9.2.4.3
Konstrukční principy tvorby detailů
Funkčnost střechy jako celku je závislá nejen na návrhu a
provedení střechy v ploše, ale rovněž na konkrétním provedení v jednotlivých
detailech.
Základními detaily u šikmých střech jsou např. oblasti kolem
okapu, u vrcholu, u nároží, u úžlabí, u štítu a u konstrukcí prostupujících
střešním pláštěm.
NahoruDETAIL OKAPU
Oblast okapové partie bezprostředně přilehlé k odvodňovacímu žlabu
je částí střechy, která musí svým řešením zajistit bezpečný a co nejrychlejší
odvod srážek ve všech jejích skupenstvích s povrchu střešní plochy a nesmí při
tom být dotčeny další konstrukční prvky, které se zde vyskytují.
Při návrhu detailu okapu je třeba respektovat následující
doporučení:
-
zajistit dostatečný přesah krytiny do žlabu, přičemž se
zpravidla vždy vychází z technologických podkladů výrobců krytin,
-
přední okapová hrana se umístí tak, aby bylo zajištěno
odvodnění do žlabu, přičemž se doporučuje přesah tašek maximálně do 1/3 šířky
žlabu,
-
okapové hrany se pokrývají stejnými taškami jako střešní
plocha, případně je možné použití speciálních tvarovek či zvláštních
konstrukcí,
-
u taškových krytin by se u okapové hrany neměly vyskytovat
tašky řezané,
-
tašky u okapové hrany jsou pro zachování jejich sklonu
vypodloženy dvojitou střešní latí nebo speciálními prkny ve tvaru klínu a nebo
speciální tvarovkou např. perforovanou lištou,
-
větrací mezeru umístěnou mezi krytinou a pojistnou
hydroizolací je třeba napojit na vnější prostředí a prostor zajistit proti
vniknutí hmyzu mřížkou (většinou systémový prvek střešního systému),
-
nasávání vzduchu do mřížek nesmí bránit žádné překážky, např.
nevhodně umístěný žlab,
-
větrací prvky, většinou mřížky z perforovaného plechu, musí
být navrženy tak, aby splňovaly požadavky na nezbytné větrání a musí být v
souladu s ČSN 73 1901, Příloha D,
-
ukončení pojistné hydroizolace musí být provedeno tak, aby
materiál, který není odolný proti působení ultrafialového záření, byl
zakrytý,
-
v případě, že se předpokládá zvýšená možnost transportu vody
po ploše pojistné hydroizolace, pak je vhodné její ukončení na okapovém
plechu,
-
ukončení pojistné hydroizolace lze provést upevněním na
bednění,
-
v oblasti návaznosti střechy na svislou nadezdívku musí být
zajištěny tepelně izolační vlastnosti tak, aby zde nedocházelo ke vzniku
tepelných mostů (např. u pozednice),
-
v oblasti ukončení tepelné izolace umístit na vnější část
podpůrnou konstrukci, která umožní preciznější realizaci a zabrání možnému
posunu tepelně izolačního materiálu,
-
ukončení parotěsné vrstvy musí být provedeno vzduchotěsně za
pomocí systémových prvků a materiálů a vždy v souladu s technologickým
předpisem výrobce konkrétního materiálu,
-
v oblasti s předpokládanou trvalejší a vyšší sněhovou
pokrývkou je třeba pamatovat na možné nebezpečí tvorby sněhových a ledových
valů a jejich možný negativní vliv,
-
u tříplášťových střech je nezbytné zajistit osazení větracích
mřížek, napojených na vzduchovou mezeru pod pojistnou hydroizolací dle ČSN
73 1901, Příloha D,
-
rozměry okapů je třeba nadimenzovat v závislosti na velikosti
odvodňované plochy, tvaru odvodňovacích prvků, specifické vydatnosti deště v
daném místě stavby a na součiniteli odtoku (viz návrh odvodnění),
-
odpadní trouby umístěné ve vnějším prostředí je vhodné vést na
plochách objektu, orientovaných převážně jižním směrem,
-
s ohledem na konkrétní situaci se doporučuje navrhnout žlaby
vyhřívané, aby se zabránilo tvorbě a kumulaci sněhu či ledu v okapové
oblasti.
Poznámka:
Tloušťka větrané vzduchové vrstvy h uvedená v tabulce platí
pro délku (tj. délku krokví) do 10 m, pro každý 1 m délky nad 10 m se h
zvětšuje o 10 %.
