Architektonické a provozní požadavky

12.4.3 Architektonické a provozní požadavky

Požadavky kladené na dveře mohou být předepsané legislativou (popsané přímo ustanoveními zákonů a prováděcích vyhlášek, respektive normovými hodnotami, které předpisy určují za zákonné) nebo doporučené. Do skupiny zákonných požadavků řadíme především požadavky požární, kouřotěsné, zvukověizolační, tepelněizolační a odolnost proti násilnému vniknutí.

Doporučené požadavky, jak vyplývá z názvu, jsou nepovinné, ale nikoli za hranou pozornosti. Výrobci také často upravují použití svých výrobků vlastními nařízeními a jejich dodržení podmiňuje například uznání záruky, popřípadě reklamaci. Mezi doporučené požadavky můžeme zařadit např. klimatickou a mechanickou odolnost.

Platné předpisy a normy stanovující legislativní rámec jsme uvedli v předchozích kapitolách. V této kapitole navazujeme aplikací jednotlivých požadavků.

Snahou člověka od pradávna byla touha zkrášlovat své prostředí. Tato snaha se nevyhnula ani dveřím. Zprvu se projevovala řezbou a malováním, pozdější estetické požadavky si vynutily přechod od tesařského hrubého pojetí výroby k propracovanějšímu truhlářskému ztvárnění. Konstrukce dveří se postupně precizují a funkčně i vzhledově přizpůsobují požadavkům stavby. Stávají se nepominutelnou součástí interiéru a vstupní dveře spoluvytvářejí architekturu budovy.

Z hlediska architektonického a estetického nelze proto dveře posuzovat samostatně, ale vždy ve vztahu k architektonickému stavebnímu dílu a prostředí. Dveře mají být vyráběny podle kvalitního návrhu a jejich vzhled by měl působit harmonicky, nenásilně a elegantně. Takové dveře působí nadčasově a zachovávají si své kouzlo po řadu let.

Dveře v interiéru

Vnitřní dveře se zárubní svou plochou tvoří významný prvek interiéru. Jsou součástí plochy stěny, a proto musí odpovídat estetickým požadavkům na její členění. Povrchové řešení dveří v interiéru může být konkrétní (dekorativní, plošně působivé, výrazně barevné apod.) nebo naopak můžeme interiér ladit do nenápadného vzhledu. Rozhodující je celkové určení stylu interiéru (klasický nebo moderní, rustikální nebo hi-tech apod.). Je to jedno z hlavních kritérií, podle kterých dveře vybíráme. Podle celkové koncepce dveří je třeba volit prvky kování, aby tvarově korespondovaly s pojetím křídla a zárubně.

Aby interiér působil příjemně, neměl by obsahovat velké množství různých dřevin. Třeba vzít v úvahu materiál podlahy, obkladu, nábytku a další vybavení. Podle celkového barevného ladění volíme i dekor dveří.

V současnosti nastává recese dveří, které přestávají být jen funkčním prvkem, plnícím základní funkci spojování prostorů. Zvyšují se nároky na funkci estetickou i na technické požadavky. Moderní styl v interiérové tvorbě směřuje k jednoduchosti, k hladkému a čistému řešení. Za samozřejmost se považuje vysoká úroveň zpracování s precizním řešením detailů. Příkladem mohou být bezpolodrážkové dveře se skrytými závěsy v zárubni zapuštěné na úrovni stěny. Jednoduchá elegance podtržená krásou přírodního materiálu si stále zachovává svůj půvab.

Obrázek č. 1: Bezpolodrážkové dveře se skrytými závěsy ve stěně

Vzhled dveří podléhá vývoji a odráží se v něm úroveň estetického vnímání. V současnosti jsou nejvíce požadovány přímé a pravoúhlé tvary v jednoduchých formách. Rozměry podléhají trendům, výška dveří se zvyšuje s postupným zvyšováním populace. Vysoké dveře navíc působí majestátně a dominantně.

Plocha dveří by měla obecně vycházet ze vžitých estetických zásad. Úzké dveře mají mít výšku rovnu přibližně dvojnásobku šířky dveří. U dvoukřídlových dveří by měla být výška dveří úhlopříčkou ve čtverci nad šířkou dveří. Tvarem dveří lze opticky zvýšit světlou výšku místnosti. Dveře ukončené obloukem ve výšce 2 m opticky snižují světlou výšku místnosti a netvoří esteticky vhodnou plochu, je třeba, aby byly vyšší minimálně o ¼ šířky dveří.

