dnes je 17.8.2022

Input:

Montované příčky

30.4.2010, Zdroj: Verlag Dashöfer

7.5.3
Montované příčky

Montované jednoduché příčky mohou být jednovrstvé anebo vícevrstvé. Pokud jsou z dvou a více vrstev navzájem napevno spojených, blíží se svými akustickými vlastnostmi blíže příčkám jednoduchým. Z těchto důvodů nastává koincidence ve zvukově izolační oblasti se všemi nepříznivými důsledky, mají totiž oproti příčkám zděným nižší hmotnost. Proto je třeba při návrhu vyloučit kritický kmitočet příčky z pásma zvukové izolace a to tak, že vzájemné spojení dílčích vrstev by mělo být co nejméně tuhé.

Dvojité příčky mají při malé plošné hmotnosti relativně nejlepší zvukově izolační vlastnosti. Stupeň neprůzvučnosti se mění v závislosti na kmitočtu. V I. oblasti kmitočtů (od nejnižších kmitočtů k rezonančnímu) se chová jako jednoduchá, o plošné hmotnosti rovnající se součtu dílčích plošných hmotností. Tato oblast končí v oblasti rezonančního kmitočtu, kde dochází k poklesu neprůzvučnosti až k nule. Nejdůležitější je navazující oblast II., kde stupeň neprůzvučnosti strmě roste s kmitočtem až k počátku oblasti III. – koincidence, kdy nastává pokles neprůzvučnosti v důsledku vzrůstu ohybové tuhosti prvku. Je tedy snaha navrhovat konstrukci stěny s rezonančním kmitočtem těsně pod začátkem zvukové izolační oblasti a umístit ji tak v příznivém poli akustických vlastností.

Akustické vlastnosti příčky

Vliv konstrukčních úprav na akustické vlastnosti příčky má:

  • materiál desek a jejich tloušťka (plošná hmotnost),

  • tloušťka vzduchové mezery,

  • tuhost spojení dílčích stěn (co nejvíce snížit, nejlepší by bylo vůbec nespojovat),

  • pohltivá výplň ve vzduchové mezeře – eliminuje stojaté vlnění,

  • těsnost spár,

  • méně podstatné: zdvojení dílčích stěn, třetí deska ve vzduchové mezeře (pokud není spojená s vyšší hmotností), obvodová izolace dílčích stěn (ne ovšem těsnění spáry), připojení desek k nosné konstrukci.

Doporučení ke konstrukci spár

Doporučení ke konstrukci spár
  • spára ve směru šíření akustické energie by neměla být přímá (labyrint!),

  • k těsnění a překrytí použít vhodné materiály, nejlépe dvou druhů, kombinující různé hmotnosti, elasticitu a odpor proti pronikání hluku (např. profily z měkkých plastů a skelné provazce, dřevěné lišty a asfaretanové pásy apod.),

  • vzduchová neprůzvučnost spáry musí mít přibližně stejnou hodnotu jako dělicí prvek,

  • těsnost spáry musí zajišťovat prakticky nulovou infiltraci,

  • provedení nesmí umožňovat vznik trhlin a netěsností,

  • na povrchu spáry použít těsnicí materiál, uvnitř materiál měkký.

Zvláštní případ dvojitých příček jsou příčky kombinované, kdy jedna z dílčích stěn je ohybově měkká. Nazýváme ji také předstěnou. Zde se neprojevuje vliv koincidence. Má nízký činitel vyzařování, což se projevuje tím, že je snížen přenos zvukové energie vzduchovou mezerou a obvodovým spojením. Oproti klasickým dvojitým příčkám je zde větší přírůstek neprůzvučnosti v závislosti na tloušťce vzduchové mezery.

Stabilita příček

Stabilita příček

Kotevní úpravy musí bezpečně přenést, kromě vlastní hmotnosti, normové síly od celé příčky do stropu, popřípadě do podhledu, podlahy, nosných stěn. U budov s malým počtem lidí (bydlení, administrativa) jsou to vodorovné síly ve výšce 1,3 m od podlahy 0,5 kN/m, pro budovy a prostory s výskytem velkého počtu lidí (shromažďovací sály, školní učebny, výstavní a prodejní prostory) vodorovné síly v 1,3m 1 kN/m a síly na konzole ve výšce 1,8 m 0,4 kN/m. Posoudit je třeba zejména uložení ve spáře paty příčky na usmyknutí, u plášťové příčky na střih a odtržení, uchycení k podlaze a ke stropu (podhledu), zavěšení prvků na stěnu.

