Umístění pevné překážky na pozemní komunikaci, ať už se jedná o závoru, parkovací zábranu nebo jinou překážku, je v praxi poměrně častým jednáním vlastníka komunikace, a to především v souvislosti s potřebou vyhradit užívání části komunikace, většinou parkovacích míst, pro konkrétní osoby.
V situaci, kdy je pozemek pozemní komunikace resp. parkoviště k ní přiléhajícího ve vlastnictví soukromé osoby, je v rámci postupů směřujících k omezení provozu a případného odstavování a parkování vozidel mnohdy opomíjeno, že tyto postupy podléhají úpravě zákona o pozemních komunikacích (zákon č. 13/1997 Sb.) a případně zákona provozu na pozemních komunikacích (zákon č. 361/2000 Sb.), a jako takové vyžadují před svou realizací zvláštní rozhodnutí nebo povolení silničního správního úřadu.
Základním kritériem, které je třeba vyhodnotit za účelem určení rozsahu veřejnoprávní povinnosti při umístění pevné překážky na pozemní komunikaci je to, zda se jedná o komunikaci veřejně přístupnou či veřejně nepřístupnou. V praxi budou z povahy věci častější případy již existujících veřejně přístupných komunikací, ať již by se jednalo o komunikace místní nebo veřejně přístupné účelové, u kterých v zásadě platí režim obecného bezplatného užívání neomezeným počtem osob. Pokud by se jednalo o pozemní komunikaci nově vznikající, jejíž užívání by mělo být dle vůle jejího vlastníka již od samotného vzniku omezeno (např. umístěním závory již při realizaci komunikace), nelze takovou komunikaci již od počátku považovat za veřejně přístupnou, neboť v takovém případě již od počátku absentuje souhlas vlastníka s jejím veřejným užíváním.
Jakákoliv parkoviště, nebo odstavné plochy, jež mohou ke komunikaci přiléhat, je třeba považovat za součást této komunikace (ust. § 12 odst. 4 ve spojení s ust. § 12 odst. 6 zákona o pozemních komunikacích). Jako takové tyto parkovací prostory tedy ve smyslu zákona o pozemních komunikacích sdílejí právní režim komunikace, jíž jsou součástí. Pokud se jedná o soukromou odstavnou plochu, jež není zároveň veřejně přístupnou komunikací, její režim je plně v dispozici jejího vlastníka.
Omezení přístupu na již existující veřejně přístupnou účelovou komunikaci případně parkovací stání, která jsou její součástí, tedy podléhá bez dalšího zákonu o pozemních komunikacích. Může se jednat o omezení právní a faktické zároveň, které představuje právě např. umístění závory, nebo omezení pouze právní. Pokud má dojít k omezení či zamezení přístupu na veřejně přístupnou účelovou komunikaci (tzn. i její součásti), musí silniční správní úřad na žádost vlastníka komunikace nejprve vydat rozhodnutí o omezení přístupu dle ust. § 7 odst. 1 zákona o…