Obrázek č. 2: Optické působení tvaru dveří

Umístění dveří v půdorysu, jejich rozměr a způsob otvírání závisí na:

• funkci, provozu a typologickém řešení prostor, které dveře spojují;

• frekvenci komunikace;

• specifických požadavcích kladených na dveře;

• řešení interiéru a zařízení prostor.

Umístění dveří nesmí zvětšovat komunikační plochu v místnosti. U dveří musí být vytvořena volná komunikační plocha, umožňující nejen otvírání dveří, ale i volný pohyb. V této ploše nesmí být změna výškové úrovně.

Otvírání dveří nesmí překážet provozu. Dveře obvykle otevíráme směrem z menších prostor do větších a musí se otvírat do volného prostoru. Dveře u prostor s menší hloubkou než 1 400 mm otvíráme vždy směrem ven.

Obrázek č. 3: Vhodné a nevhodné způsoby otevírání dveří

V prostorách, ve kterých se zdržuje 10 osob a více, se dveře otvírají ven z místnosti a ve směru úniku, ke schodišti, k východu. Otvírání dveří do komunikačních prostor nesmí ohrožovat chodce. Dveře na únikových cestách se řídí požadavky požární ochrany.

Obrázek č. 4: Otevírání dveří a šířka chodby

Rozměr dveří vyplývá z funkce uzavíraného prostoru, závisí na počtu osob, velikosti přepravovaných předmětů a úniku před požárem. Požadavky na minimální rozměry dveří pro příslušné druhy budov jsou uvedeny v normách a ve vyhlášce MMR č. 268/2009 Sb., ve znění novely č. 20/2012 Sb.

Základní rozměrovou jednotkou pro určení šířky dveří je šířka průchodného proudu 600 mm, která odpovídá minimální používané světlé šířce dveří. Navrhuje se do malých skladovacích prostor bytu a do WC. Světlá šířka 800 mm se navrhuje do obytných prostor, kanceláří a do sociálních zařízení v občanských budovách. Dveře se světlou šířkou 900 mm se navrhují jako vchodové dveře do rodinného domu, do učeben, do únikových cest a prostor, kde se zdržuje méně než 20 osob. V nemocnicích se navrhují dveře se světlou šířkou 1 100 mm. Nejmenší dvoukřídlové dveře mají světlou šířku 1 200 mm.

Světlá výška dveří je 1 970 mm, vchodových 2 150 mm a celoprosklených 2 050 mm.

Při řešení otázky, zda zvolit dveře plné nebo prosklené, je třeba vzít v úvahu dispoziční a provozní řešení celého interiéru a podle toho volit jednotlivé druhy dveří. Vzhledem k tomu, že do rozhodování vstupuje řada faktorů (mnohdy osobních a pocitových), není volba vždy jednoznačná. Prosklené dveře propouštějí světlo dál do interiéru i do prostorů, kde nejsou okna, zvětšují dojem prostoru. Plné dveře mají naopak lepší technické parametry, vytvářejí intimitu prostředí a jejich cena bývá příznivější.

Nejčastější použití prosklených dveří bývá mezi chodbou a obývacím pokojem, mezi kuchyní a obývacím pokojem nebo pro předělení obývacího pokoje, kde se často používají prosklené stěny (dají se použít i celoskleněné dveře). U vchodových dveří a dveří na chodbách zajišťuje prosklení kromě prosvětlení prostoru i informaci o tom, zda je někdo za nimi.

Prosklené dveře působí lehce a vzdušně, nezmenšují prostor (čím je sklo průhlednější, tím méně zmenšuje prostor) a působí dekorativně a esteticky. U skleněných výplní je však zároveň větší riziko poranění při nešetrném zacházení; tomu se dá předejít použitím ESG skel (skel tepelně upravených, někdy také nazývaných jako kalená). Další možností je použít lepené sklo, které při rozbití nevytvářejí ostré střepy (skla drží na fólii).

Plné dveře jsou vhodné pro vytvoření intimního a klidového prostředí. Z tohoto důvodu se navrhují u ložnic, toalet, koupelen, vstupních dveří do bytu apod.

Správnou volbou dveří a zárubní ovlivníme vnitřní pohodu prostředí. Vhodně řešeným oddělením klidových zón interiéru od pracovních zajistíme, aby nedocházelo k rušení odpočívajících osob osobami zajišťujícími provoz domu. U výrobních pracovišť, školních zařízení, kanceláří apod. je třeba citlivě a individuálně zvažovat mezi kontrolní funkcí prosklených dveří a intimitou prostředí.