Sádrokartonové příčky (SDK)

SÁDROKARTONOVÉ PŘÍČKY (SDK)

Sádrokartonové systémy suché vnitřní výstavby jsou určeny pro širokou oblast použití v interiérech, a to jak u novostaveb, tak i při rekonstrukcích a při opravách bytových, občanských i průmyslových staveb. Konstrukce příček slouží především k členění interiérů na jednotlivé místnosti, ale také k vedení potřebných instalací. Předsazené stěny jsou používány pro estetické vylepšení stávajících povrchů, zvýšení hodnot tepelně izolačních vlastností a neprůzvučnosti stěn. Splňují jak estetické, tak i stavebně fyzikální požadavky, které jsou na ně kladeny. Ideálně rovná plocha stěny může být snadno opatřena zvoleným druhem interiérového nátěru, nalepenou tapetou nebo obkladem.

SDK představují aplikaci uceleného konstrukčního systému určitého výrobce počínaje pracovními pomůckami (tužka, šňůra …), přes materiály (vruty, podložky, tmely, kovové profily, prvky pro elektroinstalace, sanitní instalace, kotvicí elementy …), konstrukční a skladebná řešení, technologické postupy, až k deklaraci vlastností a záruk. Variabilita systému umožňuje vybrat téměř pro každý konstrukční požadavek vhodné řešení. Vlastnosti ovlivňujeme výběrem:

  • SDK desek (provedení hran, charakter odolnosti a další mechanické a fyzikální vlastnosti, tloušťka, počet),

  • nosné konstrukce (druh, rozměry, počet prvků v tloušťce stěny),

  • připevnění k nosné konstrukci (pevné, pružné),

  • izolační hmoty (druh, tloušťka),

  • povrchové úpravy (nátěry, obklady).

Spoje

Spoje

Při kladení SDK desek vznikají z pohledu na desku podélné a příčné spoje. V maximální míře se snažíme využívat podélné hrany, chráněné kartonem a desky klademe tak, aby ve spojích nevznikala spára. Řezané podélné hrany, které mají otevřené sádrové jádro, vždy ošetříme hoblíkem nebo nožem. Tmelení spojů desek je závěrečný úkon v technologii suché výstavby a velkou měrou ovlivňuje nejen optickou kvalitu, ale i statické a stavebně fyzikální vlastnosti hotového díla. Před tmelením musí být dokončen mokrý proces u omítek a podkladního betonu. Obecně je možné tmelit spoje až poté, kdy jsou vyloučeny možné objemové a geometrické změny jak desek, tak samotné konstrukce (velké a náhlé vlhkostní nebo tepelné změny). Teplota vzduchu během tmelení nesmí klesnout pod 5 °C. Stálá teplota vzduchu by měla být udržována minimálně 2 dny před začátkem a po ukončení tmelení. Tmelení probíhá zásadně ve dvou krocích v odstupu min. 1 hodiny. Při základním zaplnění vtlačíme do kořene spoje dostatek tmelicí hmoty a spoj zarovnáme do roviny s deskou. Po cca 30 minutách odstraníme případný přesahující materiál. Konečným tmelením s použitím minimálního množství materiálu dosáhneme rovné a čisté plochy. Eventuální vyztužovací páska se vkládá v průběhu prvního pracovního kroku před zarovnáním (odvislé od zakončení desek a druhu nosné konstrukce). Při tmelení vnitřních rohů používáme vyztužovací papírovou pásku uprostřed předem ohnutou, u vnějších rohů zesílenou hliníkovou vložkou, popřípadě použijeme hliníkové děrované lišty. Po zatmelení a přestěrkování spojů tmelíme a přestěrkujeme hlavy šroubů. Základním principem při napojení SDK konstrukcí na jiné materiály a konstrukce je oddělení od těchto konstrukcí. Důvodem je odlišná tepelná a vlhkostní roztažnost a odlišné chování stýkajících se konstrukcí. Každý detail je třeba posoudit podle daných podmínek. Oddělení vytváříme samolepicí separační páskou nebo jiným elastickým materiálem.