Vzdálenost přiváděcích a odváděcích otvorů nemá přesahovat 18
m.
Větrání dolní vzduchové vrstvy u tříplášťových střech se
doporučuje účinnější než větrání horní vzduchové vrstvy.
V závorkách jsou uvedeny tloušťky větrané vzduchové vrstvy,
která má sloužit i k odvodu technologické a srážkové vody zabudované při
realizaci.
Uvedené minimální hodnoty by měly být pokud možno
překračovány.
Tabulka Minimální doporučené dimenze větraných vzduchových
vrstev střech (dle ČSN 73 1901 a dle "Pravidel pro navrhování a provádění
střech“)
V případě použití jiného typu krytiny, např. plechové, platí
obecné zásady uvedené na počátku této kapitoly, ale navíc je třeba zohlednit
následující:
-
k okraji střechy dobíhá krytina umístěná na příslušné nosné
konstrukci, vytvářející odpovídající podklad pod krytinu,
-
dle situace je třeba zohlednit režim v odvětrávací vzduchové
mezeře (tj. přivětrání),
-
veškeré klempířské ukončující prvky musí mít dostatečnou
tuhost,
-
jejich konstrukce a vzájemné návaznosti musí umožňovat
příslušnou dilataci z důvodu objemových změn,
-
ukončení střešní plochy je pomocí okapnice, která zajišťuje
odvedení vody, okraj okapnice je vyztužený jednoduchým, popř. dvojitým zpětným
ohybem,
-
tvarování okapnice na jejím vnějším konci tvoří většinou i
pohledový prvek, v některých případech je doplněna ještě dalším podkladním či
krycím prvkem,
-
koncové oplechování zakrývá nosnou vrstvu (např. latě,
bednění) krytiny.
Následující detail uvádí příklad řešení okapové partie na střeše s
maloformátovou hliníkovou krytinou.
Pozn.: Obrázek detailně uvádí řešení krytiny včetně jejích
podkladních vrstev a navazujících konstrukcí, ostatní konstrukce a vrstvy jsou
uvedeny pouze orientačně.
Obr. č. 3: Příklad řešení detailů u okapu – foto
NahoruDETAIL U ŠTÍTU
Oblast střechy u štítu může být provedena různými způsoby, které
zpravidla vycházejí z architektonických požadavků na celkový vzhled
střechy.
Obvykle je hrana štítové stěny překryta plynule přecházející
krytinou, na konci zakončenou základními nebo ukončovacími krajovými
taškami.
Další případnou možnou konstrukční variantou je viditelné přiznání
štítové stěny a její vytažení nad plochu střechy.
Při návrhu detailu u štítové stěny je třeba respektovat
následující doporučení:
-
zajistit dostatečný přesah krytiny přes štítovou zeď tak, aby
byla dostatečně chráněna před povětrnostními vlivy,
-
tašky na štítové hraně (kromě krycí vrstvy u korunového krytí)
musí být v oblasti namáhané a určené dle ČSN EN
1991-1-4 a rovněž dle technologického podkladu výrobce krytiny upevněny
minimálně jedním vrutem do střešní latě,
-
volný přesah střešních latí nad vnější hranu nosné konstrukce
nesmí být větší jak 300 mm a vychází z použitého průřezu latí, větší přesah je
možný pouze za předpokladu, že se provedou zvláštní konstrukční úpravy, resp.
ztužení latí,
-
štítová hrana je ukončena buď prkny nebo profilovanou
tvarovkou,
-
spodní líc přesahující konstrukce je možno provést bez
podbíjení, pak je třeba provést částečné bednění pod krytinu tak, aby nebyl
viditelný spodní líc tašek a laťování,
-
na spodní líc přesahující konstrukce lze umístit podbití,
-
zajistit ukončení pojistné hydroizolace tak, aby případně
zateklá voda mohla odtékat, což se provádí jejím uchycením na kontralatě,
-
v případě použití doplňkových ukončujících klempířských prvků
postupovat dle ČSN
73 3610 Klempířské práce stavební,
-
ukončení tepelné izolace provést tak, aby nedocházelo ke
vzniku tepelných mostů,
-
ukončení parotěsné vrstvy musí být provedeno vzduchotěsně za
pomocí systémových prvků a materiálů a vždy v souladu s technologickým
předpisem výrobce konkrétního materiálu.
V případě použití jiného typu krytiny, např. plechové, platí
obecné zásady uvedené na počátku této kapitoly a zohlednit je třeba…