěných pilin, technické mouky, kaseinového klihu a barviva. Tmel se musí do poškozených míst vtlačovat stěrkou. Je přípustné tmelit poškozená místa do průměru 5 mm, spáry od 0,5 do 2 mm. Větší poškození se musí vyspravit zalepením špánků ze stejného dřeva nebo výměnou celého vlysu.

Povrch podlahy se urovná parketářskou škrabkou nebo bruskou, buď v celé ploše nebo jen nerovnosti ve stycích vlysů, pokud přečnívají více než 0,5 mm. Hoblování se v současné době neprovádí, pokud je třeba vyrovnat nebo upravit celou plochu podlahy, používají se elektrické brusky. Brousí se ve dvou fázích: nejprve hrubým smirkovým papírem (číslo 40) a povrch se zahladí papírem jemnějším (číslo 60). Tato úprava postačí pod pastování. Je-li předepsána povrchová úprava lakem, musí se brousit třikrát. Poslední přebroušení se děje smirkovým papírem číslo 80 nebo i 100. Vybroušená hladká podlaha se před dalšími úpravami musí dokonale zbavit prachu a nečistot.

Snadnou údržbu a dlouhou životnost umožňují vhodné konzervační prostředky, které chrání povrch podlahy před zašpiněním i mechanickým poškozením. Ke klasickým prostředkům patří různé druhy parketových tuhých i tekutých past, samočistících emulzí a vosků. Vytvářejí na povrchu ochranný film, který navíc zlepšuje i vzhled tím, že podlahám dodává matový nebo vysoký lesk. Vedle past se používal též granulovaný hydrovosk, před použitím rozpouštěný v horké vodě. Při použití čistících prostředků a konzervačních hmot je třeba postupovat podle návodu výrobce a dodržovat jeho bezpečnostní upozornění (zejména tuhé a tekuté pasty jsou prudce hořlavé). Současné konzervační prostředky jsou většinou založeny na emulzní bázi, jsou nehořlavé a neobsahují těkavá rozpouštědla a zdravotně závadné složky.

Náčtry vlysových podlah

Vlysové a parketové podlahy se nyní převážně opatřují různými, zejména bezbarvými nátěry deklarovaných vlastností jak na bázi rozpouštědel, tak vodou ředitelnými. Každý nátěr uzavírá povrch podlahy a podlaha se víceméně stává parotěsnou. Tato vlastnost má výhodu v tom, že u nasákavých materiálů nedochází k vlhnutí, a tím k bobtnání, případně borcení. Je-li však v podlaze uzavřena vlhkost, zabraňuje jejímu vyschnutí. Proto se některé druhy podlah, pokud je jejich vlhkost větší než 13 %, nesmějí natírat ihned po položení.

Požadavky na parketové laky: několikaletá životnost, trvalá pružnost, vodovzdornost, vysoká tvrdost, bezbarvost, vyzdvihující přirozený vzhled a zabarvení dřeva. Musí také odolávat běžným čistícím prostředkům. Ze známých výrobků se používá např. polyuretanový lak, epolex, epoxyesterový lak, rezolový lak, parketolit, nitrolak, vodou ředitelné laky a další. Zejména u rozpouštědlových laků je třeba dbát bezpečnostních opatření a používat předepsané ochranné prostředky (zvláště u epoxyesterových a polyuretanových laků se doporučuje používat ochrannou masku).

Ochrana ped poškozením

Přestože je proces zřizování pochůzných vrstev podlah plánován jako jeden z posledních, není rozumné podcenit jejich ochranu před poškozením souběžným stavebním procesem (jmenovitě před řemeslníky, kteří tyto procesy vykonávají). Pokrytí pevným papírem, vlnitým papírem, fóliemi nebo i vrstvou suchých pilin je dobrou ochranou, pokud se provede přiměřeným způsobem, včas a důkladně.

PARKETOVÉ PODLAHY TABULOVÉ

Nášlapná vrstva této podlahy je vytvořena z podlahových tabulí různých geometrických tvarů (nejčastěji čtverce nebo obdélníky) sestavených a dodávaných jako prefabrikát. Podlahová tabule neobsahuje tepelné ani zvukově-izolační vrstvy.

Podle konstrukce nášlapné vrstvy rozeznáváme podlahové tabule

  • vlysové,

  • mozaikové,

  • dýhované.

Tradiční parketové podlahy, jak je známe z historických aplikací, se nazývají podle sestavení parketových desek a prkének např. křížové, vídeňské nebo francouzské. Zvláště dýhované parkety z různobarevného materiálu mají bohatou ornamentální skladbu.

Obr. č. 10: Skladba parketové podlahy vídeňského vzoru

Obr. č. 11: Příklady konstrukce parketových dílců

V současné době se obvykle vyrábějí parketové tabule z měkkých laťovek, jejichž horní povrch tvoří dýha z tvrdého dřeva tloušťky 4 mm i více, která je vcelku nebo skládaná do vzorců. Sestavením dílce se dociluje nejen ornamentálního vzhledu, ale snižuje se podstatně borcení a praskání dílců.

Obr. č. 12: Příklad částí parketové podlahy vyráběných továrnou na parkety

Novodobé parketové dílce se dodávají převážně jako překližkované nebo dýhované.

Překližkované dílce jsou z třívrstvé lepené překližky obvykle velikosti 200 × 200 × 12 mm. Vrchní a spodní vrstva je ze 4 mm dýhy z tvrdého dřeva, střední část je z méně hodnotného měkkého řeziva (jedlové nebo smrkové poddýžky tloušťky 4 mm). Ve střední vrstvě jsou vytvořeny drážky (podél vláken) a pera (napříč vláken). Pod perem bývá vytvořena drážka široká 10 mm pro lepší uchycení lepidlem.

Dýhované dílce mají střední vrstvu dřevovláknitou desku nebo vyrobenou z latí, která je oboustranně jednou až dvakrát dýhovaná. Rozměry desek jsou obvykle 400 × 400 × 20 mm.

Obr. č. 13: Příklad konstrukce dýhované tabule

Montáž parketových tabulí

Parketové podlahy se kladou a ošetřují obdobným způsobem jako podlahy vlysové, jsou však náročnější na přesnost kladení a kvalitu podkladu. Podlahové tabule jsou typem dřevěných podlahovin, umožňující kladení „na sucho“. Kladou se tak na podklad z monolitického betonu, pilinobetonu i prefabrikátů. Podrobněji uvádíme způsob kladení u lamelových dílců.

DILATACE VLYSOVÝCH A PARKETOVÝCH PODLAH

Samostatným problémem je řešení dilatace vlysových a parketových podlah. Platí doporučení uvedená u palubových podlah, se zdůrazněním na charakter materiálu – tvrdé dřevo. Bez diskusí je dilatování u plovoucích podlah mezi podlahou a stěnovými konstrukcemi a dilatace

Nahrávám...
Nahrávám...