Měděné trubky

13.2.3 Měděné trubky

Ing. Bohumír Číhal

Měděné trubky představují nejvšestrannější materiál rozvodů TZB. Mohou se použít na instalaci pitné a teplé vody, radiátorového, podlahového a stěnového vytápění, zemního plynu, PB-plynu, medicínského a technického plynu, topných olejů, stlačeného vzduchu, klimatizace, slunečních kolektorů apod. Instalace rozvodů měděnými trubkami je rychlá a jednoduchá, s nízkými nároky na nářadí. Všechny způsoby spojování zaručují vysokou bezpečnost a spolehlivost. Měděné trubky lze pájet, anebo spojovat pomocí lisovaných spojů (velmi rychlý a moderní způsob).

Odborně instalovaný rozvod z mědi má zaručeně dlouhou životnost, porovnatelnou s životností budovy. V Evropě je měď na rozvody pitné vody nejoblíbenější, zejména také díky svým vlastnostem zabraňujícím množení bakterií, virů a plísní.

Materiál měděných trubek

Materiál trubek pro rozvody topení, plynu i pitné vody je měď, která má podle ČSN EN 1057+A1 (421526) Měď a slitiny mědi – Trubky bezešvé kruhové z mědi pro vodu a plyn pro sanitární instalace a vytápěcí zařízení: 2010 kvalitu Cu-DHP. Materiál Cu-DHP (dříve značený SF-Cu) je dezoxidovaná měď s přesně hlídaným zbytkem (přísadou) fosforu, s výbornými vlastnostmi pro pájení a svařování, se zvýšenou odolností proti korozi.

Trubka se zhotovuje z mědi o čistotě větší než 99,9 %, bod tání tohoto materiálu je 1 083 °C, tepelná vodivost 339 W/m.K a hustota 8 900 kg/m³. Dovolený maximální provozní tlak se udává při hodnotách součinitele bezpečnosti 3,5 a pevnosti v tahu 200 N/mm² do provozní teploty 100 °C. Tepelná roztažnost měděné trubky je téměř dvojnásobná než roztažnost ocelové trubky, ale jen čtvrtinou roztažnosti trubky z plastu. Koeficient tepelné roztažnosti α = 16,6.10^-6 m/m.K.

Trubky se vyrábějí v různých druzích tvrdosti (R220 – měkká, R250 – polotvrdá, R290 – tvrdá). Měděné trubky je možné ohýbat ručně nebo za pomoci ohýbačky. Měkké trubky se ohýbají ručně nebo ohýbačkou za studena. Polotvrdé trubky se ohýbají ohýbačkou za studena, tvrdé trubky jsou za studena neohýbatelné.

Obvykle využívaná výrobní řada trubek je 12/1 mm, 15/1 mm, 18/1 mm, 28/1 mm, 35/1,5 mm.

Vlastnosti trubek dle ČSN EN 1057+A1

ČSN EN 1057+A1 je jednou z řady evropských norem pro trubky z mědi a slitin mědi. V této normě jsou stanoveny požadavky na kvalitu měděných trubek pro bezešvé trubky z mědi kruhového průřezu (i opláštěné) s vnějším průměrem od 6 do 267 mm určené pro

• rozvodné sítě studené a teplé vody;

• horkovodné vytápěcí systémy včetně panelových vytápěcích systémů (podlahových, stěnových a stropních);

• rozvody topných plynů a kapalného paliva v domácnostech;

• odvodu odpadní vody (např. malá čerpací zařízení na odpadní vodu).

Norma platí také pro kruhové bezešvé trubky z mědi, určené k předizolování pro výšeuvedené účely.

Trubky s vnějším průměrem do 108 mm včetně jsou vhodné pro měkké pájení, tvrdé pájení nebo spojování mechanickým nalisováním, límcováním, posuvným uložením nebo lisovaným spojem. Trubky s větším vnějším průměrem než 108 mm by měly být přednostně spojovány svařováním nebo pájením do úkosu. (Pájení do úkosu je metoda s použitím přídavného kovu, který má teplotu tavení vyšší než 450 °C a pod teplotou tuhého stavu základního kovu. Na rozdíl od tvrdého pájení není přídavný kov vpravován do spoje kapilární silou).

Materiál je označován buď značkami nebo číselným označením (např: Cu-DHP nebo CW024A). Označování značkami vychází z ustanovení normy ISO 1190-1 (u nás dosud nezavedena), číselné označení upravuje ČSN EN 1412 (421308 ) Měď a slitiny mědi – Evropský systém číselného označování: 1999.

Označování stavu materiálu (v souladu s ČSN EN 1173 Měď a slitiny mědi – Označování stavů: 2009) najdeme v Tabulce 1 – Mechanické vlastnosti. Např. označení R220 – běžný stav: žíhaný, d (mm) 6 až 54, mez pevnosti v tahu R_m min 220 MPa.

Označení výrobku podle ČSN EN 1057+A1 musí obsahovat:

• název (trubka z mědi);

• číslo normy (EN 1057);

• označení stavu materiálu (podle Tabulky 1);

• jmenovité rozměry příčného průřezu v mm (vnější rozměr × tloušťka stěny).

Např:

V objednávce trubek je třeba uvést:

• množství v m;

• název (trubka z mědi);

• číslo normy;

• označení stavu;

• jmenovitý rozměr (vnější průměr × tloušťka stěny);

• jmenovitou délku;

• způsob dodávky;

• zkoušky a kontroly (je-li požadováno).