Použitý materiál dveří nepřímo předurčuje dveře do různých prostor. Dřevěné dveře se používají v interiérech, kde je kladen hlavní důraz na estetickou stránku výrobku sladěného s okolním interiérem. Kovové výrobky se osazují převážně v technických prostorách, kde je hlavním požadavkem funkčnost. Plast se uplatňuje hlavně v mokrých a vlhkých prostorách, kde vyžaduje minimální nároky na údržbu. Skleněné dveře jsou vhodné i do vlhkých a mokrých prostor. U skleněného materiálu se využívá možnosti efektní hry se světlem pro prosvětlení interiéru a široké nabídky designu.

V moderních interiérech se nejčastěji používají kombinace materiálů. Mezi nejobvyklejší patří kombinace skla a dřeva nebo dřeva a kovu. U dřeva jsou nyní žádané tmavší dřeviny (ořech, třešeň, wenge, zebrano, bubinga, padouk), nelze však odhadnout, zda se v budoucnu na vlně popularity neobjeví dřeviny zcela jiné. V současnosti jsou populární celoskleněné dveře nebo dveře kombinující dřevo a kov. U kování vítězí kubické tvary v matném niklu.

Provedení přechodu podlah mezi dvěma prostory oddělenými dveřmi podstatně ovlivňuje provozní a architektonické vnímání interiéru. Konstrukčně je třeba vyrovnat se s různými funkcemi oddělených prostorů často i s rozdílnými podlahovými krytinami (resp. stejnými jiného typu, dekoru, barvy apod.). V zásadě musíme rozhodnout, zda provedeme bezprahové přechody nebo zda budeme používat práh.

Varianta s prahem je tradiční, méně komplikovaná a není tak náročná na přesnost umístění přechodu v rámci stavebního otvoru. Bezprahové řešení je náročnější na umístění a vyhotovení podlahového přechodu. V moderních interiérech je tento způsob preferován z hlediska funkčního i estetického. Umožňuje bezproblémový průchod (vč. průjezdu nábytku na kolečkách), je výhodnější i z hlediska úklidu a údržby podlahových krytin.

Rozhodnutí o bezprahovém řešení je třeba znát již při návrhu technického řešení objektu, a přitom pohlídat navrhované úrovně nosných vodorovných konstrukcí (to zejména z hlediska dodatečných nákladů) a zejména stejnou výšku navazujících čistých úrovní podlah (pozor na různé výšky podlahových krytin). Zaměřit se je třeba zejména na kritické návaznosti, jako jsou například změny úrovní podlaží se schodišti, vnitřní rampy, ochozy apod. Řešení podlahových konstrukcí v místě přechodu musí také umožnit osazení předpokládaného typu dveřní zárubně, který toto vyžaduje. Obložkové zárubně počítají s montáží po dokončení povrchů podlah, přesto podcenění těchto zásad znamená minimálně komplikace s dopasováváním dodaného výrobku a někdy i nutnost objednání atypického výrobku.

Vstupní dveře

Z provozního hlediska je vhodné navrhovat vstupní dveře bez prahu, resp. se zaobleným minimálním prahem pro těsnění dveří. Výškový rozdíl podlah v místě vstupních dveří je vhodné navrhovat max. 30 mm, v případě dostatečného krytí markýzou řešit vstup bez výškového rozdílu. Prostor před vstupními dveřmi musí mít minimální hloubku 1 200 mm.

Vstup zpravidla tvoří akcent průčelí budovy, umocněný případným závětřím před vstupními dveřmi, omezujícím při otvírání přetlak nebo podtlak mezi vnějším prostředím a prostorem zádveří. Kromě splnění základních požadavků vyžadují vstupní dveře řešení speciálních technických prvků, souvisejících s jejich umístěním, kterými jsou závětří, zádveří, čistící zóna a markýza.

Obrázek č. 5: Příklad obvyklého řešení vstupu do obytné budovy

Vstupní dveře často tvoří součást zasklené vstupní stěny a spolu s ostatními technickými prvky dotvářejí estetický vzhled budovy (např. předložené schody, markýza, plocha dlažeb před vstupem, držadlo dveří, dekorační a okrasné prvky, plastiky, osvětlení apod.).

Závětří před vstupem do budovy slouží k vytvoření příjemného prostředí pro vstupující do budovy, zamezuje proudění vzduchu vyvolanému působením větru a rozdíly teplot v okolí budovy. Lze je vytvořit tvarem budovy, ochrannými zástěnami, zapuštěním terénu, stále zeleným porostem, situováním vstupu na vhodně situované straně objektu, vhodným tvarem markýzy apod.

Zádveří omezuje…