301
Základní pojmy stavebního práva – územní plánování a stavební řádu
Mgr. Martina Pavelková
Cíl lekce
Cílem této i předešlé lekce je podat přehled a výklad základních pojmů, které jsou definovány v novém stavebním zákoně. Většina pojmů a jejich definic vychází z předchozího stavebního zákona č. 183/2006 Sb., a jeho prováděcích předpisů, důraz tedy bude kladen zejména na změny, které v této části přinesla nová právní úprava oproti úpravě předchozí. Tato kapitola se věnuje pojmům upraveným konkrétně pro oblast územního plánování a pro stavební řád.
NahoruZákladní pojmy územního plánování
Změna v území (§ 12 písm. a) NSZ)
Změnou v území je změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umisťování staveb a jejich změn. Jedná se o pojem, který je využíván napříč stavebním zákonem. V souvislosti se změnami v území mají příslušné orgány územního plánování dbát na koordinaci veřejných a soukromých zájmů a posuzovat jejich případnou potřebu, a v návaznosti na to vymezovat v území nové zastavitelné plochy. Samotná realizace změn v území je v NSZ vázána na povolování záměrů, příp. na rozhodování o využití území dle jiných právních předpisů (např. stanovení dobývacího prostoru dle horního zákona).
Stavební pozemek (§ 12 písm. b) NSZ)
Jedná se o pozemek, jeho část nebo soubor pozemků, vymezený a určený k zastavění. V předchozím stavebním zákoně bylo užito formulace "určený k umístění stavby územním rozhodnutím, společným povolením, kterým se stavba umisťuje a povoluje, anebo regulačním plánem". K umísťování záměrů již dle NSZ nedochází, proto byla definice uvedeným způsobem upravena.
U tohoto pojmu dochází v praxi k mýlce, že stavebním pozemkem je tzv. zastavitelný pozemek, nicméně dle zákonné definice lze za stavební pozemek označit pouze ten pozemek, který je určen k zastavění vydaným povolením, a nikoliv pouze územním plánem. To, že je pozemek zastavitelný dle územního plánu ještě nemusí bez dalšího znamenat, že na tomto pozemku bude možné povolit stavbu (i když ve většině případů by tomu tak být mělo). Při povolování záměrů je totiž posuzováno vedle souladu s územně plánovací dokumentací také množství dalších podmínek a kritérií vyplývajících jak ze stavebního zákona, tak i z jiných právních předpisů.
Zastavěný stavební pozemek (§ 12 písm. c) NSZ)
Zastavěným stavebním pozemkem je pozemek evidovaný v katastru nemovitostí jako stavební parcela (zastavěná plocha a nádvoří) a další pozemkové parcely zpravidla pod společným oplocením, tvořící souvislý funkční a prostorový celek se stavbami majícími určující funkci v tomto souvislém celku. Oproti dosavadní úpravě se jedná o prostorové a funkční celky s jakýmikoliv stavbami hlavními, nikoliv tedy pouze s obytnými a hospodářskými budovami.
Jedná se o jednu z problematičtějších definic, a to zejména v případech aktualizace nebo vymezování zastavěného území, nebo při posuzování souladu záměrů s územními plány, které mnohdy na příslušný pojem, příp. obdobný pojem "pozemek rodinného domu", vážou různé regulativy (např. koeficient zastavění či poměr zelených a zastavěných ploch). To, zda pozemky v daném případě tvoří souvislý funkční a prostorový celek se stavební parcelou či nikoliv, je příslušnými orgány posuzováno dle konkrétních skutkových okolností.
Plocha (§ 12 písm. d) NSZ)
V terminologii stavebního zákona je plochou část území tvořená jedním nebo více pozemky nebo jejich částmi, která je vymezená v územním rozvojovém plánu, zásadách územního rozvoje nebo územním plánu, popřípadě v územně plánovacích podkladech, s ohledem na stávající nebo požadovaný způsob využití nebo její význam.
Plocha nebo koridor nadmístního, popř. republikového (celostátního) významu svým významem, rozsahem nebo využitím ovlivní území více obcí, resp. více krajů nebo států. Jedná se o poměrně neurčitou definici a určení, zda se jedná o plochu nadmístního významu, tedy takovou, kterou ze zákona vymezují zásady územního rozvoje (a obec pouze za určitých okolností), může být v konkrétních případech problematické. Dle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 20. 5. 2010, čj. 8 Ao 2/2010-644) je nadmístní charakter plochy dán jejím komplexním funkčním využitím. Při hodnocení určité takto vymezené plochy tedy není možno použít perspektivu pohledu omezenou na regulované území obce, nýbrž je nutno vycházet i z funkčního ovlivnění sousedních obcí a z toho, zda je toto ovlivnění skutečné a podstatné.
Koridor (§ 12 písm. e) NSZ)
Koridor je území vymezené zpravidla pro liniový záměr dopravní nebo technické infrastruktury nebo opatření nestavební povahy. Prakticky se jedná o speciální druh plochy. Na rozdíl od ploch je nutno u koridorů coby "ploch" pro umístění konkrétního záměru vždy s ohledem na podrobnost příslušné územně plánovací dokumentace vyhodnotit, v jaké maximální šíři je ještě nutné koridor vymezit tak, aby mohl být záměr v budoucnu v koridoru umístěn a současně bylo vymezením koridoru co možná nejméně zasaženo do práv vlastníků předmětných pozemků. (Např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2012, čj. 1 Ao 7/2011-526 nebo rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2015, čj. 63 A 13/2014-104).
Způsob a specifika vymezování koridorů a ploch v územních plánech upravuje prováděcí vyhláška č. 157/2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu, v § 13 a 14. Podle § 13 odst. 2 této vyhlášky se koridory vymezují jako plošně vymezené nebo nad plochami s rozdílným způsobem využití.…