Samostatné příčky

Samostatné příčky

SDK desky jsou neseny dřevěnou, častěji však kovovou podpůrnou konstrukcí, kotvenou do okolních konstrukcí. K této konstrukci se upevňují desky samořeznými povrchově ošetřenými šrouby. Do dutiny mezi dvěma deskami se vkládá izolace z minerálních vláken. Spáry, které vznikají mezi deskami, se tmelí a brousí. Stěny nejsou nosné ve smyslu statiky objektu.

Při návrhu konstrukce stěny musíme mít, kromě obecných požadavků, představu, jaká instalační vedení mají příčkou probíhat a jaká zařízení či předměty na ní mají být umístěny. Kabely a potrubí do 30 mm se mohou vést horizontálně otvory předem připravených prostřihů v kovových stojinách. Větší průřezy potrubí je třeba umístit do meziprostorů zdvojených stěn, který získáme přizpůsobením nosné konstrukce. Instalační příčky se montují na dvojitou vnitřní konstrukci, jsou vždy opláštěny dvojitě. Pro dosažení potřebné tuhosti pod keramický obklad je předepsáno dvojvrstvé oplášťování, výjimečně se připouští jednovrstvé při zredukované vzdálenosti stojin na 400 mm. Ve vlhkých prostorách zásadně používáme impregnované desky (zelené). Pro upevňování předmětů se do stěn zabudovávají pevné nebo posuvné konstrukce (nosiče). Pozornost je třeba věnovat přenosu hluku proudicí vody vložením gumové izolace mezi příchytky potrubí a nosnou konstrukci stěny a plošnou výplní instalační stěny na bázi minerálních vláken. Při volbě plastových materiálů elektroinstalací (krabic, trubek, kabelů) je nutné, zejména u budov s velkou koncentrací lidí, zkoumat jejich hygienické vlastnosti. Materiály prosté halogenů se používají do prostředí s vyšším zájmem na ochranu osob a zařízení, velký význam mají „nehořlavé kabely“ používané ve větších centrech k napájení vzduchotechniky, únikových dveří, klapek apod. V některých provozech je důležitá chemická odolnost materiálů, v potravinářství je kladen důraz mimo jiné (odolnost proti šíření plamene, odolnost proti teplu) také na krytí proti prachu a vodě a na nerozbitnost světelných zdrojů v otevřených svítidlech. V prostorách s náročnými požadavky na nepřítomnost choroboplodných zárodků musí být místa vstupů, prostupů a dosedací okraje těsnicích vložek navíc těsněny tmelem nebo přelepeny. Postup realizace stěn je třeba uzpůsobit tak, aby byly alespoň potřebné vnitřní části stěn jednostranně přístupné pro instalace rozvodů a kotevních elementů a k jejich vyzkoušení.

Předsazené stěny

Další možností využití SDK desek je pro předsazené stěny. Desky jsou upevněny přímo na stěnu (lepením na masivní podklad pomocí osazovacího pojiva, kotvením montážními podložkami, třmeny, svorkami), nebo pomocí předsazené konstrukce (dřevěné, kovové). Sádrokarton může být využit současně jako krycí deska instalací, vedených při zdi. Potrubí, hadice a přívody jsou v prostoru mezi zdí a sádrokartonem. Do meziprostoru se umisťuje izolační materiál. V případě tohoto izolačního obložení je vhodné do prostoru umístit parozábranu, která zabraňuje kondenzaci vodních par. Vyrábějí se i sendvičové desky s izolací polystyrenem nebo minerálními vlákny.

