Znečištění větracího systému je velmi častým problémem vedoucím k technickým závadám až kolapsu celého systému. Co vše může být příčinou takového znečištění? Na co je důležité dát si při úpravách systému pozor? To a další informace se dočtete v aktuálním Tématu měsíce.
Větrací systémy společně se systémy teplovzdušného vytápění a klimatizace podléhají degradaci v několika směrech. V první řadě se jedná o znečištění látkami nesenými odváděným, ale i venkovním čerstvým vzduchem. Neméně významný je vliv koroze kovových částí vzduchotechnické jednotky a rozvodů. Další procesy degradace větracích systémů mohou vyplývat z mechanického namáhání pohyblivých prvků (např. klapky, žaluzie apod.). V neposlední řadě celý systém a zejména jednotka zastarávají morálně a nemohou se provozními náklady, nebo kvalitou regulace vyrovnat správně navrženému modernímu systému.
Znečištění větracího systému je velmi častým problémem vedoucím k technickým závadám až kolapsu celého systému. Příčinou jsou prachové částice nesené nejčastěji odváděným odpadním vzduchem. Ovšem stejnou příčinou může být čerstvý vzduch nasávaný z prašného okolí rušné ulice. Prachové částice ulpívají v rozích potrubí či jednotky, tvarově složitějších prvcích systému (výměníky, klapky, apod.), ale i v běžném přímém potrubí. Důsledkem znečištění vnitřních části vzduchotechnického systému je především degradace kvality přiváděného vzduchu. Degradace může dosáhnout míry, že vzduch přivedený takovým systémem má horší parametry než přímo oknem přivedený z rušné ulice s hustou automobilovou dopravou. V kombinaci s dalšími parametry vzduchu (teplota, vlhkost) může vést až k tzv. syndromu nemocných budov. Syndrom nemocných budov je soubor nespecifických obtíží postihujících současně větší počet osob v budově a projevující se postižením očí, cest dýchacích, pocity dráždění a pálení očí, nosu, nosohltanu, slzením a rýmou, dále i bolestí hlavy, letargií, apod.
Koroze kovových částí má obvykle příčinu ve špatném odvodu zkondenzované vodní páry v systému. Méně častou příčinou jsou agresivní příměsi v odváděném vzduchu. Příkladem můžou být bazény, kde ve vzduchu vedle velkého množství vodní páry jsou obsaženy i chemikálie používané pro úpravu vody. Povrch potrubí, výměníku, nebo jiné části v jednotce může mít nejčastěji v zimě působením venkovního vzduchu teplotu nižší než teplota rosného bodu odváděného vzduchu. Tudíž na tomto povrchu dojde ke kondenzaci vodní páry. Pokud tato není důsledně odvedena do kanalizace, shromažďuje se v nejnižších částech systému a podporuje korozi i případně rozvoj baktérií. Spoléhat na zpětné odpaření do vzduchu proudícího systémem není možné. Důsledky koroze jsou zřejmé ve snížení těsnosti celého systému, může dojít i k nežádoucímu přenosu škodlivin z odpadního do čerstvého vzduchu. Z korozí napadených tepelných výměníků může docházet k úniku kapalin, které mohou obsahovat i nebezpečné příměsi, které se posléze odpaří do vzduchu. Problém je, že takto poškozená místa nemusí být zjistitelná okamžitě, neboť jsou často v obtížně dostupných zákoutích systému. Celý systém větrání se postupem času stane provozu neschopným až nebezpečným.
Mnohé části systému větrání jsou namáhány různými zatěžovacími silami, například ventilátory, regulační prvky aj. Obvykle jsou na určité zatížení navrženy a jejich přenášení nečiní problémy. Problém velmi často nastává v kombinaci s předchozími vlivy znečištění případně koroze. Znečištění jednoznačně sníží pohyblivost prvku, může zvýšit hmotnost pohyblivých částí i zvýšit odpor proti pohybu aj. Koroze dosáhne snížení mechanické odolnosti a pevnosti materiálu namáhaných částí. V důsledku může být prvek větracího systému vyřazen z funkce poškozením jeho přetížené části, zejména pohonů.
Dopad většiny aspektů, které vyvolávají stárnutí systému, technické problémy a zvýšenou spotřebu energie lze předcházet včasnou a periodickou údržbou všech dílčích komponent sestávajících dohromady větrací systém. Často se údržba zaměří pouze na vzduchotechnickou jednotku, ve které se mění vzduchové filtry a ostatní části rozvodů a distribučních prvků se zanedbávají. Běžný typ deskového rekuperačního výměníku je rovněž nutné čistit v pravidelných intervalech daných typem provozu. I přes filtry se na teplosměnné plochy dostanou nečistoty, které snižují sdělený tepelný tok mezi odpadním a čerstvým vzduchem. Důsledkem může být v běžném provozu po několika letech významný pokles účinnosti zpětného získávání tepla.
I přes dokonalou údržbu systém postupně zastarává v důležitých parametrech za systémy novými. Významným porovnávacím kritériem je spotřeba energie na zajištění požadavků krytých vzduchotechnickým systémem daným účinností jednotlivých komponent a provozních nákladů na samotný chod systému. Časem můžou náklady na údržbu a zajištění chodu vystoupat do neúnosné výše a sníží se spolehlivost systému. Účinnost většiny komponent a zařízení v systému v čase klesá a díky technickému vývoji by nemohla obstát ani jako nová. Příkladem můžou být opět rekuperační výměníky, které od svého počátku v 60. letech prodělali značný vývoj a zaznamenaly zvýšení účinnosti v řádu desítek procent.
Než přistoupíme k úpravě vzduchotechnického systému s ohledem na nižší spotřebu energie, musíme si vyjasnit několik otázek. První otázkou je, jestli stávající systém je schopen plnit požadavky, které má cílový prostor. V důsledku změn užívání, v prostoru a podobně můžeme záhy zjistit, že technicky zachovalý a…