Způsob dodávky	Jmenovitý vnější průměr [mm]		Jmenovitá délka [m]	Stav materiálu
	od	do a včetně
Kruhy (svitky)*	6	28	25; 50	R220 (žíhaný)
Přímé délky	12	28	3; 5	R250 (polotvrdý)
	6	10		R290 (tvrdý)
	35	267
* Vnější průměr svitku je 500 až 900 mm

Tab. č. 1: Doporučené způsoby dodávky a jmenovité délky

Podstatná ustanovení ČSN EN 1057 +A1 jsou závazná a proto je třeba používat pouze trubky splňující požadavky této normy. Aby bylo u měděných trubek okamžitě poznat zda splňují jakostní požadavky této normy, ČSN EN 1057 +A1 předepisuje, že trubky musí být označeny potřebnými údaji.

Trubky o průměru od 10 do 54 mm včetně musí být průběžně značeny po jejich délce ve vzdálenostech ne větších než 600 mm alespoň následovně:

• permanentní značení (až do konce životnosti instalace): číslo normy, identifikační značka výrobce, datum výroby – rok a čtvrtletí (I až IV) nebo rok a měsíc (1 až 12) a

• trvanlivé (montážní) nebo permanentní značení: jmenovitý rozměr příčného průřezu vnější průměr x tloušťka stěny v mm a symbol materiálu.

Trubky o průměru od 6 mm, ale menším než 10 mm nebo větší než 54 mm musí být nejméně obdobně číselně označeny na obou koncích. Značení nesmí způsobit zaměnitelnost se závazným označením, např. s označením CE.

Obr. č. 1: Příklad montážního značení trubek podle ČSN EN 1057+A1

Značky kvality

Kromě nápisu požadovaného normou ČSN EN 1057 +A1 by měděné trubky měly navíc nést zjednodušenou značku kvality RAL. Značka kvality na měděných trubkách a pájecích tvarovkách znamená, že výrobci vyhověli navíc zvláštním jakostním podmínkám a kontrolním ustanovením, podle kterých provádí nezávislé zkoušky RAL Sdružení pro kvalitu měděných trubek. Kromě jakostních požadavků ČSN EN 1057 +A1 výrobek splňuje zvýšené požadavky (např. týkající se čistoty vnitřních povrchů apod.). Navíc výrobu průběžně kontrolují neutrální zkušebny. Z tohoto důvodu se doporučuje používat pouze výrobky s takto ověřenou jakostí.

Měděné trubky se zkouškou jakosti se navíc označují

• zemí výroby;

• datem výroby (rok a čtvrtletí nebo rok a měsíc);

• značkou kvality RAL (zpravidla zjednodušenou).

Obr. č. 2: Značka RAL Sdružení pro kvalitu měděných trubek

Německé sdružení plynařů a vodařů (Deutsche Vereinigung des Gas-und Wasserfaches DVGW) vytváří technická pravidla pro plynové a vodovodní instalace a kontroluje příslušná zařízení a součásti. Tato pravidla a kontrolní ustanovení jsou zveřejňována formou  pracovních listů DVGW, které jsou obecně uznávány v oboru plynových a vodovodních instalací. Kontrolní značka DVGW se skládá z označení „DV xxxxxx”, kde „xxxxxx” je identifikační číslo určitého výrobce.

Obr. č. 3: Značení trubek podle ČSN EN 1057+A1, RAL a DVGW

Značka kvality DVGW byla původně vytvořena pro německý trh. V průběhu let však doznala obecného uznání a proto se velké množství měděných trubek, pájek, tavidel a tvarovek ke kapilárnímu pájení označených touto značkou kvality prodává i v jiných zemích.

Spojovací techniky

Při montáži měděných trubek se používá kapilární pájení, lisování nebo spojky s přesuvnými maticemi se zářeznými nebo přítlačnými kroužky. Běžným způsobem spojování trubek je v současné době kapilární pájení. To se provádí měkkým nebo tvrdým pájením. Stále větší oblibu získává spojování lisováním, které je velmi rychlé (jeden spoj za 4 až 6 s), ale použité tvarovky jsou cenově nákladnější než tradiční tvarovky. Svařované spoje se používají zřídka, protože svařování měděných trubek vyžaduje velkou praxi (pro nízký bod tání a velkou tepelnou vodivost se trubka snadno propálí). Jen zřídka se používá šroubení se svěracím kroužkem, trubkové spojky, přírubové spoje nebo závitové spoje.

Uvedené spoje rozdělujeme na dvě základní skupiny

• rozebíratelné spoje;

• nerozebíratelné spoje.

U rozebíratelných spojů lze jednotlivé části bez jejich poškození rozpojit a opět spojit. Používají se v případech, má-li se spoj později uvolnit, např. při údržbě nebo opravách u čerpadel, armatur nebo u tepelných výměníků. Nerozebíratelné spoje se používají, nepředpokládá-li se pozdější uvolnění.

Nerozebíratelné spoje	Rozebíratelné spoje
Spoje pájením naměkko a natvrdo	Šroubení
Svárové spoje	Spoje svěracím kroužkem
Lisované spoje	Přírubové spoje
Zástrčné spoje	Trubkové spojky

Tab. č. 2: Přehled spojovacích technik

Pájení měděných trubek

Pájení je technologický postup k pevnému…