dnes je 15.8.2022

Input:

Úvodní výklad

30.6.2009, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.16.1
Úvodní výklad

JUDr. Petr Tégl, Ph.D.

V této nově zařazované kapitole se budeme pravidelně zabývat judikaturou vztahující se k nemovitostem. Smyslem této části publikace je upozornit čtenáře na stěžejní soudní rozhodnutí zejména vyšších soudních instancí na úrovni obecných soudů (Nejvyššího soudu ČR, Vrchního soudu v Praze a v Olomouci, popř. i některých krajských soudů), jakož i na zásadní rozhodnutí Ústavního soudu ČR. Znalost soudní judikatury (stejně tak jako znalost právních předpisů samotných) je nezbytnou podmínkou pro porozumění právu a důležitým předpokladem jeho správné aplikace a interpretace.

Judikaturní činnost českých soudů v oblasti právních vztahů k nemovitostem

Na začátek je třeba předznamenat, že judikatorní činnost našich soudů v oblasti právních vztahů k nemovitostem (ovšem nejen v této oblasti) je již řadu let značně rozkolísaná a různorodá. Již to samo o sobě poněkud snižuje důvěru lidí v právo, resp. v jeho fungování a účinky. Tím samozřejmě dochází i k oslabování principu právní jistoty, resp. principu předvídatelnosti práva, konkrétně pak předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Velice často jsme totiž svědky situací, v nichž různé soudy rozhodují jednu a tutéž otázku zcela rozdílně.

Existují však i situace – což je značně horší – v nichž jeden a tentýž soud rozhodne o skutkově stejné věci pokaždé jinak. Vyskytovala-li by se tato skutečnost pouze u soudů nižších instancí, bylo by možné uvedený neuspokojivý stav postupně odstraňovat prostřednictvím judikatorní činnosti Nejvyššího soudu ČR. Sjednocování judikatury je totiž jedním z hlavních úkolů tohoto orgánu. Znepokojující je ovšem fakt, že ani samotný Nejvyšší soud není ve svých názorech konzistentní. To je patrné na celé řadě

Nahrávám...
Nahrávám...