Systém SDK příček obsahuje detailní vyřešení všech běžných detailů, vyskytujících se při jejich aplikaci. Toto, spolu s respektováním přikázaných technologických zásad, zaručuje deklarované vlastnosti příček ve vazbě na celou konstrukci objektu. Nejčastěji se používá kovová nosná konstrukce. Pod vodorovné (UW) a svislé (CW) profily u stěny se používá samolepicí napojovací těsnění. Profily se nerozbrušují, došlo by k porušení ochranné zinkové vrstvy. CW stojí na dně podkladního UW profilu a u stropu jsou o 15–20 mm kratší. Až na výjimky se UW a CW profily navzájem nespojují! Také desky se šroubují pouze k CW profilům a to tak, aby od podlahy a stropu zůstaly odsazeny cca o 10 mm. Po opláštění první strany a uložení požadovaných elektrických a sanitních instalací umístíme do dutiny izolaci z minerálních vláken a zajistíme ji proti posunu. Při obkladu druhé strany dbáme na to, aby proti spáře první strany ležela plná plocha desky. Uvedené zásady konstrukčního řešení umožňují výškovou dilataci. Pokud je třeba reagovat na dilataci stavby (nad dilatační spárou stavby) nebo se jedná o SDK velkých rozměrů (délka nad 15 m), je třeba vytvořit klasickou dilatační spáru, jejíž provedení spočívá v tom, že část konstrukce, která jde přes spáru, musí být pevně uchycena pouze z jedné strany. Na volném konci je vytvořena podkladní kluzná plocha, po které je umožněn pohyb pevné konstrukce z druhé strany.

Pozornost je třeba věnovat např. i obvodovému těsnění křídla dveří (jedno-, dvou- až třístupňové v závislosti na požadavku vzduchové neprůzvučnosti) a provedení styku dveřního křídla s prahem, resp. řešení bezprahové či s prahovou kovovou lištou (aplikace lišt s profilovým těsněním v dveřním křídle, které se při otevření dveří uvolní).

Požární bezpečnost

Požární bezpečnost

Sádrokartonová deska je materiál, na němž není požární odolnost definovatelná. Pro materiál je definována zkouška hořlavosti. Na základě této zkoušky jsou zařazeny sádrokartonové desky určené pro požární aplikace do třídy hořlavosti A – Nehořlavé (dle ČSN 73 0862, kterou nahradila ČSN EN 13501-1 + A1:2010) . Požární odolnost je vlastnost celé konstrukce. Při použití materiálů specifikovaných v technické dokumentaci a při zachování konstrukčních zásad daných technologickými předpisy výrobce je možné dosahovat požárních odolností v rozsahu 15–180 minut. Prakticky to znamená, že požární odolnost je deklarovaná vždy pro jednoznačně určenou konstrukční část (např. celá konstrukce příčky určité skladby včetně dveří), zhotovenou předepsaným technologickým postupem. Atestované konstrukce najdeme v katalozích požárně odolných konstrukcí výrobců, kteří dodávají ke každé konstrukci Klasifikační protokoly a Certifikáty.

Sádrokartonové konstrukce s protipožární odolností je oprávněna montovat pouze odborně způsobilá (certifikovaná) firma.

Konstrukční upozornění

K oddílu sádrokartonových dělicích nenosných konstrukcí uvádíme některé souvislosti, o kterých se příliš nehovoří, ale podstatným způsobem ovlivňují výslednou kvalitu díla. Měly by být též pobídkou k tomu, aby studium konstrukčních podkladů nekončilo s uspokojením po několika prvních stránkách.

Kotvení stěn do tuhé stropní konstrukce

  • „Obvyklé“ řešení kotvení

    Obrázky uvádějí častý případ upevnění jednoplášťové SDK příčky. Kotvení u podlahy a u stropu masivní konstrukce se příliš nezaobírá akustickými problémy a možnými deformacemi souvisejících konstrukčních částí. Tomu odpovídá i obecně nepřípustné sešroubování SDK desek s připojovacími vodorovnými profily (zde např. UW-profil), které je v některých podkladech uváděno u předsazených stěn (ovšem s podmínkou, že před montáží proběhly základní deformace nosné konstrukce). Na desku stěny se přenášejí bezprostředně statické síly vyvolané deformacemi stropní konstrukce, stejně jako podstatná část akustických vln.

  • Úprava SDK příčky u stropu s očekávanou deformací

  • Kotvení příček při větších očekávaných průhybech

    Očekáváme-li vyšší průhyby masivního stropu, je třeba vždy počítat s pohledovou

Nahrávám...
Nahrávám...