Vyhodnocení vlivů koncepce na životní prostředí (dále jen „SEA“) se zpracovává vždy pro politiku územního rozvoje i zásady územního rozvoje, včetně jejich aktualizací.
V případě územního plánu se zpracovává, pokud tento požadavek vznese krajský úřad dle ust. § 47 odst. 3 stavebního zákona ve fázi zadání územního plánu. SEA je součástí vyhodnocení vlivů na udržitelný rozvoj území (příloha č. 5 k vyhlášce č. 500/2006 Sb.) jako součást jejich environmentálního pilíře, přičemž obsah samotné SEI je speciálně upraven v příloze ke stavebnímu zákonu, a proto se v daném případě neaplikuje na strukturu SEI obecná úprava zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Stavební zákon je totiž vůči zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí co se SEI týče speciálním právním předpisem a jeho úprava má přednost. Nutno však v této souvislosti připomenout, že co není ve stavebním zákoně upraveno je třeba vnímat v kontextu zákona o posuzování vlivů, který ve vztahu k územně plánovacím dokumentacím ve svém ust. § 10i označuje ustanovení, která mají být při vyhodnocování vlivů územně plánovacích dokumentací na životní prostředí zohledněna. Kromě zmiňované úpravy obsažené ve stavebním zákoně a v zákoně o posuzování vlivů mohou požadavky na rozsah zpracovávané SEI vyplynout právě ze stanoviska příslušného orgánu (Ministerstvo životního prostředí nebo krajský úřad), zejména pak na zpracování více variant určitého záměru.[1]
Nejproblematičtější součástí SEI, co se týče požadavků na náležité odůvodnění a srozumitelnost příslušných postupů i závěrů, je v kontextu relevantní judikatury tzv. vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů (bod č. 6 přílohy ke stavebnímu zákonu). Prvním rozsudkem, který se tomuto tématu zevrubně věnoval, byl rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 1 Ao 7/2011, kterým byly právě z důvodu nedostatečného vyhodnocení kumulativních a synergických vlivů zrušeny Zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Tehdy soud nastínil, jak by měla vypadat základní struktura této části SEI, tedy že by hodnocení mělo zahrnovat popis vhodné metodologie, zjištění a popis stavu životního prostředí a složek, které by mohly být negativně ovlivněny, identifikaci a popis možných kumulativních a synergických vlivů, jejich posouzení, kompenzační opatření a stanovení pravidel monitorování těchto vlivů. Zároveň Nejvyšší správní soud poprvé definoval, co to kumulativní a synergické vlivy jsou. Kumulativním vlivem je hromadné působení vlivů stejného druhu a synergický vliv vzniká společným působením různých druhů vlivů. Pro dostačující vyhodnocení nestačí vlivy identifikovat, ale působení těchto vlivů, ať už kumulativní nebo synergické, je třeba náležitě vyhodnotit. Dalším důležitým závěrem, který soud v tomto rozsudku vyvodil je, že ve vyhodnocení mají být zohledněny vlivy jak záměrů navrhovaných, tak i záměrů již realizovaných. Tyto závěry pak ještě doplnil v rozsudku ze dne 24. 4. 2014, sp. zn. 4 Aos 1/2013, tím, že pokud je to důvodné, mají být zohledněny i záměry nacházející se mimo území, pro které je územně plánovací dokumentace pořizována.
Následující judikatura, ve které se Nejvyšší správní soud vyhodnocením vlivů dokumentace na životní prostředí…
